Co jste nechtěly slyšet od partnera/kamarádky u porodu?

Ja bych tam asi kamarádku nechtěla,ale to je věc každé z nás, každopádně mě úplně vytacelo, že manžel myslel, že když bude vtipný a rozesmivat mě, že to jako bude lepší,ale ja bych fakt raději slysela slova útěchy a podopory, že to zvládám dobře, držet mě za ruku a třeba hladit,to mi strašně chybělo,ale ro nevím jestli by jako od kamarádky nebylo nevhodné

Nechtela jsem slyset nic a co jsem potrebovala, jsem rekla. Ale kazda to mame jinak, spis se zeptej kamaradky co potrebuje, nebo si mysli, ze bude potrebovat, zjisti si jak porod vypada, co se muze stat, co a jak se da delat/pomoci

Já byla ráda za manžela že jen vyděšeně zíral a já ho mohla uklidňovat 😁 Nesnesla bych nikoho kdo by naopak litoval mě. Ale já měla skvělý porod tak nevím, možná kdyby to bylo jinak, tak bych měla i jiné pocity...

Nabízet napít, řekla bych. Pak taky asi trochu slovně povzbudit, mluvit o miminku, že už tu bude s námi. To je asi všechno, víc mě nenapadá. Možná kamarádka by měla říct, co o tebe čeká, jestli třeba máš být prostředník mezi ní a zdravotniky, atd.

U prvního porodu, který byl příšerný a trval šíleně dlouho jsem nechtěla slyšet nic, aby na mě manžel mluvil, sahal, měla jsem toho plné kecky...
U druhého porodu mi moc pomáhal, už věděl že u kontrakcí má být zticha, a nehladit mě, jen stál a dělal mi oporu, když jsem se o něj chtěla opřít, že má prostě jen být u mě a pomáhat, třeba: podej něco na blití, zazvoň na sestru, nalij prosím vodu atd. Hlídal mě ve sprše abych nespadla, pomáhal mi vylézt na lůžko. Na konci u tlačení mě držel za ruku a říkal jak jsem dobrá, pamatuju jen "katko, si dobrá, poď, už to bude!!" Byla jsem za něj zapřená a kousala ho do ruky, to mi hodně pomáhalo :D uvidíš co kamarádce bude vyhovovat, to dle mě vyplyne až ze situace

Manžel byl ticho a a bylo to fajn.
Pomohlo mi, když jsem se mu stěžovala, co bolí a co cítím. Prosila jsem ho párkrát o vodu, aby zavolal porodní asistentku, anesteziologičku. Nejvíc jsem mu vděčná, že mě držel za ruku při tlačení a nafotil mi první chvíle dětí - bonding, vážení, ošetření atd.

Já byla ráda za manželův ujetej smysl pro humor. Ten mi dost pomáhal a všechno ostatní tak nějak vycítil sám. Znal dopředu co chci a nechci, komunikoval s personálem, podával pití, pomáhal do vany,...
Když šlo do finále, tak jsem se soustředila jen na jeho hlas a pokyny, které tlumočil od doktora. Toho jsem totiž nevnímala skoro vůbec.

Já měla představu, jak budu potřebovat klid a ticho. Obecně si s bolesti spis zalezu. Manželovi jsem to kladla na srdce, aby na mě ideálně nemluvil, abych nebyla hnusna. Nakonec s porodem nejsem v pohodě doteď, protože jsem tu podporu a jeho samotnýho potrebovala, zatímco on mlčel a sledoval. A já si nedokázala říct. Takže bych jela podle situace.

jediné, co je opravdu asi dobré, je nabízet často pití a při kontrakci připomenout dýchání (jako že má vůbec dýchat, ne nějaké řízené)

@elesse To snad člověk ví že má dýchat ne? 🫤

@klokanka31 Já jsem to třeba nevěděla 😄 Při kontrakcích jsem zadržovala dech, dokud mi porodní asistentka neřekla, jak mám dýchat 😀

Já jsem nechtěla, aby na mě manžel sahal - držel mě za ruku a pod. Potřebovala jsem se soustředit jen na sebe a nenechat se rozptylovat. Ke konci jsem byla mimo, tak mi tlumočil doktora, kterého jsem nevnímala.
Chce se to s kamarádkou pořádně domluvit, co od tebe čeká - slovní podporu, držení za ruku, jen přítomnost a pod.

@jaja01k Tak to jsi musela hodně trpět bolestí ne? 😮

Jinak jak píšou ostatní, chce to se kamarádky zeptat, co ona chce. Každá jsme jiná...

Já se nudila a potřebovala jsem konverzovat, během kontrakce pak chvíli klidu na soustředění. Ocenila bych, kdyby mi připomněl, že jsem chtěla rodit ve stoje. Možná by bylo fajn s kamarádkou navštívit kurz např. hypnoporodu, tam se na tohle docela zaměřují a může dost pomoct.

Pro mě byl nejdůležitější servis, podávání kapesníčků, pití, ubrousků, pomoc při vylézaní na křeslo, upravení culiku, že jsem na to zkrátka nebyla sama... všechno ostatní - mluvení a tak, vyplynulo ze situace.

U prvního porodu me nejvíc pomohlo, ze se mnou “chodil” .a nebyla jsem na boxu sama. měla jsem problém udržet se na nohách když přišla kontrakce, takže me byl doslova opora.. druhy porod byl tak rychlý, ze byl až na finále, a stihl prcka a mohli jsme bondovat a byli jsme proste spolu, jen to bylo až porodu, jinak jak to bylo rychle, tak ani nevím že tam byl a nejvíc me pomohla kupa personálu okolo mě 🤣

Děkuji všem za názory a zkušenosti. Kamarádky se zeptám, ale zároveň tuším, že stejně v daný moment to bude třeba vážně vše jinak 🙂 Teď mi může říct, že bude chtít podporu třeba držením za ruku a u porodu naopak řekne, že to nesnese apod. Ona rodí prvně, tak to taky ještě "nezná". Ale s tím počítám a vím, že to bude velká proměnná v daný moment a budu se snažit co nejvíce přizpůsobit jejím potřebám 🙂

Zeptej se jí na jeji porodní přání (plán). Pokud ho nemá, chtěla bych, ať si ho sepíše.

Tim, ze sjsem rodila doma, to bylo asi trochu jiné. Od partnera jsem ocenila technickou podporu - podat, uvařit kafe, nachystat podložky a v mezičase tiše sedět a čekat, co dál budu potřebovat 😃
Jinak kamarádka mela v porodnici kamarádku jako bodyguarda. Ta hlídala dodržování porodního plánu a povedlo se, po prvnim císaři mela pekný přirozený porod i v nebabyfriendly porodnici 👍💪

Mně bylo nejprijemnejsi, kdyz nikdo nic moc neříkal, maximálně, ze mi to jde, ze to dělám dobře… ALE zásadní pro mě bylo, ze mi někdo masiroval zada v kříži hodně silně a podpiral při chůzi nebo houpani v bocích.

@klokanka31 haha. Naopak si myslim, ze vetsina zen pri prvnim porodu pri kontrakci zadrzuje dech a zatina zuby….

@klokanka31 já ani nepochopila, že rodím, takže nějaké dýchání šlo úplně mimo mě 🙈

Já oba porody prozvracela, u prvního partner stihl dojet zpět do porodnice akorát ,když mě odváželi na sál,musela jsem na akutního císaře. U druhého porodu-přirozeného byl celou dobu se mnou,taktéž prozvraceného,podával mi misky na zvracení a byl neuvěřitelně klidný a starostlivý,jestli něco nepotřebuji,což mě uklidňovalo, při porodu byl se mnou.Do třetího dítěte jsem již nešla.

@elesse já při kontrakcích zvracela, oba porody mám prozvracené

Nejhorší bylo, když se mě furt na něco ptal. 🤦🏻‍♀️ Já nemohla vůbec mluvit. Když bylo ticho, bylo to nejlepší. Hezké bylo opětování mého pohledu a úsměvu. Když se na mě taky mlčky podíval a usmál. Já chodila, on chodil za mnou a poponášel mi všude za zadkem bombu s rajským plynem. Utíral mi zem, když mi pomalu kapala voda. A jinak mlčel a bylo to tak super. 🙏 Žádný doteky, to bylo nepřípustný. U těch třech zatlačení jsem mu pak jen mačkala ruku.

Pro mě byla nejdůležitější ta jeho přítomnost, připadala jsem si bezmocná a proti mě ti vsemocni doktoři, hrozně jsem se jich bála a přítomnost druhého zdravého dospělého člověka, který mě chrání mi pomáhala. Co bylo fajn, že mi u kontrakcí říkal, kdy už odchází, dřív než jsem ti cítila (podle monitoru), to bylo taky fajn. A držel ruku při tlačení

Zkušenost sice nemám, ale představuju si že budu hodně nadávat, sprostě. Tak to snášet a nebrat si nic osobně. Jako kamarádce, která by ještě nerodila bych řekla něco v tom smyslu že ví prd jak mi je, když to nezažila,pak by mě to asi mrzelo