Život po dítěti
holky, ráda bych věděla, jestli a co vám chybí z života, který jste měly, než se narodilo dítě. Už 5 let mám sny o tom, jak jem svobodná, bezdětná..... můj muž říká, ýe si nevážím toho, co mám, když se mi občas stýská po životě, který jsem měla. Je to pro mě opravdu obrovský rozdíl.
myslím, že v tomhle jsme každý jiný, budou tady holky, které si mateřství užívají takovým způsobem, že by neměnily, pak jsou tady holky, co vedly i před dítěem celkem aktivní život a co si budeme povidat, ano dítě ty možnosti omezí a prostě jim to bude chybět. No a pokud patříš to dé 2. skupiny holek, tak si řekni co ti chybí a chceš dělat a vymysli, jestli by to nešlo nějak udělat s hlídáním nebo tak, abys to zase dělat mohla, alespoň sem tam, jiná rada na to není.To je stejné jako, že některé z nás jsou rády doma a jiné raději chodí do práce mezi lidi a rodičák pro ně není, prostě si to odloučení neužívají...
Chybí mi ta svoboda. Nemuset myslet na to co budu vařit a ze mám plny kos bodycek na žehlení, ze ma jedno z děti zase rýmu, ze musím zařídit tohle a tamto. Když chci, babičky, nebo manžel pohlidaji a mužů jít s přáteli ven, nebo s manželem třeba do kina. Nikdy jsem nebyla diskotekovy typ. Ale chybí mi ta svoboda mysli. Stále myslím na své děti a na sebe už tolik ne. Děti samozřejmě miluju. Ale někdy si představim jaké by to bylo, kdybych je neměla. Ale pak se na ne podívám a dojde mi, že oni jsou moje životní štěstí. Když dcera vyhraje závody a aerobikem, když syn předvede co se naučil na capoeire, nebo když nejmladší přijde, obejme me a řekne ,,mijuju mamiku,, pro tyhle chvíle stojí za to žít.
Nic důležitého mě nechybí. Snad jen to že člověk nemůže jen tak bez přemýšlení odejít z domu. Musíme víc plánovat,a zajistit si hlídání. Nikdy jsem nebyla na nějaké divoké celovikendove akce. A kino,pokec s kámoškou atd... Jde vždy pořešit
@marcicek84 když to je asi právě ono, já skoro žádné hlídání nemám, moje máma daleko, tchyně moc hlídat nechce a nikdo další z mého okolí čas na hlídání nemá.... manžel neustále v práci, ani víkendy nebývá vždy doma....
Chybí mi hlavně čas pro sebe, randění, poslední dobou mám pocit, že jsem si pořídila dítě moc brzo a nestihla si život moc užít. Mám 19m syna, nemáme žádné hlídání a uz se těším do práce, dvě děti po sobě bych doma asi psychicky nezvládla
Penize, svoboda, uplatnitelnost na trhu prace, flexibilita. Take nemam zadne hlidani a manzel je vecne v praci.
@markkketa - no tak v tom je ten zakopaný pes, řekla bych, že tvé pocity jsou ve tvé situaci zcela normální, ale asi bych v ten čas, když je muž o víkendu doma si utrhla min. 1/2 den na své aktivity, ať se postará on, jinak to je s prominutím na mašli.
"Zničíš si život, jsi ještě mladá" ... mam zničený život hned dvakrát, mladá a krásná se cítím stále, občas je potřeba prostě úplně vypnout, já třeba pravidelně každý rok jezdím s partou z gymplu na chatu - v pátek po obědě předám děti tatínkovi, a do nedělního oběda je ze mě naprosto svobodné stvoření, tak jako před dětmi 🙂 Vím, že kdyby bylo zle tak volá, a dokud nezvoní telefon, sem v klidu 🙂
Vyloženě, že by mi něco chybělo, to ne, vše má rub a líc. Ale souhlasím s tím, co tu už je napsáno. A asi úplně nejvíc mi chybí spánek 😀 Spát v sobotu do 11 bez výčitek. A i když dceru miluji, na rodičovské jsem se přesvědčila, že jedno dítě mi stačí. Miluju svou práci a šíleně se do ní za půl roku těším. Mám i hodně koníčků, které s 1 dítětem šly od jeho roku jakžtakž skloubit, se 2 už by to šlo hůř. Čas pro sebe je důležitý, pokud ti nestačí večery k načerpání energie, tak musí pomoct manžel přes den nebo paní na hlídání. Hm?
@markkketa
Sem tam někam zajdu, stačí mi to, už dlouho předtím jsem byla takový domácí typ 😀 ale sem tam mi chybí takový to, že nemusím nic dělat a ležet si celý den v posteli, což teď nejde, ale pak spustí mamamama, vytasí těch svejch pár zubů a je mi jedno, že nespím 😀
Možná i tohle je jeden z důvodů, proč já děti nechci. Připadají mi jako koule na noze, tvor, o který máte strach, i když je mu už 30. Nedokážu si představit, že bych se po třeba po návratu z mateřské vrátila do práce a ten každodenní shon ještě zažívala s děckama. Už teď mám každý den nabitý tak, že to stíhám tak tak. A o spánkové deprivaci ani nemluvím. To mě děsí nejvíc. Muž děti nechce z finančních důvodů, já necítím žádné pudy a biologické hodiny spí...
Ono je to hlavně nastavenim, ja bych tak nekategorizovala x jak tu některé pisou. Ja jsem vedla hodne aktivní život, ted jsem nejaky roky doma s několika dětma, hlidani vůbec žádný, muz vecne v práci, od deti ani do prace nechci. Sociálních kontaktu mam vic, a hlavně lepších, protože si je vybírám, nemam vedle sebe lidi, který přijali o stejný firmy, a tak jsme se vedle sebe octli.
Ale Ty mas jen dve deti, to manžel nebo babička nebo pani na hlidani zvládne hrave, tak si volno dle moznosti udělej, na tom nic není. Moznosti je dnes dost a nikdo se na Tebe nebude dívat krivo. I mladšího můžeš už nechat cely den s tatínkem.
Pochopitelne, když ma člověk deti, už to nikdy němu stejne jako když je nemá. Ale tak je to se vsim - se psem, s bytem/domem, autem... Proste z toho určitý věci vyplývají zcela nutne.
Doporucuju dost spánku, dost jídla, dost vypnout a uvidíš to v jiným svetle.
Nakonec můžeš dítě od 2 let třeba dávat do nějaký miniskolky a chodit pracovat, pokud to potrebuje nutne ke spokojenosti. A když kol.tretiho půjde do školky, nekee vezou mladší, když maji místo a dítě na to ma, tak to bude vsempripat uplne ok.
Zatím si udělej oraz - bud nech deti manzelovi a vyraz s kámoškou, na bazén, na lyze, divadlo, výlet, co chceš, nebo když není hlidani, zacit občas využívat nejake hldiaci pani a udělat si oraz spolu s manželem. Podle toho, co potřebuješ Ty. Pokud nekojis, můžeš zmizet třeba na víkend.
Nebo mizes začít chodit na nějaký cviceni, vytvarniceni, zpíváni, cokoli Te baví, bide to pravidelne v rodinném tydennim rozvrhu, Ty si odpočineš a potkáš jiny lidi.
A už si bez dětí byla? Když už mám pocit že toho mám hodně a potřebuji si odpočinout, dám děti k babičce a plánuju si jaký veget si udělám, jaký budu mít klid a jak si to užiju. Pak přijedu domu, sednu si třeba k tv nebo lehnu do vany a po 20minutách mám divný pocit že jsem doma sama, kde mám děti, proč si je neužívám, že je mi smutno atd :D Ve finále to dopadne vždycky tak, že si uklidím, uvařím pak si dám v klidu kafe a jedu pro děti :D
@phoebe003 díky! Já jsem to pořád nedokázala formulovat.....ano, svoboda. Svoboda mysli, to je přesně to, co mi zoufale chybí, od té doby, co mám děti. Šíleně mě to drtí, opravdu mi občas strašně chybí bezdětný život. A není to o tom jít někam pařit nebo ke kadeřníkovi, to vůbec ne....
@markkketa mam dva kluky, na moje gusto brzo po sobe...v rijnu jsem zacala chodit do prace....do te doby, nejakych 4,5roku jsem nevytahla paty z baraku bez nich, muj svet se zuzil na detske nemoce, detske doktory, plinky, jidlo a pracku. A ano, uplne me to pred rokem semlelo a kdyby me nekdo vzal za ruku, ze me odvede do blazince, z fleku bych sla, tak moc me ten kolotoc kolem nasich vzteklounu psychicky odrovnal. Kdyby se v ten moment kluci vyparili, vubec by mi nechybeli. Strasny, kdyz to ted po sobe ctu a svym zpusobem se za to strasne stydim, ale ten pocit, ze mas vsechno jen na sobe, uz nechci nikdy zazit. Mamu mam o patro niz...hlidat odmita, kdyz uz rekne ze jo, stejne vim, ze je proti a ty ksichty, jak ji kluci odtezuji, mi naprosto znici jakykoli pocit z toho, ze jsem bez nich, byt jen hodinu. Taky jine hlidani nemam. Ted od ledna chodim uz na cely uvazek, starsi chodi do skolky u nas, mladsi je v soukrome u nas v praci jen dny, kdy jsme oba s manzelem v praci a musim rict, ze je to maximalni relax. Ja je muzu na par hodin vypustit z hlavy, vim ze je o ne postarano a nikoho to neobtezuje. Takze te naprosto chapu, jak se citis, casto, kdyz jsou kluci treba zase nemocni, si rikam jak bych se mela fajn, kdyby nebyli, ale pak jsou zase situace, kdy by me jejich nepritomnost strasne chybela. 😉
@markkketa Holky ti tu píšou, že je potřeba odpočívat a tak a to je určitě pravda. Ale ze svý zkušenosti tak nějak vim, že ani odpočinek tenhle splín moc z hlavy nevyžene. Ja jsem totiž "před dětma" taky žila úplně jinak. Studovala jsem doktorát v zahr. učila na univerzitě a tak. A teď jsem matka na plnej úvazek, takže jsem si to musela sama pořádně prokousat. A je to moje osobní zkušenost, takže nepředatelná, ale stejně ti aspoň napíšu ;) hele, víš co si myslím? že se vlastně takovým způsobem (jak byl život skvělej před "tim", dosaď si libovolnou proměnnou), nedá uplně moc uvažovat. . Prostě a jednoduše - nedá se myslet na to, co bylo "před" jako na nějaký ideální období, protože a) zas tak ideální nebylo, jenom člověk má tendenci hodně rychle zapomínat na to, co ho sr... a přikrášlovat si věci b) nic nejde v životě "vrátit", protože všechno už bude vždycky jiný - ty jsi jiná, lidi okolo tebe jsou jiný, okolnosti jsou jiný. Ten život, kterej jsi měla už jakoby mít nemůžeš a nebudeš, protože už nemůže bejt všechno "jako dřív", i kdyby čistě hypoteticky neexistovalo to, co ti ten život zásadně změnilo (rodina)... nevim jestli se vyjadřuju jasně, kojení je pešek :D Prostě - teď jsi zahraju na tetu Kateřinu ze Saturnina - "nevstoupíš dvakrát do jedné řeky" ;) . Takže - máš život tady a teď, máš na co vzpomínat, což je super a teď je na tobě abys z toho co máš teď utvářela něco, na co budeš stejně ráda vzpomínat za dvacet let až děcka budou velký (a třeba se ti o tom i bude zdát ;) ) mě taky chybí studium, chybí mi učit, to je normálka. Teď prostě jenom hledám cesty jak to uskutečnit v tý změnený životní situaci, která formuje i mě, dělá ze mě jinýho člověka, posouvá mě v životě dál, takže k těm věcem, který jsem dřív dělala, můžu najednou přistupovat z jinýho úhlu pohledu, kterej by mě dřív ani nenapadl, a myslím, že i líp. Neber děcka jako obojek, ber to jako příležitost ;)
@markkketa no ne každý je urvaný z dětí a hyne samou láskou za všech okolností.... a tak jak na cokoliv jiného, i na tohle člověk přijde až když je má. Logicky to nejde jinak... Bohužel.
Nutno ještě podotknout, že to neznamená, že by je nemiloval.
Ale pokud opravdu dobře funguje partnerský vztah, tak se dají tyhle pocity hodně eliminovat.
mě schází čas na sebe - že si zalezu do ušáku s knížkou a můžu si číst, jak dlouho chci, protože ráno nevstávám.
syna miluji, doma jsem 2 roky, a ještě budu, cekame totiž druhé dite, chci to mit z krku v jednom....jako miluji sve dite/deti, jsem s nim /nima rada, tesim se, az manzel dorazi z práce, udrzuji domacnost, zahradu, varim, pecu, siju a pod....... ale nemam cas na sebe a to zadny, chybi mi zajit si ,, zapařit,, , vypustit paru, zatancovat si a byt proste nezodpovedna...na veceri jsme byli s manželem jednou.. i se synem.. .. prarodice nam pohlidali syna 2 x ... jednou jsme litala po lékařích cca hodku a pul, podruhe jsme si byli sednout s lidmi od manžela z práce... ale hlidani bylo jen 2 hodiny, takze nez se zabava nejak rozjela, museli jsme jit.. takze nanic...jinak jsem dřív sportovala, ted není cas... život se mi porodem zmenil zcela k nepoznani.. od dvou praci, práce i zabavy jsem prakticky skončila jen a jen doma....jsme na vesnici, mame jedno auto a vse s dítětem je mnohem slozitejsi... ale nelituji.. syn je sice zlobivec, ale nedala bych ho....
@markkketa tak to jsme na tom stejně, hlídání žádné nemám, tchýně nefunguje, moje máma nefunguje, kamarádky se na mě vyprdly, protože jsou bezdětný a přítel je pořád v práci a když je doma o víkendu tak pracuje z domu😞. Malou miluju, ale občas si přeji ať se vrátí čas a já zas můžu dělat vše jako předtím. Vlastně si to přeju skoro každý den😞
Me ''svoboda mysli'' nechybi.. umim si za kazdych okolnosti zalezt do sve hlavy, 'vypnout' a byt jenom ja, sama se sebou.. (napr. kdyz dite spi..), jedine, co mi chybi je to, vyrazit si ven jen s kabelkou a neresit plinky+svaciny+piti+obleceni na prevleceni+kde bude dite spat... proste vyrazit si ven uz neni jen o tom hodit pres sebe bundu a vyrazit (samozrejme, ze pokud hlida manzel nebo babicka, tak ano..)..
Jinak je jeste tezke to, kdyz jsem v kolektivu bezdetnych (syn je jedine dite z rodiny), vsichni pari nejake hry do noci nebo dlouhe vylety, kterych se nemohu zucastnit.. ale zato si o to vic vazim tech chvil, kdyz nekdo hlida a ja se muzu zapojit do nejake ''dospelacke'' aktivity. No rozhodne bych nemenila.. v mnoha vecech jsem zacala zit teprve po narozeni syna.. najednou je to proste hlavne o tom, jak si clovek zorganizuje cas.. takze uz zadna nuda.
@markkketa je to rozdíl, obrovský.
Já jsem měla pomoc doma,ale hlídání ne,prvních 7 měsíců jsem se od miminka nemohla hnout,takže čas pro sebe žádný. Potom už aspoň hodina dvě,kdy jsem mohla jít sama nakoupit,do knihovny zajet,bez kočárku. Od roku už to šlo víc a víc,i večer s kamarádkami jsem mohla ven. To už mi zas ale lezl na mozek stereotyp,že člověk věděl co bude dělat příští středu,v březnu,za rok..Nijak se to nelišilo.
Dneska už jsou děti ve školce,já v práci. A jedině co mě trochu mrzí je,že s novým partnerem jsme nezažili tu dobu bez dětí,dovolenou jen sami pro sebe. Teď už není čas ani peníze.
Už nikdy člověk nemá zodpovědnost jen za sebe,pořád musí řešit co děti. Když chce být sám,tak kam s nima. Když společně,tak se musí myslet na tisíc věcí,co s sebou,co navíc,kde budou spát,co jíst,jak upravit program aby to zvládli..
@dura175 jasný, že s dětma je furt nějaká práce, honička, starosti, ale když se k vám přitulí a hladí vás, mazlí se, nakreslí vám obrázek, řeknou "maminko já tě mám rád/a" - kdo tohle řekne vám?...mateřská láska je úplně něco jiného než partnerská...
pro ty chvíle stojí za to žít, navíc děti jsou naše pokračování...
ale chápu, že kdo se na děti necítí, tak by se neměl nutit...
Mně chybí všechno :( Miminko jsme chtěli hodně, po ZT snad ještě víc, ale bohužel si to neužívám tak, jak jsem si myslela, že budu a jak jsem se těšila. Malá má 2 měsíce a je hodně uplakaná. Chybí mi svoboda, volnost a bezstarostnost. Vím, že za pár let budu ráda, že ji mám, ale teď to nedávám. Chybí i má pohodlnost, práce, peníze a především svoboda v cestování :(
@g_m ty jo, úplně si pamatuju na prvních pár měsíců s prvním deckem - to byl šok. Dost podobnej tomu co píšeš. S odstupem sedmi let musim říct, že me to strašně moc posunulo - právě že jsem se MUSELA (chca nechca, spíš nechca) vzdát ty pohodlnosti a bezstarostnosti a volnosti (která je stejně jenom relativní). Prostě je to drsný ale když se z člověka kuta zlato, tak to bolí. Nesmutnete ženský, nebo smutnete, dejte si čas na truchleni, ale jistý je, že to bude čím dal tim lepší, užijete s deckem srandu, budete zase cestovat, sami i s nim a na zábavu vas bude víc tak bude větší ;)
No za 1)jsem se zlekla že se tvemu ditěti něco stalo ´´neber to jako kritiku´´ jen mi to tak vyznělo.... jinak ja mam sice teprve 10m syna ale ja nikdy nebyla nějak extra na svobodny život ´´jasne občas zamrčim´´ ale jinak zatim ok 🙂 uvidim za par let