Cítím se sama a unavená při péči o novorozence

Tohle zažívá, myslím, naprosto každá maminka. Za začátku je to s miminky opravdu mazec. Já se jednou přistihla, jak jdu vynést koš s rozepnutou košilí, abych se nezdržovala při kojení 😀. Únava je šílená, pocity taky. Ale bude jen líp. Někdo říká, že hned po šestinedělí, někdo později. Srovná se miminko i maminka, přijde první úsměv, první žvatlání - prostě i radost. A to je pak člověku veseleji.

ahoj, souhlasím s ostatními, po šestinedělí se to ustálí. Mě hodně pomohlo, že jsem od druhého týdne chodila na delší procházky, během týdne jsem to z půl hodiny protáhla na 3 hodiny - nakoupím u toho, projdu se, případně vyřídím , co potřebuji na úřadech atd... ale jde hlavně o to, že si venku vyčistíš hlavu, miminko se prospí, já tím našemu nastavila vlastně i režim - od začátku prostě spí každý den odpoledne ca 13-16 hod. Navíc přirozeně hubnu aniž bych se nějak dřela. V průběhu procházky brnknu kamarádkám, co jsou taky na MD a popovídám si - handsfee je základní výbava maminky na MD. A neboj, vše se upraví, mimčo bude déle spát, všechno se stabilizuje. Každý mi říkal ať nevařím, neuklízím , odpočívám - ono to dost dobře nejde- něco člověk jíst musí a v bordelu taky nevydržím, ale uklízela jsem postupně, manžela jsem zapojila v tom, že jak došel z práce, dostal mimi a já v klidu třeba uvařila na druhý den nebo když byl čas tak na více dní, nebo uklidila, co bylo potřeba. Zavedli jsme hodinku večer, kdy mám relax v koupelně, čtusi knížku a je to jen můj čas - taky paráda, přijdeš si jak ve welness- a neboj, opravdu se to spraví a ty pochyby a pláč jsou normální. Žehlím jednou týdně o víkendu, kdy je chlap doma, pustím k tomu telku, on jde s prckem ven...

@zuzzik82 jak už psaly holky, je to normální. Já nebyla schopná první dva týdny udělat nic. Myslela jsem že už budu navěky chodit v pyžamu protože jsem neměla čas ani energii se ráno převléct. A když jsem se podívala z okna a šla tam nějaká maminka s kočárkem, tak jsem nechápala jak se zvládla oblíct a ještě nakoupit a jak je vůbec možné že je schopná vyjít ven. 😀 Pak se to postupně upravovalo. Ty hormony ti fakt zatemní mozek tak ani neuvažuješ logicky a s nadhledem. Pokud máš přítele, manžela, maminku nebo někoho k sobě tak je popros a na nějaký den je zapoj nebo ať ti třeba uvaří. Mě moje máma a tchýně vařily a občas uklidily v těch prvních dvou týdnech. Jinak bych asi umřela hlady...

myslim, ze tohle zazila v prvnich tydnech nebo mesicich kazda novopecena maminka i ja, ale po par mesicich zacala mala spinkat celou noc a konecne jsem se vyspala,a le naprosto te chapu, jak me chybel spanek 🙂 v prvnich tydnech jsem nestihala udelat nic, max uvarit a to jen rychlovky, rikala jsem si, ze pokud pujdu rodit znovu, tak si tyden pred navarim a nacpu mrazak, pak budu jen rozmrazovat 🙂

@zuzzik82 V klidu 🙂 Já jsem byla po akutní sekci taky celkem neschopná. Byla jsem týden v nemocnici - dceru jsem první dva dny po porodu ani netoužila vidět. Doma jsem se rozbrečela manželovi, protože jsem nemohla vstát z postele (v nemocnici vysoká, slézala jsem pomocí stoličky) - doma máme nízkou a ta jizva tak bolela, že nešlo vstát. Dcera spala v postýlce první dva měsíce a pak dalším 20 měsíců u nás v posteli (než se narodila druhá). Mamka něco uvařila, babička také, naštěstí jsem mohla jíst 14dní po porodu chlupaté knedlíky se zelím, protože dětem nic nebylo. Uklízela jsem jen " naoko". Holky byly spací v kočárku, takže jsme byly pořád venku 🙂 A když někdo přišel na návštěvu, tak s sebou něco donesl 🙂 Dost jsem se budila v noci a kontrolovala, jestli dýchá 🙂 Uvidíme, jak budu "vyjukaná" u třetího s odstupem 5let 🙂 Neboj se, vykneš si, zvyknete si - každému to trvá jinak dlouho 🙂 A kdyby to bylo tak hrozné, nepořizovaly bychom si další děti 🙂

@zuzzik82 Ahoj holka, vydrž-bude lépe ! Šestinedělí je někdy opravdu echt psycho, chápu Tě. Teď je období, kde jde hlavně o to , se sžít miminkem, obě si dcerou na sebe musíte zvyknout a mnohdy to žádné plutí na lotosovém květu není...Je to obrat o 180 stupňů. všecko nové, tápání, hormony,nevyspání a bečící dítě. Zkus ale některé věci opravdu přijmout (např.že toto je opravdu normální stav,který je ale pouze přechodný),povznést se na čurbes doma, spi-kdykoliv je příležitost a rovněž zapoj rodinu. Tvoje role je teď primárně starost o miminko-deleguj okolí ! Někdo může uvařit, vzít dcerku na špacír do kočárku, přinést kotel zmrzliny a dobré kafe, pusť si oblíbený film a neztrácej sílu, všecko se postupně uklidní, stabilizuje a bude dobře. Držím Ti palce 🙂

Pro mě na psychiku bylo nejhorší šestinedělí, takže neboj, brzy bude lépe. Myslím, že to zažívala většina z nás - pocit neschopnosti a úvahy, zda by dítě neměly mít všechny krom mě, ale myslím, že je to dáno hormonama brzy zjistíš, že ti jde vše skvěle 🙂.

souhlas s holkama,ted uz bych neresila uklid,dokud by bylo kam slapnout a plisen by mi nelezla z okem - samozrejme lehce nadnesene,pro mimco je nejlepsi fit maminka,takze spat,kdyz muzes,hrat si s malickou,jit n prochazku i kdyby malickou a ono na jare bude zase o neco lip.

Naše šestinedělí s prvorozenou dcerou nazývám s oblibou - Dantovo peklo a očistec v jednom... Myšlenky, co tě napadají jsem měla taky... dcera buď brečela, usínala nebo spala... A to v intervalu hodina, hodina, hodina... Byla jsme úplně KO, s nervama v háji... Hodně mi pomohli naši a manžel, kteří si ji vzali třeba na dvě hodiny do kočárku a já spala... Nebo mi mamka uvařila jídlo na tři dny a dala na mražák... Ty se učíš a dítě se učí, hlavu vzhůru, bude lépe😉 zkuz.hodne odpočívat a když nebude denně naklizeno, tak se také nic nestane...

Je to všechno prostě úplně nové, mojí holčičce je 10 a půl měs. a nějakou jistotu cítím až poslední dobou... Nechala jsem se blbě znejistit ne úplně růžovou situací doma a navíc jsem neměla mléko, takže jsem bojovala i s tím. Ještěže mi moje babička pořád povídala, jaká jsem skvělá máma 🙂 Opravdu odpočívej, kdy to půjde, úklid ti neuteče a domů si zvi jen toho, kdo něco donese, pohlídá ti miminko aby sis mohla umýt vlasy a neřeš nic, co chvíli nepočká. Přiznávám, že jak jsem s malou byla sama celé dny i noci, po CS a dvěma psy, brečela jsem ve 2 ráno na vaně a chtěla zmizet. A nevěřím, že je někdo happy od první chvíle... Bude líp 🙂

@zuzzik82 Ano, cítila -hlavně při prvních dětech. Pak jsem to vzala jako fakt. Unavená, nevyspalá-a asi i hloupá, když nevím, proč brečí. Pak už jenom unavená- a bývám i teĎ-spíš duševně-chci pro synka to nejlepší- a on to nechápe. Je mu 11 a zpečuje se-hlupák...Každý si tu cestu nakonec prošlape-a Ty také-neboj. Nikdo Tě neznámkuje, tak si ji udělej i s chybami, ale svojí.Bude lépe-uvidíš...Tohle bude trvat chvíli-rok, ale vlastně chvíli. Budeš si to i užívat-věř mi. Jen nečekej, že to má někdo o moc lepší-nemá. Někdy mají 10 babiček, dva manžely😀 na pomoc, ale ty noci stejně odře máma-a tak já si řekla, že to k tomu patří, za půl roku jsme spali všichni-a všechny lépe.🙂Je to hlavně normální-Mistrovství světa matek se neběhá, tak sláva...🙂

@zuzzik82 Mela jsem neco podobneho a asi to opravdu k tem prvnim tydnum patri. Ted jsou malemu dva mesice a ja mam obcas trochu pocit, ze uz se to ustalilo. Byla jsem po planovanem cisari, jizva byla rychle ok, ale uz v porodnici me chytla zada a ja nemohla skoro chodit, bala jsem se maleho nosit doma ze schodu, protoze jsem ztracela stabilitu. Manzela jsem mela doma a hodne pomahal a o to horsi pocity jsem mela, protoze jsem si rikala, jak jsem hrozna, kdyz to nejsem schopna dat ani s manzelem doma. Nejvic mi asi pomohly rady, ze mam spat kdykoliv spi dite. Pak taky to, ze jsem peci o sebe nadradila uklizeni - proste jsem se zarekla, ze kazdy den budu mit vycistene zuby uz hned rano, budu pravidelne jist (i kdyz jen rychlovky) a v ramci moznosti o sebe budu pecovat - budu mit umyte vlasy, namazanou jizvu, osetreny oblicej - mozna to zni povrchne, ale hrozne mi pomahalo, ze jsem si alespon v tomto ohledu pripadala normalne a mohla se na sebe podivat do zrcadla. Taky jsem mamku a tchyni poprosila, jestli by mohly obcas neco uvarit.
Bohuzel u nas dlouho neslo chodit na prochazky kvuli velkym mrazum a ani jsem nemohla na navstevy ke kamaradkam kvuli chripkam. Ted uz konecne muzu chodit s malym ven a to mi hodne pomaha.

Asi takhle - sestinedeli jsem probrecela,proc,to nevim,ale vim, ze mi bylo hrozne,pripadala jsem si strasne opustena a nepochopena.Po sestinedel. jak kdyz utne....

Jéje, tohle znám, to jsem měla s prvním synem. Kolikrát jsem se za celý den nedokázala ani převléknout z pyžama nebo najíst. Nic jsem nezvládala, byla jsem úplně vyřízená, pořád jsem brečela. Stávalo se mi, že když se malý v noci vzbudil na kojení, musel mě manžel donutit vstát, protože sama jsem to prostě nedokázala. Když mi někdo řekl, že po šestinedělí se to zlepší, byla jsem z toho ještě zoufalejší, protože jsem měla pocit, že se konce šestinedělí nedožiju. Ale ono se to opravdu začalo zlepšovat a časem jsme s malým začali normálně fungovat 🙂
Partner ti pomáhá? Pošli ho samotného na vycházku a ty ten čas využij ke spánku. Ono se jinak spí, když nejsi ve stresu, kdy zase mimčo začne plakat.
Taky si pamatuju, jak jsme se synem poprvé spali u mojí mamky. Mamka mi nabídla, že si ho vezme k sobě, až se vzbudí, přebalí, donese mi ho na kojení, a pak si ho hned zase vezme, nechá odříhnout a dá zase spinkat. A já se tenkrát poprvé od porodu aspoň trochu vyspala. Ono se to nezdá, ale je to rozdíl, než když to všechno musíš dělat sama. Tak se třeba domluv s manželem, že ti takhle pomůže, když nebude muset vstávat do práce 🙂
Držím palce, ať je brzy líp 🙂

Vydrž, bude lépe. Já prvních 14 dní probrečela, lítaly mi hormony. Fakt se vyplatí spát kdykoliv spí miminko. Hodně pomáhají procházky, doteď si pamatuju, jak jsem byla na trní, když jsem šla poprvé sama 😅 připadalo mi to náročnější než státnice 😄 ale fakt si to sedlo a pohyb na vzduchu hodně pomohl. Teď se ti asi dny zdají hrozně dlouhé ale ani nemrkneš a to blbé šestinedělí bude pryč...drž se

A ještě, jestli tě to uklidní, tak ač bylo šestinedělí s dcerou peklo a očistec se synem (druhorozený) to byla pohodička a klídeček a to jsme měla doma i dvouletou přes den nespící dceru... U prvního dítěte si ze všeho vystresovaná, u druhého si už o dost klidnější.... Tak se drž... Bude dobře 😉

Je to úplně normální.Neboj ono se to zlepší, hlavně hormony se uklidní, zajedete si režim a i kolika ustane a bude to fajne 🙂 Já tohle zažívala přesně před rokem. Malá se narodila v lednu, což je super na deprese 😀 venku hnusně, furt tma a zima. Malá pořád brečela ( koliky) a já aby jí to nebylo líto taky 🙂 Připadala jsem si neschopná, totálně vyčerpaná a celkově na nic. Po šestinedělí jako ,když mávne proutkem, dcera si navykla na nějaký spací režim, venku začalo jaro (sluníčko) a já začala všechno vidět úplně jinak. Je to hold velká změna, člověk si dokud je těhotný všechno vykresluje v růžových barvách a pak nastane realita, která je sice krásná,ale občas hodně náročná jak fyzicky tak psychicky.Neboj to zvládneš a bude líp🙂

@zuzzik82 Šestinedělí je záhul sám o sobě. Spi, pokud můžeš, já poklidila často až přišel muž z práce a věnoval se malému. Co řešit jídlo v nějaké školní jídelně aspoň párkrát týdně? Bude líp a líp, mně to s malým bavilo, až byl větší, první rok jsem si moc neužívala, byl uřvaný, já nespokojená, unavená, nejvíc jsem si obecně užívala období od jara do podzimu. Navíc začal chodit až ve 22 měs. A kamarádky jsem si našla i přes inzerát, sháněla jsem parťačky na bruslení. Hodně zdaru!

Vsem moc dekuji za povzbuzeni a rady. Uz tohle cist dost pomaha. Mame za sebou 4 hodky ranniho revu a prdu. Pak jsem se vykaslala na vareni a uklid a sotva jsem konecne uspala malou, tak jsem sla spat taky. No a hned se citim lepe.

Já mám tedy kluky zatím moc hodné,takže stačí jen nakrmit, prebalit a zase spinkají,pláči jen,když mají hlad,prdy nás netrápí.. já zvládám zatím vše i své koníčky, jen jsem strašně unavená,skoro nespím a ani moc nejím,nepiju... To vše by mi nevadilo, ale co mi vadí je to,že se svým manželem jsem strašně málo, moc mi s klukama nepomáhá,takže se na něj i zlobivam a tak.. 🙂 tak snad budou mít brzy méně prescasu a když někam půjdeme tak třeba mi začne pomáhat s oblékáním... Uvidíme..
Jo a ještě co mi vadí je to,že když dojde z práce tak mě dá pusu,ale klukům už ne.. jako by je ještě nezaregistroval.. 🙂

@kaczenka2 no, občas o děti i zakopnou...☹Jednou jsem slyšela o někom, kdo potkal po 2 měsících syna a divil se, že se vede s Vietnamcem za ruku-tak mu žena řekla, že je to jeho nejlepší kamarád ze školy...Já manžela průběžně zkouším z dat narození dětí-vypracoval se-už je to tak za dvě minus...Trochu mu křivdím, ale jen trošku...

@zuzzik82 Bude líp. Doteď nechápu jak jsem přežila prvních 14 dní. Bylo to peklo. Kojila jsem každou hodinu, byla jsem po akutním CS, šíleně mě bolela jizva, chodila jsem jak babka, špatně se mi vstávalo z postele. Skoro nic si z té doby nepamatuji. 🙂 Ale pak nastal zlom a pomalu se to lepšilo a začala jsem si to mateřství náramně užívat. 🙂

@kika_21 Tak datum by mohl vědět 😀 Snad, když byl u toho 😀 Ale fakt mrzí mě, že když příjde, tak nedá pusu na líčko i klukům, mají 4 týdny, tak by si mohli budovat vztah i s tátou, né jenom se mnou 🙂 Já jim jdu dát pusu i na dobrou noc, než zhasnu a jdu spát 🙂 Jako mrzí mě to, ale nařídit mu to nemůžu.. 🙂

Je to normální stav, časem to přejde, přeji ti aby to bylo co nejdříve, koliky můžou trvat i několik měsíců. Prostě ted ten život s minem je dost jiný a svým způsobem i osamělý když jsme doma sami a kamarádky děti třeba nemají. To přejde a bude líp. Jediná zlatá rada, když dítě spí jdi spát taky, doporučuji ti tento luxus využít, na vaření a uklízení se někdy vykašly, protože když budeš mít jednou druhé dítě a to první bude do věku 3let, tak to bude daleko drsnější a to teprve se nevyspíš.

@kaczenka2 můj manzel mimina taky extra nelíbal, zato teď? Probíhají u nás bitvy v procesu, mají roztahanou bednu s nářadím, učí kluka na co to je, dělají spolu budky pro ptáčky, štípou dřevo, sekají zahradu. S malou vaří v plastové konvičce kafíčka jako das. Čím jsou větší, tím víc času od něj dostávají

@jjustyna
Pexeso jsem chtěla napsat

@jjustyna Jojo, taky věřím, že to tak bude, že jak budou větší se z nich potentí, že teď to neřeší 🙂 Ale zase jako ženská nabušená ještě hormonama to vidím po svém 🙂 Mrzí mě to, nemám mu to za zlé, ale mrzí mě to 🙂

Ja takhle sestinedeli neprozivala a to syn prvni tri mesice bud jen spal nebo plakal (trapilo ho brisko).
Plactivost mu zustala (i kdyz tuk,tuk,mnohem lepsi) a ja citila to,co Vy a zacala se doma uzirat nudou. Piglovani v domacnosti a vareni pro me neni smyslem zivota. Konicky mam s materstvim zatim neslucitelne a kamaradek jsem mela vzdy mene. Ty jsou nyni zamestnane ci bezdetne.
Ale plakat nad sebou jsem nechtela,a prestoze to neni muj salek caje,obnovuji kontakty,hledam nove lidi na fcb,ci zde na MK a zaciname se schazet. Opravdu doporucuji (az to k tomu trochu bude,s dvoumesicni tezko),byt iniciativni 😉 . Ta neprijemna nalada totiz dopada nejen na Vas,ale hlavne na dite a partnera. To je takovy prvni stupinek k pru*eru...

@kaczenka2 Nevím, zda Ti to pomůže, ale u nás jsem já ta, kdo si tohle musí připomínat-mazlím se s miminkem, jasně, ale u dětí nad 7 si to musím připomínat. Utěšuju, ale pusa není pro mne přirozená. Vím, že by tím trpěli, takže jim pusu dám, ale bohužel...Věnuju se jim, mám je ráda, převedu je přes nebezpečná místa-i obrazně, ale nemazlím se moc...Muž naopak,já nevím, proč to tak je a lituju toho-je to ale tak.🙂