Vztah po narození dítěte. Je někdo, komu se to nestalo?

Řekla bych, že máme pořád pěkný vztah, který se prohloubil o to společné sledování zázraku vývoje človíčka. Někdy je to sice psycho, ale jindy fakt legrace. Ale tak jasně, že se musíme pořád snažit. Spánková deprivace!!!, rutina doma x náročná práce manžela… to vše hraje proti nám. Pořád si je potřeba připomínat, že jsme tým a trápení jednoho je vlastně obou. Nicméně stojí to zato. Nic smysluplnějšího než se starat o dítě neznám. Pořád si připomínáme, na co se těšit, co podnikneme, až budou děti malinko větší a půjde to. 😊

No začínám se teda bát, jak to u nás dopadne. 😅 V únoru očekáváme první dítě, tak uvidíme. 😂 Taky bych ráda slyšela nějaké hezké příběhy, že je to možné a my budeme další z nich. 🙏🏻😂

Meli jsme krasny vztah pred detmi, mame i po detech. Nevim, co vic napsat - deti mame 2, starsimu je 8,5 roku, byli a jsme na ne sami, hlidani babicek nula. Co se znam s rodici se synovy skoly, vesmes jsou ty vztahy vyrovnane, harmonicke. Z cele tridy jen 2 rozvody, jeden uz davno, jeden ted.
Takze ano, ty pribehy jsou i pozitivni 🙂

Tak ja tě potěším, řekla bych, že náš vztah to naopak posílilo ... čekáme teď třetí a tak teda doufám, že se nic nezmění 🙏😁jinak podle mě je to o tom co od toho vztahu oba očekáváte, pokud jste zvyklí, že občas prostě jeden nebo druhý je unavený, že nebudete mít sex na každodenním pořádku (jak tu čtu dost často,ze je problém 🙄), že nebudete mít čas na všechny koníčky, že se prostě život začne točit převážně jen kolem děti a spoustu takových věcí,tak má podle mě ten vztah cenu a možnost přežít

Záleží, jaký jste měli vztah už od začátku.
U nás to bylo v pohodě, ale kvůli komplikacím jsem poprvé rodila na druhém konci republiky (prý termín určuje doktor! 😀 ) a zůstala tam měsíc. Potom byla dost zatěžkávací zkouška, protože u manžela v podniku nebylo dost lidí, takže musel na přesčasy a na mimčo jsem zůstala vlastně sama. Bylo to o nervy, často jsem měla chuť ho za ty přesčasy zabít, ale museli jsme vydržet. Když už to období polevilo, staral se vzorně. A i když často padnul mrtvý na gauč, naše mládě po něm lezlo jako lvíče po lvovi - dokument live v obýváku. 😀
Intimnosti díky přesčasům zadrhávaly, ale pak se všechno krásně vynahradilo (kouká na další přírůstek v břichu).
Buďte k sobě otevření, zbytečně nevyšilujte kvůli každé prkotině a hlavně klid. Koníčky na vás taky počkají. A dělat je s dětmi je ještě větší sranda, protože k tomu mají svoje poznatky a moudra, která stojí za to. 😀

U nas je to stale celkem pozitivni, docela jsme se oba zklidnili a vidime jasneji sve priority, mame podle me i mene konfliktu, vic drzime spolu a jdeme za spolecnym cilem ☺️ vychazime si vstric kdykoli to jde. Mame 3 deti - 5, 4 a 2 roky, takze i kdyz mame hlidani, tak mame 1 az 2 deti stale doma 😄 Prezili jsme i 3 roky spolecneho bydleni s mymi rodici, takze nas vztah se zatim drzi, jsme spolu skoro 19 let.

,,Víš Barte, manželství je jako rakev. A každé další dítě, je další hřebíček." ~Homer Simpson 😉

Náa druhé dítě odcizilo.Ale asi to bylo taky tim,že manžel začal pracovat v nové práci a na vyšší pozici.Ja se po druhé mateřské vracela " jenom" na poloviční úvazek.Samozrejme kvůli dětem a věcem s tím spojene- prázdniny a nemoci.Ale u nás je to asi komplikovanější 🤷

Nas vzdy ditko dala dohromady, pak nas rozebralo na soucastky a ted se ucime znovu zit ve ctyrech…muj muz musi mit svatozar… ja sama bych se sebou obcas nevydrzela a podepsala bych si sama sobe rozvodovy papiry, ale jak rika nas kamarad vy dva jste takovy cvoci, ze by s vama nikdo jinej nevydrzel…a nejlepsi na porizeni deti je to kdyz sly do skolky a ja do prace, miluju je, ale proboha proc musi porad vydavat zvuky a cim hlasitejsi a usi rvouci zvuky tim jsou spokojenejsi…

Mám to 50:50. První manželství na nárocích rodičovství krachlo. Šli jsme od sebe,když dětem byly 3 a 1,5 roku. Druhé manželství přežívá dohromady čtyři děti, střídavou péči, náročného ctyrletaka, málo času, práci, domácnost, starost o rodiče..celkem velmi hezky, pořád se milujeme a vztah je živý i po 10 letech.

Nás to teda stmelilo moc. Otěhotněla jsem po osmi měsících chození. Teď už máme dvě děti a jsme spolu 7 let. Jako vášeň se vytratila, ale máme opravdu hlubokou lásku a moc naše děti milujeme. Je to jiné, ale rozhodně to není horší ani odcizujíc8 🤔🙂

Nás vztah se nezměnil po narození dítěte 🤷 milujeme se pořád stejně 😁

Nas vztah hodně posílil, když se nam narodili dvojčátka. Kluci, hodne malinkati, uplakany, plně kojeny a přes den spali jen za jezdiciho kočárku 2,5 roku. Nas to posililo. Omezili jsme nase koníčky, sex je na druhé koleji, ale zvládli jsme to a ja jsem manzelovi do konce života vděčná, jak mi pomáhal. Kluci maji ted 4,5 roku a vracíme se ke koníčkum a k tomu, co nás baví. A je to super 👍👍

Po narození dítěte se vztah prostě nemůže nezměnit. Prostě byli jste pár, dost možná s hodně rovným postavením, oba pracující, deset hodin denně oba program mimo domov. A najednou jste tři. Jeden z páru se vzdá práce, uvízne 24/7 doma, bez kontaktu s dalším dospělým krom toho druhého z páru, který zas najedmou musí makat tak, aby finančně zajistil všechny tři. Prostě byli jste pár a "svobodní", teď jste většinu času rodiče.
To ale neznamená, že se ten vztah musí zhoršit. U nás s manželem třeba zmizela taková ta nejistota "co kdyby potkal někoho lepšího - co když pro něj nejsem dost dobrá". Oba prostě víme, že se vzájemně strašně moc potřebujeme a fakt "jsme svoji" a odmítáme jinou variantu. Už kvůli dětem. ... Na druhou stranu toho máme kolikrát fakt plný kecky oba a jsme spíš spolupracovníci, než milenci - tam si to musíme hlídat, abychom tuhle stránku neztráceli úplně.

Ja kdyz to vezmu s odstupem - dceri je 7 let… tak jsme se naucili neresit kraviny a nehadat se kvuli nim protoze jsme zjistili ze proste ty dulezity veci jsou uplne jine. A taky (coz s tim souvisi) - ja osobne jsem treba prestala zarlit ale pozor ne proto ze bych manzela nemilovala! Vic mu verim protoze v drobnych vecech denne ukazuje ze mu zalezi na nas a my jsme ty dulezity pro nej - a je to blby rict ale myslim ze to ma vetsina tak, proste ted je na prvnim miste dcera🤷‍♀️ (a taky s narozenim dcery byl vic doma a co si budem - clovek si taky chce obcas odpocinout tak jsem rada kdyz jde s kamosem na sklenicku coz mi driv vadilo).
Celkove si myslim ze jsme takovy vyklidnenejsi a spokojenejsi - ale uprimne jestli to je po diteti anebo ciste jen vekem, to nevim.
Kdyz srovnam pred ditetem a ted tak jsme urcite jako partneri spokojenejsi.

Mně by zajímalo, co by psali chlapi... Takhle je to dost jednostranný průzkum 🤣

Máme tři děti, jsme spolu 13 let a máme vztah hezčí než na začátku. 🙂 stále zamilovaní.

Mame 3 děti, nějak zvlášť nás to nepoznamenalo. Jako samozřejmě na sebe nemáme tolik času, travime ho jako rodina, možná tohle někomu vadí, ze si nezajdeme na večeři, do kina apod, ale mě to celkem vyhovuje. Spis třeba byvame víc unavení, tím pádem protivni, ale s tím se musí počítat no.

My jsme spolu 8 let, z toho 2roky manželé. Po příchodu naší dcery (3r) náš vztah zesílil 😉 je lepší než kdy dříve, vůbec se nehádáme, jsme jedna ruka. Teď čekáme druhé dítě a nemůžu si stěžovat. Manžel je tu pro mě, pomáhá... a věřím, že to takhle půjde dál ❤️

Je to ooobri zkouska vztahu. Malokdo projde nekdy vetsi zkouskou. Kdyz je vztah dobry tak ho to ve vysledku posili. Protoze kazda prekonana krize vztah posili. Ale kdyz vztah neni moc pevny, muze ho to vazne poznamenat.

My jsme vzdy meli nejlepsi vztah z okoli. Na vse stejny nazor, stejne zajmy atp. Uzasny. S ditetem je to fakt o necem jinem. Nemame na sebe cas, obcas se i neshodneme na vychove (a to fakt malo), ta unava je obri obri faktor.
Cele rodicovstvi je krome toho naprosto uzasneho take ooobrovsky stres a strach. Takze to proste musi nejak pusobit.

Je to fakt velka zkouska vztahu v mnoha ohledech. Asi jako zasasadni faktor bych oznacila to, ze zenska se pocinaje tehotenstvim a nasledne materstvim hodne, fakt hodne zmeni. Nemuze jist/pit to, co chce, nemuze si chodit kdykoliv a kamkoliv se ji zachce, nemuze si spat, kdy se ji zachce, nemuze chodit do prace, veskere zakladni biologicke potreby (od curani, po najezeni v klidu, po sprchovani) jsou odsouzeny k neustalemu prerusovani ci asistovani ditete. Atd atd. Je to frustrace, se kterou ti sice obcas nekdo pomuze, ale v drtive vetsine ne. To zenu teda poznamena hodne. Kdezto chlap ten se nemusi menit vubec. Kdyz se na to koukneme jeho ocima, tak ma svuj dosavadni zivot jako predtim, “jen” mu doma pribylo mimino a hystericka manzelka. A on vubec nechape, co se deje a proc je na nej furt hnusna a proc je doma takovej bordel, kdyz je cely den doma.
No a to byva casto kamen urazu. Na to se nabaluji dalsi a dalsi veci a ve finale vas uz pak rozcili kazda blbost, takze hadky jsou prakticky denne.
Ale kdyz to prekonate a poucite se z toho, zacnete si naslouchat a divat se na problem i ocima toho druheho, pak to vas vztah neskutecne posili a stanou se z vas partaci, kde laska ma uplne jinou dimenzi, nez na pocatku vztahu 😉

Já musím popravdě říct, že nás narození děti posílilo.. máme 2 děti, 11 let spolu, bez babiček a hlídání .. prošli jsme si i zkouškou, když staršímu synovi se objevil autismus ( já na tom byla hůř, on mě hodně podržel) děti po 20 měsících po sobě .. a letos jsme se vzali .. rozumíme si ve všech oblastech.. je ale.pravda, že jsme na sebe dlouho čekali .. poznali jsme se v práci .. celý život bydleli od sebe 10 min pěšky a neznali se ..

U nás se vše úplně změnilo hlsvne po narození toho druhého

Je rozdíl, jestli se to bere dlouhodobě nebo krátkodobě. Dlouhodobě věřím, že to většinu párů posílí, stmelí, dá to další smysl života (i můj případ).
Ale z krátkodobého pohledu, poslední měsíce před narozením, první po... to bývá většinou těžký naráz 😀.

U nás to byla u obou dětí velice pozitivní životní transformace v rodiče, zkouškou bych to nenazvala=) manžela miluju a hodně v mých očích stoupnul jako skvělý tatínek a moje velká opora a podpora - i v náročných těhotenstvích, kdy mě doma zastoupil. Z jeho strany (alespoň co mi říká), to je vzhledem ke mě stejné. Zkouška to nebyla pro nás jako pár, resp. možná ano, ale prošli jsme asi v pohodě... ale spíš jsme si za ty roky rodičovství prošli sami se sebou osobníma zkouškama trpělivosti, museli jsme si srovnat nějaké reakce na situace... a pořád se učíme. Pokud něco, tak se hodně ukázalo, že se umíme vzájemně hezky podpořit, hlavně když jde do tuhého. Jinak se hádáme a štveme jen tak běžně, provozně, určitě to s dětma nebylo horší🙂 a jestli se to někdy podělá (klepu, snad ne🙂 ), dětma to nebude.