Vztah s tchýní po porodu malé
Ahoj maminky. Tímto bych prosila o radu nebo jen o váš názor. Z celé situace jsem už zoufalá a chci jí nějak řešit. Jedná se o následující:
S manželem bydlíme ve stejném městě jako tchýně, ale přes 100 km od mých rodičů a celé rodiny, což je častý důvod našich hádek, protože stačí, když si jen „obecně“postesknu, že se mi po nich stýská, a manžel hned soptí, proč se mi po nich stýská, že s ním nejsem spokojená nebo co? Snažím se tedy už o tom nahlas nemluvit, aby byl klid. Když jsme spolu ještě jen chodili, tak mi totiž občas řekl, že když se mi po nich stýská, že se můžeme rozejít a já se můžu odstěhovat zpět za nima… Je to tedy můj problém a nemám to nahlas říkat? Nebo na tom není nic špatného, když s mou rodinou krásně vycházím a prostě mi tady chybí – to přece nijak nesouvisí s tím, jestli jsem s manželem spokojená nebo ne. On když má matku za rohem, tak asi těžko ví, jaký to je…. Nehledě na to že je to chlap, a ženská to bere trošku jinak…
Mimo toho, je vše ok a manžel je zlato. Jezdili jsme na dovolené, výlety a až na pár maličkostí je vše v pořádku. Jeho mamča byla taky skvělá, chodili jsme spolu na kávu, do divadla, na nákupy atd. Vše bylo super, stejně tak tchán i zbytek rodiny manžela.
Pak jsme se vzali a já se definitivně přestěhovala za manželem – existuje snad jiný důkaz o tom, že s ním chci být? Já když jsem řekla, proč se nepřestěhuje on za mnou – nevěděl co na to říct a vlastěn dodnes nevím proč, o tom se nechtěl bavit. Po svatbě jsme se rozhodli pro miminko, ale protože to nešlo, máme po dlouhé době mimi z IVF, na které se všichni těšili, ale nejvíc samozřejmě my s manželem. Těhotenství uteklo, vztahy v rodině byly super až do doby, kdy se malá narodila. Jsou to skoro 3 měsíce.
Malinkou s manželem oba milujeme a všichni okolo také, ale mé vztahy k tchýni se po porodu dost změnili, ale já nevím, čím to je. Vztah já a ona – jen my dvě, je v pohodě, ale vztah já – ona a malá = hrůza.
Začalo to tím, když jsem byla těhotná – telefon každý den s otázkou „jak mi je“. Ze začátku mě to těšilo, ale po třech měsících to už dost obtěžovalo, nejsem telefonní typ a tohle bylo pořád dokola. S mojí mamčou, která je tak daleko si voláme tak 2-3 do týdne a na denní hovory od tchýně jsem prostě nebyla zvyklá, ale nechtěla jsem dělat dusno, tak jsem to poslušně překousla a dusila to v sobě.
Když jsem porodila, tchýně mi 5krát denně opakovala, že si vezme dovolenou a pomůže mi – byla to moc hezká nabídka, že mi chce pomoci, ale když už to říkala tolikrát, že mi připadlo, že se až vnucuje, tak se ve mně něco zlomilo a zprotivila se mi to. Jinak volání neustalo - pořád volá, nyní s otázkou, jak se má malá. Vím, že se zajímá, ale jeden nebo dva telefony týdně, by opravdu stačili. Nehledě na to, že když běhám kolem malé, tak se hovoru kolikrát ani nevšimnu, nebo mám ztlumený zvuk, nebo nezavolám pak zpět a když manžel přijde z práce, řekne mi, že mu volala jeho máma, že se mi nemohla dovolat.
Když byla malá v postýlce, ona k ní přišla a začala jí nutit dudlík, trochu i násilím, ale malá ho nechtěla.Viděla to, ale stejně jí ho pořád nutila. Teprve, když začala pobrekávat a házet hlavičkou, jí ho nutit přestala!!!!
Další věc – šli jsme ven a ona chtěla vozit kočárek – nezeptala se mě, jestli může, prostě se bez dovolení chopila kočárku s větou „já si jí vezmu“ a šla. Já za ní pokračovala jako „ocas“. Největší vztek jsem měla, když malá chtěla v kočárku zabrat, ale tchýně je silnější postavy a špatně chodí a používala kočárek jako svou oporu a ta přední kolečka na kočárku, byla každou chvilku ve vzduchu a pak se zase dotkla chodníku. Potom na chodník několikrát dopadla s takovým bouchnutím, že se malá probrala s usínání a pak pobrekávala, protože nemohla zabrat.
Do kočáru taky pořád sahá, a to malou ruší. Když usíná, tak na ní zásadně nešahám, aby mohla zabrat a koukám na ní z dálky, aby mě neviděla a neprobrala se, že vidí mou přítomnost. Když pobrekává, necháváme jí s manželem v klidu a hned za ní neletíme, aby si nezvykala. Ale tchýně když je u nás, pořád stojí u postýlky a sotva malá trošku pootevře ze spaní oči, už na ní mluví, nebo na ní šahá, upravuje vše kolem atd…. Takže je zase vzhůru opět brečí, protože nevím jak zabrat.
Tím vším si opravdu nezískala mojí důvěru, abych jí malou půjčovala. V její přítomnosti jsem vždy jako na trní. Snažím se to přecházet, jenže s každým týdnem je to horší a horší a už mám v sobě takový blok, že nevím, co s ním mám dělat, a jsem z toho tak na nervy, že mi kolikrát tečou slzy a je mi do pláče a nejde to vůbec zastavit, i když se snažím. Přecházet to také nechci do nekonečna, nebo za chvíli skončím u psychiatra.
Přikládala jsem to všechno hormonům po porodu, ale i po šestinedělí to trvalo, trvalo to i ve dvou měsících a je to čím dál tím horší.
Ona mě hlavně nerespektuje vůbec jako matku. Nikdy se mě nezeptala, ani teď se nezeptá, jestli si může malou vzít a pochovat. Jako bych neexistovala. Myslím si, že za větu „prosím“, nebo „mohla bych“(si jí pochovat) by jí pusa neupadla. Ale ona jde, malou si bez dovolení vytáhne z postýlky a až když je malá ve vzduchu jen prohodí „já si jí vezmu“. Je to takový tón, za kterým se ukrývá: hele, je mi úplně fuk, co ty si myslíš, ale já si jí prostě beru a tebe se neptám, je mi úplně fuk, co si o tom myslíš, zkrátka teď si jí beru a šmitec!!!! Od té doby jsem ve stresu, když přijede na návštěvu, nebo mi jedeme tam, a mam hrůzu, aby si malou nechtěla pochovat!!!!!!!!!!!!!! Hlavně tímto způsobem. Kdyby jen přišla a řekla, „prosím, mohla bych si jí pochovat?“ tak už jen tón a způsob, jak to řekne, udělá hodně!
Nevadí mi, když malou chová kdokoliv, kdo mě ale respektuje a zeptá se mě, jestli si malou může pochovat. Jen ona, když se k ní přiblíží, mám hrozný sklon k tomu malou před ní bránit, protože je to dítě mé a mého manžela a my jsme její rodiče a to musí ona respektovat a nedělat si co chce! I když to třeba myslí dobře.
Pořád by jí někomu ukazovala, ale mě se nezeptá, jestli může – zní to: „já jsem slíbila jí ukázat tomu a tomu.“ Proč se prostě nezeptá, hele slíbila jsem jí ukázat tomu a tomu, tak si společně uděláme procházku a stavíme se u nich a ukážeme společně – ale to prostě ne. Hlavně jí ukazuje i cizím lidem – třeba prodavačce v krámě!!!! Odhrne z kočárku vše, co tam je, jen aby jí nějaká cizí ženská viděla. A jak strašně rozumuje, co malá umí a co dělá, jak spí atd… jako by jí porodila a starala se o ní 24 hodin denně, přitom tyhle informace má jen od manžela přes telefon. Třeba malá ze začátku trpěla na prdíky, ale jen trošku – pobrekla třeba, než se jí podařil prdík vytlačit, ale ona každému na potkání vyprávěla, jaká je malinká chudinka, že má strašný koliky a jak u toho hrozně trpí… A přitom to vůbec nebyla pravda.
Pořád jí říká MOJE zlato, MOJE malá, MOJE MOJE MOJE – vždyť je přeci NAŠE!!!!!!!!!!!!! Všech!!!!!!! U nikoho jiného mi to nevadí, když jí takhle nazve, ale u ní strašně, ale to už je asi následek toho bloku.
Když jdu s kočárkem a ona je poblíž a chce jí někomu ukázat, vezme mi kočár, a začne jí odkrývat – odhrne peřinku, stáhne čepičku a vůbec jí nevadí, že malá spí a že je venku zima – tehdy bylo 12°C. Vypráví, jak malá dělá to a ono, ale přitom to vše ví jen z vyprávění od nás, ale vypráví to stylem, jako by to bylo její dítě a objevila tyhle pokroky ona. Chápu, má z toho radost… ale tyhle věci jí učíme my = rodiče, ne ona! A pokud by se někdo mohl chlubit jejími pokroky – neměli bychom to být my? Já jsem ale pouze „doprovod“. Připadá mi, že jsem byla dobrá jen na to, píchat do sebe injekce a pak malou odnosit a porodit. Teď jsem splnila svou „práci“, tak už jsem jen opodál, a nestojím za to, aby se na cokoliv zeptala, vždyť jsem jen její matka, ne? Ona vždy toužila po holčičce a její syn je jedináček…to si to teď kompenzuje? Ona už má své „mateřství“ za sebou, tak ať dovolí teď tohle prožívat nám!!! Ona její matka nikdy nebude!!!
Nebo dám kočárek na zahradu na nějaké místo – do stínu. Malá spí. Za chvíli se ohlédnu a tchýně bere kočárek a jede pryč, zakřičím na ní „kam jedeš!“ a ona nic, jen že chtěla jen tam a tam, tak jí slušně odpovím, že by se mohla zeptat, abych věděla, kde malá je. Ale nezájem, sotva se otočím znovu, kočárek na svém místě nestojí a je bůh ví kde… opět bez zeptání a bez dovolení!!! I když jsem před tím na ní kvůli tomu vyjela. Ale jak říkám, je jí to jedno, mě prostě nerespektuje!
Další věc: její pozdní příchody. Ohlásí svou návštěvu např. na 19:00. Přijede nejdřív ve 20:00 nebo ještě později. Neomluví se, nenapíše sms nebo nezavolá. Hlavně že volá pořád blbosti, ale takhle zásadní věc ne. Dřív jsem to nějak skousla, pak když už mě to začalo hodně štvát, tak jsem řekla pár poznámek, o tom, že se asi nikdy nestane, že by přijela včas. Jenže na to můj manžel řekl, že co mi na tom vadí??? Že jsme stejně doma! Je tohle normální? Já bych se styděla někam takhle dorazit a oporu v tomhle u manžela nemám, jemu to přijde normální a mě jen řekne, co pořád mám, a pohádáme se. Když se narodila malá – celý den je kolotoč kolem ní, to je samozřejmé. Manžel se vrací z práce kolem 18:00 – vždy se strašně těším, až přijede, protože je to pak jen pár hodin, co jsme všichni tři pohromadě, a on si může užít malé, než jde spinkat, prostě rodinná idylka. A teď do toho se ohlásí ona, že přijede kolem 18:00, aby viděla malou, ale samozřejmě dorazí až 19:15. Opět bez omluvy, bez toho aniž by dala vědět, že se zdrží a jestli už pak nemáme jiný plán atd, ne je jí to fuk… Jednou večer – to už bylo 22:00 seděla, já už byla hotová, uzívaná a nevyspalá a tchán pořád, tak pojď už pojedeme, ať se mohou mladí jít vypsat a ona? Seděla dál, jako že se nic neděje::: Tchán, když jede s ní, se hned ve dveřích omlouvá za zpoždění, za které ale nemůže samozřejmě on . A když chce tchán přijet na návštěvu sám, zavolá, zeptá se jestli může a hlavně vždycky přijede včas,a pokud se jen 10 minut zdrží, zavolá, jestli se mi to ještě hodí a jestli mi nějak nezasáhne do programu.
Návštěvy u tchýně. Nějak se časem zavedlo, že jeden den o víkendu jezdíme tam, jenže není to obvyklá návštěva třeba na 3 hodiny, ale na celý den. Bohužel. Dříve mi to nevadilo a byla jsem ráda, že se někam jede atd… jenže co je malá, tak se u ní vůbec necítím dobře, jsem strašně napjatá, nervózní, bojím se kdy si zase malou vezme bez dovolení, nebo jí bude makat do kočárku a tím jí budit atd… Jednou jsme k nim jeli, ale ona nebyla doma a byl to tak strašně pohodový den. Tchán hlídal malou v kočárku, střídali jsme se u ní, povídali si a celý den tak strašně utekl, ale hrozně jsme si ho užili. Bylo to v klidu, bez stresu, bez napětí.
Jsem tedy divná já? Celou dobu jsem se všechno snažila přehlížet a nic si z toho nedělat. Hlavně nechci žádné rodinné rozbroje, ale je to čím dál tím horší. Blok ve mně roste a připadám si na všechno strašně sama, protože manžel v tomhle na mé straně není. Kolikrát se mu svěřím, co cítím, jak mi je,co mě trápí atd…protože komu jinému bych měla říkat všechny tyhle věci, než jemu a čekala bych, že mě aspoň trošku pochopí a pomůže mi se z toho dostat, abych věděla, že mám u něj zastání. Ale on mi kolikrát řekne, abych si našla pomoc u psychologa, že nejsem normální. Další den je zase na mé straně, s tím že mě chápe a že neví co bychom měli dělat,ale že s mámou promluví. Za týden je to zase od začátku, opět se zhádáme a já opakuju vše od začátku, on zase řekne ok, já to mámě řeknu, ale za 14 dní je to zase zpět, já jsem ta špatná, co nechce malou půjčovat tchýni. Ale jak říkám, nemám problém nechat malou pochovat kýmkoliv, jen tchýně si u mě důvěru nezískala a jen se to zhoršuje a blok roste, že mě pak vytočí i sebemenší maličkost. Snažím se na vše koukat s nadhledem a objektivně, ale nejde to. Už jen když tohle píšu, jsem tak naštvaná a vynervovaná. Kolikrát, když vím, že má přijet, tak si stokrát představuju, že malou prostě vezmu a dám jí jí pochovat. Připravuju se na to psychicky a říkám si, vždyť je to její babička, bude ráda atd…. ale jakmile se tchýně objeví ,už ztuhnu a je cítit ve vzduchu strašný napětí a nervozita a jakmile se přiblíží k malé, když je v postýlce nebo v kočárku, tak jsem před infarktem. Pozoruju jí, jestli na ní nesahá když malá spí, jestli jí neodkrývá atd…. prostě jí nevěřím, a když i představím, že by jí někdy hlídala, mam k z toho mrtvici už teď. Dá se z toho nějak dostat? Setkali jste se s něčím takovým?
Děkuji a omlouvám se za takovou délku
Ahoj, myslím,že už máš vybudovaný afekt.. taky mi v podobných věcech vadilo chování bývalé tchýně, omezila jsem návštevy a telefony nebrala. Ted je pro tebe vše nové, o malou se staráš krátce.. změní se to časem.. až nebude takové miminko.. milovat jí asi už nebudeš, ale ted to vidíš moc afektovaně.. některé babičky to přehání a pokud to nejde řešit s mužem, musíš vzít odvahu a promluvit si s ní..
@sonjuletka jo, přesně jak píšeš! teď si to asi pojmenovala přesně - myslím si, nebo připadá mi to, jako že mi jí chce ukrást! Ještě jsem zapomněla napsat, že mám asi od týdnů po porodu šílený sny. KOlikrát se v noci vzbudím a vše si pamatuju, jsou strašně živé a reálně, jako třeba že vidím rodný list, kde místo mého jména je její a nebo že mi vezme malou a mě někam zamkne, nebo na mě ve snu mluví, že teď už á tu SVOU vytouženou holčičku a já jsem pasé atd... prostě v těch snech mi jí krade. Vzbudím se noci zpocená a ubrečená a už se bojím usnout, protože ty sny pokračujou.... je to děs☹
Nečetla jsem celé.....ale ano, nám se taky pokazil vztah. Taky bydlí kousek a moje rodina skoro 100 km daleko.....naštěstí manžel stojí při mně, ve všem. S tchánama vše super, dokonce jsme tam u nich na zahradě měli stavět.......jak se narodilo první dítě - obrat☹ Vadí mi vše, co řekne, udělá:-/ Z každýho rozhovoru mám pocit, že jsem nesvědomitá matka a na mých dětech mi snad ani nezáleží☹ U nás je problém asi hlavně v tom, že ona je pediatr:-/
@momomomomo ještě dodám, některé její hlášky jsou bezkonkurečnční....
mluvila sem o tom že chci nosítko, ona hned "no ty si záda klidně kaž, ale at si to dítě nekazí záda" ! (samozřejmě, moje zdraví je tedy všem putna!)
ted mám mít klid, kvůli krvácení, volala, zcela samozřejmě oznámila že se knám přijede opalovat na zahradu, ale že žádný občerstvení nebo tak nechce, jako by tam nebyla.... ani se nezeptala, zda bych s něčím nechtěla pomoci nebo tak.... a ještě dodala "a ty hlavně lež atd... at je malá připravená pro babičku". super, zase jsem jak živý inkubátor? wtf??? babi je naštěstí v tomhle dobrá, ta mi aspon zavolá či napíše, zda nechci s něčím pomoci apod.... (nechci zatím, jde o princip)..
a ano, souhlasím, nyní je to v afektu, máme bloky, protože je to pro nás vše nové a neznámé a potřebujem klid!!!! a ne ještě přemýšlet o tom, zda nám chyně nekradou děti a zda nás dost respektují!!!! až bude miminko větší, a nebude to miminečko malinké, tak určitě budu ráda za hlídání apod.!! ale dokud je to bezbranné malé kojené miminko, necítím potřebu ji komukoliv dávat jak panenku...!!!
@momomomomo: no, myslím že jsi hodně přecitlivělá, samozřejmě některé věci chápu, ale to už je na domluvě, musíš si přebrat to, co má nějaký racionální význam, a co jsou tvoje špatný pocity...Časem to určitě přejde, ale matka jsi ty a vždycky budeš, na tom se nikdy nic nemění, nemusíš se bát 🙂....
Neber to prosím nějak zle, ale že jsi se stala matkou, neznamená, že teď s tebou budou všichni zacházet jako v rukavičkách a každý se z toho pokaká a bude psát písemné žádosti měsíc dopředu 😀 😀....ber tuhle poslední větu prosím s humorem, protože až třeba budeš mít druhé nebo až uplyne nějaký čas, tak se tomu stejně zasměješ...do té doby vydrž! a co ti opravdu opodstatněně vadí, řeš hned, ať se z toho nestane zvyk...držím palce, ať se máte všichni dobře... 😉
@momomomomo ano, souhlas s kaatulkou. Dle mě to dost hrotíš. Taky jsem to tak měla a časem jsme se zklidnily (jakž takž) obě 😉
Pak oceníš hlídací a vozící babičku 🙂
Tak...trpělivě jsem dočetla. Přesně vím, o čem mluvíš, hodně věcí máme na chlup stejné, jen já mám veškerou rodinu a kamarádky 200km daleko, manželovy rodiče naopak někdy až nebezpečně blízko, což má nějaké nevýhody, ale postupem času zjištuju, že to má více výhod....
Mně úplně nepřijde, že by tchýně dělala něco špatného, evidentně to myslí dobře, z tvého příspěvku jsem nevyčetla nic zásadního, ale ano, je to takové to: tisíckrát nic umořilo vola, takže chápu...Jako to sahání do kočárku a rušení malé při spaní by mi taky vadilo, tohle bych jí řekla ne formou poznámek, ale prostě jasně stručně: Prosím tě nedělej to, malá se takhle budí. Že si veme kočár téměř bez zeptání- já už jsem asi zvyklá, ale přijde mi to jako blbost, stejně tak to chování malé a zeptání se oznamovací větou: já si ji vemu, můžu...Osobně už jsem se v rámci zachování zdravého rozumu naučila takové věci prostě neřešit.
Podle sebe teď s dovolením posoudím tebe: dle mého názoru máš ponorku jako prase, do toho nějaké ty hormony, únava a nemůžeš ji ani vidět, ani slyšet. Pokud by moje diagnoza pasovala, tak se to uklidní ( ale odporučuju teda se tchýni apson týden až 14 dní nevidět) a bude to zas lepší. Mívám takové období přesně jak popisuješ ty, naštěstí to vždy přejde....Ale je fakt, že já své tchýni zase věřím 100% i když teda občas dělá věci, které se mi nelíbí a sama bych je neudělala.
PS: co se týče toho stýskání, tak v tomto jsou ti chlapi divní, mně když se ze začátku stýskalo a poztežovala jsem si manželovi, tak ten mi na to pro změnu neřekl zas vůbec nic, to si nevybereš
Pevné nervy!
@momomomomo já ti tak rozumím! myslím, že jsi ještě dobrá, že jsi ji nezakousla. Mám to podobně-jak s tchýní, tak dokonce mou mámou...
Radit je těžké, ono nikdo neví, jak to běží v praxi a radit ti nějaké "drsnější akce"-to taky není pro všechny.
já jsem se musela vůči tchýni a mámě jasně vymezit. obě bydlí ve stejné městě a tak jsem zkrátka rozhodla, že jeden den o víkendu budeme u mých rodičů a další u tchánovců. tak jsme v sobotu na oběd někde, pak se s nima projdeme, vše s malým se děje pod mojí kontrolou a naučila jsme s ebýt mnohem asertivnější. když se chce někdo stavit mimo domluvený harmonogram, tka říkám, že máme něco domluveného, ať to dají vědět víc dopředu. a možná je to hnusné, ale naučila jsme se věty typu: "já vím, že už je to Dáši (tchýně) stráááášně dávno, co jsi držela a starala se o malé miminko, tak to rposím nech na mě.", nebo "nedržíš ho dobře, bude mít křivou páteř" nebo "neodkrývej ho, ofoukne ho-já vím, že ty už jsi ty maminkovské pudy ztratila, tka já ti vždycky řeknu, ano"? tak jak ony ny mě, tak já na ně.
je to asi hnusný, ale začlaa jsme do nich rýt, opravovat je a ony se podvolily.... a jednou moje máma odjela s kočárkem jinam, než jsme byly domluvené a tak jsem jí to řekla naostro: jestli malýho nechce vídat jen z fotek, tak bude respektovat moej pravidla.
pokud povolíš te´d, pak už to bude jen horší a nebudou tě respektovat v ničem-jídlo, spánek, hry apod.
já jsme zastánce "tvrdé lásky"... zkrátka co nejupřimně si to vyříkat přímo se škůdcem (manžel by to taky nechápal) a klidně citově vydírat.
zakladatelko souhlasím s předchozím příspěvkem, bud rázná ale služná prostě udej jasná pravidla.
a jak se k tomu stavili vaši chlapi? ten můj je totiž dost zastáncem s nikým se nehádat zbytečně apod., a děsím se toho, že až já přijdou s tímto "nedám, nepůjčím, bude to takhle a takhle" (slušně), tak nebude chápat proč dělám dusno, proč jsem "lakomá", proč tohle a tohleto, když jsou to taky ženy a vychovaly děti... ale možná ho jen podcěňuji, není hloupý... zajímá mě postoj vašich mužů.
@momomomomo Já teda dítě ještě nemám,ale bojím se toho,co teď prožíváš ty. Můj manžel je hrozný maminčin mazánek,tak si myslím že to bude tím ještě horší. Svým rodičům děti dám na hlídání úplně v pohodě,ale k tchýni ani přes mou mrtvolu. Nemám k ní ani trochu důvěry,ona mi kolikrát říkala,že přece není nic špatnýho na tom,miminko nechat spát samotný v postýlce,a jít třeba nakupovat. Děti vychovala způsobem že málem skončili v děcáku,takže já jí dítě nepůjčím. Jen asi bude dělat problémy můj muž☹
@sonjuletka tak u nás se nedělo nikdy nic jako totálně zásadního, co bych s tchýní musla řešit na místě. Ale samo se našly věci, které se mi nelíbily, vadily mi...některé věci mám porstě jinak než ona...No a když jsem to řekla manželovi, co mi vadí, tak ze začátku mě zaháněl s tím, že ať jeho rodiče nepomluvám, časem už to viděl taky, tak jsem je proprali spolu a tím to haslo.o)...rozhodně teda za nimi nikdy nešel a neřekl: Takhle ne....je taky ten typ, co se neumí a nechce s nikým hádat a kor ne s rodiči
Měla jsem to samé na začátku když se narodila malá chodila do porodnice a dávala mi malou i na prsa aby kojila,šahala mi na ně stále potom zda kojím,nosila mi jogurty furt moje beruška (měla 3 kluky a vždy si přála holčičku) , fotila jí i když jem šla s porodnice jela s přítelem a i s mim za námi oblékla si jí a dala do autosedačky, pak jsme u nich museli být snad každý druhý den,přes to nejel vlak i když můj usilovně se snažil že to nejde,malá je nemocná atd museli jsme i přes to bylo to šílený i nápor na nervy pro mě.... Pořád rozkazovala pomáhala s kojením vozila kočárek bez zeptání dokonce ho i zničila s kamarádkou brzy takže mi ten kočárek půl roku starej nebrzdil ani v autobuse atd.... A čím byla malá starší tím to bylo klidnější.... Tedka se děsím druhého ale jen tak se už nedáme chovala se vysloveně jako matka mého dítěte a mě ve všem přehlížela a pořád měla v referátu kojení a jídlo i Adrianka jsou jí tedka 3 roky a kousek z ní má srandu a moc k ní nechce no může si za to sama to že máš 100 km daleko od sebe rodinu nezávidím,snad tam máš alespon kamarádku které se můžeš svěřit tohle je šílený a není to hormonama ale tchýně to prostě přehání a rády
@momomomomo
@sonjuletka
Ahoj holky, mám to podobné. Malou nosím zatím v bříšku, ale už teď mám vůči tchýni blok a dost věcí mě vytáčí ☹ Nerespektuje mě ani, co se týče zákazů u našeho psa (i když to jsou prkotiny typu pamlsků, když řeknu, že "ne", vodítko venku atd. respektuje, ale hlavně ze strachu, aby se něco nestalo). Tchýně bydlí s námi v paneláku, dvě patra nad námi, musím tedy říct, že pokud nepřijdeme na návštěvu sami, tak sem chodí zcela vyjímečně, za skoro 6 let asi tak cca 6x a vždy nachviličku, ale teď sekla s prací a já mám upřímnou hrůzu až se malá narodí, že jí tu budu mít naprdelenou a to bude velký zle ☹ Už teď např. nedokáže pochopit můj názor na chodítko, takže se obávám, že respekt z její strany zrovna moc nebude a zatím se jí manžel vcelku zastává (pokud nejde o nic opravdu zásadního), protože dělá chuděrku, že mě má ráda atd. Navíc "cizím", manželově kamarádce z dětství, která jí odmala říká "teto", vypráví jak já nechci kvůli ní chodítko (kamarádka má rovněž stejný názor jako já) a jak jí mrzí, že jí nevezmu nakupovat oblečky (v tu dobu jsem nechodila ani s mojí mamkou) atd., ale když jsem doma nadávala, tak manžel řekl, že u toho nebyl a u kafe si může povídat o čem chce. Jsem absolutně přecitlivělá na její rady typu "musíš". Taky nedokáže pochopit, že mám svojí mámu a tak samozřejmě chci hlavní věci sdílet se svojí mamkou, když už vůbec. Mám svojí hlavu, moje mamča mi nic nenutí a je narozdíl od ní o generaci mladší, přijde mi tedy logické, že s mojí mamkou je vztah na jiné úrovni 🙂
jak už jsem psala, tady ty naše ,,stížnosti,, mi přijdou spíš jako tisíckrát nic...Docela jsem se zamyslela nad tím, že až si moji chlapečci pořídí rodinu a já třeba budu chtít v nejlepší vůli pomoct a moje snacha ze mě bude na mrtvici zoufalá.....je to skoro smutné...
Ja mam rodit co nevidet, takze mala jeste neni na svete, ale uz ted se mi zdaji sny, kdy miminko krasne porodim, je moc pekna a uzasna... ale nemuzu si ji vzit! Ma ji v drzeni moje mamka nebo babicka a ja jsem jako jeji sourozenec a ne matka. Mam z toho strach. Obe jsou takove. Nebudou me respektovat, aniz by to myslely nejak zle. Ale uz ted vedi co mala bude a nebude a kdy ji budou hlidat a chovaji se, jak kdyby me k tomu vubec nepotrebovaly... Nikdy bych nerekla, ze budu takhle uzkostliva. Normalne jsem spis flegmatik, maloco me rozhodi. Ale cim vic o tom premyslim, tim jsem bezradnejsi. Nechci, aby se s mym miminkem chlubily, vozily ho na dlouhy prochazky (tak co, udelame ji caj, tim se zaplacne nez ji das mliko....), hlidaly ji malinkou pres noc (copak si myslis, ze to bez tebe nevydrzi, ze ji chceme ublizit???)... Zesmesnuji moje nazory uz ted. A az bude na svete, bude hur. Takze asi nepomuzu, ale tusim, jak Ti je. Doufam, ze jsou to hormony a ze to casem prejde, az budeme mit deti vetsi. Zaroven je to ale ta nejprirozenensi vec na svete - chranit si svoje mlade. A to by meli ostatni respekovat. Aspon nez trochu povyroste...
Děkuji moc za názory. Když jsem malou čekala, tak mě ani nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát. Naopak jsem si plánovala, jak bude vše ok, budeme jezdit na procházky, navštěvovat se atd... Neměla jsem vůbec z ničeho strach, ani obavu. Ale po porodu bylo všechno jinak a v mém okolí je také několik holek, co se jim vztah změnil až po porodu a před tím měli vztahy v pořádku.
Jakobych četla o sobě. Stejný problém, moje rodina 300 km daleko a já to mám stejně s tchyní a manželovou babičkou. Prostě je nesnáším a jsem šílená z toho, když mýho syna má jedna z nich v náruči. Už jsem nevěděla co s tím, tak jsem po konzultaci objednala Bachovy esence a uvidím...
My zahájili výchovu babek zavčas, jsem ráda, že budou hlídací babičky, ale jestě před porodem už jim pomalu podsunujeme jak si výchovu představujeme. Navíc si ráda dělam věci po svém a nebojím se říct to někomu na rovinu, dotyčný sice chvilku mrmlá, ale když vidí, že přes to vlak nejede, nezbude mu než se smířit 🙂 a je mi jedno jstli je to tchýně, máma nebo ňěkdo cizí. Velkou výhodou je, že s manželem stojíme při sobě a on se mamince nebojí říct, když se mu něco nelíbí.
Jako bych se v tom, co píšeš na konci poznávala... Afekt, náběhy na infarkt a alergie na tchýni - nesnesla jsem, že se jí dotýkala, nesnesla jsem jak mluvila, jak se chovala...
Mně pomohlo utnout styky... Zredukovat výrazně návštěvy a prostě si dát od tchýně odpočinek... Teďka to docela jde :oD Vidíme se jednou za čas, většinou předám dítě na hlídání (už mám holky starší) a s úsměvem mizím... Jak jsem s ní déle, zase začíná náběh na afekt, nervy a přesně to co popisuješ...
@momomomomo já bych prostě doma řekla, že odjíždím na prázdniny (14 dní, měsíc) ke svým rodičům a jela bych si vyčistit hlavu. Tvoje pohoda se zrcadlí na pohodě malé! Pokud by chlap něco namítal, tak bych mu řekla, ať si vezme dovolenou a jede s Tebou. Bohužel mám pocit, že problém je hlavně ve vztahu mezi Tebou a tvým mužem, mi přijde jako strašný sobec a mamánek, kterého tvé názory vůbec nezajímají. No a protože tchýně pak vidí, že on Tě nerespektuje, tak ona to jen zrcadlí a nerespektuje Tě taky. Pokud nezabírá ani to, že uděláš scénu, tak zkus velmi klidně a s milým hlasem ji "pokárat" před lidmi nebo ji před nimi s nadhledem shodit, třeba: "Ano, babičko, uvědomte si, že máma jsem tu já, bohužel denně vidím, že Vaše výchova nebyla bez chyb, tak se to nesnažte dohánět na vnučce".
Hlavně od tam na nějakou dobu odjeď. Z toho co píšeš, chlap není tak dokonalý, jak si možná myslíš.
Ale jinak u nás jsem taky měla pocit, že jsem tu byla jen ta, co někomu porodila vnučku, tchýně a tchán ani nepozdravili, když vešli do dveří a hnali se za malou, tchán má tendenci říkat, co si malá jakože myslí (vždycky si v duchu říkám "ty jsi debil", protože malou znám a vím, co jí třeba trápí nebo co chce a on plácá totální nesmysly). Jednou tu bylo "Paci paci pacičky, táta koupí botičky a BABIČKA pásek..." Tchýni jsem na to neřekla nic, ale oznámila to partnerovi, že si trošku plete říkanky, no minule už si to pamatovala správně. Stejně tak jsem partnerovi vyjasnila, co znamená RODIČOVSKÁ výchova, protože taky má tendence přenechávat svůj podíl výchovy na svoje rodiče a neskutečně mě tím štve. U nás je to ještě umocněný tím, že tchám s tchýní vychovávali od mimina svého vnuka (od jejich dcery) a mají pocit, že je to asi standartní model výchovy.
Každopádně tchýně s tchánem se mě "bojí", protože jsem to já, kdo rozhoduje o malé, jestli jí uvidí nebo ne, takže mě musí respektovat a moji výchovu nijak nepodkopávají. Na to je tu pro změnu moje máti. ta má furt poznámky "já bych to dělala takhle" a "kdysi to bylo tak" a "na tohle bych ji nezvykala". Taky jsem ji už musela říct, že by mě měla respektovat jako matku, že pokud má potřebu sama někoho vychovávat, tak ještě není po přechodu, tak ať si udělá svoje. Malé je už 8 měsíců a máti má blbý poznámky pořád, ale u ní jsem celkem nad věcí, protože si pohlídám, aby věci udělala tak, jak chci já. Jinak ona má taky potřebu bez dovolení všem malou ukazovat. Taky to nenávidím a nechápu :-/
Ale fakt, pokud můžeš, na nějakou dobu od tam odjeď, nedělá ti to dobře a teď potřebuješ hlavně klid. A podle mě vůbec nepřeháníš, tohle kdo nezažil, nepochopí.
@momomomomo alespon na 14 dni utec k rodicum, jestli muzes (jestli neni problem pro ne abys prijela). Manzelovi to oduvodnis normalne - proste chces byt i s nimi a chces aby mala vedela ze ma i druhou babicku. Kdyz ti na to rekne takovou manipulativni blbost, ze to ho asi nemilujes nebo podobne tak posli na vysetreni pro zmenu ty jeho, protoze to neni normalni se te tahkle snazim separovat od rodiny!
A pauza od tchyne snad vztahu pomuze, to co dela mi zas tak neobykle neprijde (neprijemne ale ano o tom zadna :( )
Nebo alternativne se zkusit domluvit s tvoji mamnkou at alespon na tech 14 dni prijede k vam a pomuze ti se proti tchyni trochu vymezit, chapu ze kazdy neni konfliktni typ aby se vymezil sam. Jinak kdyz by mi tchyne vzala kocarek a me by to opravdu vadilo, tak bych ji ho klidne vytrhla zpatky, ze dekuji, ale ze me bavi si vozit svoje dite sama (osobne ale kocarek docela rada nekomu strcim :D)
Holky, asi doporučím rozhovor s danými osobami,co se vám líbí, co ne. Ze ony už si můžou vnoučata užívat,ne vychovávat a nevím,proč by babičky měly dostávat manuál, jak na vaše dítě. je to o komunikaci a vzájemném respektu, ne jen vůči vám,že jste porodily. Držím palce, ať návštěvy s tchyni nejsou noční můry. 😉
A taky,babičky jsou přeci rodina, tak za každé kouknuti, pochováni se nebudou ptát a posílat kolkovanou žádost. zdravý selský rozum a dohoda, neberte je jim jejich roli babiček 😉
A já vám, holky, závidím. Nemyslím to dotahování s tchýněmi, ale ten zájem babiček o vnoučata a o vás. U nás je zájem velmi vlažný jak ze strany tchýně (ta aspoň občas na pár hodin pohlídá a uznávám, že má své práce dost, tchán doma nechmátne na nic), tak ze strany mojí mámy (tam na celé čáře vyhrává vlastní pohodlnost nad vnoučaty)....... a taky dědečků, strýců a tet. Jak ráda bych si to s vámi někdy vyměnila a zažila, že se babičky přetahují, která bude hlídat nebo mi vozily děti na dlouhé procházky nebo si je jednou za čas vzaly na noc (to je u nás úplné sci-fi). A i kdyby se snažily v jenom kuse poučovat, za ten zájem a lásku k vnoučatům by mi to stálo.....
Chápu ty, které babičky vůbec nemají, nebo je vnoučata nezajímají, ale to je zase druhá strana věci. V tuhle chvíli bych za menší zájem tchýně o malou dala cokoliv. Ale jde o to, že kdo s tím zkušenost nemá, neporozumí. Zrovna včera přišla na návštěvu☹ a stalo se to, že celý den jsem byla jak na trní a vůbec jsem nejedla, žaludek jak na vodě a nervy na pochodu. A deset minut před danou hodinou, jsem letěla na záchod, protože jsem měla z nervů takový průjem.... Zpozdila se zase o půl hodiny, takže mi v žaludku nezbylo vůbec nic☹ Malá naštěstí spala, to mě trochu uklidnilo, že se nebude hned po ní sápat☹ Jenže pak se probudila, měla papat. Tchýně celou dobu stála nade mnou a koukala na malou, což ona nesnáší protože automaticky přestane pít a je rozptýlená. I po žádosti, jestli může koukat z boku to nebylo nic platné!!! takže malá vypila sotva půlku a byla pak pěkně mrzutá☹ ach jo...
@momomomomo uff. Nejhorsi je, ze se to jen tak nezmeni :-/ Lituju Te, ze ji mas tak blizko 🤐 Moje tchyne je sice sto kilometru, ale vidame se casto-kvuli priteli.. ale uplne vim co citis :-/ Musis to sama rozseknout! At se klidne zblazni. Ty jsi mama a Ty jedina si muzes diktovat co jak bude s Tvym ditetem!!! Ja musela bouchnout. A byla to situace, kdy mi bylo jedno co ona na to. Do ted, male jsou dva roky, ma tendenci do vseho mluvit a menit nam rezim, ale umim ji rict, ze NE! A i kdyz dela obliceje a namita, tak moje NE je konecny slovo.. Chlap by mel respektovat Tve prani a snazit se, aby jsi se citila ok. Snad Te pochopi a bude Ti oporou 😉
@momomomomo obrátila bych se asi na psychologa, a to nemyslím nic ve zlým, ze jsi psycho nebo tak něco, ale z konzultovat s třetí, nestranou, nejlepe profesionalni osobou, která by pomohla, poradila, povzbudila...... Mít průjem kvůli příjezdu tchyni, a kvůli půlhodinovému zpoždění mít naprosto vyčištěny zaludek...to je už fakt problém.
@roozenka takze Tobe prijde ok, ze by Ti babi rusila spanek Tveho ditete, ze by Ti Tvoje dite odvezla pryc ze zahrady aniz bys o tom vedela, v zime odkryvala Tve dite, aby ho mohla ukazat, nerespektovala to co ji rikas..???..... Tak to jsi strelec 😀
@tetrix zakladatelka tu pise, ze ma z toho psycho, prujem a Ty ji zavidis? 😀
Uf, nedočetla jsem, ale v hodně věcech se vidím...
tchýně (rodina přítele) bydlí kosuek od nás, moji rodiče 250km.
nerodila sem, čekám, a bojím se přesně toho co popisuješ, jako bych viděla sebe s malými odlišnostmi!!!!!!
nevím co poradit, sama si nevím rady. Ale já mám už tedka blok, na tchýni a babi přítele - nepřeju si, aby mi sahali na dítě!!! je to hrozný, nemám k tomu asi ani důvod - vždyt obě vychovaly svý děti - ale když slyším jak tchýně říká "moje", ježí se mi chlupy!!!!!!!! jak tohle může říct????? jak "moje", když MOJE???? moje beruška je u mě v břichu, ne v jejím, já přeberu všechnu odpovědnost, já se budu starat 24 hodin, já tedka mám zdr.problémy atd atd atd...!!!!!!! tudíž se mi příčí abychom se víc vídaly, bohužel tomu neun iknu.... bydlí prostě blízko a vídáme se dost často.... ale vím, že jakmile mi začnou brát dítě z ruk, kočáru, postele apod. bez dovolení, budu to muset řešit..... nepřeji si to aby to kdokoliv dělal... ano, půjčím, na pochování, na kočárek apod. - ale po domluvě a ZEPTÁNÍ.... a nepřeji si, aby kdykoliv se vidíme, braly jako automatiku "tak my si ji berem čau"-.... toho se bojím nejvíc....!!!! pokud mi tohle budou dělat, bude to zlý, bude z toho problém, s chlapem to budu muset řešit, a to bude taky problém.... prostě dokud mě budou respektovat jako matku, ok, beru, půjčím, ale chci aby dělaly vše přesně jak chci a jak řeknu.... jak nebudou, budu zlá..... ☹(( protože podvědomě to beru že mi ji kradou.... kdyby tohle udělala moje máma, tak to tak neberu, protože by mi ji máma nechtěla "ukrást" ale jen pomoci, žádný černý úmysl bych v tom nikdy neviděla, vše bych si s ní vyříkala, ale u nich to bude vždy brát jako útok na moji osobu..... je to smutný, ale je to tak ☹((