Vyčerpání a nezájem o syna (9 měsíců), máte zkušenost?

Téda, takový přiznání už samo o sobě vypovídá, že jsi na cestě k tomu lepšímu. Připadá mi totiž , že hodně maminek se cítí podobně, ale v životě by to nepřiznaly, ani kdyby je někdo mučil. Já mám také kolikrát pocit, že už nemůžu dál, dceři vyhrožuju jeslemi, sama si říkám, jestli jsem se neměla lépe bez ní, připadám si sama, opuštěná, jen s tím dítětem věčně na krku. Ale čas nějak plyne a teď možná v létě i tobě bude líp, minimálně snad to sluníčko by tě mnohlo nabít energií.
Když byla dcera malá, moje mamka mi pořád radila, mluv na ní , povídej si s ní, směj se na ní apod. Jenže já nemohla. Ta samotná péče mě tak vyčerpávala, že jsem odpovídala: Já jí obstarám, nakojím, přebalím, v noci k ní vstávám, ale víc prostě nemůžu.
Máš nějakou babičku nebo někoho, kdo vezme synka na chvíli ven? My moc ne, takže to je asi rada na draka. Asi nezbývá, než věřit, že to bude lepší. Co jesličky? Jeden den v týdnu v jeslích snad ještě nikoho nezabil a ty by jsi si odpočinula. Každopádně držím palce ať se to zlepší.

tady pomůže jediné - odpočinout si, a pořádně! Dej dítě k babičce, tátovi,kamarádce, zaplať si chůvu! Prostě vypadni, zajdi si na masáž, do wellnesu. A ne jen jednorázově, ale pravidelně. Psychologa bych klidně vyhledala, ale nemyslím si, že ho zatím nutně potřebuješ..

@ined77 @zazana81 nemám ani babičku ani nikoho (je tu ve městě tchýně, které bych dítě nikdy nedala - možná známka toho, že mi na něm asi aspoň trochu záleží...), bydlím v cizím prostředí a nemám tady ani žádné kamarádky. chodíme jednou týdně do dětského koutku, ale poslední dobou mi už i ty ostatní děti lezou na nervy, to se do téhle doby ještě nestalo. tatínek odpoledne přijde z práce a dítě vezme ven, ale to jsou maximálně dvě hodiny a jinak je celý den na mě, plus v té době, co je venku občas uklízím. takže si stejně neodpočinu..
každej má právo na svoje projevy, ale já už jsem alergická na ty perfektní matky, které všechno zvládají a mají naklizeno a navařeno a tak. je mi kluka líto, protože velice dobře vím, že takhle to dál nejde, ale mám to v sobě a nezvládnu to zlomit.
jako psycholog amatér si dokážu různé stavy zdůvodnit, ale uvést to do praxe je otázka číslo dvě... nemám z toho, že mám dítě prostě žádnou radost. a vytočí mě k nepříčetnosti i jen to, že mi rukou hrábne do lžičky a jídlo hodí na zem, když mě zatahá za vlasy, křičím na něj nebo ho plácnu po ruce.. jakékoli dobití baterek je dočasné a vynuluje to minimální záminka (utěrka není na svém místě).
do šesti měsíců to bylo dobré (vztah s partnerem ucházející, až na to fyzično), pak se to postupně začalo sypat všechno...

@zizala79 ahoj, aj ja som bola strasne unavena z malej, bolo to horsie a horsie, ale zlepsilo sa to az potom, ako som ju odstavila od nocneho kojenia. Neviem, ci ty kojis. Dovtedy to bolo hrozne. Potom som sa konecne vyspala, ale to mala dcerka okolo 2 r. Dodnes lutujem, ze som to neurobila skor. A taktiez mi strasne pomohlo, ked nastupila v 20 mesiacoch do jasli...to bola obrovska pomoc. Neviem, ake mas ty moznosti....inac my zijeme veeelmi daleko od akejkolvek rodiny, takze tiez ziadna pomoc...

Já na tom nebyla tak hrozně jako vy, ale pomohlo mi hlídat si množství vitamínů řady B (s jídlem je to někdy divoké, tak jsem si koupila v lékárně aspoň B-komplex). Netvrdím, že to funguje nějak zázračně, ale mají na psychiku značný vliv 😉.

@katyxq maju vplyv na nervy?

tak tohle zažívám také. Teď už ne každý den, ale dřív ano. Mám dvě děti a dcera je velice svéhlavá a vzpurná a kolikrát mne tak vytočí, že musím odejít z bytu, abych jí fyzicky neublížila 😔 Malý od narození prospal v kuse tak maximálně 3 noci a byly doby, kdy jsem k němu vstávala po půl hodině. Bylo to peklo. Nenáviděla jsem celý svět, manžela, děti, sebe. Teď dcera chodí do školky a je mi líp. Učím se za pochodu relaxovat, méně řešit hovadiny a hlavně držet nervy na uzdě. Je těžko v takové situaci radit. Já fakt mívala dny, kdy jsem děti nenáviděla. Ale podle mne to je jen povrchní pocit z naprosté frustrace a vyčerpání. Musíš vydržet, překonat to, mi nic jiného nepomohlo. Dobít baterky je sice fajn, ale když nemáš možnost.. My bydlíme přes 200 km od obou rodin, pár známých tu sice mám, ale to je dobré tak na pokec u kafe. Do dětského koutku nechodíme, mezi lidi taky moc ne, akorát občas na zahrádku do hospody, když je hezky. Jinak vztahy s manželem mám taky tak na stejno, jako ty.

@zizala79 ...je to špatné ☹ ....navíc, malý bude vyžadovat víc a víc, za chvilku začne běhat, mluvit...co si kamarádku zkusit najít? dát inzerát, nebo třeba tady na koníkovi?...ty jsi izolovaná, je jasné, že když jsi celý den s malým sama, že to leze na mozek ☹ .
co se vyprdnout na úklid a když si vezme tatínek malého ven, tak jít taky..někam, do města, na kafe, něco si koupit, udělat si radost, kadeřník, kosmetika, plavčo...nevím co tě baví.....hlavně se přemoct, protože v současné době tě asi nebaví nic, jak to tak čtu....
co myslíš že by tě "nakoplo", dodalo energii?..co třeba někam odjet? na týden, sama, k rodičům? ke kamarádce? za ten týden si myslím, že by se ti stýskalo...možná by to mohlo pomoct 😔 .
určitě není dobré, aby se tvoje potíže promítaly na malého....je malinký....je na tobě závislý, nechápe, že tě bouchnutím do lžičky zlobí....hlavně pro tohle je potřeba to začít řešit 😔 .

@miele Ano mají (http://vitaminy.doktorka.cz/prvni-varovne-prizn...). Jsem teď mnohem vyrovnanější, občas, jednou za pár dní, nervy v kýblu mám (to má asi každá matka), ale ne každý den několikrát jako dřív 🙂.
Taky mi pomohlo na pár dní trochu vypnout, byla jsem s malou třeba půl týdne na návštěvě u mojí mamky, člověk občas potřebuje změnu, aby nezblbnul.

Aho dievčatá.
Tak takéto stavy mávam aj ja.Sme obidvaja Slováci,žijeme v Prahe,máme ročného syna a sme tu úplne sami bez rodiny, babičiek a pod.Niekedy je to strašné,depka,vyčerpanosť,únava 🙂 Prvé mesiace boli prííííšerné a keď vravím prííííšerné tak to aj tak myslím.Malý je nespavec od narodenia,mala som stavy,že som ho chcela vyhodiť z balkóna 🙂 samozrejme nie doslova 🙂 manžel je celé dni v práci a keď večer príde,tak som už tak uťahaná a nie je zo nmou reč 🙂 Bez priatelov a rodiny je to fakt velmi tazké,momentálne ma drží pri živote fakt,že o 2 mesiace ideme na dovolenku a potom na SK,no neviem snaď sa to zmení k lepšiemu 🙂

@miele mě právě děsí tento časový horizont...

@nasticka vyčerpání a frustrace, ano ano, takto si to nazývám. nejvíc mě mrzí, jak se k tomu staví partner. dřív jsem měla takovou naivní představu, že nejsem jako jiné páry, že je mezi námi naprosto jedinečné souznění, teď absolutně nechápe, o čem mluvím, řekl mi, ať na noc nejím nic těžkého, když špatně spím. je totálně mimo (z mého pohledu).

@ined77 vím, vím, ale děkuju, že to takto píšeš. naprosto s tebou souhlasím, jen je fakt těžké cokoli, mám s "depresivními" stavy již své zkušenosti a je to na pěst (pro mě), strašně mě mrzí, kyž se na něj podívám a on se směje, má radost z toho, že mě vidí, a já vnitřně někde hodně hluboo vím, že to takto nejde, ale nedokážu s tím moc nic dělat.

@katyxq B-komplex zkusím, díky

@zizala79 napada me zkusit zapracovat na nocnim spanku ditete... v 9 mesicich uz by mel vydrzet bez jidla... vis, proc se budi? chce jen tvoji pozornost?
my jsme asi v 8 mesicich malou prestehovali do jejiho pokojicku a zaroven s tim zavedli rezim bez nocniho krmeni a dochazeni k ni... bylo to zezacatku krusne, nebudu lhat... kdyz brecela 45 minut a ja za ni nemohla, brecela jsem i ja
ovsem stalo to za to a behem 5 dni byl uplny klid a ona zacala spat celou noc v tahu .. ale chce to opravdu vydrzet a byt dusledna (na coz u nas dohlidl manzel - ja bych za ni zrejme behala doted)
od te doby se to zhorsilo jen behem nemoci/zubu a nebo dovolene (kdy jsme spali vsichni spolecne - ono ma totiz velice lehke spani a vsechno ji hned vyrusi a vzbudi), ale pote se vzdy vratilo k celonocnimu spanku

rano sice vstavala uz kolem 6. hodiny (coz se pomalu ale jiste take prodluzuje), ale uz to, ze k ni celou noc nemusim je obrovska uleva

myslim, ze spankova deprivace by mohla byt jednou z veci, ktere zpusobuji to, jak se citis...

@zizala79 ahoj, já jsem to takto měla první 3-4 měsíce po porodu, bylo to přesně jak píšeš ty - kdyby mi někdo nabídl, že se dá vrátit čas, tak ho vrátím a dítě vynechám 😀

@zizala79 chtěla bych přidat taky pár postřehů. Já rozhodně nejsem perfektní matka, občas mi už taky blesklo hlavou, že bez dětí jsem se měla líp. Naštěstí to jsou jen chvilkové stavy, kdy na mě všechno padá a mám toho dost, druhý den už je zas dobře a jsem šťastná, že je mám. Chápu, že to je pro tebe těžké a je super, že s to chceš kvůli synovi i sobě změnit.
Souhlasím s @marketnieuw že by pomohlo udělat něco s tím spaním. Existuje spousta knížek, kde se radí, jak na to, aby se děti naučily samy usínat a spát celou noc. Někdo to odsuzuje, já s tím souhlasím. V upravené verzi jsem vyzkoušela na obou svých dětech, žádné hysterické několikahodinové breky se u nás nekonaly a výsledek je úžasný. Není nad to zavřít v osm hodin dveře do dětského pokojíčku, mít do rána klid a druhý den odstartovat všichni odpočatí.
Pak mě napadá, jestli nemáš pocit, že jsi narozením syna o něco přišla, že ti jinde něco utíká, zatímco s ním "tvrdneš" doma? Třeba jsi měla zajímavou práci nebo koníčky, které s miminem nejdou dohromady. Jestli je to tak, zkus se zamyslet, jak to zařídit, aby ses aspoň trochu mohla do starého života vrátit. Když se můžeš realizovat i jinde než s dítětem doma, dává to strašně moc.

@zizala79 Ahoj, mrzi me, co prozivas. Napadlo me, jestli to nejsou deprese. Tam se to potom snoubi i s ohromnou fyzickou unavou, apatii. Mame to bohuzel v rodine, nekomu pomohly leky, nekomu moc ne, ale da se s tim aspon trosku pracovat, kdyz o te diagnoze vis. Ale neboj, k psychiatrovi Te nezenu 🙂 .
Dal me napadlo, jestli by sis nechtela nechat vysetrit stitnou zlazu - ja s tim ted litam po doktorech, protoze me asi hormonalne ovlivnuje a taky se s tim vaze desna unava.
No a kdyz dam stranou tyhle 'diagnozy', tak Te i tak dost chapu. Ja mam obcas dost a to mam relativne nenarocne dite. A vim, ze nejsem moc matersky typ. Mne obecne deti dost lezou na nervy, to svoje mam aspon rada 🙂 . Chodi k nam 2x tydne chuva, kdyz jsem v praci (moje spasa). Na te chuve vidim, ze jsou lidi, ktere pece o deti dobiji energii, ja to teda nejsem...
Tak drzim palce, at se das zase do pohody.

Ono se řekne "pracovat na nočním spánku" Vidím to u těch svých dvou, že každé dítě je úplně jiné. Holka mi spala celou noc už v porodnici a malý pořádně nespí do teď (1,5 roku). A to byl u obou stejný přístup. Nechat řvát dítě v noci 45 minut v kuse jsem zkusila jednou a to když byl manžel s dcerou na víkend pryč. Peklo pro něj i pro mne a už nikdy víc. On z toho dostal horečku a já měla výčitky, že jsem ho radši nevzala. 😒 Tak třeba na nedostatek spánku si člověk zvykne, pokud to není extrém. Ono horší je to s celkovým vyčerpáním, hlavně po duševní stránce. A když není podpora od partnera, pak to jde rychle z kopce. Mi hodně k překonání těch blbých stavů pomáhá rutina a pevný režim, automatika. Ve stylu: ráno vs tanu v 6, přebalím, nakrmím, vypravím holku do školky, vyvenčím, uklidím, uvařím, nakrmím, vyzvednu holku ze školky, vyvenčím, vykoupu, uložím a upadnu do komatu 😀 Prostě konám bezmyšlenkovitě činnosti, které jsou nezbytně nutné a vnitřně relaxuju, myšlenkami jsem jinde. Třeba při krmení přemýšlím nad tím, kam pojedeme na dovolenou...

@zizala79: chápu co prožíváš, občas mám taky takové stavy, teď už ne tolik, ale když byla dcera malá tak do jednoho roku byla jsem z ní fakt na palici. Mě osobně hodně pomohlo když trochu povyrostla a zhruba kolem roku sme začaly chodit na hřiště, tam sem se seznámila s dalšíma maminkama a zjistila, že jsme na tom vlastně vesměs stejně - celé dny prcky na krku, tatínci do večera v práci a babičky daleko takže pomoc žádná a už to, že se skoro denně vidíme a mám si komu "postěžovat" mě svým způsobem nabíjí. Takže když se mi pak narodil syn už jsem to zvládala všechno něják líp. Teď když je teplo trávíme skoro všechen čas venku a na blbé myšlenky není čas, nejhorší je zima, to se snažíme zabít čas v různých hernách a mateřských centrech. Z toho co píšeš mi přijde, že jsi hodně přetažená a psychicky úplně vyčerpaná takže kromě obvyklých rad jako vypadnout aspoň na chvíli s kámoškou na kafe zkus třeba něco podobného - vyrazit s prckem mezi lidi a třeba to trochu pomůže a hlavně se nenervuj tím, že když se mu denně nevěnuješ na 100% tak bude mít nějákou újmu🙂 přeju hodně sil !

@zizala79 aha, předčasně odesláno. Takže já jsem se z toho dostala časem tím, jak se malý lepšil - líp spal, líp jedl. Nejhorší je prostě ta spánková deprivace, to musí rozhodit úplně každého.
Co bych poradila:
- vitamínky, co doporučovala @katyxq
- homeopatika od schopného homeopata (nevím, jaké máš tady zkušenosti)
- zkus někde načíst, jak přimět dítě, aby v noci spalo. S tímto nemám zkušenosti, takže neporadím.
- jestli nemáš poblíž nikoho na hlídání, tak se seber a odjeď na pár dní či týdnů i s malým za rodinou, která bude ochotná a schopná hlídat. Bohužel my jsme první rok a půl bydleli taky úplně mimo rodinu a já z toho byla na prášky, můj manžel nebral ani malého ven, takže já jsem si neodpočinula fakt nikdy, měla jsem občas depky, brečela jsem. Pak jsme se přestěhovali za rodinou a ta pohoda, co nastala - jsem jak v ráji.
Neboj, malý časem vyroste, budeš moct ho svěřit někomu na hlídání i na delší čas, třeba několik dní a pak se ti celá situace bude zdát mnohem mnohem lepší, zlepší se i vztah s partnerem. Taky se s dítětem časem domluvíš, když s tebou začne komunikovat nějak srozumitelně, tak to je taky lepší. Ale hlavní pomoc bych viděla v tom naučit malého v noci spát plus hlídání aspoň nárazově jednou za čas.

@zizala79 Ahojky, také vím, o čem píšeš, u nás to bylo do roka podobné, pak začalo být venku krásně a tak jsme tam hodně času trávili, syn spat třeba v kočárku a já si četla a tím se trochu odreagovala apod. Jinak jsem musela být stále s ním, nikoho cizího nebral a ani teď moc nebere, babičky daleko, taťka super, ale také nebyl stále doma a kamarádky také daleko. Myslím ale, že ještě chvilku vydrž, teď už začíná být pěkně, tak hodně choďte ven a on z toho vyroste a bude lépe! Přeji ti to.

Fakt je, že jsem na tom líp, co malou netrápí ektém a koliky (alergie na BKM, musím držet při kojení dietu) - no teď se začínají hlásit zuby 😅, taky jsme začli používat bezplenkovou komunikační metodu, malá fakt nesnáší čůrat do plínky, tak je mnohem klidnější, v klubíčku na nočníčkem se taky hezky vyprdí. Používám šátek, malá se ramda nosí, v kočárku řve jak tur. A teď se chci vrhnout na znakování s miminky, věřím, že pak to bude zase lepší, ta komunikace s malou je prostě skvělý náboj 🙂.

@zizala79 A odkud jsi? Kdybys byla odněkad z okolí, klidně bych tě pozvala k nám na kafíčko, abys viděla, jakej výbuch vládne u nás a že "nedokonalých" matek je všude hafec. Vyloženě svinčík tu snad nemáme, ale že bych šílela s hadrem v ruce v jakékoliv volné chvilce (a že jich je poskrovnu, pže babičky jsou na baterky a manžel chodí ven zřídkakdy.... to je jiná kapitola 😉 ) to mě ani nenapadne.
Jsem doma už pátým rokem a hrabe mi už pěkně, v 9m prvního kluka jsem byla šílená z toho, že se nemůžu ani v klidu najíst - okamžitě byl u mě a hejkal "Ham" 😎 Závisláček nebyl, ale i tak už jsem mu chvílema utíkala po bytě a hledala si chviličku ticha a tmy pro sebe samu. 😔
K tomu nočnímu nespinkání si dovolím poznámku, že mně třeba oba kluci v 7 měsících spali celou noc a pak se naopak začali budit víc a víc kvůli zubům. Takže to, že už je velkej podle mě nehraje takovou roli.
Já bojuju díky papírovému pletení - jsou za mnou vidět aspoň košíčky, pže úklid, navaříno, vypráno - to je marnej boj, Sysifova práce. Ta mě na mateřský ničí nejvíc.
Co si taky najít něco takovýho? A jestli manželovi bude vadit "bordel", bude to pro něj hmatatelnější signál, že ti má nějak ulevit než tvoje pocity uvnitř hlavy. 😉
Mmch, loni jsem měla tendenci, že "musím vypadnout". Zjištění, že není kam a s kým mou depresi ještě zhoršilo. Tak kdyby tě to náhodou potkalo, nešil z toho, vpodstatě se není čemu divit. Teď jsme holt v okolí dětí. 😉

@zizala79 ahoj, myslím, že podobné pocity zažívá každá z nás aspoň někdy, kdo tvrdí, že ne, tak podle mě nemluví pravdu, problém je, pokud jsou tyhle stavy dlouhodobé, což u tebe asi jsou. Sice jsi psala, že nechceš jít k psychiatrovi, ale zároveň sama připouštíš, že by mohlo jít o depresi a že s tím máš zkušenosti - nemusíš nutně k psychiatrovi, možná by stačil psycholog.
Doporučení zvýšit příjem vitaminů skupiny B už tu zaznělo, také doporučuji a dále doporučuji hořčík, kterého mají ženy po těhu obecně nedostatek a ten se právě projevuje stavy, jaké popisuješ - též z vlastní zkušenosti vím, že to pomáhá -prodávají se rozpustné tablety Mg+B6. Vyšetření štítné žlázy tu také už někdo doporučoval - prostě myslím, že za těmi tvými stavy není jen to vyčerpání, které zažíváme všechny, ale za pár dní nás to zase přejde a zasvítí sluníčko a jsme plné optimismu, možná to má fyziologickou příčinu, která se dá léčit, možná by ti psycholog doporučil i nějaká antidepresiva, co já vím, s tím zkušenost nemám, ale podle toho, že je to u tebe takové dlouhodobé ti nejspíš nebude stačit jen nějaké virtuální povídání s ostatními maminkami.

@zizala79 Jsem si jistá, že ti na malém záleží, jen jsi totálně vyčerpaná. Určitě platí všechny ty návody na dobíjení baterek, ale jestli už jde o biochemické změny v mozku, tak samy o sobě asi nepomůžou.. Já bych ti doporučila Zoloft, ale ten se bez psychiatra neobejde. Nikomu se k němu nechce, ale zase lepší, než kdyby ses měla zhroutit.
PS: od porodu jsem taky nespala dýl než 3 hodiny v kuse, ale pořád mi to připadá přežitelné - na rozdíl od vážného zdrav. problému, který náš chlapeček má. A partnera mám taky skvělého, ale taktéž mu trvalo dlouho než porozuměl, jak moc jsem na dně. Držím palce!

@zizala79 upravit stravu, najet na vitaminy a horcik, hodne pit, hodne byt venku, venku jsem relaxovala, deti jely na kocaru a ja mela vypnuto 😵 Ted mladej zdrha a idyla skoncila, ale stejne je mi venku lip, neperou se, nejeci tolik... Mam deti rok od sebe. Manzel hodny, s detmi si pohraje i zastane peci, kdyz musi, ale moc nechape, jak se citim, o vsechno musim rikat, "dohlizet", organizovat, pripravovat. nekdy sedim a cumim do blba a deti si rostou jak drivi v lese. Psycholog by se mi asi siknul, jen se dokopat 😅 Co mi driv nevadilo, uz me stve, treba plinky, mame latkovky a tech se nevzdam z presvedceni, ale plinkovat dve deti je narocnejsi,me obtezuje to oblikani/svlikani . Syn uz chodi na nocnik, tak se trochu ulevilo. Jidlo je narez, synacek neji, porejpe se, praseci s jidlem, pak to odstrci, dcera je naopak zrout a furt jeci Ham, zavidi mi jidlo, nemam se kdy najist, taky bych se rada schovala 😀 Nekdo tu psal, ze je to sisyfofska (fakt nevim, jak se to pise)prace, ja si nekdy pripadam jak krecek , co beha v takovym tom otacecim bubnu 😝 Cvicim s dcerou 4x denne Vojtu a s obema detma objizdime doktory, oba ceka operace a ja melu z posledniho. Na druhou stranu jsou nekdy tak uzasny, ze mi to dvojnasobne vraci, jen je mi lito, ze cas bezi a fakt si neuzivam jen tu "pohodu" doma, ze mame furt takovy starosti.
Nekdo v jine diskusi daval radu: neni potreba mit naklizenej celej byt, ale vzdy vecer uklidi linku a stul, rano se pak lip zacina, a je to svata pravda, snazim se tim ridit a hned mam klidnejsi rana. Bydlime v 1+1 a je to neukliditelny prostor.
Nevim, zda kojis, ja jeste ano, takze zatim nepouzivam, ale na skole, zejmena pred zkouskama, se siknul caj Nervova smes, mne to pomahalo. 1 pytlik na nervy, 2 kdyz clovek nemohl z pretazeni spat, to ted asi nehrozi, clovek by spal, kdyby mohl, ale na ty nervy to zabiralo, a jsou to jen bylinky 🙂

Tak já taky přispěju....od narození je bobík náročnej, hlavně na pozornost...padám na hubu už skoro rok, připadám si naprosto neschopná, že nezvládám jedno dítě a k tomu domácnost. Přitom jsem bývala holka jako vítr...já teda nejsem jak ty píšeš naštvaná a stačí mi, když jsem někdy naštvaná např. kvůli hozený lžičce mrkve do vlasů nebo proti mě 😀 ale pak se na mě bobeš usměje a je vymalováno...nikdy bych 😉 ho nevyměnila za nic na světě. Takže asi se na tom hůř, na druhou stranu je dobrý, že si to uvědomuješ...jinak u nás babičky taky nefungujou, bohužel...manžel jezdí taky až večer, ale na druhou stranu se snaží mi občas trochu od malého ulehčit...nicméně padá na hubu i on 😝 bobík je prostě éro. Ale jak píšeš, pokud jdou na hodku ven, já se vrhnu na úklid a nedodělané resty a že jich doma je ☹ taky vlastně taky neodpočívám. A jinak dík holky za radu ohledně toho B-komplexu, ten koupím...to mě nenapadlo. Takže nezoufej, rozhodně nejsi sama, kdo se cítí podobně

klid,klid klid a zase jen klid-hoď se do klidu,nestresuj se kvůli utěrkám,ponožkám a já nevím kvůli čemu,že není na svém místě-ono tam kde jsou děti,stejně nikdy super naklizené nebude a nebo jen a pouze na dobu určitou a tohle je stav,který se musíš naučit,pak budeš vše zvládat líp-i ten úklid,a hlavně se nauč mít ráda sebe,prcka a s manžou si promluv,že sice třeba jde s malým ven,ale že Tobě chybí taky,nebo se vykašli na úklid a jděte spolu,pokud k tomu začneš brát nějaký vitamín,asi to neuškodí,ale komunikace je taky důležitá,začít můžeš třeba sms,pokud si myslíš,že říct to nezvládneš,a takový nějaký dobrý čajík taky není k zahození,já dřív pila meduňku-že by uklidňovala potvrdit nemůžu,ale naučila jsem se,že prostě si dám čajík a v ten moment jde vše kolem mě,okolí se naučilo to respektovat a já mám oddech,ať si sednu k počítači,ke knížce nebo k televizi a malého to učím pomalu taky,prostě i malé děti se musí naučit,že všecko není hned,samozřejmě u nich záleží na tom co zrovna potřebují,na nočník ho posadím,ale jestli chce jít zrovna na dvůr,tak ten prostě té 1/4 hodinky počkat může,všecko chce čas

milé ženy, děkuji vám všem za komentáře a názory. já jsem docela dlouho (měsíc dva) vůbec přemýšlela, jestli sjem normální a jestli tohle může mít i někdo jiný, protože to není něco, s čím by se člověk svěřoval... já mám občas světlý chvilky, ale poslední týdny už to začalo bát neúnosný, že těch světlých chvilek ubývalo. teď jsem byla na procházce, sluníčko, dokonce jsme našli houpačku pro mimina, měl strašnou radost, já se z toho to vnitřně a opravdově radovat nedokážu, protože ve vzduchu visí ta permanentní únava a jakási rezignace na to, že to někdy zvládnu. mám pocit, že nejsem schopná zvládat ty situace, kdy něco nejde podle mého (zlobí u jídla, točí se při přebalování, hrozím se toho, co bude ve škole a později, když bude zlobit a dělat vylomeniny)

@marketnieuw spánková deprivace je myslím dost výstižná, já t prostě nedávám. tyhle noci se budím s dítětem v náručí, opřená o pelest, se zlomeným krkem a úplně grogy.

v noci kojím a nejsem si absolutně jistá tím, že to dělám dobře, tedy s tou frekvencí a s tím, že by už třeba opravdu měl spát celou noc. večer zatím neusne bez kojení. sám v postýlce neusne ani omylem. vím, že si zadělávám na problémy!!! nad ránem se navíc často při přebalování probere natolik, že si ho nechám v posteli, aby usnul (další problém), pak ráno v sedm někdy teda stačí jen nastavit prso a pak ještě usneme. ale pohodlný to není, jsem rozlámaná

@helulela naprosto jsem změnila prostředí, teď mám absolutně nulové sociální vyžití. s prací to nijak zvlášť nesouvisí, ale byla jsem zvyklá hodně pracovat a každý týden něco podnikat. teď se budeme stěhovat a budeme mít nově prostor pro pokojíček, tak musím sama sebe přesvědčit, že to je dobrý nápad ho tam dát a třeba se upraví to noční kojení.

@alamo já jsem chodila k psychologovi a velice se mi moje stavy zlepšily, už jsem dřív měla takové "stavy", nějaký čas i s medikací, pak bez, ale je fakt, že ten můj psychouš byl takovej divnej, on tam normálně skoro usínal... ale pchopila jsem na těch sezeních, že jde o to, abych si ujasnila myšlenky sama v sobě a on tam byl jen něco víc než krteček namalovaný na zdi, však se poslední týdny snažím takto uvažovat, ale pořád to k ničemu zatím nevede. štítnou žlázu nemám, před deseti lety operace kvůli karcinomu, mám substituci práškama a hladiny jsou hlídané, ale jsem přesvědčená o tom, že to není stejné, jak když ten orgán funguje přirozeným způsobem.

@jop před asi měsícem jsme byli na týden u nás doma a moje máma se o dítě pořád starala, měla z toho samozřejmš radost, ale nemůžeme tam být často a hlavně pro mě to bylo tak šílené narušení režimu! předtím jsem i zpívala, básničky jsem se naučila, ale potom jsem z toho byla strašně vykolejená, prakticky tehdy ta komunikace se synem začala strašně moc váznout. samozřejmě z mojí strany, jasná věc. ale je pravda, že jsem si za ten týden odpočinula, docela jsem se dospala a kromě nočního vstávání jsem nemusea dělat nic moc (uvařit jídlo podle mě a nakrmit, ale to bylo fakt minimum, protože o zábavu se mu postarala babička)

@fim 🙂 jj, jídlo mi závidí. už se pomalu pokouším nachystat sobě i jemu, abychom jedli zároveň, ještě ho musím krmit, ale když jím s ním nebo hned po něm, tak nezávidí, jinak jo. jako zkusit si na to aspoň zvykat (já), že to mám připravit najednou. jinak bordel tady už bývá, on není z těch, co by dal nohy nahoru, jak přijde z práce, ale poslední dobou se to nějak nezvládalo absolutně a já už jsem z toho byla nervní, protože vytřít tam, kde se malej plazí je nutný a měla jsem holt pocit, že všechno dělám já, já, já, jenom já... sebelítost mi jde dokonale

@reruna díky! antidepresiva bych ráda vyloučila, je to na dlouho. uvažovala jsem i o bipolární poruše, ale psychiatr nejsem, tak jen z toho, co člověk kde načte nebo okouká (13. komnata manželky Ivana Trojana, atd.)

@ivular co to jsou ty biochemické změny v mozku? jinak s tvým klučíkem je mi to líto. malej byl šest týdnů na novorozeneckém (já nemohla být s ním, neměli to tam pro to uzpůsobené) a byl na operaci, bylo to strašný, ale muž mě strašně podržel, bez něj bych se z toho zhroutila zcela jistě! snažím se na tyhle momenty vzpomínat, ale když to an mě sedne, tak si to ničím tak snadno nevymluvím.

@jasekd jak často přebaluješ? a v noci? já taky látkuju, jen když jsem byla nemocná nebo fakt hodně vycucaná, tak máme papírový a ven a na noc papírový, to jo. někdy je to i co hodinu a pak jsem odpoledne úplně vyřízená z toho nepřetržitýho kontrolování a obsakování, přebalit, hrát si, přebalit, svačina, přebalit, hrát si, přebalit, oběd, přebalit 🙂 a dokolečka dokola, však to znáš, a dvakrát.. s tím stolem a linkou máš pravdu. ale mě třeba vyčerpává, opravdu až fyzicky, když ráno vstanu a je tam hrnek od snídaně a sušenky a kafe a je to zase jak přes kopírák. a já se to snažím řešit komunikací, ale je to zažraný!

@germaine díky!

@marecek4 utěrka byla na muže, od dítěte to chápu, ale od něj mi to přijde jak naschvál, i když to taky není, ale je to hůře tolerovatelný. jsme zvyklí komunikovat po mailu, když dojde na nějakou takovouhle situaci, ale poslední dobou už ani k tomu jsem neměla chuť, protože mi to přišlo jak házení hrachu na zeď, ale on není tak strašnej, jak to vyznívá, velice dobře si uvědomuju, že "chyba" je ve mně. a pořád se zabývám tím, jak to řešit a strašně bych chtěla, aby to bylo zase jako dřív

@zizala79 urcite bych s prestehovanim do pokojicku prestala v noci kojit - v tomhle veku uz vydrzi... je na to proste jen uz zvykly, neni to o tom, ze by mel hlad
a zkouset, aby usinal sam - ja vim, ze je to tezke... sama jsem do tech 7-8 mesicu malou uspavala na rukou ... byla jsem blazen! mohla jsem si usetrit spoustu nervu a probdelych noci
taky jsem porad vsem tvrdila, ze ONA ale sama neusne a ze se urve k smrti.. neni to pravda - kazde dite se to nauci, jen je potreba duslednosti a nepovolovat
opravdu to slo velice rychle
takze nez psycholog a prasky, zkusila bych jako prvni moznost tohle ... a uvidis, jestli se to zlepsi ... ja verim, ze ano
drzim palce

@marketnieuw a kojení už ani před spaním? a v noci jsi ho nechala plakat? nebo šla k němu? dneska třeba v půl třetí pořád kručel a hodinu a půl předtím se kojil, tak jsem se rozhodla přebalit a byl celej mokrej, až na spací pytel ☹ v noci jít přebalit? ale potom mi neusne, nebo to je právě ta chyba? teda to, že si to myslím?