Změnilo se chování Vašeho partnera k Vám během mateřské?

Nie, nemzmenilo. Jediné, čo sa po tých rokoch na RD zmenilo, je môj postoj ku mne samej, ale to je iný problém 🙂

Mám spíš obavu, abych nezměnila já svůj postoj k němu, resp. jestli nezačnu žárlit, když bude denně mezi lidmi a ženami, zatímco já jen s malou popř. s jinými maminami. Snad se naučím být akční i s mimčem a nebudu zaprdlá domácí kuchta 🙂

souhlasím s petrusew. doma pomáhal i dřív a hranici "bordela" má ještě daleko za tou mojí, takže se nestává, že bych poslouchala, jak to, že su celý den doma a nemám uklizeno, jak to slýchám občas u kamarádek. vaření ho přímo baví, takže když není večeře, tak se sebere po příchodu z práce, nakoupí a uvaří a mamča si hraje s prckem nebo čumí na "ulici". je fakt, že ani nemůžu říct, že by byl milejší nebo si mě víc vážil, víc mi říkal hezký věci...to bohužel ne. tak jen doufám, že jen není ten typ, co to říká, ale že to v něm někde je a že si mě prostě vážil i když jsem nebyla matkou jeho dítěte 😀

Mám dojem, že se to změnilo. Když jsem chodila do práce, tak jsem měla větší pocit důležitosti, že si mě vážil. Doma jsem byla holka pro všechno, vždy k dispozici, která kromě dítěte nemá žádné povinnosti...na rozdíl od něho... a to první rok vůbec nepomáhal....pak občas. Postoj změnil až když jsem nastopila po mateřské do práce, já se naštvala a nechala jsem povinnosti i na něj.....
Každý den se maluji, dbám o to, abych byla upravená, cvičím.....ale prostě mě viděl jen v domácím nebo v noční košili....z toho jsem měla já blbý pocit...no a jak bylo napsáno výše....já na MD ztratila veškeré sebevědomí ...takže chyba byla i na mojí straně...
No a můj postoj k němu se změnil, z chlapa, který měl pochopení se stal ten, který ze zebe dělal chudáka, jak on toho má moc, a že by moje starosti chtěl mít..z toho jsem rostla...a to máme hezký vztah, myslím, že jsme oba spokojený....až na nějaké věci,ale to je všude něco..

Takže si myslím, že se vztah změní hodně...ženská běhá kolem dítěte, domácnosti....a chlap chodí do práce, pro něj se nic nezmění, pro ženskou všechno....od postavy, společenském postavení, únavy a hrozného sterotypu......ale to dítě za to všechno stojí 😵 😵 😵 😉 😉 😉 😀 😀 😀

Jeho chování ke mě se nezměnilo. Spíš mám pocit, že co byl u porodu tak si obecně žen ještě víc váží. Předtím občas zavtipkoval na to, že jsem bebíčko a na všechno lepím náplast 🙂 Teď už mlčí 🙂
Nicméně se změnilo jeho chování doma. Mnohem více pomáhá, teplo večeři nebere jako automatiku a rozhodně po mě nechce extra načančaný byt 🙂
A samozřejmě ho taťkovství změnilo jako mě mateřství 🙂 O holky pečuje bezvadně a je na něj 100% spoleh a nikdy jsem ho neslyšela si stěžovat-naopak v klídku ustává to, že si stěžuji já 🙂
Co si myslím, že se u něj možná změnilo je trpělivost. Tu má se mnou někdy svatou 🙂

@irg A jde s Tebou mizsky k porodu nebo ne?Ten muj by chtel jit,moc o to stoji,ale ja si nejsem jista,ze je to uplne spravne.Nekdo rika,ze si muzsky te zeny pak vice vazi a nekdo zase rika neco jineho,ze naopak.....kdyz to vidi,ze ta zena mu pak tolik nerika,nepritahuje.Tak ja fakt nevim?

Jeho chování se změnilo řekla bych až moc. Už si mě vůbec nevšimne pořád jen mala ale já nic. Nežárlím na naší malou ale on omě už vůbec nejeví zájem! ☹ ☹ ☹ ☹ Poradíte mi prosím co mám dělat?

víc mi pomáhá, prootže sám vidí, že to není jednoduché zvládnout,ale musela jsem ho aktivně zapojit, strčit mu do ruky dítě říct přebal a odejít aby se nemohl vymluvit, že on to dělat nebude,, od té doby dělá vše bez říkání a brblání a rád🙂

O malého se staral hned od začátku, pomáhá s chodem domácnosti, na binec si nestěžuje...ikdyž už to někdy není binec ale bordel. Ví, že starost o dítě není žádná sranda. Co se týče vztahu mezi náma...on tvrdí,že se nic nezměnilo, já tvrdím, že se změnilo dost a po předloňském stěhování mám pocit, že náš vztah je na bodě 0. :(

při narození syna to u nás vypadalo stejně jak tady píše jarkaa . Nakonec ztratil zájem i o syna tak jsme po roce a půl od narození syna rozvedli. U porodu byl, ale bohužel neunesl starost i syna který měl vrozenou vadu nohy a srdeční vadu. Takže jsem většinu času trávila se synem v nemocnici. ☹ S nynějším manželem bych řekla že po narození dcery se skoro nic nezměnilo. napřed k porodu jít nechtěl a já jsem ho nepřmlouvala. To že tam bude se mnou se rozhodnul až když mě vezl do porodnice. U děti se vzorně stará 😉 a doma celkově pomáhá.. Když už toho mám doma všeho dost tak vypadnu a uživám si odpoledne nebo večer jenom sama pro sebe. 😀 😀 😀

U nás se změnila situace v tom,že mě má doma více jistou,než když jsem chodila do práce,takže mě každý večer neobtěžuje manželskými povinostmi,naštěstí 😀 MD mi(po 7.letech-počítám do toho i tu dobu,co jsem byla jako těhule na paragrafu)končí za 2,5 měsíce a už se toho začnám docela bát,protože jsem si na ty naše pravidelné intimnosti odvykla,ale zase si myslím,že když na něj pak navalím pár svých povinností(má se jako vepřík v žitě,protože ráno vstane,odejde do práce,ze které se v poledne vrátí na oběd a domů přijde až odpoledne,kdy bývám s dětmi venku,takže si může se svým volným časem nakládat tak,jak chce on sám),tak bude večer rád,že je rád 😀
Jsme spolu už přes 12 let a kdyby byl takový,jaký je teď tenkrát,když jsme se brali,byla bych nejšťastněší ženskou na světě.Tím chci říct,že to s ním špatné nebylo,ale s našimi přibývajícími roky,je to s ním čím dál lepší a dochází mi to jen ve chvílích,když mám čas si vzpomenout na to,jaký byl,když jsme spolu začali chodit.Sice už není tak pozorný jako kdysi,neříká mi 3krát denně,že mě miluje,ale už dospěl,je na něj větší spolehnutí a víc si mě váží 😎
A jinak si myslím,že když chlapi musí,zvládnou všechno a je jen na jejich partnerkách,jak ho nasměrují 🙂

Změnilo a hodně. Dřív dělal domácí práce, vařil, pomáhal. Teď přijde, sedne k fotbalu nebo k pc a diví se proč tady do desíti běhám s koštětem a ještě se vzteká že jsem blázen a musím pořád něco dělat a že si to dělám sama, tak co po něm teda chci. No takže asi tak ☹

Já musím říct že mám manžela super a tolerantního. Když nestihnu vytřít nebo prádlo tak vždy pomůže a k tomu se neuvěřitelně má a chová k malému a já si mohu odpočinout

ahojky, u nás se vůbec nic nezměnilo, možná jen to, že se občas chytneme, ale to všechno proto, že já se dost nudím..musím být mezi lidmi a pořád něco dělat..a takhle jsem povětšinou doma a malá zatím pořád spinká..takže jsem trošku zpruzelá..a jsem nepříjemná já, pak i manžel...ale to je kvůli mě, za to on nemůže..takže jeho přístup ke mě se vůbec nezměnil a vše je v pořádku jako předtím 🙂

U nás se to změnilo hodně, co se narodila maličká věnuje skoro čas jen jí a na mě úúúplně zapoměl což zamrzí ☹

U nás se to změnilo k lepšímu 🙂 dřív si přítel lítal po diskotékách s kamarádama a bůh ví kde jinde a od tý doby co se narodila malinká tak je s náma doma a pomáhá mi...

U nás je to smutné: láska se proměnila v silnou averzi. Bohužel.

U nas se taky leccos zmenilo. Manzel se driv doma vice snazil pomahat a taky mi venoval pozornost. Z dcery se muze "zblaznit", coz me moc tesi, ale ze me se mezitim stal spis takovy domaci inventar, co se stara, aby bylo co na talir, vyprane pradlo atd. ☹.

U nás se porodem vše zhoršilo...Manžel byl u porodu a asi má v sobě nějaký blok od té doby...I když jsem na mateřské, tak o sebe dbám akorát jsem teda pár kilo přibrala, ale že by mu to nějak extra vadilo neříkal...S malou si chvilku pohraje jinak sedí u pc nebo u televize, takže se z něj stal lenoch...Dojde z práce a tohle praktikuje do večera...Co se týče po sexuální stránce, tak já jsem nespokojená velice...Souložíme jednou za čas a přitom já bych chtěla,ale já chci trochu více něžností než nějakou "rychlovku"...už přemýšlím, že zajdu alespoň já k psychologovi ať mi poradí...Za čtyři měsíce mám rodit podruhé, tak uvidíme zda se to zlepší...

U nás je to naprosto skvělé, obohatilo nám to společný život, jsme moc štastní a vážíme si každého dne , kdy můžeme být všichni spolu. Máme dvě děti, splnil se nám sen, takhle jsme si to plánovali.
Taťka se k nám chová jako správný taťka 🙂

Mužův postoj ke mně se změnil po mateřské (po půl roce doma). Najednou začal vyžadovat teplé obědy na další den do práce a ideálně taky teplé večeře. Nikdy to tak u nás nebylo, nejsem kdoví jaká kuchařka a hlavně mě to nebaví. Najednou získal pocit, že když jsem doma, můžu se věnovat všem domácím pracem, které jsme měli před příchodem dítěte rozdělené. I na úklid, který dělal vždycky on (vysávání) najednou neměl čas - jsem přece doma a on chodí do práce. Neustále jsem mu opakovala, že nesem doma proto, abych tu uklízela a vařila, ale abych se starala o dítě. Pořád s tím válčíme, ale už je to lepší.
Můj postoj k němu se změnil hlavně v tom, že mu jakýmsi způsobem závidím to, že denně chodí mezi lidi (do práce) a taky že má daleko méně starostí, než já. O dítě se stará, ale přesto je to na daleko jiném levelu, než se musím starat já (pochopitelně). V podstatě jemu se život až tak moc nezměnil, kdežto mně se obrátil úplně naruby. Že by se ze mě stala nesvéprávná osoba zatím moc nevnímám, i když snížení objemu slovní zásoby už je znát. 😀
Utěšuju se tím, že je to jen takové "období" v rámci celého života, které trvá jen několik let. To přejde... 🙂