Závislost na dceři
Zdravím všechny, moc se za své chování stydím a chtěla bych s tim něco udělat, proto jsem i tady. Když se dcera narodila, byla jsem sní úplně pořád, nikomu jsem jí nechtěla ani na minutu dát, manžel mi řekl že říkal že se chovám hrozně,ale já jsem to brala jako normální. Jednou jsem byla v nemocnici, dcera mi šíleně chyběla, štrašne jsem se o ní bála. Dcera teď žačala chodit do školky, pro mě je to hotovo peklo, pořád na ní myslím, mám o ní strach, mám nutkání jí vyzvednout dříve, někdy mám takové pocity, že jí do školky ani nechci dávat. Dcera mi každý den říká jak je školka super, že má kamarády, že má moc ráda učitelku. Mě se to těžko poslucha. Nevím, proč se tak cítím, mám strach že jsem snad nějaký psychopat, nebo co.
@miba10 dříve jsem si své špatné chování vůbec neuvědomuvala. Teď, už vím že se chovám špatné. Pořád si říkám že už se budu snažit to změnit. Ale nejde mi to. Proč to dělám nevím.
Nebyla dcerka vymodlena? Nebo nebyl problém s početím? Zkus se víc zaměřit na sebe. Z něčeho to pramenit musí. Nebo zkus psychologa,na tom nic není 😉
@miba10 nebyla, vlastně nebyla ani úplně plánovaná.
Já neměla co ty, že bych dceru nedala nikdy hlidat, ráda jsem obcas vypnula, ale stesk, smutek, hodně silnou touhu po ni jsem mela také, když nastoupila do školky. A v té době, behem par mesicu, jsem začala touzit po dalším dítěti.
Nerikej si, že to delas špatně, jen zkus tu uzdu trosku pomalu povolovat, polehoucku. Potrebuje to pro zdravy vyvoj.
Já když jedu bez dětí byť jen na nákup tak jsem nesvá,ale vím ,že je o ně dobře postaráno a třeba dcerka,že se ve školce vyradi. Taky jsem uronila slzycku když nastupovala a je to dopoledne bez ní divný,ale vím,že si to uzije.
Jak je psáno nade mnou. Zkus pomaličku povolovat.
Navstivila bych psychologa, pomuze ti se zvladanim teto situace, poradi jak na to a postupne to bude lepsi a lepsi 🙂 neni to ostuda si tam zajit
Dle mě tvé chování není špatné. Máš silně vyvinutý mateřský instinkt. Tvé chování je žádoucí, chceš instinktivně svou dceru chránit, miluješ ji.
Teď je na řadě si uvědomit jedno. Tvá dcerka roste, chce se družit, zapojovat se do společnosti. Což je také žádoucí..tam máš rozpor.. tvá dcera chce objevovat svět..buď u toho, to je v pořádku, ale musíš se stahovat. Nechat své dítě fungovat ve světě. I za tvé asistence.
Důvěřuj ji, nauč se to..po malých kruckach..nechas ji déle ve školce a víš, že to zvládne. Necháš ji u příbuzných na víkend a víš, že to zvládne. Necháš ji, ať si jde sama koupit zmrzlinu a ona to sama zvládne. Objevuj pro sebe situace, kdy ji necháš samotnou zvládat situace..upevňuj se v názoru, že to ona SAMA zvládne..to ti velmi pomůže. Vám obema. Věř jí..
P.S. můj ( dnes 13 lety) syn si šel bez mé asistence koupit svůj první nanuk sám do obchodu ve 4 letech.. zvládl to..ten jeho pocit k sobě samému byl úžasný, cítil se tak velký. Muj- zvládl to..
Chce to si najit nejake jine "hobby" nez jen dite.treba sport...mohlo by vam to pomoc.jinak souhlasim s psychologem,ulevi se vam!
Nejste psychopat, ale vyhledala bych psychologa, dokáží člověku vysvětlit proč má člověk takové pocity, i na to dokáží přijít, proč to třeba vzniklo a jak s tím pracovat. Určitě to zvažte...
Já bych se možná zeptala na to, jestli jsi šťastná, že je tvoje dcerka šťastná, v tý školce, jak je z ní nadšená, prostě jestli vnímáš její radost jako něco příjemného. Víš, jestli si řekneš, páni, ona je šťastná, že chodí do školky, zvládne to beze mě, má ráda paní učitelku, atp.
Protože jestli jo, není tvé chování, ty pocity co píšeš, že se cítíš a jak se cítíš, není to patologické. Je to láska. Sice trochu náročnější pro tebe, možná pro tvé blízké.
Pokud bys štěstí dítěte nevnímala radostně, vyhledala bych odborníka, psychologa, který tě provede tvými pocity a pomůže tobě i jí (myšleno dcerce).
Ahoj,mám v rodině stejný případ,akorát holčina je už školní. Dceru dotyčná dá k babičce a furt ji bombarduje telefonama,jestli udělala tohle,nebo támhle to. A že jestli jí pak může zavolat na dobrou noc atd. Promiň,ale je to děsný. To dítě do teď spí s matkou,nemá žádný prostor pro sebe,matka místo aby obstarávala domácnost,tak se stará co kde holčičku bolí nebo píchá a opravdu se to na holčičce podepisuje.
Odsuzovat tě za to nebudu,ale zkus se spíš zeptat sama sebe,proč to tak máš. Jestli ti něco chybí v partnerském životě nebo jestli nemáš nějaký psychicky problém. (To nemyslím ve zlém). Psychopat nejsi,ale měla bys zkusit s někým promluvit. Dát malé trochu volnosti a užívat si její spokojenost. Ona nikdy nebude mít nikoho raději než maminku. Ty jsi pro ni jediná