Jak se po porodu změnil váš vztah s manželem?

@lamiaaa já mám nějakého manžela? je fakt, že jsem si doteď na něj po narození dvojčat ani nevzpomněla 😀 😀

@olusenka: jj, samozřejmě nikoho nenutím tu psát nějaké intimnosti, uvítám cokoliv napíšete, jak mám čekat, že chlap bude reagovat na narození dítěte a všechny ty změny, co to provází. Klidně i anonymně. 😉

Nemyslím si, že vztah který funguje, a oba dva se na miminko těšíte, že pro muže přestaneš být atraktivní kvůli tomu, že se staneš maminkou, a budeš mít po porodu pár kilo navíc. Ano samozřejmě, asi každá žena pochybuje o své přitažlivosti třeba v těhotenství či první týdny po porodu - méně vyspalá, většina pár kilo navíc, den a noc se točí jen kolem miminka. Ale pokud vztah funguje, naopak se Váš vztah narozením miminka posune dál. 😉 Ale tohle spíš prober s partnerem, a hlavně v sobě co vlastně chceš. 😉

@lamiaaa Tak mě po porodu zůstalo 30 kg, vypadala jsem děsně, oteklá, nic mi nešlo obléknout, připadala jsem si příšerně. Nevím, jestli je můj manžel takovej frajer, nebo jestli to tak opravdu bylo, ale i přes všechnu tu únavu mi pořád opakoval, že mu přijdu atraktivnější než kdy předtím - pořád spokojené "ďolíčky" ve tvářích, rozněžněná... A říkalo to dost lidí v okolí. Myslím, že to bylo i v tom, že jsem si pořád nestěžovala, že jsem unavená, že se mi blbě pohybuje, že mi málo pomáhá, že nic nestíhám, že jsem možná dítě ještě nechtěla (to stálo mou kamarádku vztah, i když je dosud přesvědčená, že za to mohl poporodní převis 😕 ). Do takové té normy, kdy jsem byla schopna se s manželem třeba koupat nebo se neotáčet při převlékání jsem se dostala asi po roce... Ale mně dali fakt zabrat 😀, navíc jsem nekojila, takže kila šla dolů pomalu, prsa jsem neměla nalitá, takže mi to taky nepřidalo 🙂. Většina mých kamarádek se do normy dostala po 2 měsících. Jedna spolužačka (rodila předčasně) po porodu chlapečka tak zkrásněla (ale opravdu, není to fráze), že si toho všímají úplně všichni. Teď jsme se o ní náhodně bavili s dalšími kamarády a shodli jsme se na tom jednoznačně. Co se týče vztahu, nemám pocit, že by upadal. Teda rozhodně ne po porodu. Anička byla nemocná, měli jsme spoustu starostí, žádné hlídání, obě děti nespavci s masivním refluxem a krmení do konce šestinedělí po hodině i v noci, do konce třetího měsíce po dvou, do roka po třech - ale přijde mi, že jsme v té době měli intenzivní vztah, chodili jsme společně na procházky, mluvili... bylo to o tom, že ani jeden z nás nebyl nervózní a to, že jsme "padali na ústa" si připouštím až zpětně. Píšu hrozně překotně, jak odbíhám k dětem, ale v podstatě jsem chtěla říct, že je to o tom, jak se k tomu člověk postaví... Taková menší krize přišla v období, kdy dětem byly dva roky, ale to už sem nepatří 🙂 - a hlavně už je zažehnáno 🙂 ;)

Teda Ty si to ale děláš těžký🙂 Nemysli na nic negativního, starostí přinese život s dětma dost, není třeba dopředu na nějaké myslet. Ale z toho co jsi vypisovala: asi díky kojení nebo i genetice (po mamce) by na mojí postavě nikdo nehádal dvě děti. Žádné strie, žádná kila navíc(nemazala jsem, nesportuji). S bříškem je to jiné, člověk jinak vypadá a sex je také trochu jiný, ale pokud s chlapem tohle zamává tak, že se mu přestanu líbit a on mě nebude"chtít", no tak to je na zamyšlenou(dává Ti přítel - manžel nějaké takové signály???)...můj manžel neměl problém, po prvním porodu na mě čekal, než se uzdravím, tři měsíce, bála jsem se o jizvu po nástřihu (to beru jako velké vyznání lásky od něj), po druhém porodu už jsme se mohli milovat v šestinedělí...je fakt že při prvním těhotenství jsem byla děsně mazlivá a po porodu jsem se vymazlila s dítětem a chuť na milování jsem musela trochu ze sebe vydobívat, ale první vyčerpávající měsíce utečou, život není hold vždy peříčko, ale ty děti za to stojí, to řekne asi každá máma. Není třeba si připadat ošklivá, tlustá, nepřitažlivá, naopak by nám s bříškem i miminkem v náruči mělo růst sebevědomí, jsme prostě dobré, zvládáme (i když to tak nekdy nevypadá)a hlavně, přinesly jsme do světa nový život!!!Krása přece nespočívá jen v dokonalé pleti a štíhlých křivkách....po prvním porodu jsem se rok neměla čas a chut nalíčit, ted vyrážim ven občas i učesaná🙂 Samozřejmě vztah se trochu posunul od "milenců" k "rodičům", někdy řešíme jen děti a pak zjistíme, že už jsme si dlouho jen tak neposeděli a nepopovídali (já už se neumím najíst v klidu v sedě u stolu, na místě kabelky trůní taška od kočáru, boty na podpatku jsem neviděla několik let, děti se na nich špatně dohánějí), ale kdo mě vidí, říká, že mi "děti sluší", já se nechci vychloubat, občas je to všechno na nervy a na mašli, ale chci rozhodně popřít, že by vždy muselo být tak zle. Dobré je asi myslet pozitivně a ve všem najít to pěkné. Takže si opravdu nedělej starosti, ale těš se!!! však oni Ti biologické hodiny zatikají a dáš cokoli, jen aby čáp dorazil i k vám, neboj🙂

Jo a na manželském vzathu se musí pracovat, ten nebude vzkvétat sám od sebe. Takže ideálně jednou za týden si udělat večer jen a jen pro sebe, aby člověk nezapomněl, jak ta jeho polovička vypadá a jak se má a co se mu daří a co ho trápí (bez dětí žádný problém třeba pětkrát do týdne, ale s dětmi už to dá práci) ...na to jsou takové různé finty popsané v knihách o manželství, prostě opečovávat ten vztah, aby kvetl...

@lamiaaa ...až budeš mít svoje děťátko v náručí, tak mi věř, že tě nějaké změny na těle budou trápit nejmíň 😉 .
já bych ti řekla tolik...to je jakoby jsi se ptala jaké to je zestárnout....nikdo ti to nepopíše tak živě, aby jsi byla schopná si to v reálu představit a stejně takové je to s dětmi.
člověk stárne, tělo se mění, ženské o to víc, ale neřekla bych, že nutně k horšímu...naopak vím, že mnoha můžům přijde žena nějak víc sexy když má dítě 😉
mě spíš "trápily/trápí" myšlenky jestli budu dobrá máma, jestli zvládnu vychovat děti ke slušnosti, tak aby se v životě nemusely za sebe stydět...aby byly zdravé...atd. atd.
jasně, že se snažím být stále tak nějak k světu, ale už jsem se smířila s tím, že se nenacpu do džínů co mi byly volné před těhu 😀...a nevadí mi to 😉.
a jak to vnímá můj muž...to by jsi se musela zeptat jeho...určitě by nějaká ta stížnost padla, to každopádně ...
hlídání máme vzácné, času na sebe pramálo...i vzhledem k pracovní/časové náročnosti...ale volno trávíme vždy spolu a vždycky tak napůl z legrace plánujeme co všechno podnikneme až děti trošku odrostou 😀 .
určitě bych se ale na tuto životní etapu snažila dívat pozitivně, protože ona taková je 😉 .

Neviděla bych se určitě tak, jak jsi psala - kila zmizela (niukdy jsem nebyla hubená, ale takový standard - manžel říká "atletická postava"🙂, břicho jsem mazala od začátku, takže nemám ani jednu strii, unavená ano, aleto neznamená, že musím být neupravená. Manžel se okamžitě zapojil, takže jsme zvládli to, že jsme tři, že máme látkové pleny a denně vyváříme, věšíme, žehlíme, že místo spánku pracuju, abych o práci nepřišla. Jediné, na co se těším, je spánek a až bude jednou chodit do školky a já si půjdu sednout na kafe a pokecám s kamarádkou, aniž bych ho musela hlídat - nemáme hlídací babičky. Ale neměnili bychom - a máme za sebou zdárně 13 měsíců 🙂

No tak u nás to je asi takhle - manžel se skvěle zapojil do péče o malýho, takže mi jednak moc pomáhal, necítil se vyšachovaný a já byla ráda , že nejsem na všechno sama. Takže nějaký problém s žárlivostí u nás nebyl. Co se týká přitažlivosti- manžel mi nic špatnýho neříká , ikdyž já si připadám hodně zanedbaně 🙂 Mám teda to štěstí, že jsem hubeňour a během těhu jsem přibrala tak akorát a kila šla pak brzo dolů. Ale ten zevnějšek ....byla jsem zvyklá o sebe hodně pečovat, ale na to teď není čas....takže klasika culík a občas se stihnu namalovat. Ale to vadí spíš mně. Jinak asi největší změna je ( samozřejmě s ní člověk počítá, ale teprve až to přijde , tak si to uvědomí naplno), že se vše podřizuje prckovi. V 8 usne, vy si s manželem naplánujete odpočinkový večer a najednou se prcek vzbudí a chce si hrát apod. Ale není třeba se toho bát, protože dítě ti to ve všem vynahradí. Ale být tebou o tom tak nepřemýšlím .... ono teď si třeba i manžel může v duchu říkat - co když ta moje hodně přibere a tak, ale pokud to není nějaký hlupák, tak bude šťastnej, že máte miminko a nějaký to kilo navíc jistě přehlídne. Ale to jsou věci, který přijdou samy až to bude aktuální. To co si teď nedovedeš představit, ti pak ani nepřijde 🙂

Ahoj,

nejprve jsme se více semkli (to bylo v době těsně po porodu, který byl hodně těžký a skončil akutní sekcí, pak problémy s jizvou, vysoké horečky)-prostě v době, kdy jsme neměla na nic sílu. Pak začal kolotoč i pro mě. Něco říkal, já ho nevnímala nebo mu odsekla, že takový blbosti neřeším a nemám na ně čas. Jsem nevyspalá, on taky a oba jsme protivní, často si řekneme věci, které bychom si jinak neřekli a pak nás to mrzí. Sex žádnej, nemám energii, večer odpadnu a jsem ráda, že malý spí. Samozřejmě, že pokusy o sex tu ze strany manžela jsou, jsem pro něj pořád přitažlivá, ale já fakt nemám chuť, nebo si vzpomenu na porod.... Co se týče fyziologické stránky: mám strie i když jsem se v těhu mazala: na stehnech, zadku, prsou a možná i břiše, mám pořád 2kg navíc, celulitida na zadku a stehnech a břicho takový povolený. To málo svalů mi zmizelo a mám jen sádlo a potřebuju to nějak zpevnit a nemám na to čas. Mám 3 měsíce po porodu.

Můj muž byl u porodu, viděl mi až někam při šití, ale ani to ho neodradilo. Máme se rádi a dáváme si to znát. Malá je naše štěstí a oba nás ještě víc semknula. A řešit, jestli v těhu přibereš a nebudeš pro něj přitažlivá - pokud tohle chlap řeší, a řeší kg na víc, tak musím říct, že nestojí za to, mít s ním dítě! Ale, každej chlap je jiný a každý pár fungoval před porodem jinak...to se nedá srovnávat.

Ahojky malý budou ted 4 měsíce a já zazivam krizi jako prase. Po porodu byl manzel z malý na vetvi ale po pravdě to i ted ale co mi to pomůže ze se s ni parkrat pomazli a pak sedne k televizi a zapne PC a cigarko a káva. Bydlime u jeho matky v jednom pokoji a tchyně je rumová vila. Rum by vymnenila za vnouce. Už jednou ji malém upadla a nemůžu se na ni spolehnout s hlídáním. Při procházce s kočárkem nám odvezla malou do hospody a tak už jsem to nevydržela, ted za zády poslouchat jak je chudák nekompetentní babička na hlídání atd. Včera jse!m mela jet do školy ráno a slibila ze bídě hlídat. No nezlinkovala se? Rano ji neslyšela když mala plakala a tak jse!m nakonec zůstala doma. Škola se mi hroutí ale není to všechno. Mala je přednější. Přítel ten malou v noci taky neslyší a vytoužená veta bez si na chvilku odpocinout , já ji pohlidam ta tam. Už nevím jak dal. Prioadam si ze jsem porodem jako clen rodiny skončila, ano špíně spolu ale to už mi v moji krizi připadá ze jsem spíš rada ze sexuálně vybije doma a nehledá jinou jinde. Když procesu ze mi dala mala dneska zabrat taknodpoved a proč si nejdes lehnoutnkdyz spi. Znáte to určité taky, jste rady ze dítě zabere a jdete dohanet co jste při jeho dovadeni nestihla. Už nevím jak dal. Přála bych si taky mít pět dni mateřské dovolene a dva dny víkendu na vyslání ale to on nepochopi. Bojím se ze jsme si už tak cizí ze to dopadne tak ze oujdem ID sebe. Bohužel pro mne nemám kam s malou jít. Fakt me urazí když večer si mužů roztáhnout hubu a on se natáhne na gauč a zalomi a já ve střehu v polospanku stejně cekam kdy mala zakasle. On ji prostě neslyší. Nikomu to z rodiny nechci říkat, pripadam si ze jsem jako matka a přítelkyně selhala, všichni okolo mne to zvládají. Asi je chyba u mne. Už nemám ani chuť se vdávat, vždyť ma mala příjmení po otci a od jeho příbuzných slyším jak je cela ona a jak se strasne podoba do jejich rodu- už to mi přijde líto, bude mít vůbec něco po mne nebonpak přijde období kdy bude mít špatně vlastnosti například a najednou bude po mně? Omlxouxvam se ale musela jsem se sem vypsat😢:'(

@28lucie bud v klidu, nikde není nic 100% ...jsi nevyspala, ve stresu z tchýně.....nejde, že by jste bydleli sami nebo alespon u tvých rodičů?? vaši pomoci nemůžou?

zkus se dmluvit s mužem, at vyjede na procházku on...ty se s prominuím vys...na uklid atd a bež si lehnout....kdyby jsi to nkedy videla u nás, když byly holky malé....neřešila jsem ukllid, základ je obstarat deti/díte - přebalene, najezené a pokud možno v čistem....a vše ostatní počká....není podstatne....uzklizet mužeš doneknečna neustále....

ted s hokama když si vyhrají, ak zvládám...ale bydlet u tchýne tak me klepne pepka už po víkendu....

a narovinu, když se mám rozmýšlet, zda uklid, nebo je venku hezky, tak jednoznačně jdeme ven.....píglovat budu, až budu v duchodu.....samozřejme nemás bordel a špínu

Holky,po porodu se mi změnila povaha...malé je necelých 7 měsíců a na manžela začínám být fakt hnusná.Dělá pro nás první poslední,stará se,ale mě naštve každá maličkost a už to jede.Ani jednou jsme se nepohádali,radši mi řekne,že jsem jak prskající lama a nasupený ježek😂😂😂a je klid.Moje chování si nezaslouží...změní se to,nebo mám vyhledat psychologa,díkes

Nic se nezměnilo v našem vztahu 🙂

Dobrý den všem matkám a rodičkám. I my chlapi se někdy trapime a nechám si tu od vás poradit. Máme dvě děti, 3 roky a 8 měsíců miminko. S ženou nám to ale neklape. Rozumím že to teď má těžké a je unavená...snažím se pomáhat a dávat ji chvilky pro sebe...vždy co naznačí se snažím udělat...děti jsou fajn a hodne...každopádně nám se vše ztratilo. Odcizili jsme se a náš vztah nefunguje. Pokud řeknu že do vztahu patří i sex tak rozumím že teď žena nemá náladu a možná síly. Ale intimita je mezi námi zcela pryč. I syn byl už spíše na povel než z vášně. Od prvního dítěte jsme spolu už nespali, žena se uzavřela do dítěte a já byl už jen živitel, táta a spolubydlící na gauči. Tam jsem šel sám abych je nebudil kvůli práci. Po druhém dítěti už nejsme schopni si dát ani pusu, spíše je to s povinností než vášně. Změní se to někdy...nebo budeme hrát hru na šťastnou rodinu...už jsem pročítal různé debaty a určitě nechci hledat milenku nebo jinak řešit věci kolem. Spíše mne zajímá zdali se to spraví. Děti nikam dát nemůžeme, žena je na nich fixována, hlídání nemá šanci.