Jak se bránit proti vydědění?

No je tam psané, že mě jako neopomenutelného dědice vydědil z důvodů v tom paragrafu a ustanovil dědicem veškerého majetku svou manželku.
To přece není možné, aby mě někdo trestal za to, že jsem nejevila srdečný zájem o otce, který mě opustil jako miminko, neplatil výživné, nikdy mi neposlal ani pohled, nikdy mi nezavola, nenavštívil, i když přesně věděl kde žiju (což my jsme dlouho nevěděly - např. žil v cizině, ale složenky byly posílány z Česka), kdybych neměla jednou za čas kontakt se sestrou, tak o něm nevím prakticky vůbec nic. Jestli je co zdědit to opravdu nevím, protože o něm skoro nic nevím. Ale po tom všem, jak se ke mně choval, se nemůžu nechat jen tak vydědit.

andelko, rozhodně bych to napadnula, jako dcera jsi neopomenutelná a na soudu bude aby to znal nebo ne. Najdi si právníka pokud to chceš napadnout a ten už ti poradí a sepíše vše co je třeba.

alisek: Právě se domlouvám se sestrou, sejdem se, proberem to a asi to napadnem, už jen z principu. Právník asi bude drahý, co? Já se v tom vůbec nevyznám. Kde ho hledat? Jenom tak, od oka? Zkusím se poptat známých, jestli někoho dobrého neznají.

Anděl, nejdřív si zjisti, zda je co dědit. Protože přijetí či odmítnutí vydědění bych řešila teprve podle toho. Vem si, že bys napadala něco, z čeho bys měla jen dluhy - neboť do dědictví se zahrnují jak aktiva, tak pasiva. A přijetí či odmítnutí dědictví /vydědění je nevratné, můžeš ho udělat pouze jednou a týká se všeho. A k čemu by ti bylo zdědit dluhy, že.

Andělko, no to je otázka ... já dědila po dědovi, který vydědil mou mámu. Vina byla taky víc na jeho straně, měli spory a on ji furt psychicky terorizoval, až se přestali stýkat. Jí se ulevilo, ale snahu o kontakt předtím jevila. V závěti ji vydědil a bylo to platné, protože podle práva se o něj skutečně nestarala a posledních pár let ho nekontaktovala. Jasně, že hlavně kvůli němu, ale prostě to tak bylo. takže si spíš myslím, že moc šance nemáš a musela bys nějak doložit vaše kontakty, protože takto to bude založené jen na tvém tvrzení, že kontakty nechtěl, ale asi nemáš dopisy nebo jiný důkaz, že ses o kontakt snažila (naopak jestli někde je ten Tvůj posvatební, tak není co řešit). Jeho žena samozřejmě bude tvrdit, že jste se nestýkali, a bude to bohužel pravda.
Jako chápu že peníze jsou peníze, ale stojí Ti to zato? Když jste se k sobě jako rodina nechovali a jen tě to traumatizovalo, tak do toho sporu chceš jít? Já bych to teda brala právě jako uzavřenou kapitolu se vším všudy, nebyla vazba citová, neměla by být ani finanční, tak to přijde mně. A na odplatu ve smyslu "po tom všem se nemůžu nechat vydědit..." Zkus se povznést nad tu "křivdu", jak ji vnímáš a bude Ti líp a můžeš být naopak hrdá, že jsi to morálně zvládla a ta materiální věc jde mimo Tebe.
Já dědictví neodmítla, protože jsem byla celé roky opravdu jediná z rodiny, kdo za dědou jezdil a to se ke mně nechoval o nic líp než k ostatním, ale já to pouštěla jedním uchem tam a druhým ven, byl starej a zatrpklej, tak se to dalo pochopit. Taky jsem kvůli tomu v rodině měli pořádně dusno, že jsem vypočítavá atd. I když jsem nabídla se o částku podělit a dát stejný díl i mámě a sestře. No máma tenkrát chtěla za ty svoje "křivdy na duši" minimálně půlku ne-li všechno (sestru z celé záležitosti zas takto vyřazovala ona), tak to mi zas přišlo brutál, že fakt šlo jen o ty blbý prachy a plivání ohně na mrtvýho, ať už byl jakejkoliv (nakonec to byly jeho peníze, tak ať si o nich rozhodne sám, co je komu do toho, byť i příbuznému, toť můj názor). 😨 Nakonec jsem se o částku podělila se setrou a máma s námi roky nemluvila, tak asi tak ...

Jinak mně vydědila bába, otcova matka. Táta je mrtvý už 8 let, bába umřela loni. Nebudu tu řešit podrobnosti, prostě mě vydědila pro nezájem (prý mě viděla naposled když mi byly dva, což je kravina, co táta žil tak co návštěva, to se prostě muselo za babičkou). mohla jsem to napadnout, a mít tak pozemky v Berouně, ale proč. Přesně vím proč mě vydědila. Tátu držela v šachu majetkem a myslela si že mě zničí tím, že mi jej odepře. A já to vydědění akceptovala. Mám ho..o, hypotéku, ale nechce se mi ze sebe zvracet 🙂 Právě vím od notářky, že kdybych to napadla tak 100% vyhraju, ale lízt kvůli tomu po soudech????

pepibubu: Ale jak mám zjistit, jestli je co dědit?
Já vím že je to složité, poradíme se se sestrou. Já jsem ráda, že jsem z kontaktů s ním vyvázla bez nějaké větší duševní újmy, dávno jsem se smířila s tím že je jaký je a nikdy jsem mu nepřála nic zlého, i když on se mnou jednal jak s cizím a někdy ještě hůř.
Ale prostě nejde až tak o křivdu, jako o spravedlnost. Je mi líto, že mě označil za dítě, které si zaslouží vydědění. Mrzí mě to, protože kdokoliv z jeho rodiny se ozval a chtěl mě vidět, mohl, nikdy jsem ho neodmítla, ale on zájem neměl, od malinka žádný. Prostě nechápu, proč by soud považoval za normální, aby se dítě nutilo do rodiny ke skoro cizím lidem, když ho nikdo nezval, proč by chtělo mít kontakt s otcem, který se o něj nikdy nezajímal, vždyť je to postavené na hlavu.
Ale samozřejmě že možnost, že to necháme být a povzneseme se nad to, je reálná.

Pokud tě vydědil, tak jediná možnost je napadnout závěť. Nevím jak se to dělá, ale dej třeba do googlu napadnutí závěti nebo tak něco. Myslím, že máš půl roku od jeho smrti na to, napadnout ji. Ale myslím, že to máš marné, protože tě vydědil pro nezájem a ty bys musela ten tvůj zájem o něj v minulých letech nějak dokázat. Např. fotky s ním, dopisy mezi vámi, svědci atd. a to myslím nemáš, tak bys ten soud asi prohrála. Pak by bylo škoda peněz za právníka. Ale záleží na tobě. Tohle je jen můj názor.

no já měla kliku na notářku, ještě před tím než jsem se vyjádřila mi řekla o co tam jde, takže já věděla rovnou co jsem mohla mít 😀 Jinak si projeď katastr nemovitostí a podobný věci, ať víš.

klara: fotky s ním - to je dobrý vtip. Poslední mám když jsou mi 2 měsíce a viděla jsem ho 2x v životě u soudu. Ale vím jak to myslíš a pravděpodobně to tak dopadne, že se na to vykašlem. Ale prostě ten princip je úplně na hlavu - proč mám mít zájem o někoho, kdo od mého narození nemá zájem o mě? Lhůtu na odvolání mám 15 dní.

pepi: katastr je i na netu?

ahoj, hned mne napadlo, co napsala Pepi... abys nakonec nemusela spíš platit dluhy 😅 . Ale to se stejně zjistí u notáře. Když umřela moje prateta a ja byla zahrnutá do dědictví! ze závěti, tak nás notářka po x měsících od její smrti zavolala k tomu řízení, kde vyčetla, co po ní zbylo a co kdo dostane. Takže si myslim, že v tomto okamžiku můžeš odmítnout to, co bys dědila.

Andělko, to je těžké rozhodnutí, to chápu, celá situace. No nakonec na tom byl stejně tratný on, když si mohl užívat svou dceru a nestálo mu to za to. je to jeho mínus a ty to bohužel nijak napravit nemůžeš a fakt nevěřím, že by Ti ta věc s dědictvím mohla cokoliv vynahradit, křivdu, spravedlnost. Nevím, jak to napsat. Nakonec do toho investuješ spoustu energie, sil a emocí a ten člověk už ani nežije, jemu Tvůj boj nic neřekne. Přijde mi navíc škoda, že se Ti tohle děje zrovna v době, kdy čekáš vlastní dítě a měla bys energii věnovat jen hezkým věcem a hledět dopředu. Mimi si to určitě zaslouží a věř, že naprosto chápu Tvůj momentální postoj, ale třeba časem fakt dojdeš k poznání, že ve skutečnosti je tohle už jen věc materiální a zátěž, kterou nechceš nést ...
Já jsem po té naší rodinné rozepři šla za právníkem kvůli opaku, chtěla jsem se zříct dědictví po našich, aby viděli, že v celé té věci nešlo o peníze, alespoň mně ne (a to po nich bych dědila tak desetinásobně víc než po dědovi, jednou ...), no ale to nejde, nelze se vzdát budoucího práva ... no te'd se mi na to nechce myslet, celkem se to srovnalo, co mám dcerku. 🙂
Přeju Ti každopádně, ať se to celé rychle vyřeší ať tak nebo tak a můžeš se jen radovat ze svého těhotenství. 🙂

berynka: Kdyby nás nevydědil, tak by to tak bylo. Sešli bychom se, řekli by nám co a jak a rozhodli by sme se.

petrolejka: Taky to tak beru, hlavně od doby co jsem vdaná. Na druhou stranu, mamka se tak natrápila, tak finančně na tom byla ztrátná, že bych jí to chtěla třeba vynahradit, nebo bych to brala tak, že se mi ten boj o blbé výživné vynahradí takto. Jasně, peníze nenahradí člověka, nenahradí mi těch x let kdy jsem neměla otce ale jen složenky s jeho jménem. Hrdost je pěkná věc, ale odsaď pocaď. Prostě nedokážu říct - ano, já jsem ta špatná a vydědění jsem si zasloužila, když to není pravda.
Musíme se rozhodnout se sestrou, jestli nám to za to stojí nebo ne. Už teď vidím, jak si jeho rodině mne ruce, jak nás zase pěkně převezli. to je hrozný pocit.

andel, já to chápu, vy jste v situaci, kdy vás k tomu dědickému řízení vůbec nepřizvou. Pokud máš pocit, že něco pořádného k dědění je a třeba nechceš, aby to spadlo do klína někomu jinému, tak se odvolej... stejně se asi budeš muset poradit s právníkem. Tyhle věci nevyřizuje člověk běžně každej den 😉 . Na druhou stranu zvaž, jestli ti to stojí za ten čas a energii. Vzdát se určitých věcí někdy znamená do budoucna jen výhru 😝 .

pozor pozor. I když jsi vyděděná, tak tě pozvou k dědickému řízení, protože musí zaprotokolovat Tvé stanovisko - přijetí či odmítnutí tohoto vydědění. Ne ticho po pěšině, tak to nechodí.

Musím už jít, jdeme s Pepou na cvičení, ale anděl, klidně se ozvi v ip, mám to za sebou rok zpátky. Já teda vydědění akceptovala, ale i tak jsem se dost té notářky vyptala 🙂

pepi: My se taky poptáme, ať víme co a jak. Prostě je tam napsané, že mám dát vědět (písemně do 15 dnů), jestli s tou závětí souhlasím. No a já s tím nesouhlasím, protože to co napsal je nesmysl. Jestli to bude mít nějakou cenu nebo to bude jen výkřik do tmy, se ještě uvidí.

Na netu jsem našla tohle: "v řízení o projednání dědictví lze vydědění popřít a to co do důvodu i formální platnosti. (Např. nenechá-li si potomek vydědění z důvodu neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele líbit a dojde ke sporu, bude se zkoumat, zda tento potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda vůbec zůstavitel sám měl zájem se s dítětem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Vydědění totiž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí; nikoliv pokud je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl. Zájem, který by potomek měl o zůstavitele projevovat, je třeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu; je-li skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění.)"
To je přesně u nás. Tak to jsem zvědavá, jak to dopadne, co nám právník poradí.

Jak tak koukám, tak právo je někdy opravdu postavené na hlavu. Vím, že bych měla dokázat, že ty důvody nejsou pravdivé. Ale jak mám dokázat telefonát který neproběhl, dopis, který nikdy nepřišel, návštěvu, která se neuskutečnila. Proč by mělo být normální zajímat se o někoho, kdo neprojevuje zájem o vás i když je váš rodič a primárně on by se zajímat měl.
Některá ustanovení fakt postrádají logiku.

To co jsi napsala výše (o tom že nelze vydědit, když ani on neměl zájem) jsem nevěděla. To je fakt váš případ, v tom případě si myslím, že máte se sestrou šanci a šla bych do toho. Např. to dokážeš podle mě už tím, že vám nechtěl platit výživné (pokud jsem to dobře pochopila).

Aktiva se dedi jen do vyse pasiv. To vydedeni je skutecne mozne z tech duvodu, co jsi psala-nezajem o otce, neposkytnuti pomoci atd. Nevim ale, jak bys mohla prokazat, ze to nebyla zas az takove, jak tvuj otec uvadi. Podle me, by se todalo napadnout. Hodne stesti.

klara: Moje máma dlouhá léta ani nevěděla, kde žije, nechávala ho hledat přes různé instituce, pak když jsem žádala o zvýšení, tak ze sebe dělal chudinku, který nic nemá a potom jsem se dozvěděla, že to vůbec nebyla pravda. Taky žil dlouho v cizině a posílal mi jen složenky. To jsem mu jako měla napsat, že bych za ním chtěla přijet? Měla jsem mu psát dopisy, když on mi neposlal nikdy ani pohled k vánocům? Když na mě po soudě křičel, že jsem zmanipulovaná a že jsme byly domluvené se soudkyní? To bylo poprvé kdy jsem ho viděla. Tohle mi přijde úplně nepochopitelné.

Andelka: No 😅 , já se přiznam, že nechápu, proč vůbec stojíš o to po něm něco dědit? 😅 Já mam s otcem podobnej "vztah", nejeví o mě zájem, nestýká se se mnou, jsem ta nejhorší ačkoliv neznam důvod - a nějak podobně jako Ty to pro mě skončilo mou svatbou, nestála jsem mu ani za blbý blahopřání (ačkoliv jsem mu poslala oznámení a nechala u babi i vejslužku) - akorát že jsem mu to nenapsala ale uzavřela si to sama v sobě. A už právě proto, z principu, po něm už nechci nic ani po jeho případný smrti (vzhledem k jeho životnímu stylu jí lze očekávat velmi záhy 😒 )..

Andělko, já taky nejdřív řešila, že to napadnu, protože nic z toho co ona uvedla jako důvod k vydědění nebyla pravda, tak jestli na sobě tu lež nechat, ale pak jsem si řekla, že se na to můžu vys.., mám svojí rodinu, Pepčovi v tu dobu bylo 10 týdnů a přiznám se, že mě to mrzelo i kvůli němu, protože vydědění mně je logicky včetně všech mých potomků, říkala jsem si takovej malinkej a už je taky vyděděnej. Ale pak jsem si řekla a co jako. Máme se rádi, a to je hlavní. A navíc - co nemám, to nepotřebuju 🙂

Taky mi bylo jasný, že ona doufala, že mě tím "zničí," pro ni byl majetek vším, a tátu celoživotně držela majetkem v šachu. A mně akorát nas..la tím, že mě vydědila 10 dní po tátově smrti, kdy hrála celýmu světu zničenou mamínku...

Jo, mohlo se nám žít snáz - prodali bychom pozemky a bylo by, ale za jakou cenu.

Ale Andělko, pokud to bereš tak, že aspoň teď dostaneš kompenzaci, chutě do toho sporu. Mně by to za to nestálo, z položek "Klidné a spokojené těhotenství" nebo "handrkování se o majetek - satisfakci" bych si vybrala bez zaváhání. Ale každej jsme jinej, a probůh, i když do toho handrkování půjdeš, neznamená to že tě odsuzuju. Já určitě ne, protože jak vždy říkám, nemůžu posuzovat a už vůbec ne odsuzovat, když neznám i ty nejjemnější podrobnosti.

petua: Jak píše pepi, asi jako kompenzaci. A přesně - proč se nechat špinit, když to není pravda. Ale stejně to nemá moc smysl. Nemám teď nervy lítat po soudech a popravdě bych byla radši, kdybych tu paní nikdy neviděla a neměla s nima nic společného. Dodneška si pamatuju, jak jsem byla ráda, že jsem vdaná a nebudou mi ho připomínat ani složenky. Jak se mi ulevilo.
pepi: Jo, já jsem taky včetně potomků. Taky jsem pomyslela na blešku, chudáček malá, co jí jednou o jejím dědečkovi řeknu. A popravdě se modlím, aby z jeho vlastností nepodědila vůbec nic. Měla jsem otce vždycky jen na papíře a zůstane to tak. Naštěstí jsem si vybrala otce pro své dítě dobře a věřím, že moje rodina bude úplně jiná.
Dneska jdeme za notářkou, ale spíš jen proto, abych věděla co a jak napsat. No a možná si to úplně rozmyslím, protože i konzultace se platí a já mám dneska sraz s kamarádkama a nechci přijít pozdě.
Někdy mi fakt nejde narozum, proč mají lidé děti, o které se pak nestarají a jen jim otravují život. Jak říká moje mamka, jediné dobré, co mi ten člověk přinesl jsi ty. Teď se budeme těšit z přírůstku do rodiny a na nějakého pitomce co stál na začátku a nestál za nic,zapomeneme.

já také nyní řeším pozůstalost. Ale nikdo nás ani mě nevydělil,jen co jsem tak slyšela,že ikdyž tě vydědí,tak stejně ty to můžeš napadnou a máš na určitý procento nárok. Takže každopádně něco zdědíš.

katastr na internetu není přístupný pro vyhledávání podle jména, aby to vyjel vše co dotyčný vlastní. Leda někoho kontaktovat a nechat si udělat výpis.
Já bych se asi na celého otce vykašlala, kdybych s ním v životě nebyla v kontaktu, ať si nechá, to co má a hotovo. Spíš by měla vadila ta lež, jak psala pepi.

pavcik: Napadnout to můžu, ale bude se to táhnout přes soud a pak teprve když on rozhodne, že vyděděná jsi neprávem, tedy že dědicem jsi, tak pak teprve se znovu dělí dědictví. Ale nikdo ti nezaručí, že soud vyhraješ a stojí to plno peněz.
kacka.va: Katastr na netu je, můžeš si podle adresy najít, komu nemovitost patří.
No, to mě štve nejvíc, ne prachy, ale to, že něco takového mohl vůbec napsat. Že ho hanba nefackovala.

podle adresy jo, ale podle jména ne, takže maximálně zjistíš, podle toho, kde žije, jestli je to jeho, ale jestli má někde chalupu o které nevíš nebo něco podobného, to nezjistíš.