Doprovod u porodu, ano či ne? A koho?

@janinkkka chápu, já to měla podobně. Dlouho jsem tvrdila, že tam muže nechci, on o to taky nijak nestál, říkala jsem si, že dula by mi byla užitečnější. Ale v průběhu těhotenství se mi to tak nějak rozleželo, že bych ho tam vlastně chtěla, aby hned viděl Julinku, až bude na světě a přece nebude bůhvíjak dlouho stepovat před sálem a dula je drahá... Takže ve finále tam byl s tím, že na tlačení odejde (měla jsem představu, že to je ta hrozná část porodu a v tu předchozí část tam bude, abych se tam sama nenudila 😀 ). Takže kontrakce tam chudák proseděl, já přikurtovaná na monitoru skučela a moc ho asi nevnímala (ale určitě jsem byla ráda, že tam je se mnou a nejsem tam sama, to rozhodně ano) a na tlačení odešel (když došlo na tlačení, tak jsem úplně ožila, byla naprosto v pohodě a Julinka byla na třetí zatlačení venku 🙂 ). Rozhodně to za nejlepší zážitek v životě nepovažuje a asi by mu stačilo, kdyby malou viděl až by nás přišel navštívit, ale jsem ráda, že tam byl

Já měla u porodu manžela, brali jsme to jako samozřejmost, nijak jsem ho do toho nenutila a nedělám si iluze, ze u toho tak hrozne moc chtěl byt, spíš to asi bral tak, ze dneska se to tak dělá. Nakonec to pro o něj byl krásný zážitek, dodnes každému vypráví, jak malého vlastně viděl dřív než ja, jak byl u vážení, popisování atd., vzpomíná na to, jak ho poprvé držel v náručí, jak jsme se na sále fotili atd., no prostě je rád, že u toho byl. I ja jsem ráda, sice jsem ho tam ani moc nevnímala, ale ten pocit, ze je u mě a je mi oporou, mi pomáhal. Takže ja bych přítomnost manžela určite doporučila. Nemusí přece koukat doktorovi pod ruce, může ti stát u hlavy a držet te za ruku. Ale každý jsme jiný, tak musíš ty nejlíp vědět, jestli o jeho přítomnost stojíš 😉

Také jsem měla manžela. Nejdřív nechtěl, obával se, že mu bude špatně z krve, ale šel. Sice jsem byla na něj nepříjemná, protože on se tak snažil, že mi furt otíral celý obličej mokrou žínkou a já nechtěla, aby se mě kdokoli dotýkal, ale byla jsem šťastná, že ho tam mám, i když mě i chvílemi štval, ale chápu, že byl tak trochu zmatený a nervózní 😉 A při druhém, to už byl profík. Věděl, že se mě nemá dotýkat, pokud si neřeknu, byl tam, protože je to pro mě psychická podpora, stačilo mi se na něj kouknout a ten pohled byl pořádný doping 😉 Fotil, natáčel, prostě byl tam a pořídil krásnou fotodokumentaci a užil si to uvolněně, ne jako první porod 😉

Já jsem věděla, že u porodu někoho chci. Manžel tam být nechtěl a já jsem ho nenutila. Než aby měl z toho trauma 😀 Takže jsem se dohodla se sestrou. Manžel nakonec seděl na chodbě. Takže tam byl a nebyl 🙂 A bylo to super. Prostě jsem věděla, že kdyby se cokoliv dělo, tak je tam člověk, který zakročí a pomůže, pohlídá atd. A aniž bych to mezi kontrakcemi pozorovala, tak mám i fotky 🙂 A hlavně, když já už neměla sílu ani odpovídat, tak za mě odpovídala, protože mě zná velmi dobře. Sice nakonec porod skončil císařem, takže jsem před viděla i manžela, ale fakt doporučuju tam někoho mít 🙂 A já tím, že jsem tam měla dva, tak když se malý narodil, tak ségra se starala o malého, kterého ji pak až se pokochal manžel, dali do ruk a manžel mě doprovázel na pokoj 🙂 Super rozdělené 🙂

@nininka23
@suzanna123
@t_novotna
@teriza1
@smisekivuska Děkui holky za názory.... já sama nevím... Muž mi tvrdí že tam bude na... a zase ho nechci nutit.. ale je fakt že asi ta psychická podpora je hodně.. vědět že tam někdo je, kdyby se cokoliv stalo.. apod. Svůj první porod jsem prožila tak nějak sama a nebylo to moc příjemné... nakonec to zkončilo akutní sekcí a manžela jsem viděla na JIP :( ale ta noc , když jsem potřebovala nejvíce pomoci a asi hlavně psychicky podržet.. tak jsem tam nikoho neměla. Bojím se právě toho, že kdyby se to mělo opět opakovat.. tak už na to nechci být sama a mít tam někoho

Ze začátku jsem u porodu manžela nechtěla... jenže te´d když jdu pokaždé z kontroly z gyndy tak bych ho tam chtěla víc a víc... jenže on je zatím proti... nenutím a tak nějak tajně doufám, že se rozhodne že pujde (přeci jen do porodu mám ještě daleko 🙂 ) jinak hold budu muset sama, sestru nemám a bráchu bych tam nechtěla :D

Já jsem se taky dlouho nemohla rozhodnout, jestli tam manžela chci nebo ne, a on taky nevěděl. Nakonec jsme se dohodli, že tam nebude. A teda musím říct, že jsem byla ráda. Nemyslím si, že by mi tam býval mohl nějak pomoct, spíš bych z něj byla akorát nervózní. Stačilo mi těch pár hodin doma od prvních kontrakcí do odjezdu do porodnice 😅

@janinkkka mi to bylo celkem jedno jestli tam bude manžel nebo ne. Manžel k porodu jít chtěl, tak tam byl. Že by mi tam byl k něčemu dobrý, to fakt říct nemůžu - seděl tam zelený jak piková sedma, a do zblbnutí opakoval "co mám dělat? mám ti nějak pomoct?" jako by nějak pomoct snad mohl 😖 Akorát mi lezl na nervy otázkama "Jak ti je? Bolí to moc?" - měla jsem chuť poslat ho do sedací části těla. Jenom jsem vzpomínala na sekci, kdy seděl před porodním sálem na lavičce a neprudil hloupýma otázkama.

@janinkkka Rozhodně ano, i kdyby tam měl "jen" hlídat, aby na vás v nemocnici byli hodní. Je ale třeba mu vysvětlit, že rodit budete vy a že musí dělat to, co mu řeknete, bez podmínek. A když vám bude nepříjemná jeho přítomnost, musí pochopit, když ho budete vyhánět 🙂 Já jsem měla s sebou manžela a soukromou porodní asistentku. Věděla jsem, že porodit zvládnu sama, ale to rušivé prostředí nemocnice jsem potřebovala vykompenzovat lidmi, které znám a kterým věřím 🙂 A jestli budu zase rodit v nemocnici, tak rozhodně s někým, kdo mě tam bude podporovat...

Já manžela u porodu nejdříve vůbec nechtěla a on tam také nechtěl být. 🙂
Nakonec se mnou byl jen na první dobu a když se řeklo, že už můžu tlačit, tak odešel. Jsem za to moc ráda a u druhého porodu to chci stejně. Tak doufám, že to tak půjde. 🙂

@janinkkka Bez manžela bych asi neporodila...😅 Byl úžasná psychická i fyzická opora (zapírala jsem se o něj při kontrakcích), moc mi pomáhal..všechno nosil, podával a hlavně komunikoval s personálem.. Rodila jsem dlouho a ke konci jsem už skoro nebyla schopná vnímat...

V dnešní době je již možné mít partnera i u císařského řezu, pokud se nejedná o akutní ukončení těhotenství. Je skvělé, když to oba partneři můžou prožívat spolu. Ale pokud partner není přesvědčen o tom, že by tam chtěl být s Vámi, tak by ho nenutila ať tam není ještě na obtíž 😉

To je těžký - jde o to, že když ti je doma špatně, koho voláš. Já teda pokaždé, když mi je zle, tak jsem tak ráda, že mám manžela doma a že se dokáže postarat, neumím být při bolesti sama (což někdo zase naopak vyhledává - samotu) - takže u mě je jasné, že bez něho bych to nezvládla.
Chci, aby byl při ruce, když budu chtít něco podat, něco zařídit, aby skočil pro sestru, osprchoval mě, aby za mě bojoval, když bude někdo hodně nepříjemný. Jsem dost samostatná, tvrdohlavá a vše si zařídím - ale jen co mám "rýmu" už potřebuji svého muže, takže za mě rozhodně muž ANO.

tak já tam určitě někoho chtít budu 🙂 samozřejmě bych byla nejradši kdyby to byl manžel ale proto že mám termín na říjen a jim začínají od září do konce října závody tak se může stát že nebude doma 😒 takže další v záloze je mamka nebo ségra 😀

Já přítomnost manžela u porodu nevnímám primárně tak, že tam jde jako moje opora, ale tak, že jde k porodu našeho společného dítěte - k našemu porodu..... Takže si neumím představit, že bych ho nahradila nějakou dulou nebo kamarádkou, byť by mi třeba dokázaly pomoct a ulevit od bolesti ,lépe. Kdyby manžel z nějakého důvodu nechtěl nebo nemohl, určitě bych se snažila zajistit jiný doprovod, to ano. Ale on má jako tatínek přednost.

My se domluvili s přítelem, že ano, ale jen když bude u mojí hlavy a nebude koukat jinam 😉 Do ničeho jsem ho nenutila, ani jsem ho nenutila na předporodní kurzy. Chlap je ideální v první fázi porodní, když jsi ve sprše, aby případně zavolal pomoc, kdyby Ti bylo blbě, nebo Ti masíroval záda...jenže, já nakonec rodila v Praze v Krči, kde když neplatíš nadstandard, nepustí Ti chlapa na pokoj a Tebe dají před porodem rovnou na šestinedělí...takže máš smůlu a jseš v tom sama. Nakonec to šlo tak rychle, že ani nestihl přijet a nakonec jsme byla ráda....přinesl až malou a to byl nejkrásnější okamžik života.....ale je to hodně individuální, jaký vztah mají ti dva, já bych třeba u toho ženskou nechtěla ... nebo dkyž to někdo natáčí, to mi přijde úchylný....to pak pouští rodině? Přijde mi to tak intimní....ale je to každého věc....takže za mě partnera ano, na první fázi a pak se uvidí 😉)))

To je hrozně individuální. Já tam přítele nechtěla a ani on se tam nehrnul. Měla jsem tam sestru a nakonec i ta mi tam vadila.

Ja tam mela partnera a mamku, na první dobu porodní, na samovolne tlaceni je poslali pryč protoze už sem to nezvládala a prý se soustředila víc na ne než na porod... Ale kdybych je tam nemela vůbec tak bych to tam sama nezvládla vubec

@janinkkka Domluvte se jak VÁM to bude vyhovovat. Kamarádka určitě není špatný nápad.
Já jsem měla u sebe manžela na "čekačce" aby mi to líp ubíhalo, ale na samotný porod jsme se domluvili že půjde počkat na chodbu. Moc to vidět nechtěl, a já jsem ho chápala, popravdě bych taky porod vidět nechtěla 😅 Hned jak se malá narodila tak ho zavolali, a on si ji převzal, koukal jak měří a váží atd, takže s ní byl od prvních okamžiků. Oba máme z porodu dobrý pocit, nikdo necítí žádnou křivdu a zanedlouho ten scénář pojedeme zopakovat :D
Myslím že nejde o to, jak to dělají ostatní, ale o to jak se domluvíte a budete spokojeni vy. Myslím že není nic špatnýho ani na čekání na chodbě nebo doma, ani na koukání do rozkroku, pokud to všem účastníkům vyhovuje 😀

Jéé, teď koukám že je otázka už stará a neaktuální, omlouvám se 😅