Měl by být partner u porodu, nebo čekat na chodbě?

jahoj tak moj bol so mnou,,cely cas,, vola to psychicka pomoc pre mna,ale na nom to zanechalo rany ☹ sexualne myslim...druhy krat by som ho tam uz nechcela.ale ak ma tvoj muz silny zaludok tak si myslim ze neni problem 🙂

I já doporučuju. Malá během porodu bojovala o život a nebýt partnera, který mě držel za ruku a dokola opakoval, že to bude v pořádku, nejspíš bych se tam zhroutila. Rodila jsem 23 hodin a on mě neopustil ani na vteřinu, několikrát jsem mu řekla, že klidně může jít¨, ale zůstal. Porod jsem měla zakončený narychlo kleštěmi - i u toho byl. Byl mi obrovskou oporou, maličkou viděl hned, byl u toho, když jí oživovali, což já kontrolovat nemohla. K malé má velice hezký vztah, vstával k ní v noci, nosil jí, konejšil -všechno. Náš vztah to uvrdilo a v oblasti sexu se to neodrazilo 😉 😀

Já si myslím, že partner u porodu může být velká pomoc (ten můj býl), ale někdy taky velká přítěž. Jsou muži, kteří špatně snáší poholed na trpící partnerku, krev a všechny ostatní tělní tekutiny..... a může to pro ně být dost nepříjemný zážitek.
Já bych parnera k přítomnosti u porodu nenutila, každý se musí rozhodnout sám a mít možnost kdykoliv odejít, stejně tak jako rodička musí mít možnost ho kdykolv poslat pryč.

Hodne zalezi na partnerech, jak se dohodnou. Pokud jste oba dva pro, tak urcite doporucuju 🙂 Jen je dobre, aby si manzel alespon neco malo nastudoval, aby alespon tusil, do ceho jde (precejen je to pro zenu utrpeni behem kontrakci, pak sem tam nejaka krev a jak uz tu nekdo psal i jine telni tekutiny..). Nam hodne v tomhle vyhovoval predporodni kurz, tam jsme meli i specialni hodinu, ktera byla zamerena na roli partnera u porodu. Taky je dobre se predem domluvit na pravidlech (napr co od neho budes cekat behem kontrakci, jestli obejmout nebo aby na tebe nesahal, stani u hlavy aby nevidel, co se deje dole, na klystyr ze te necha o samote, jestli ma byt i u siti apod..), at z toho potom nema nekdo nejake trauma.
Ale pokud je vse ok a partner je opravdovou oporou, tak je to fakt uzasny zazitek 🙂 Manzel se uz ted tesi, az se mnou pojede k druhemu porodu, protoze dle jeho slov to byl ten nejsilnejsi zazitek v zivote a ani narozeni druheho ditete by si v zadnem pripade nenechal ujit 😵 Jo a zadne trauma z toho fakt nema, manzelstvi nam po vsech strankach funguje dobre, mozna v nekterych oblastech i lepe 😉

Já jsem o tom ani neuvažovala, nějak jsem si myslela, že tam budu sama, i mi to tak v duchu bylo příjemnější. Muj manžel ale byl od začátku těhotenství přesvědčen, že prostě k porodu ano. Já ho nepřemlouvala ani k jednomu. Nakonec tam byl a už tam nikdy nechci byt sama 🙂 Měla jsem to bez komplikací, ale bylo to super! POmáhal mi už jen tím, že tam byl, držel za ruku, otíral čelo, viděl malýho první, všude s ním šel (měla jsem trochu nepochopitelnou - naivní hrůzu před porodnem, aby nám ho nevyměnili 😀)..
každopádně já jsem jednoznačně pro!

U prvního porodu jsem byla sama a bylo to šílené, při druhém porodu byl manžel se mnou a byl mi velkou oporou. Porod s ním jsem si parádně užila, samotný porod pak manžel natáčel, tak máme nádhernou památku. Vždycky, když se na to video díváme, tak oba slzíme. Manžel byl moc rád, že tam byl se mnou.

Já jsem ho tam zezačátku neměla, protože mi odtekla plodová voda a porod se hned nerozbíhal, tak ho poslali domů. Přiznám se, že když jsem ho směla zavolat, nebyla jsem si jistá, že chci, aby mě takhle viděl 😖 , ale nakonec jsem mu zavolala. Když přijel, byla jsem moc ráda, hned se to všechno zvládalo nějak líp, i když šlo už do tuhého... Když se náš syn narodil, byl to pro nás oba ten nejkrásnější okamžik 🙂 a jsem moc ráda, že byl manžel u toho. A on taky, všem se chlubí, že mu pomohl na svět 😀 . Takže za mě velké ANO tatínkům u porodu.

manžel byl u obu porodů a jsme za to rádi oba dva, první porod byl v pořádku ale po porodu mi nešla ven placenta a museli mě uspávat a vytahovat ji ručně, takže kdyby tam manžel nebyl Tomáška odvezli na novorozenecké a neměli bychom první fotky apod., takhle byl po tu dobu co jsem byla uspaná a než jsem se probudila s tatínkem, měli prostě 2hodiky pro sebe takže jsem ráda že tam byl, druhý porod byl v pořádku úplně,byla to celkem rychlovka ale jsem štastná že tam se mnou byl, ještě plánujeme třetí dítě a taky u něj bude, sama si nedovedu představit tam být

Vubec nevim co bych tam bez manzela delala 😀 Slozila bych se tam. Byla to obrovska pomoc a podpora a jsem mu za to nesmirne vdecna. Jako prvni maleho pochoval, prinesl mi ho. Pri samotnem porodu "tam" nekoukal, stal za mnou a zadne stopy to na nem nezanechalo. Dopredu jsme se domluvili, tedy jsem ho pozadala, aby se v zadnem pripade "tam" nedival, nebylo by mi to prijemne. Zadne strihani snury nebo tak 😅 Ale zazil ten proces, chape cim si zena musi projit a vazi si mne za to. A to jsem mela velmi rychly porod. Rika ze to pro nej byl ten nej zazitek z celeho zivota. Z hlediska sexuality se u nas nic nezmenilo, ale vim ze to pro nektere chlapi muze byt zatez, kterou nedokazou nest 😒 Bohuzel. Kdybychom meli dalsi miminko tak manzel k porodu urcite pujde zase.
Ale nesmi se k tomu nikdo nutit!!! Musi se k tomu rozhoupat sam a pokud rekne ze nechce, tak by to partnerka mela tolerovat.

my jsme se dohadovali prakticky cele tehu - meli jsme to na stridacku - kdyz ja rekla ano tak jemu se do toho nechtelo a pak kdyz se rozmyslel ze jo tak uz jsme zas nechtela ja 😀
kazdopadne do porodnice jsme jela jen "pro jistotu" - a pak se vsechno tak silene rychle rozbehlo ze jsem ani ja nestihala 😀 vnimat co se deje...
tak tak mi vyndal z tasky pantofle a uz jsme sla na sal, takze nakonec tam nebyl - jak me videl v bolestech tak byl vic bilej nez ja a nez se pry vzpamatoval tak bylo po vsem...
byl pak s malym u mereni a vazeni a uz mi ho sam prinesl..
u dlouhyho porodu je to asi pomoc - napit a tak ale ja teda bych ho tam vubec nevnimala, navic z toho jak videl ja me sijou byl hotovej dost dlouho...
je dost citlivka 😉

takze ja zase evim co bych tam delala s nim :D

Já si nemůžu partnera u porodu vynachválit. Měla jsem plánovaně císaře a i když mi "jen" seděl vedle hlavy a nemohl mě držet za ruku, věděla jsem, že tam je. Bylo to pro mě hodně důležité. Taky byl hned s prckem, viděl jak jim to tam všechno počůral a donesl mi ho na pokoj. Zářil jako sluníčko 🙂 Samozřejmě, kdyby řekl, že tam nepůjde, nemohla bych ho nutit. Zvlášť když viděl, jak mě kuchají - plenta chránila mě, jeho zrak moc ne... Jak už tady někdo psal, každý chlap je jiný a záleží na domluvě.

Za mě taky jen doporučuji. On i ten personál se pak chová jinak, než když jsi tam sama. Tedy alespoň jsou to moje pocity, ptž u prvního jsem byla sama, a byl to děs,teď ještě jako prvorodička...nevíš,neznáš... A u druhého jsem přítele měla u sebe, a fakt jsem byla ráda,jak mě chytil alespoň za ruku,jak to na mě šlo.. 😀 A to jsem byla pokaždé ve stejné porodnici a rozdíl byl vidět... Teď ho taky budu mít u sebe, jen doufám,že to stihne z práce.. :-P 😀

Buď ráda, že chce jít a využij toho. Můj jít nechtěl, nakonec jsem měla oboje císaře, takže to u nás ani moc dobře nešlo, ale jinak bych ho tam měla ráda, nevím, jestli celou dobu, nebo jen tu první dobu porodní, ale každopádně je to lepší, než být sama.

Jsem kazdopadne pro 🙂 Manzel u porodu byl a zadne rany na dusi z toho nema, naopak vim jak moc si ceni toho jak jsme to spolu vsechno zvladli, ze hned videl Verunku a ze mi mohl byt na blizku. Pro me byla obrovska pomoc, kdyz mi naseptaval jak moc dobre mi to jde. Na dalsi porod ho chci mit opet u sebe 🙂

Můj manžel se mnou byl oba porody, byl se mnou celou dobu ubytovaný na porodním boxu a bylo to super, moc velká opora, já teda moc nesnesu, když by na mě šahal (třeba masíroval) při bolestech nebo tak, ale pomáhal mně skákat na míči, drtila jsem mu při kontrakcích ruce, napouštěl mi vanu a tak, když jsem potřebovala, zavolal PA, vytáhnul mi osušku, podával mi po porodu pití, už ze začátku jsme byli domluveni, že žádné fotky hlavičky, jak vylézá ven a tak, fakt jednoznačně doporučuji a sexuální život to neovlivnilo vůbec.
A určitě i personál se chová jinak, než když je tam samotná vystrašená ženská.

chlap je u porodu opravdu opora!!!!! a je dobré když vidí jaké to je a také že dítko nespustí z očí když ženská ještě musí ležet než jí sešijou a tak....

manzel byl taky se mnou u porodu.. prestrihl pupecni snuru.. pochoval si malyho.. a byl obrovskou oporou v prubehu celyho porodu..

Já jsem u porodu manžela měla, bylo to sice neplánované,ale nakonec tam se mnou zůstal 🙂 a jsem za to moc ráda. Otvírala jsem se pomalu a měla jsem dost velké křížové bolesti a musela jsem prodýchávat a netlačit a hrozně mi pomohlo, že tam byl manžel se mnou. Dával pozor na to abych správně dýchala a vždycky mě z těch bolestí "vytrhl" jak na mě mluvil. Sám mi pak říkal, že mu to nijak nevadilo, jen se samozřejmě nedíval Dr. přes rameno 😀 to by prý neustál.

i já za sebe říkám že ano!!!! v té chvíli se to možná až tak nezdálo, protože jsem měla co dělat sama se sebou ale jen ten pocit že v tom nejsem sama a že mám komu rozdrtit ruku 😀 je k nezaplacení... 😵 😉
navíc vím že kdyby se něco začlo dít, něco co by asi nebylo úplně normální, tak by manžel v tu ránu vyletěl na chodbu, chytl za ucho první bílej plášť kterej by zahlídl a dotáhl ho ke mě...
a co jsem tak slyšela, ve chvíli kdy je tam i manžel nebo partner tak ty sestřičky se fakt chovaj trošku jinak... samotnou rodící maminku jsou kolikrát i schopny okřiknout ať tak nevyvádí že není ani první ani poslední ale před chlapem si to už nedovolí... takže už jen proto JO, JO, JO!!!!

Měla sem u obou a za mě můžu říct že ANO!!!

za mě ano, ale jen pokud sám chce. Rozhodně nenutit. Pokud budeme mít další dítě, tak to nechám na něm a nebudu naštvaná, pokud nepůjde. 😉

Můj manžel to stihl jen tak tak, takže tam strávil asi půl hodiny, ale i tak to bylo fajn, že mě chytil za ruku a já prostě věděla, že je tam se mnou...A to jsem ze začátku prohlašovala, že ho tam nechci....Když chce, jen ho nech, ono mu to neuškodí 😀...

určitě ano strašně mi pomohl že tam byl 😵 😵

Manžel zpočátku u porodu být chtěl, pak dostal strach jestli to vydrží. Nakonec jsme se dohodli, že tam půjde a kdykoliv se na to přestane cítit odejde. Hned ze začátku pobavil sestřičku, když si v malém porodním boxu začal vyměřovat, kam má padat až bude omdlívat 😀 Byl se mnou po celou dobu, hlídal monitor, protože Jindříškovi neustále hrozil nedostatek kyslíku, rozesmíval a povzbuzoval mně. Ke konci, když už jsem byl ze všeho unavená tlumočil pokyny sestřiček a doktorů, protože jsem byla schopná vnímat už jen jeho. Byl první kdo si Jindříška pochoval, protože porod byl ukončen akutním císařským řezem. Na našem vztahu to následky nezanechalo. Jak řekl, všechno co viděl nebylo hezké, ale bylo to lidské a hlavně věděl, že ho potřebuju mít u sebe a to rozhodlo.
Takže partner u porodu ano, pokud se na to cítí 😀

Tak já musím říct, že za mě manžel u porodu ne. Když jsme byli na příjmu, tak ho poslali domů, že je ještě brzy, byli jsme dohodnutí že přijede těsně než "to" bude. Takže se mnou strávil asi 20 minut na hekárně než jsem šla na sál, tam jsem ho rozhodně nechtěla. A myslím, že těch 20 minut mu bohatě stačilo 🙂. Já to mám tak, že si to potřebuju prožít sama, protože kdyby byl u mě, tak bych to prožívala všechno daleko hůř, takhle jsem si zalezla do sprchy, hodinu a půl do dalšího monitoru nevylezla a bylo mi "dobře" - samozřejmě jak se to vezme. U porodu mě držela a podpírala porodní asistentka, a bylo mi úplně jedno, jestli je to manžel nebo ne, v tu chvíli jsem ani moc nevnímala...
Když se malý narodil, tak s ním byl manžel pak už pořád, šel s ním na vyšetření, a choval ho než mě došili, a jako správný hrdý otec mi ho přinesl na první přiložení... Myslím že nás to nijak neochudilo, podle mě by chlap neměl být úplně u všeho, i když samozřejmě záleží na každém z nás.

Za mne určitě ano. Byl mi strašně velkou oporou. Neumím si představit, že bych tam byla sama. Nebyla bych si schopná ani zavolat PA. Máme s manželem krásný vztah a porod ho ještě prohloubil. Jelikož jsem měla špatný průběh konce porodu a Dr. musel urgentně zakončit VEXem (obdoda kleští), musel manžel vem a tak neviděl malého vykouknout na svět. Což mě i jeho moc mrzí. Ale v tu chvíli to bylo jedno, hlavně, že byl živej a zdravej.
Do chvíle, než malému začalo blbnout srdíčko, tak jsem rodila (tlačila) jen s PA a manželem. Pokud by se nic nepokazilo, tak by manžel viděl příchod malého na svět. Moc si přeju, aby nám to vyšlo u druhého dítka.
Já si zase myslím, že chlap by měl být u všeho. Je to i jeho dítě a měl by vidět i ty špatné věci. Ne že příjde k umytému miminku. Pak vůbec neví, čím si žena prošla. A to není dobré. Někdo říká, že chlapa u porodu ano, ale pokud se na to cítí a má na to žaludek. To mi příjde trochu divné - žena by tam také v mnoha případech nejradši "nebyla" a musí porod podstoupit. Tak proč ne manžel.....

Za me taky ANO. Budu opakovat, co tu uz bylo psane - neumim si predstavit, ze bych na to byla sama...porod mi trval 14 hodin...rano mi odtekla voda a musela jsem do porodnice...cele dopoledne se nic nedelo...i presto tam se mnou byl 🙂 nekolikahodinove kontrakce se mnou prozival, pomahal mi do sprchy, dychat, na balonu...a jen diky nemu jsem byla schopna po hodine tlaceni malyho vytlacit ven...drzel mi nohy, pac uz jsem nemohla...a pohled na manzela, kdyz se prcek konecne vyklubal na svet nic uz neprekona!!
samozrejme je to na domluve 🙂 manza nejdrive taky nechtel k porodu, ale behem tehotenstvi to cele prehodnotil a sel rad..za coz jsem mu vdecna 🙂 samozrejme se ditko porodi i bez partnera, ale s nim se ty bolesti snasely nejak lip 😀 😉

Nenutit ho. Ale myslím, že je to silný zážitek otec vidí své děťátko dříve než maminka 🙂 a ten pohled na mě jak ji uviděl. Bylo v něm velké "děkuji" 🙂 Nikdy na to nezapomenu, a neumím si představit že by tam nebyl i když v mém případě viděl opravdu všechno..Byla to velká podpora. Držíme palečky at je vše ok 😉

Já jsem pro ANO. Kontrakce jsem měla 3 dny a z toho 18 hodin v porodnici. Byla jsem tak vysílená že bych bez manžovi opory nedošla ani na záchod ☹ a samože je to obrovská psychická podpora. A pro něj to byl taky zážitek, vidět maličkou hned po narození 🙂 držím palce