Vždy jsem chtěla aspoň dvě děti a najednou už 2. nechci
Vždycky jsem si říkala, že mít jen jedno dítko fakt nechci, aby bylo jedináček, že je to blbý, nemít sourozence (sama mám 4) a dvě děti pro mě byly ideální, manžel dokonce mluví i o třech. Ještě po porodu jsem o tom mluvila tak nějak automaticky, ale s postupem času se to začalo měnit. Napřed to začalo tím, že malého miluji nade vše a neumím si představit, že bych mohla i druhého prcka milovat stejně, nerada bych jednoho z nich milovala míň a nedejbože aby se náš Maty musel cítit odstrčený, ty představy jsou mi opravdu nepříjemné. A pak časem jak začal být malý samostatnější tak si to úplně užívám a nějak se mi do toho nechce zase znovu mít malé miminko, o které je péče samozřejmě náročnější. A dál se teď přidalo i to, že už malého může kdokoliv jakkoliv dlouho pohlídat, my se můžeme s manželem zase věnovat víc sobě a našim koníčkům, navíc konečně mám zase zpátky svoji postavu a nechce se mi znovu přibrat. Naposled jsem v čekárně u pediatry viděla a slyšela plakat miminko malinké a úplně jsem z toho měla husí kůži ☹ Sama jsem z toho smutná, že se mi tohle všechno honí hlavou ☹ Pořád si říkám, že snad je to jen dočasné a že třeba pak se to zase změní, měla jste to některá taky tak??
@osicenka já jsem to měla úplně stejně 🙂 Původně jsem chtěla 2 děti přibližně 3 roky od sebe. A pak se mi do druhého vůbec nechtělo. Skoro ze stejných důvodů jako tobě. Když bylo synovi asi 9-10 let, ozvaly se biologické hodiny a já zatoužila po miminku (pomohl i Modrý koník 😀 ), nějakou dobu se nedařilo + jedno zamlké těhu. Prostě - mám děti 14 let od sebe a vůbec mi to nevadí. Je to super, syn malou ségru miluje a kupodivu se jí fakt věnuje. Já si ji také užívám mnohem více než prvorozeného. A kdybych byla mladší, chtěla bych další miminko 😀
@osicenka Tak ono to má všechno logiku co píšeš. Jasně, že si nedokážeš představit, že budeš druhé milovat stejně, dokud ho nemáš. Já jsem si nedokázala představit ani to, že budu vůbec nějaké dítě milovat 😀 A s rostoucím dítkem je víc a víc legraci a celkem i méně starostí jako plínky, noční vstávání, opruzeniny, první příkrmy atd..... Ale tak člověk to nakonec přece nedělá pro sebe, kdyby sis chtěla užít to svoje pohodlíčko, tak si přece nepořídíš ani jedno dítě. Já jsem podruhé otěhotněla zcela plánovaně, ale taky mě x měsíců provázely stejné obavy, jestli to takhle vůbec chci a že mi dcera stačí. Ale děti jsou fakt maličké jen chvíli a když si představím naši rodinu třeba za 5, 10 let, tak bych nechtěla, abychom byli jen my tři. Chci abychom byli parta, aby děti proti nám rodičům vytvářeli koalice, hráli svoje tajné hry, prostě myslím, že čím víc dětí, tím víc legrace. Dceři budou dva roky, až se nám narodí druhá holčička a vím, že to bude masakr, protože je dost nesamostatná, válčíme s jídlem, se spaním, vlastně skoro se vším. Ale všechno to tak uteče a strašně se těším, až budou obě ťapkat a hrát si spolu. Myslím, že ať děláš co děláš, nikdy rodič nemůže dítěti dát to, co by mu dal sourozenec. Svět dětí je prostě úplně jiný 🙂
@osicenka Já tě naprosto chápu a mám uplně stejné pocity..chci jen jedno.. 😉
@osicenka Ja myslim, ze podobne pocity ma strasne moc zen. Pamatuju si, jak moje nej kamaradka, kdyz otehotnela podruhe, tak nijak nadsena nebyla, brala to proste jako takovou svou povinnost nebo skoro obet, aby teda splnila plan a nemeli doma jedinacka 🙂
Ja mela s Miri to ranne detstvi dost narocny, tak jsem si ani nedovedla predstavit, ze bych do neceho takovyho sla nekdy znova, ale jak starnu a ona roste strasne rychle a citim, jak se to moje "miminko" vzdaluje, tak se ve mne zacinaji probouzet zase materske touhy...Ze kdybych mela normalni, fungujicici rodinu, tak bych do dalsiho ditete snad i sla. Tim chci rict, ze az tvuj prcek vyroste jeste vic, tak te to nejspis taky chytne 😉 Jen je problem v tom, ze v te dobe uz vyroste asi az moc a konec by byl takovy, ze budes mit jedinacky dva...
Ja myslim, ze pokud po druhem diteti netouzis, neni treba, abys ho mela nebo alespon ne ted. Prece nebudes mit navzdory svym pocitum dve deti jen proto, ze sis to tak kdysi prala? Zase na druhou stranu, casem se to muze zmenit, tak bych tomu nechala volny prubeh.
Byt jedinackem neni zadny trest, nevnimam to jako negativni jev, ani by me to nenapadlo.
dobře bych si to být tebou rozmyslela. První dcera byla šíleně náročné miminko(nespala přes den ani v noci , hodiny jsme s ní brečící prochodila po bytě zavřená xx měsíců jen s ní sama doma,protože v autě i v kočárku šíleně plakala...), s manželem vztah hrůza málem jsme se rozvedli.....když bylo dceři 2,5 šla jsme do práce po roce v práci (svoje peníze, trochu víc volnosti...)...začali tikat biologické hodiny a všichni mi vyčítali, že bude jedináček dcera atd. prostě cit mi říkal 200% pro miminko a rozum a instinkt ani náhodou(s manželem vztah spíš kvůli dětem, únava z mateřské, potom z práce, kde jsme na 30hodinový úvazek víc jak rok dělala i 7 hodin týdně...)nemáme pomoc babiček, takže nikdy po narození dcery už žádný čas na sebe.... atd atd. no a miminko se podařilo...manžel mě hned přesvědčil, že to nebylo dobře a že zase budu na vše sama bez možnosti si odpočinout, když mě v 9tt nechal doma s dcerou , která zvracela a měla39 teplotu a jel "pracovat" 200km daleko na chatu, přestože jsme měla těhotenské nevolnosti, přestože jsem dceru (20kg) musela nosit....dcera se narodila je krásná , zdravá a šikovná...ale vstává xx krát za noc, blbne s kojením (bojkoty přes den, pak zase chce být u prsa pořád....nepříbírá úplně dobře...) a jsem na vše sama a dost často si to "vyčítám" co mě to napadlo, že jsem věděla, že s těma mimoušema mě to "nebaví", že už dcera starší pro mě byla parťák, bylo to vše fajn, že teď na ní nemám čas a je mi jí líto, že je "odstrčená"...že jsme konečně mohla mít po 6 letech aspoň pár hodin týdně čas na sebe (starší jak byla pořád jen se mnou - manžel od rána do večera v práci- byla šílený závislák na mě....usínat jen se mnou, vše jen já....) jít cvičit, koupit si nějaké oblečení po xx letech...prostě mladší dceru miluju, dýchala bych za ní, je to dar mít zdravé dítě, ale kdybych to mohla vrátit tak bych do toho nešla.....ale podotýkám, že u mě je hlavní ten problém partnerský, protože jsme na vše sama a vztah mezi náma není dobrý a jedna babička se nezajímá a je protivná (tchýně) a druhá mám jen spoustu dobrých rad a vše podle ní dělám špatně a do všeho se míchá a vše by chtěla řídit a od toho už jsme taky mohla mít pokoj🙂.
Já jsem zase opačný případ... Dítě jsem chtěla jen jedno. Mám dvě a toužím po třetím 🙂 Rodičovství mně baví a naplnuje, dcery jsou pro mně vším, být doma mi nevadí... Koníčky mám, ale všechny se shodují s dětmi, mám funkční babičky, které pohlídají, když si potřebujeme odpočinout... Prostě u mně všechno hraje proto, pořídit si ještě jedno 🙂 U tebe, pokud se necítíš... Dělej to tak, jak to cítíš ty... Abys pak nelitovala...
@osicenka je to normální....ale vzhledem k tomu, že je ti 36 bych čekala max 2 roky...aby pak nebylo pozde....
a já sama za sebe můžu říci, že čím dřív děti po sobě tím líp....ted máme holky od sebe o 14měs....a přemýšlíme už delší dobu o třetím....a čím déle, tím víc vidím, jak mě se přestává chtít...holky si vyhrajou, spí celou noc....
Takže asi být tebou, jdu do toho co njedřív 😉 aby pak nebylo pozde, až se ti bude chtít....a navíc přijde do puberty a i pozdeji, nebude s tebou doma....a nemyslím to ve zlem proti tobě....já si myslím, že čím víc dětí, tím větší šance, že přestože je miluju strašně až nepopsatelně moc, nevisíme na nich a nečekáme na tel, až to jedno nám zavolá nebo se ozve, přijde za námi na návštěvu...bude mít partnerku/partnera, deti, práci....zájmy, koníčky....a každý - at už babičky nebo kamarádky a vůbec když jsou starší, vlastne čím jsou starší, tím to tak funguje, ti každý řekne - heled, o víkendu nemužu, přijedou mladý....nebo ve středu nemůžu, staví se dcera....a je to normální....
čím je člověk starší, tím víc ocenuje rodinu....a při představě, že jednou ty nebo manžel nebude, koho budeš mít?? jako rodinu? kdo tě podrží?? a nezapomen, že snacha samozřejmě může být skvělá, ale taky nemsuí....ale každopádně i tak budou chtít mít čas pro sebe, soukromí atd...a nebudou moc zvědavý na žalky plačky a i víkedn co víkend s Tebou....tím neříkám, že to tak budeš mít.....
takhle když budeš mít dvě nebo víc dětí, vždy se někdo zastaví....bud deti nebo vnoučata...a hned Ti bude veseleji....
a nehlede na to, ty chceš aby tvoje dítě bylo samo?? protože podle mě, vztah se sourozencem je jednak důležitý a jednak i v dospělosti...když mu bude joo zle, vždy bude mít za kým jít....
snad se neurazíš, opradu to není proti tobě, spousta žen mě tady zkritizuje....ale možná si někdy vzpomenou.....tohle je každého věc a i chápu tvoje argumenty.....chceš se věnovat maželovi...jenže to pujde za dva tři roky taky .-) ono lajdání s kámoškama (nemusí být vůbec tvuj případ) atd....to je vše dost pomíjivé....
já čím jsem starší tím víc vidím smysl v rodině....ne být otrok, žádný že odstrčím manžela....ale v ttom, že mít rodinu je život, to že jsem unavená, že někdy si říkám, moje nervy...atd...na kámošky a trajdání, popřípadě i vyrazit si smužem....na to se čas najde s miminkem sice mín, ale pozdeji víc a víc..... 😉
Tak se drž....a hodně štěstí v životě 😉
Nechcem aby to vyznelo nejako útočne,to určite nie,len predstavete si,ženu čo má dvojčatá,tá tiež dokáže milovať obe rovnako a súčasne!A Báť sa toho,že to druhé nebudete toľko milovať? To určite nie,žena má v sebe toľko lásky,že by bola veľká škoda,keby si ju nechávala len pre jedno dieťa. My sme s manželom vždy chceli veľa detí,mať krásnu veľkú rodinu.Materstvo ma naplňuje a neviem si predstaviť,že by som niekedy čo i len uvažovala,že by som zostala pri jednom.
To dáte,nebojte sa!
naprosto Tě chápu, první dítě jsem měla ve 30 letech, malý je báječný už od miminka, hodný, nezabrečel, užila jsem si s ním krásnou mateřskou..tak moc jsme se upnuli jeden na druhého, že jsem po druhém dítěti netoužila, nedovedla si představit, že bych ho "odstrčila", navíc už si ho půjčovali prarodiče, začala jsem chodit do práce a věnovat se také sama sobě, prostě jsem byla pohodlná a takto mi to naprosto vyhovovalo. Teď čekám druhé a jsem ráda, malý má sedm let, je to super kluk, moc si rozumíme a po sourozenci moc toužil. Mi se také zastesklo po tom malém miminu, kterému se člověk věnuje 24/7, pobavili jsme se o tom s mužem a shodli se, že mladší už nebudu a je nejvyšší čas. Cesta k druhátku nebyla jednoduchá, zdravotní problémy, potrat, celé to trvalo více než rok a jsem ráda, že jsem se rozhodla ještě relativně brzy. Ve čtyřiceti bych se už na to asi vykašlala.
@osicenka nedovedla jsem si zase predstavit po dvou treti, i kdyz jsem vic deti chtela. byla jsem proste unavena, vycerpana, vztahove problemy a potrebovalo se resit neco jineho.
pak jsem sil nabrala a ted mam trimesicni miminko a jeste bych rada jedno pridala. nove ditko je zatez, ale je to ohromna radost. vubec se neboj, ze bys ten uzlicek nemilovala, zajimave je, ze ten kdo se na dalsi tak netesi, pak je uplne prekvapen, jak ho miluje, kdyz uz je s nim.
jen chci napsat, ze kdyz jsem unavena (v podstate se staram o pet deti, dva vetsi kluci jsou pritele, pritel je velmi pracovne vytizeny), vzdy si reknu- jednou ta zatez pomine a ja pujdu pekne oblecena do prace, deti uz me nebudou tolik potrebovat atd. jak uz jsem to jednou zazila- zatez pominula, holky vyrostly, tak tak to bude i za par let. ted jen vydrzet. takze byt Tebou, jeste bych si to nejaky mesic uzila, te pohody a pak nacerpat sil a sup na dalsi. jedno, to ne... to bys mela vecny strach.
Kolik máš roků? třeba se to ještě změní, pokud máš čas 🙂
Takhle nejak podobně to má segra..🙂 ted má první mimčo, 4 měsíce a ví, že kdyby s druhým čekala třeba dva roky tak ho mít nebude...takže se s manželem rozhodli, že druhé budto chce čekat driv nez bude malemu 8 měsícu,nebo prostě druhé už nebude... Jelikoz se jim první povedlo na první pokus, myslim že problem nebude, a než bude malemu 8 měsícu , bude těhotná..🙂
@osicenka pokud si, jak píšeš z tak velké rodiny, tak se divím, že máš takový myšlenky, copak u Vás maminka upřednostňovala jednoho před druhým? když máš víc dětí, snažíš se dát všem stejně a být spravedlivá. a mít ráda někoho míň nebo víc.. to taky ne. s druhým dítětem se láska násobí, ne dělí. 😉 aspoň tak bych to viděla já, a to nejsem z velké rodiny, mám jen jednu sestru. teď mám dvě děti a já si víc užívám miminka, manžel starší tříletou dceru, se kterou si víc rozumí. já bych chtěla třetí miminko, ale zase sudý počet se mi zdá nepraktický a mít 4 už je moc.. a ideální odstup mezi dětmi bych viděla tak ty 3 roky. Myslím, že pokud otěhotníš, myšlenky úplně přehodnotíš a budeš mít z miminka radost. 🙂 samozřejmě když to dítě odroste, je "míň práce", ale já si miminko užívám, protože nevím, jestli ještě nějaký bude...
@osicenka Ahoj, prolétla jsem příspěvky výše a vidím, že hodně holek ti radí počkat. No, já ti poradím opak 🙂 Mě je 25 a máme za měsíc 3 letou holčičku a chlapečka, kterému byl rok, před měsícem. Děti jsou od sebe 22 měsíců. Původně jsem chtěla větší věkový rozdíl, ale teď vidím ty výhody, toho, že děti porostou spolu, budou se věnovat podobným věcem a tím pádem budu mít víc času na oba.
Navíc, upřímně řečeno, tu únavu a nevyspání lépe zvládám teď, než například za nějakých 10-15 let. Nikdo nemůže vědět, v jakém zdravotním stavu za několik let bude. A právě kvůli tomu by se podle mě miminko nemělo odkládat. Třeba to půjde, třeba taky ne......Ono zase na jednu stranu, pořídit si pak miminko ke školákovi, má také dost nevýhod. A starší se potom může cítit ještě víc odstrčený a žárlit. Prostě mi připadá, že tím odkládáním a ,,čekáním'' se stejně nevyhneš těm rizikům - žárlení staršího, pocitu odstrčenosti a naopak riskuješ víc.
Píšu ti to ale jenom proto, že mi připadá, že druhé miminko v hlavě máš. Jenom se toho ted bojíš, což je úplně normální ! 🙂 ale pokud o něm uvažuješ, stejně se pro něj jednou rozhodnete, si myslím. Něco jiného je, pokud je maminka přesvědčena, že chce jenom jednoho skřítka. Ale to není tvůj případ, alespoň to tak vypadá 🙂.
Nebudu tady nijak podrobně popisovat sourozenecký vztah, přidám sem jenom jednu ,,motivační'' fotku od nás. 😉
@osicenka máš naprosto normální pocity. Taky jsem nad tím přemýšlela, ale tím že jsme se nechránili ani nesnažili tak najednou v 10m staršího jsem byla těhotná. A pak to vše nějak vyplynulo. Taky jsem nechtěla aby se starší cítil odstrčený, ale mladší byl dráždivé miminko. Dělám co můžu a umím a dolaďuju za pochodu abychom byli spokojení. Teď řeším to samé s 3dítkem. Strašně ho chci, ale cítím že je brzo, jenže vím že až budou oba samostatní tak už do toho nebudeme chtít jít. Tak jsme taky zvolili nesnažit se nechat to plynout. Nejvíc mě trápí hlídání ale i to se nějak zařídí. Pokud máš tyhle pocity, netlač na to, netlač na sebe. Mluvte s partnerem jak to má on řekni mu co řešíš ty a třeba se domluvíte a vymyslíte to abyste byli spokojený. Ale nestresuj se, tak budeš mít jen 1dítko . vždyť na počtu nezáleží ne? 😉
Baru mela jsem to to samy..i tedka nad tim nekdy premyslim ale na druhyho prcka se straaasne moc tesim a i kdyz mam obavy jak to treba zvladnu a aby nebyl Maty odstrcenej tak se tesim..budu se snazit se jim venovat oboum a kdyztak je tu i Petr kterej mi pomuze..urcite by si to zvladla :-*
@osicenka Ahoj, měla jsem hodně podobné pocity, říkala jsem si, že dvě děti nezvládnu - naše první dítě je totiž hooodně náročné od miminka. Pak jsme se ale rozhodli a nelitujeme toho. Máme páreček - je to pro mě ted opravdu to nejkrásnější období. Děti si už spolu pěkně hrají, je to paráda. Samozřejmě že starší občas žárlí, ale i to je potřeba k životu. Miluju je oba dva. Takže se ničeho neboj. Je to krásné a třeba by sis jednou vyčítala, že máte jedináčka. Držím palce a přeji hodně štěstí! 😉
@osicenka určitě můžu rozptýlit jednu Tvou obavu - že bys neměla dost lásky pro druhé... to přijde tak nějak samo, stejně jako přijde láska k tomu prvnímu 😉 😵
co se týká "odstrčenosti" - tak tam radím řídit se tím co víš o svém dítěti... my měli druhé dítě neplánovaně dřív a starší z toho nadšený nebyl... v podstatě do 2.5-3 let byla velká rivalita, já na ně většinu času sama, každý chtěl dělat něco jiného a jiným způsobem, no byl to záhul 😝
jo taky mám pár nádherných motivačních fotek - ale to bylo v té době tak 5 % času 😅 😉
po těch 3 letech mladší se to zlepšilo, teď jí je 4.5 a staršímu bude 7... posledního půl roku si je oba opravdu užívám konečně 😔 😅 😵 😵 😵
mě baví spíš ty větší děti, je super když si můžeme o něčem popovídat a dostávám otázky, nad kterými musím hodně přemýšlet nebo když můžeme spolu na výstavu, když vydrží u dobrého filmu déle jak půl hodiny apod... s lecčíms mi už oba poradí, připomenou... manžel se starším začal hrát šachy, do toho syn čte dcerce pomalu první pohádky, je to nádherný 😵
ale tvrdě odmakaný teda, žádná procházka růžovým sadem to nebyla...
záleží hodně kolik je Ti let... 😉
pokud ne moc a necítíš se na to, tak bych to určitě nelámala přes koleno.... na co? však nemusí mít všichni povinně 2 děti 😕 důležité je, aby rodina byla fungující, manželství dobré, aby jsi byla spokojená 😉
pokud je Ti už víc let, tak bych byla opatrnější, zvážila možnosti pracovní, hlídání, povahu staršího atd... já třeba vím, že náš starší by si asi vystačil i sám, je rád s dospělými, umí se zabavit, jakmile je s jedním z nás sám, tak je zlatý 🙂 🙂 ségru miluje, ale bez ní by to bylo taky v pohodě, myslím...
mladší si naopak bez sourozence neumím představit, myslím, že by byla hodně rozmazlená a že by se nudila..... a kdyby měla mladšího sourozence, tak by hrozně žárlila (jednou se mě ptala jestli by mohla mít sourozence, ale když jsem jí trošku vysvětlila jak by to vypadalo, tak chvíli přemýšlela a pak řekla, že dělit se nechce, takže radši nic 😅)
otázka je vždycky jak to bude do budoucna... jestli spolu děti vyjdou, nevyjdou jako dospělí? budou tu pro sebe jako podpora? já mám 3 sourozence, jako děti jsme byli jedna banda, se ségrou jak dvojčata (2 roky od sebe), ale postupně se to vcelku rozpadlo bohužel (ségra je v sektě, brácha je delší dobu nezaměstnaný a uzavřený)... nikdo neví jak to bude v budoucnu... ani třeba jak si děti povahově sednou... u nás třeba starší přemýšlivec, roztržitý vědec... mladší průbojná, velmi sociální a sportovní... sladit je byl první 3 roky fakt velký oříšek, teď už prostě sedneme, já 10 x zopakuju možnosti 😀 a vcelku se rozumně už domluvíme...
pokud fakt nevíš, tak bych to nechala na domluvě s přítelem a na přírodě... ono mít dítě je velký závazek... já vždycky když padala na ústa, tak jsem si říkala díky bohu, že mám zdravé děti... fakt smekám před tím kdo se stará o postižené dítě...
držím palce ať se rozhodneš tak aby jsi byla spokojená....
@osicenka jinak husí kůži z brečících miminek mám taky, z toho si nic nedělej... nějak se to teď v létě zlomilo a bylo...člověk fakt odvykne těm plenkám, dudlíkům, nočnímu vstávání, prořezávaní zoubků atd...
my už jedeme prostě abecedu, karty, šachy, vaření (starší už vařil i sám) a přijde mi to najednou hrozně vzdálené... ale kdyby jsi otěhotněla, tak by asi zapracovaly hormony 😉
@michaela_2 Uvažovala jsem podobně. Pořád mi něco našeptávalo, fakt by sis nechtěla ještě rok počkat, už to bude zase o něco snadnější...? Ale prostě jsem cítila, že do toho musím vlítnout dokuď jsem ještě v tom zápřahu. Kdo nás zná, si klepe na čelo a dokonce ani naše doktorka nevěřila, že ten dvouletý rozdíl byl plánovaný 🙂 Ema ve 20-ti měsících pořád v noci nespí, strašně špatně jí a k nočníku se nepřiblíží ani na dva metry. Do toho pořád nějaké zdravotní komplikace, nic vážného díky bohu, ale prostě pořád něco. Takže když mi maminky na hřišti říkaly, že dva roky je teda opravdu brzy, trošku jsem začala pochybovat, jestli jsme se fakt neunáhlili. Ale já si prostě věřím, jsem takový "pohlavář" a moc o tom nepřemýšlím. Prostě jedu na 300% a věřím, že to ještě nějakou chvílí vydržím 🙂 A tím, že jsme se vlastně pořád ještě nevyhrabali z těch miminkovských problémů, tak ani nemusím řešit, jestli se mi to chce řešit znovu, protože to řeším stále 🙂 A hlavně když je v kolektivu tak vidím, že každý rok navíc už ty děti od sebe ohromně vzdaluje a teď si říkám, že by bylo hezké, kdyby jsem měla odvahu a pořídila jí sourozence ještě o něco dřív 🙂
@michaela_2 krásná fotka i příspěvek
@osicenka chapu 🙂 ono je to podruhe hlavne kdyz uz je starsi dite samostatnejsi proste o takovym prekonani toho ze to zase bude to same od zacatku 🙂 plinky, kojeni, nocni revy, zuby 🙂 ale zas je to podruhe jednodussi protoze clovek uz vi do ceho jde (a to mluvim i o sobe kdy jsem mela prvni dite ukazkove hodne jako mimino druhe urvanek ale i tak mi to prislo proste v pohode) a ten prvni rok utece jako voda a druhy ditko se od prvniho uci opravdu rychleji a je rychleji samostatnejsi 🙂 Takze je to o te pohodlnosti a venovani se sama sebe vs. nejaky ten rok dva jeste "nepohodni" a obetovani se dalsimu ditku 🙂 ale zas kdyz je pak clovek vidi spolu tak je v tom mnohem vice lasky nez kdyz bylo jenom jedno.
@petule12
@fram
@janiju
@lrg
@leniczka23
@anatanka
@kacca11
@pisisvori
@anetka1701
@tarra27
@polaks
@zabzulka
@verusky
@hedusska
@luccy.luccy
@michaela_2
@favofrenki
@luciinka001
@naomi6
@lu777
@chroustinka
Holky děkuju moc všem za vaše příspěvky, zkušenosti, pohledy, názory a krásnou fotku 😵 Hodně jste mi pomohly to vidět z různých pohledů a taky si spoustu věcí uvědomit, některý jste mě i dojaly 🙂 Abych některé věci upřesnila - je mi 24, takže možná ještě trošku času mám. Co se týče manžela - ten má naprosto stejný názor jako já, je naprosto hrdý na to, že má syna a miluje ho nade vše a sám taky říkal, že si neumí představit, že i druhé bude takto milovat, ale jak tu někdo psal, asi těžko si to představíme, dokud jsme to nezažili. No a jak to u chlapů bývá, nejradši by chtěli aby se děti rodily nejlíp už tak roční 😅 Ten začátek je prý takový "nudný" - že si ještě nemůže s prckem hrát.
A uvědomila jsem si i to, že možná právě moje rodina (máma), může za to, proč mám z tohoto strach - právě jak se tu jedna z vás ptáte - u nás to tak opravdu bylo a máma sama mi do očí řekla, že má radši mou sestru než mě a hlavně jsem v tom celé dětství vyrůstala ☹ Takže asi to mám nějak v sobě ☹ Každopádně to že má někdo jedináčka taky neberu vůbec nijak negativně, jenom mi přijde, že jedináček má prostě některé věci těžší, takže mi přijde fajn, mít více dětí, akorát zatím z toho mám opravdu obavy. Možná prostě přijde čas, kdy se to ve mě všechno změní a zatoužím zase po dalším miminku 🙂
@osicenka jsi rozumná, uvažuješ logicky, však uvidíš, času máš dost. To, že to má jedináček těžší nebo že jsou sobečtí, to záleží na výchově. Můj muž je jedináček a rozdal by se, je to tak nesobecký člověk, zato já 😅 vyrůstala jsem s mladším bratrem, odjakživa jsme byli rivalové, mydlili se jak koně, musela jsem mu hodně jako starší ustupovat a ještě kolikrát v dospělosti jsem si koupila čokoládu a hned na cestě ji sežrala, abych se o ni nemusela dělit 😀 tak jsem to měla vžité 😀
Třeba to přejde, mě to taky přešlo, už mám dvě 😀 Ale nenutila bych se násilím.
@osicenka také jsem jednu chvíli váhala jestli druhé nebo ne. Hlavně jsem si nedokázala představit, že bych druhé mimčo milovala tak jako to první. Bála jsem se, že to prostě nejde. Ale v tomto se neboj....jde to. Miluju je obě dvě maximálně 😉
S tou samostatností tě chápu, když už člověk má trochu volnosti, tak znovu spadne do toho, že je na něm mimís 100% závislý. Ale musím říct, že jsem si u druhého užívala, že už nejsem ta vyděšená matka, vím co a jak a člověk spoustu věcí neřeší. Navíc u nás je to tak, že mladší, jak se snaží vyrovnat a opičí se po starší, tak je podstatně samostatnější a vše se učí tak nějak rychleji.
Jako nebudu zastírat, že ze začátku, když byla mladší malinká to nebylo náročné. Bylo a měla jsem toho občas plné kecky. Starší chtěla pozornost, mladší chtěla pozornost a rozkrájet se fakt nejde.
Teď si holky už krásně hrají dohromady a je fajn je spolu pozorovat, jak se mají rády. Jak se objímají, když starší jde do školky. Mladší jako volá Aja, když jdeme do školky vyzvednout.
Ale pokud se rozhodneš jen pro jedno, vůbec se tím netrap 😉