Muž u porodu a následný intimní život dvojice

Ahojky Katty 🙂

můj partner byl taky u porodu a od 3.trimestru jsme nesexovali a náš intimní život doteď není úplně v pořádku ☹. Prvních půl roku to bylo o tom,že se ze mě prostě stala matka a tudíž na mě přítel koukal jinýma očima,je to velká změna a s někým to prostě zamává a s někým ne,důležitý je o tom mluvit. My jsme mluvili,já bulela,přítel se omlouval a pak se to nějak zlomilo a zase jsem začala cítit jeho zájem o mě,ale bohužel to zkazily problémy v firmě,takže se to o moc nezlepšilo,ale vím,že ho přitahuju,a že po mě touží a jen se naskytne příležitost,tak...... 😅. Neboj,ono se to upraví,jen se neuzavírej do sebe a zkus připravit hezký večer a sexy prádýlko a uvidíš,jak manžovi sex nechybí 😝 😀. Ale pokud to bude trvat dál,tak bych ti radila to samý,co Konja a to vyhledat odborníka.

Tak u nás to taky není, co bývalo ☹ Před porodem i v průběhu těhotenství jsme sexovali hodně často, teď je to o hodně slabší 😅 Ovšem nepříkládám to manželově přítomnosti u porodu, podle mě je v tomhle směru mnohem významnější celková změna způsobu života po porodu - najednou nejste dva, ale tři (čtyři 😀 ), péče o dítě je na prvním místě, takže žena je především matkou a teprve potom manželkou a milenkou... Navíc je téměř permanentně vyčerpaná 😔 To samozřejmě vnímá i partner a může to mít negativní vliv. Upřímně řečeno i já sama vnímám změnu, která se se mnou udála, cítím se jako matka, v roli milenky si připadám "divně", s manželem jsme teď spíš kamarádi - ne že bychom spolu nespali, ale tak nějak si to odbudeme a mám zase chvíli klid 😀 Prostě sama nějak nemám na sex moc chuť, večer bych šla radši spát 😔
Katy - Konja to napsala moc hezky, je dobře, že spolu o tom mluvíte, psycholog by Vám mohl pomoci problém vyřešit. Držím palečky 😉

No myslím, že u nás přítomnost manžela u porodu vliv na sex vůbec neměl... Spíš by to mohla být péče o mimčo, chlapi vidí, že najednou dáváš přednost jinému tvorečkovi a můžou třeba žárlit. U nás to bylo naopak - skoro jsem se synem nespala a když jsem se dostala do postele do pěti vteřin jsem usnula 😝 Ale už je to snad v pohodě, chce to čas... 🙂

Katty6: Trošku mi tvůj problém připomíná situaci u nás. 😒 Jsem ve 32. týdnu a milovali jsme se spolu snad dvakrát. 😖 Je pravda, že já už teď chuť na sex taky moc nemám, trošku vadí bříško atd. 🙂 Ale čekala bych trošku zájem z jeho strany. Pořád mi hladí bříško a říká, jak se na malou těší, že je to jeho zlatíčko. Ale já bych taky potřebovala pohladit a zase vidět, že o mě stojí. Říká, že nás miluje obě...Uvidím jaké to u nás bude po porodu. Doufám, že zase tak jako dřív.

No já nevím četla jsem právě psychologickou diskuzi o přítomnosti muže u porodu a přesně toto tam bylo popsáno že se může stát že muž přestane mít zájem o sex atd.
A je to právě způsobeno tím že porod byl vždy ženskou záležitostí , muže to deprimuje a může se to vyvrbit až v odpor k sexu.
takže at je to tak či onak rozhodla jsem se že u porodu se mnou bude opět mamka a manžel počká na chodbě.
A přijde až bude po všem.)
Sám mi řekl že by to nezvládl.

Pamik111: někteří chlapi mají teorii,že se nemůžou milovat se svojí těhulkou proto,že přece nebudou šťouchat do svýho dítěte 😀 😀 😀 i u nás tohle proběhlo a několikrát jsem vysvětlovala,že takový vybaveníčko fakt nemá 😀 😀 😀. Ne,každej chlap ten stav bere jinak,u někoho to nastartuje touhu ještě větší než před těhu a u někoho naopak 😉 tak manžovi řekni,že by jsi se chtěla pomazlíkovat a uvidíš,že to půjde 😵

Katty: Tak můj manžel se mnou v těhu asi od půlky odmítal spát. Taktéž mu vadilo, že jsem těhotná a tudíš jsem pro něj nebyla přitažlivá. A ten sex v pokročilejším těhu taky není zrovna nejjednodužší. U porodu teda nebyl (rodila jsem jsem císařem) a i tak se mnou nechtěl spát po porodě. Ze začátku se mnou o tom nechtěl mluvit, ale pak jsem ho k tomu jednou konečně donutila a vypadlo z něj, že už ho tolik nepřitahuju (trochu nadváha, pár striíí a ta jizva po císaři. . . prostě nic moc). Rozhodla jsem se, že ho do ničeho nebudu nutit. Zhubla jsem, břicho se mi stáhlo, nějaký strie se ztratily, jizva po císaři už taky není tak ošklivá a sexujem jako králící jak to jen jde 😉

Držím pěsti aby i u tebe to bylo jen přechodný 😉 Pokus se s ním pobavit o tom proč ho nepřitahuješ a třeba některý věci pujdou napravit 😉

Ahojky, tak u nás je opačný problém....u manžela se nic nezměnilo, sexoval by pořád, pořád mi říká, jak mě miluje a že se mu líbím a tak...ale problém je na mé straně. V těhu jsme sexovali 3x..byla jsem na rozikovým, takže jsem se i bála..No a poporodu se to nezměnilo. Takže prakticky vůbec 😔 Přitom ho miluju nade vše..ale ptosrě představa sexu mě až skoro děsí..Nevim proč. Prostě absolutně nemám chuť ani zájem..navíc mě pořád volí jizva po císaři, připadám si tlustá, strie všude, prsa vytahaný, to samý kůže na břichu. Není mi ani příjemný, když se mě manžel dotýká. je mi z toho smutno a nevím co s tím 😔 POřád si říkám, že se to třeba časem změní, ale zatím nic...Mluvíme spolu o tom i s manželem-ptá s emě, co dělá špatně nebo jak mi má pomoct, ale já sama nevím.... Špatně nedělá asi nic. Sama vím, že to takhle dál nejde. Jenže co s tím?? Mám prostě k sexu uplný odpor...a nevim proč.

mili: Jizva mě bolela půl roku, fakt děs, ale teď už je to dobrý. Tak hlavu vzhůru, ono to přejde. Břicho se taky časem stáhne a nějaký ty strie vyblednou. Hned se pak budeš cítit líp. Cejtila jsem se stejně jako ty, takže vím o čem mluvím. Mně teda nepřidal na tom pocitu můj manžel, protože jsem se mu už nelíbila. Sice teď ještě není stav ideál, ale už je to vše mnohem lepší a tím myslím hlavně mou sebedůvěru 😉

Tak u nas je to ted dost problem, jelikoz jsem vyzkousela skoro vse, hlavne mluvili jsme o tom dost. a to prave asi nedela dobrotu, manzel se uzavira jeste vice, rika ze ma pocit ze pokud to nebude tak ze je hned ten spatny, a jsem nespokojena, vnima to jako silny tlak a o to vice se tomu vyhyba.. U nas zaslo tak daleko ze uz ani mazlit se nemuzeme, on ma pocit ze kdyz se mazlime tak ma nasledovat sex a pokud tedy neni tak selhal. Pomalu se uz nemazlime, odcizili jsme se.Manzel se stydi uz o tom bvit, nechce rozebirat intimni detaily, ja jsem ale zmatena, nevim proc to tak ma. Rikal neco v tom smyslu ze uz ho nepritahuji, ze uz me vnima jen jako matku a ne jako milenku, nebo eroticky pritazlivou. A kdyz kojim tak se tak divne diva na prsa, uz se jich ani nechce dotykat, je videt ze mu to vadi..Proste ma nejaky blok a cim vic to resime tim vetsi problem to je.

Ahoj Katty, to je nejspis syndrom (a ted budu sprosta, ale fakt se tomu tak rika) kurva-matka. On uz te vidi jako svatou matku a ne jako zenskou, se kterou by mel delat ty nestoudny veci. Doporucuju psychologa (napr. Tamara Cenkova, ta je super). Sama to nejspis nezvladnes ☹ My to taky nemame jako driv, manzel byl u porodu a taky jsem ja ta, ktera vic otravuje. Ale zatim se to da a doufam, ze to casem bude lepsi a lepsi 🙂

Ahoj

Katty to je přesně to čeho jsem se bála tak jsem manžu k porodu ani nebrala a ani jsem mu to nenabízela.Prostě jsem řekla,že nechci aby tam byl a on to přijal.

Jinak u nás byl sex i den před porodem,takže všechno bylo v pohodě.

Sama tento problém určitě nevyřešíš a hledala bych co nejdříve pomoc než se ohlédne někde jinde,protože pochybuju,že chlap vůbec někdy přestane mít chuť na sex.On ví,že jseš hlavně matka na prvním místě a hlavně viděl vše při porodu a tomu právě vůbec nepřidalo.

Asi jsem tě moc nepotěšila a věřím,že je to řešitelná věc.

Přeju mnoho úspěchů. 🙂 🙂

Holky, já si pořád myslím, že tu změnu nezpůsobí přítomnost u porodu, to je podle mě nesmysl. Na vině je celková změna rolí, přesně jak píše Verbalinka - z milenky se žena změní v matku...

Shaulo, jak u koho. Já bych řekla, že u pár jedinců se opravdu porod změní v trauma a nezvládnou to a manželka se jim pak hnusí. Ale to si myslím nebude problém katty.
Některým chlapům se to, až mají dítě, někde přepne a začnou vidět partnerku hlavně jako matku. A s tou se přece nespí. Matka je svatá. Bez profesionální pomoci, si myslím, není moc šance s tím něco dělat. Je potřeba, aby si chlap uvědomil, že je to hlavně jeho partnerka, až potom matka.
Katty, přeju trpělivot a držím palce 😉

Verbalinka, dekuji! no mozna je prave problem v tom ze me uz vidi jako matku (jak to bylo v Preslapech 😝 )
Co se tyce traumatu z porodu tak prave porod i on zvaldl bajecne, byl v pohode, vubec bych nerekla ze by se mu tam neco hnusilo nebo mel z neceho hruzu..Zatim se moc encce vubec na tema sex bavit, je videt ze uz ho to poradne trapi, tedy ze to trapi me a on neni schopny nic delat.. Odbornik by mozna pomohl ale jak tam ho dostat? a hlavne aby odbornik byl i kompetentni a neublizil jeste vice.. pak bych ho uz asi nikdy tam nezatahla.. Mozna nekdo poradi?

manža byl u porodu a vše v pohodě,prý by šel znovu.a sex.život s u nás jinak nezměnil,teda určo ne k horšímu 😀

Ahoj,
tak můj muž byl taky u porodu a tak tak sme vydrželi šestinedělí a pak hned šup na to 😀 Takže problém naprosto žádný 😀

ahojky holky, tak muj manzel by taky u porodu a ani jsme nejako nezvladli to sestinedeli vydrzet 😀 ,myslim, ze to ze je chlap u púorodu pak na to nema vliv....

Holky tak jsem si přečetla tuto diskuzi a koukám, že se mám na co těšit 😒 .
U nás je to zatím v těhu tak, že sex už není tak častý, ale problém je na mé straně, stále je mi buď špatně, nebo mě bolí záda. Manžel má chutě pořád stejné.
Uvidíme, jak to bude vypadat po porodu. Snad se nic nezmění.
Ale kdyby mi řekl něco takového jako Lamarice, tak mu asi vrazím facku 😠 . Dítě chtějí oba rodiče. Matka mimčo 9 měsíců nosí, pak ho porodí, pak se o něj stará a manžel na to řekne takovou věc 🙄 Já bych se asi neudržela 😠

ahoj holky, tak jsem se rozhodla že se i já svěřím se svými problémy.
Když jsem otěhotněla,tak jsme byli s přítelem oba ve strašném šoku, tehdá mi bylo 19let a přítelovi 22. Řekl mi na rovinu,že to miminko nechce. Já jsem si řekla,že buď zůstanu svobodná matka a nebo on zůstane s námi. Naštěstí vyšla ta lepší varianta. Milovali jsme se skoro pořád, vysvětlila jsem mu,že prostě svým nástrojem miminku ublížit nemůže, že ani enví, co děláme a navíc mě to bylo v těhu szrašně příjemné. Moc jsem se na Adama těšila,koncem těhu jsme se milovali i 3x nebo 4x...moc už nám to nešlo,takže jsem se musela snažit já. Ono s 30ti kily navíc to nebylo moc ok,ale i když jsem nikdy nedosáhla orgasmu, vyčetla jsem že sex "urychluje" porod. Že se líp rozevírají porodní cesty.
Došlo na porod, přítel byl se mnou skoro celou dobu (rodila jsem 30hodin byl se mnou posledních 10h), když malej vylezl ven, plakal štěstím (připomínám, malýho nechtěl), pořád opakoval já jem fotr, já jsem fotr... 🙂 samozřejmě propustka domu, přítel přijel v košili jako pyšnej taťka (možná ještě s malym bolehlavem). Šestinedělí bylo naprosto v pořádku, krvácela jsem všehovšudy asi týden a 3 týdny po porodu jsem dostala strašnou chuť se pomilovat...bohužel poprvé a naposled od porodu. Ano, teď se milujeme opravdu občas, hlavně kvůli mým zdravotním problémům (přestala jsem kojim, mám antikoncepci, menstuuju už skoro měsíc v kuse). Myslím že na přítelovi to nenechalo žádné následky že byl u porodu, ba naopak,zhubla jsem 20kilo,takže jsem i trošku víc přitažlivá a víc si mě váží za to co jsem musela přežít,abych mu přivedla syna na svět. Ale sex? Spíš já se ho bojím...beru antikoncepci, milujeme se s kondomem a ještě před tím než dojde k jeho vyvrcholení ho vytáhne. Bojím se že bych otěhotněla znova a měla znova ty příšerné bolesti při porodu.
Přítel také trošku žárlí,nemůže stále pochopit že první je na řadě náš syn a pak když mi zbyde trošku síly,tak se mlžu postarat i o něj...ale v poslední době mi opravdu síla nezbývá i přes mé problémy abych mu udělala radost...jsem ráda že se vůbec postarám o syna.
Musí se něco obětovat a já se bojím že jsme kvůli dítěti obětivali náš vztah a nádherný sex...

anus: jestli můžu, tak samo prvně gratuluji k Adámkovi a co se týče tvé situace, tak bych ti moc přála, aby nějaké to trauma z porodních bolestí brzy odeznělo, aby jsi se mohla milovat duší, protože si dokážu představit, jaké je asi milování, kdy máš stejně někde v hlavě strach nebo něco podobného...A pokud můžu, tak bych ti řekla svůj názor jako věřící katoličky - ano něco se musí obětovat, ale neměla by to být blízkost s tvým partnerem! Je to otec a ty jsi matka, ale v prvé řadě jste partneři a tvoříte jednotku, která se společně stará o svého potomka, ale nikdy by neměl být jeden nebo druhý zanedbáván - dítě se potom stane takovým "narušitelem" vztahu a u toho zanedbávaného to vyvolá nepěkné pocity a nakonec se může i vztah rozpadnout. Někdy to může být těžké najít tu správnou rovinu, kdy dát vše partnerovi a zároveň vše dítěti. Přeju moc a moc síly, energie a lásky a to především k partnerovi, protože je mi jasné, že za syna by jsi jistě položila život. A co se týče milování a jeho četnosti, tak záleží, co je pod tvým pojmem "občas"? Výše píšeš, že jste se milovali 3x i 4x - myslíš měsíčně? týdně? denně? Tohle všechno je individuální - pro někoho je jednou týdně ukrutně málo a pro někoho tak akorát...Spíše záleží, jestli vy dva se cítíte nějak ochuzeni a pokud ano, tak s tím zkusit něco udělat, protože intimní život prostě patří k lásce mezi dvěma...

crawler: před porodem jsme se milovali 3x až 4x denně, po porodu to "občas" znamená jednou až dvakrát měsíčně. Ani to někdy ne,pač teď opravdu díky špatné antikoncepci kterou budu měnit menstruuju skoro měsíc v kuse.
Teď už jsem tak trošku na ten porod "zapomněla" ale stále něco ve mě je,co se stále bojí...nějakej čertík. Jsem smířená s tím,že druhé miminko jednou příjde,ale tady jde o to, že jsem na Adu nebyla připravená. Netušila jsem co je to za starosti. Samozřejmě že každé miminko je starost a taky radost. Třeba minulý týden se naučil dávat štípané pusy a tento týden se staví na všechny 4. Dělá veliké pokroky a dělá mi velkou radost.
My s přítelem máme trošku větší problémy, od té doby co je malý na světě se stále hádáme. Bohužel největší hádky bývají právě o penězích.Také jsem bohužel znovu začala kouřit(už nekojím),protože tyto problémy neustávají a hádáme se čím dál víc. Bohužel, ani jeden z nás neumí přijít a říct "promiň"...stále to svádím na jeho depresivní práci,protože se mu tam nelíbí. Neumíme dělat ústupky, neumíme si něco odepřát, prostě máme malýho jako "vetřelce" který přišel aniž by jsme si ho vytoužili. Ano, ppostupem času je to lepší, malý spává déle,takže máme i chvilky pro sebe,ale stejně, není to ono. Doufám že to všechno brzy přejde.
Děkuji za tvou reakci ...měj se krásně...zatím papa

anus: ještě jednou přeju hodně energie - mě je 22 a mimi je neplánované, ale oba se na něj těšíme, ale taky jsem zvědavá, jaké bude to sžívání a co se týče peněz, tak to mi ani nemluv...momentálně nemáme ani jeden příjem (já jen nějaká stipendia od vš), takže jednoduché to není, ale musíme bojovat a vám přeju, aby krize a hádky přešli a Adámek vám dělal takovou radost, že na všechno špatné oba zapomenete. Co se týče toho milování, tak 3x-4x denně by pro mě i manžela byl nadlidský úkol, ale každý jsme jiný...A až změníš HA, tak se snad tvé tělo zregeneruje a bude zase chuť i nálada....😉papa

ahojky
tak já mám za sebou porody dva, první byl hrozný, skončil ručním dootvíráním, kleštěmi,křísením miminka a hodinovým šitím- celých 10hodin. co ta šílenost (vyvolávaný porod) trvala byl manžel u mě, u šití mě držel za ruku a neovlivnilo to náš sexuální život nijak, akorát přes hroznou bolest jsem půl roku nemohla ☹ , ale chtěli jsme mít děti brzo po sobě tak jsme se milovali a když měl malý 8 m. tak jsem otěhotněla znovu.Před třemi týdny se nám narodila krásná, zdravá holčička-manžel opět u porodu(oxytocin)takže bolesti zase hrozný,ale zvládly jsme to a máme na sebe chuť už teď 🙂
Chlapečka jsem porodila minulý rok v mých 23letech a holčičku ve 24letech

ani první hrozná zkušenost z porodu mě neodradila do toho jít tak jak jsme chtěli a to brzy po sobě, druhý byl určitě lepší, hlavně v tom, že mi dali malou hned na bříško, manžel stříhal šňůru a hlavně jsme pak byli spolu

přeji ať se to u všech co mají problémy spravý 😉

katty, nejdřív si zkuste spolu otevřeně promluvit. Akorát budeš muset vydržet, pokud se ti jeho odpověd nebude líbit. Prostě mu říct, že at řekne cokoli, že se nenaštvaš, ale že chceš vědět, co se děje a že ti jeho doteky a intimita chybí. Držím palce 😉 A pokud nepomůže, tak běž k psychologovi. Klidně nejdřív sama. Doporučuju Tamaru Cenkovou. Je fakt super, ted zrovna v Betynce radí u hodně článků. Já jsem k ní taky chtěla jít, ale nakonec se náš intimní život srovnal sám. Ale taky jsme měli hádky, že já chci a on ne. Ted to stíháme max. 1-2 do měsíce, ale jsem ráda, že i on už přijde s vlastní iniciativou. Ale manžel je na sex trošku lenoch, takže to spíš bylo tím, že se radši vyspal, než by trávil hodinu až dvě "namáhavým" sexem 😀

Anus, vás to dítě evidentně dost překvapilo. Crawler má 100% pravdu. V první řadě jste partneři a pak teprv rodiče. Vím, že je to těžké, ale dítě vyroste a odejde a vy si zůstanete. Je důležité budovat partnerství, ale nezanedbávat dítě. taky doporučuju si promluvit a příteli vysvětlit, že ho neodsouváš na druhou kolej, jen že chvilku trvá, než se s mimčem zaběhnete a že ho máš pořád moc ráda. Hlavně pochop, že je taky unavený a že sex 3-4x denně se nejpíš nikdy nevrátí. Vzpomínej na to, jak to bylo krásný a smiř se s tím, že i 1x měsíčně je u tak malého dítěte úspěch. A pokud se bojíš dalšího těhotenství, tak taky radím psychologa. Ono totiž až budeš čekat další, tak ti ten strach z porodu může dost zkomplikovat další porod. Lepší je se jít vykecat a strachy odstranit, než si je nosit v sobě. Jo a ještě jedna věc - opravdu se ty hádky zlepší. My se hádali jako koně, když se malý narodil. Cítila jsem se zanedbávaná, že si mě nevšímá, o penězích nemluvě. Ale to jsou jen hormony a ted už je to paráda. Jsem klidnější, vyrovnanější a i manžel to cítí a je to mnohem lepší 🙂 A přestan kouřit - ubližuješ tím svému dítěti a to za to nestojí 😉

ahojky, tak manža byl se mnou u porodu, moc jsem za to ráda, moc mi pomohl. A se sexem, spíš jsem prvních půl roku nechtěla já, dost mě to bolelo a měla jsem strach,ale zájem by byl. U nás se tím nic nezměnilo. Teď jsem těhu podruhé a manža by si dla, ale mě je věčně špatně, takže má chudák smůlu a pokud to trochu jde, tak se snažím mu trochu vyjít vstříct, takže hlavu vzhůru a zkusit asi ženské rafinované zbraně, držím palečky 🙂 😉

Verbalinka, moc hezky napsáno, bohužel nemůžu tak úplně souhlasit s větou, že v první řadě jsou partneři a teprve pak rodiče. Po narození dítěte je třeba tyhle dvě role plnit najednou a skloubit je co nejlépe to jde. Ale pokud to nejde, tak se naopak domnívám, že v první řadě jsme RODIČE a teprve pak PARTNEŘI. Partneři můžou přicházet a odcházet, ale dítě je jednou naše dítě a bude jím až do smrti. Navíc minimálně do 18 let jsme za něj zodpovědní a jsme povinni mu zajistit nejlepší možnou péči, bez naší péče a ochrany se v prvních letech života prostě neobejde. Kromě toho dítě tenhle nesoulad nezavinilo, ten je jen a jen v hlavách rodičů. Takže je třeba vyzkoušet všechny možné cesty a způsoby k úpravě vztahu a záchraně partnerství, ale pokud se to nepovede, tak se bohužel sice můžeme rozejít s partnerem, ale rozhodně se nemůžeme zbavit dítěte, aby se vztah zase upravil... Jak říkám, jsme v první řadě rodiče, teprve pak partneři...

Anus, jinak ale s Verbalinkou souhlasím - je vidět, že dítě pro vás bylo velký šok a i když ho oba jistě milujete, stejně máte pocit, že jste si dostatečně neužili... Těchle pocitů se budete muset zbavit (nebo se s nimi smířit), jednou jste se rozhodli dítě mít, tak je potřeba přijmout i všechny ostatní aspekty, které to přináší... Včetně toho, že si budete muset holt upřít věci, které máte rádi, obzvlášť když to Vaše finanční situace neumožňuje... Chápu tě, já bych si taky ráda alespoň někdy zašla s manželem na večeři, ale bohužel to není možné, protože nám nemá kdo pohlídat děti. Takže už víc než rok a půl jsme spolu sami nikde nebyli, a vím, že ještě hodně dlouho nebudeme... Ale rozhodli jsme se mít děti, takže musíme přijmout i tenhle fakt. Jistěže mě to někdy mrzí, ale když se pak na mě ti prckové usmějí, tak to zase přejde 😵
Řekla bych, že s partnerem spolu asi nejste moc dlouho, že? Ono ve Vašem věku mít sex několikrát denně je sice príma, ale časem zjistíte, že to není to nejdůležitější. Tohle poznání ale přichází až s věkem a délkou vztahu. Každopádně přeju hodně štěstí, ať se Vám brzy problémy podaří vyřešit a jste oba (potažmo všichni tři) spokojení a šťastní. Nebudu ti přát, aby vše (nejen sex, ale celý vztah) bylo jako dřív, protože to už nikdy stejné nebude, vše se změnilo, ale bude to jiné a taky krásné, tím jsem si jistá 😉

Shrnu to vše dohromady 🙂
před porodem jsem měla opravdu veliké chutě se milovat,dokonce ještě před tím, než nastaly ty šílený muka po prasknutí vody...3x-4x pro mě nebyl problém, hlavně jsem věděla že po porodu musí být nějaký ten čas půst. Hlavně mě to bolelo ještě nedávno (co jsem kojila)...doufám že až mi "to" přestane tak už to bolet nebude. Jsme s přítelem 2 roky, prostě miminko bylo faskt nečekané, byl to skoro průšvih. Už nevím kdo z vás psal,že ubližuju miminku svým kouřením,ale já jsem začala kouřit až jse řestala kojit,takže mu do organismu už nic nejde,a když přijdu z balkónu, tak si ihned umyju ruce a vypláchnu pusu ústní vodou,aby to nebylo tolik cítit. Hlavně kouřím asi 5 cigaret denně,takže to je docela pokrok oproti tomu co sjem kouřila když jsem byla na škole...to padla krabička za den ani jsem nemrkla.
S tím psychologem si to rozmyslím,nevím jestli mám na to jít za někým se svými problémy. Každý má problémy a myslím že tento problém je jeden nejmenší a navíc mě te´d trápí trošku něco jiného, s malým jsme včera byli na kotrole po půl roce na kardiologii (v jeho 14dnech mu našli šelest na srdíčku, nedovírala se mu chlopeň o 4mm), šla jsem tam s velmi dobrým pocitem že bude vše v pořádku,ale opak byl pravdou. Sice paní doktorka neslyšela šelest už 3x po sobě (dětská) ale začalo se nám to horšit. Bohužel, pokud se to za půl roku nezlepší, půjde mé dítko v 5 letech na operaci...takže toto je teď pro mě prioritou 🙂

Anus, to s tím kouřením jsem byla já. Já jsem v tomhle dost ortodoxní, ale jestli nekouříš miminku do obličeje, tak je to asi ok 😉 (já jen nesnáším maminky, co kouří nad dítětem - ale to ty nejsi). To je mi moc líto, co teď prožíváš. Je jasný, že v tomhle úhlu jsou všechny partnerský problémy úplně nicotný. Přeju, aby se Adámek uzdravil a vše se upravilo 😉

Shaulo, to by bylo na osobní debatu. Já jsem nemyslela, že se má dítě odsunout a všímat si jen partnera. To v žádným případě. Ale děti si začnou v patnácti žít svůj život a aby pak člověk nezůstal sám, protože se upnul na dítě a zjistí, že s partnerem si nerozumí, protože ho tehdy odsunul na vedlejší kolej. Vše by mělo být hezky v symbióze 🙂