Jak dlouho vám trvalo, než jste byly po císaři v pohodě?

Já měla první císař akutní..no z toho jsem se dostávala docela dlouho..ale druhý císař byl už plánovaný a jako po příchodu z nemocnice jsem fungovala dobře..manžel se mnou byl sice ještě pár dní doma..ale opravdu jsem se zotavila rychle..možná, že nebylo zbytí kvůli druhé nevím.. 😉
@slegr71

@slegr71 Já se obávám, že je to strašně individuální... Já jsem vstávala asi 10h po operaci a nějakých 12, 14h po jsem už šla na normální oddělení, kde jsme ale měli nadstandard a byl tam s námi manžel. Cca týden po jsem už podle mě fungovala defakto normálně, ale byla tam paní, co jen na JIPu strávila snad 5 dnů, znám holky, co se jejich tělo vzpamatovávalo třeba celé šestinedělí... Hlavně bych to nelámala přes koleno a raděj si domluvila co největší pomoc ze strany rodiny a přátel... a myslím, že kupa zamraženého jídla na mrazáku taky nic nezkazí...

Jsem teď dva týdny po císaři a už funguju normálně, nic nebolí. V nemocnici jsem vstávala druhý den po operaci, s pomocí sestřiček a to jsem teda myslela, že nikdy fungovat nebudu, ale každým dnem to bylo lepší. První týden je náročný, obtížně se sedá, lehá, vstává :( Ale prcek je velká motivace a jak to po prvním týdnu přestane bolet, dá se to v pohodě zvládat. Taky mám doma starší dítko, 2 roky a 9 měsíců a první týden po návratu z porodnice byl s námi doma manžel, abych se ještě s tou čerstvou jizvou a po vyndání stehů nemusela tak namáhat a líp se zotavila.

Jak píše @paaavca zotavování jde rychle. Já taky hned fungovala. Prostě člověk tu bolest někam utěsní a těší se z mimča. Jizvu jsem hodně promazávala (olivový olej, bepanthen) a pak jsem taky ze začátku dělala ty cviky, co nám řekl rehabilitační pracovník v nemocnici. Lehala jsem břichem na polštář a masírovala. To ti určitě řekne. Ale třeba to ani nebude potřeba a malá se otočí. Ať vše dobře dopadne.

já podobně jako @jija , vůbec nic mi nebylo (samozřejmě jsme jizvu trochu cítila ale nic hrozného), první 2 dny doma mi to přišlo trochu horší, prostě v nemocnici tolik nechodíte, nevaříte.....ale fungovala jsem hned a žádné problémy jsem neměla , dělala jsem vše normálně.

@slegr71 je to opravdu pokaždé jiné. Mám za sebou dva akutní. Po prvním jsem byla na kapačkách, 14 dní jsem zvracela a ještě dva měsíce po té jsem se bolestí nemohla zvednout na kojení, o chození se nedalo mluvit a po druhém jsem za pár dní lítala a klíďo bych šla hned do třetího 😉

AHoj , tak já jdu za tři týdny na třetího císaře...prý by to mělo fungovat tak, že každý další císař je lepší a lepší🙂) tak to sem zvědavá..plánovaný císař u dvojčat se dal přežít, člověk prostě musí zatnout zuby a druhý den po císaři stát a makat...po první sprše se člověk cíctí většinou o milion procent líp!!! druhý cíař jsme měla akutní..tam byl rpoblém spíš v tom, že jsem ,,zklamala"samu sebe, že jsem nezvládla normální porod a i když jsem zvládala, tak psychika udělá své..bolesti , svědění a pálení v jizvě, obrozvské bolesti zad...ted plánovaný císař...vím, do čeho jdu, vím, co mě čeká...trochu se bojím, ale vím, že když zatnu zuby, zvládnu to...nic si nevyčítám, beru to tak,že to tak musí být...objednám se na masáž zad hned po porodu, a manžel sdna zůstane se mnou aspon pár dní doma...předtím totiž nikdy nezustal..takže předpokládám,že to bude dobré..po druhém císaři jsem měla problém hlavně s čuráním..a vydrželo ěm to i v šestinedělí...neměla jste to nekterá? Já myslím, že to bylo cévkou a taky tam asi ten měchýř byl nějak špatně položený, nebo já nevím..ty bolesti nebyly moc fajn...takže doufám, že to přežiju a zvldánu...Tobě držím palce...pro ty naše milované mrnousy to vydrežt holt musíme🙂)

@slegr71 Tak mně se všechno hojilo ukázkově, takže už po příjezdu z porodnice jsem byla schopná normálně fungovat doma, s miminem, 6. den po porodu jsem jela autem k Dr. na první prohlídku s malou, nesla jsem ji tam v sedačce, Dr. se ptala, kdo mě přivez a když jsem řekla, že jsem přijela sama, tak se docela divila 🙂 Taky jsem si ten den dala menší sprint do prvního patra, když se mi rozhoukal monitor (planej poplach) 😀 takže jako všechno fakt v pohodě, akorát jsem to cítila, když jsem se zvedala z postele. Jenom staršího nezvedej nějakou dobu, mohlo by se ti rozjet šití 😕 ale tak velkej kluk už to určitě zvládne. Já se bála, kdybych musela na druhýho císaře, jak bych to dělala se starším, měl teprve 20m - ale nakonec to dopadlo dobře, mohla jsem rodit normálně 🙂

Určitě mi pomohla rada - co nejdříve se postavit na nohy. Samozřejmě podle pokynů v porodnici, ale jakmile to dovolí (resp. u mě to bylo spíš "přinutí 😀 ), tak chodit, samozřejmě to nepřehánět, ale ani se "neulejvat", chce to fakt rozchodit. Mě vzali prvně vstát a do sprchy asi 16 hodin po porodu a asi hodinku nato jsem už šla na normální pokoj.
A rada nad zlato od ségry, která měla 2x sekci - chodit s rovnejma zádama!!! Ono tě to bude nutit chodit trochu v předklonu, ale nepoddávej se tomu a snaž se chodit zpříma jak s pravítkem v zádech, ségra to u prvního nedělala a strašně si odrovnala záda tím.
A hodně tu jizvu sprchovat a větrat, pořád dokola. Třeba pokaždý, když půjdeš na WC, fakt třeba 10x denně sprchovat jen vodou a pokud to jde, tak být třeba jen v noční košili, když ležíš, nemusíš mít ani kalhotky, hodíš si pod sebe třeba přebalovací podložku a ať je to co nejvíc na vzduchu. Promazávat až když se na povrchu zahojí, a nejlepší je na to obyčejný sádlo.

Po prvním dlouho... fakt dlouho. První byl akutní, s epidurálem, na JIP jsem byla 14 hodin, pak vstát, chodit, sprcha... Chodila jsem zkroucená, smrkání a kýchání bylo pomalu smrtelné, mimčo jsem sotva unesla... Čípky proti bolesti celý týden, vstát z postele mi trvalo věky. První měsíce jsem byla ráda, že jsem došla s kočárem na dětské.

Ale po druhém? Nudička a pohodička. Druhý byl plánovaný, se spinálem. Na JIP mě ani nedali, šla jsem na nějaký hlídanější pokoj, vstala jsem taky 14 hodin po, čípek proti bolesti jsem měla jen jeden, který mi dali hned po, pak už bez a dobré. Chodila jsem rovně, nic nebolelo. Mimochodem, to chození rovně taky doporučuju a zdůrazňuju 😉

Fakt to bylo úplně o něčem jiném, až mě samotnou překvapilo, jaký v tom je rozdíl. Ale ono to bylo asi i hodně tím, že poprvé mě řízli po 3 dnech kontrakcí, fakt už dost vyčerpanou - jak fyzicky, tak psychicky, hladovou, nevyspalou, na císaře nepřipravenou... A podruhé jsem tam šla odpočatá, natěšená, smířená. No a pak tedy ten spinál je taky údajně lépe snášené uspávadlo. Takže péči o 2 děti jsem zvládla z fyzického hlediska v pohodě. Toho jsem se snad nejvíc bála...

Takže za mě - plánovaného se neboj 😉

Ahojky, já měla dvakrát plánovaný císař ve spinále, po prvním jsem byla tak asi do 10 dní úplně v pohodě (špatně se mi chodilo a vstávalo tak čtyři dni, pak už jsem cítila jen takové pnutí břicha, když jsem se chtěla úplně narovnat), při druhém jsem i přes příšerný kašel byla už pátý den úplně v pohodě a nic mě nebolelo 😉 O děti jsem se mohla postarat úplně v pohodě, žádnou pomoc jsem nepotřebovala, horší to pro mě bylo v samotném závěru těhotenství, když jsem musela malou zvedat apod.

Díky moc za odpovědi. Od včereška mi tuhne hodně břicho. Spíš mám teda pocit, že ho mám tvrdý furt. A malá se tak dost mele až je to bolestivé. V noci jsem i dobře spala, což je teda hodně divný. Tak jsem zvědavá jestli se už něco nechystá, ale hlavu cítím pořád nahoře. Dneska jdu na kontrolu, tak jsem zvědavá, co mi řeknou a na kdy to naplánujou.

Já byla úplně v pohodě asi až 7 týdnů po porodu, jizva dlouho bolela a kolem jizvy to mám necitlivé ještě dnes, dva měsíce po porodu. V porodnici to bylo šílené, nemohla jsem se ani otočit na bok, když mi syna nosili na kojení, no nerada vzpomínám.