Rodičovská a stereotyp ve vztahu. Jak proti tomu bojujete?

Popravdě? Je to holt životní etapa, normální život s dítětem,jako rodina. Proti tomu se nedá bojovat. Spíš přijmout novou situaci a naučit se v ní chodit. Co jste dělali předtím? Co bys chtěla jinak teď? A je to náročné, je to změna. Dítě přináší určitá omezení ( vím, kojila jsem 3 roky, takže neexistovalo jít někam večer nebo přes noc). Hlídání přijde,až bude větší asi. My třeba dáme malého do dětského koutku a jdeme na kafe, nebo jen v klidu obejdeme obchody..cokoliv. Člověk musí využít i mála.

Měli jsme to myslím dost podobně...takový ten běžbý všední život byl prostě stereotyp (ono co si budem, on je život s dětmi jeden velký stereotyp). Ale o to víc je potřeba být čas od času sami. My od nějakých 7M dávali dceru k mým rodičům, nejdřív na den, pak i přes noc, a prostě jsme byli spolu...i když to třeba znamenalo jen to, že jsme dlouho spali a dlouho snídali a šli se projít bezcílně. A pak jsme si udělali tradici a jednou ročně vyrazili na wellness na víkend, to nás vždy nabilo. Ale popravdě, mám dcery 15 a 12,5 a život stereotypní velmi, ale tak to je. Občas se něco mihne do toho, co ty vody rozvíří, ale jinak jedeme a tlačíme ty věci před sebou.

My se s muzem bavime o detech, o sobe, vyzvidam co v praci, co kolegove. Kdyz jde jeden z nas ven se znamymi, bavime se pak o nich, drbeme ostatni 😄 Tak vymysli nejakou spolecnou srandu, jdete do nejakeho zabavniho parku, i s ditetem do kina, my hrozne radi chodime na jidlo nebo na kafe, deti si daji neco dobreho a my si povidame. Pak spolu zarizujeme ruzne veci do domu, zveme kamarady k nam na navstevy, planujeme oslavy, grilovani, jezdime na chalupu a na dovolene. Hlavne nerezignovat na spolecny cas a kazdou chvilku si spolu nejak uzit. Pokud vecer kouka na telku, uvarte si dobry caj, dejte si neco dobreho k tomu, nalijte si vino…

Jinak my chodime i na vecere s detmi, kdyz byli mensi, uspali jsme je v kocarku a v klidu posedeli, pak jen prenesli do auta a nasledne do postele. Vzdycky to jde nejak vymyslet, jen se clovek nesmi bat. Me zivot s detmi tedy rozhodne neprijde stereotypni, spis nevim kam driv skocit a co driv delat 😄 A je lepsi se hezky uvelebit v nove situaci nez cekat, ze bude lip, protoze deti s vami budou dalsich 20 let minimalne ☺️

Za to, ze ste rodicia este nemusite byt seriozny a vazny. My s deckami stale robime blbinky, nahaname sa, tancujeme, decka sa tomu smeju. Moji rodicia vzdy boli strasne seriozny a nerobili s nami kraviny. Vsetko to bolo tak navazno a spatne som si vyhodnotila, ze ja to takto nechcem. A druha vec, ak mate dostatok financii, skuste aspon raz za cas vybehnut na vikend mimo domu. Este mate dieta male a moc ho vylety asi ani nezaujimaju tak skuste aspon nieco, co by zaujimalo vas (zoo, rozhladna, hrad, muzeum,vystava, ine mesto,...) Nam vzdy pomohlo ked sme isli na noc mimo domu a kludne aj s dietatom.
Inak teraz mame deti 3 a 6 a stereotypom netrpime. Kazdy vikend vylety, cez tyzden kruzky. Mam pocit, ze stale je nieco.

@lauriak Ty výlety, které zmiňuješ, jsou v mém vnímání to rozvíření stereotypu, ale živto běžný přes týden jede v zaběhnutých kolejích. Kroužky přes týden stereotyp pro mě jsou, protože to jsou pravidelné povinnosti. U nás už to jede stereotypně i u dětí, škola, tréninky, učení...prostě nelze být přes týden nestereotypní.

Víš proč se 50% manželství rozvádí? 🙂 Stereotyp je nevyhnutelný v každém vztahu, s dětmi obzvlášť. Ono hodně záleží taky na protistraně, jak moc je mluvná a jakou má snahu to trochu rozvášnit. Bývalý manžel měl proti mě docela malý všeobecný rozhled a ještě byl takový ješita, že k čemu neměl co říct, tak o tom se nechtěl bavit. Takže naše rozhovory se během těch let smrskly taky jen na děti, příbuzné a drbání kamarádů 🙂 Současný partner je intelektuálně trochu někde jinde a máme si pořád co říct. Koukáme na zprávy, na filmy, pak to rozebíráme, ráda si poslechnu jeho názor a on zas můj. A hlavně nejedeme v tom stereotypu, že v tolik hodin musí být večeře, v tolik hodin se koupe, když se někdy kuchyně uklidí až ráno, taky se prdlajs stane. Radši si pustíme film a dáme skleničku.

@marketanovakova14 chtělo by to na pár hodin dítě někam odložit...

My hledali něco společného. Po uspání děti jsme koukali na filmy, četli společně knihu-jeden četl nahlas druhý poslouchal a začali jsme ve velkém hrát deskové hry a k tomu teď vedem i děti. Společně strávený čas u deskovek nám přijde smysluplný.

@sarihy pre mna to neni stereotyp lebo odvediem dieta na kruzok a mam 2h cas. Raz idem ku kamoske, raz na korcule, raz zoberem so sebou mladsiu dceru a ideme na ihrisko, do nakupaku atd. Druhy den ked ide so starsou dcerou manzel na kruzok tak s mladsou vymyslame aktivity - ihrisko, les, zahrada, bicykel,... Kazdy den chodim pre deti v iny cas, kazdy den mam ine povinnosti.
Ja chapem, ze niekto ked robi od 7 do pol 4, potom zobere deti z institucii, ide do obchodu, domov, ulohy, pohrat sa, rozpravka a spat tak to stereotyp je.
Ale ja mam tie dni momentalne zariadene inak. 🤷🏼‍♀️

@jajulin Vidíš, to je dobrá otázka, co jsme dělali předtím. Asi vždycky jsme se dostali do stereotypu, proto ten vztah byl takový dolů nahorů. Manžel má rád svůj čas, já ho nikdy tolik nepotřebovala. A teď s dítětem na svůj čas ani nemám čas. Manžel rád někam vyrazí, ven, na výlet, do společnosti (ale to spíše sám). Teď ale mám pocit, že jakákoliv moje snaha o společný čas je nucení ho do toho být pořád se mnou. Že toho má přes ten týden po večerech dost. Ale já ty večery nevnímám jako společný čas, když on kouká na svoje programy v TV a já se snažím nějak zabavit. Kolikrát jsem radši, když večer něco má a já můžu být doma někdy i sama. Přes den si taky napíšeme, ale to spíš tak, že mu já pošlu fotku malé co dělá a on mi odpoví. Pořád přemýšlím, čím bych pro něj mohla být zajímavější, než jen jako matka na mateřské, ale je to těžké.

@andelka Co jsme dělali předtím. Manžel asi plus mínus to stejné, jen teď toho má víc pracovně. Já chodila do práce, občas někam s kamarádkama, cvičit, na to teď moc prostor nemám. S kamarádkama jen tak, že vezmu dítě sebou, na cvičení a tak, to bych si musela domluvit asi chůvu a na to nemám. Večer jsme spolu koukali třeba na televizi, šli do kina nebo ven a vraceli se později než teď do osmé.

@vikinkav Taky se snažím, ale manžela už se mnou asi nebaví mluvit, nic mi neříká, na nic se mě neptá. Když se zeptám já, tak odpoví, ale žádná konverzace z toho není. Když jdeme někam s dcerou, tak na sebe čas nemáme, hodně mluví a vyžaduje naší pozornost nebo někam utíká. Takže jít s ní na večeři znamená, že každý půl času sedí sám u stolu. Snažím se na ten společný čas nerezignovat, ale je to snaha jen z mé strany. Manžel je rád s dcerou, ale se mnou si společný čas udělat nechce.

@irmamala To společné povídání a rozebírání mi chybí. Ale asi budu muset zapracovat na sobě, na nějakém obecném přehledu o dění ve světě, ať máme o čem mluvit. Mě zajímá psychologie, teď výchova dětí a info kolem toho...ale to samozřejmě manžela nezajímá. Filmy si vybírá sám a já teď vlastně ani nevím, jaký seriál nebo film by mě zaujal, přijde mi, že nic zajímavého není, co bych navrhla, že se můžeme kouknout.

@rnika Tak to ti závidím. Já kdybych řekla, že si budeme číst knihu a ještě spolu nahlas, tak si asi zaklepe na čelo. Dřív jsme občas hráli nějakou deskovku, ale teď mám pocit, že manžel lehne k tv a je rád, že je rád.

@lauriak Když mně už asi tohle přijde jako stereotyp, taky chodím s malou na kroužky, na hřiště, občas někam s kamarádkou společně s dětma, vyjímečně s kamarádkou, co dítě nemá. Ale je to pořád to stejné. Do toho večeře, vysát, vytřít....

@marketanovakova14 a co si podnikala predtym ako si mala dieta? Co nebol ten stereotyp? Mala si nejake hobby, ktore teraz nerobis?
Ja by som si na tvojom mieste hlavne nasla tyzdenne aspon par hodin bez dietata. A v tom case rob co teba bavi a naplnuje. Uvidis, ze ta to nabije energiou.

Jak jste spolu dlouho?
Ten stereotyp je normální, my ho měli snad už před dětmi 😀. Jsme spolu 14 let a máme dvě děti skoro 3,5r a necelý rok. Starší už chodí do školky, já jsem s mladším doma, přes den vařím, uklízím, jsem s malým, jdeme ven atd, klasika, odpoledne vyzvedneme dceru ve školce, jsme zas chvíli venku, manžel se po 16h vrací z práce, nají se nebo co potřebuje, vezme si na chvíli děti a hraje si s nimi, já dodělám co potřebuju, hrajeme si spolu, nachystám večeři, pak taková ta klasika jídlo, koupání, manžel uspí starší, já mladšího a jsme fakt unavení 😀. Večer travime jak kdy, většinou na si čtu nebo se dívám na seriál, manžel se dívá na jiny seriál nebo se díváme spolu, podle toho, co zrovna sledujeme. U toho si často povídáme, dáme si třeba víno atd. Případně se dělá nádobí, vytře se, pokud se něco nestihlo přes den.
Víkendy travime všichni spolu, někam jedeme, jdeme na procházku, hřiště, herna, sem tam nějaká akce pro děti, tak různě.
Čas pro sebe máme s manželem jen ty večery, jinak jsme spolu jen sami dva nebyli, co se narodila starší dcera, takže cca 3,5 roku. Hlídání nemáme, občas proběhne nějaká návštěva (buď prarodiče k nám, nebo my k nim). Nuda no 😂.
Když jsme měli jen starší, tak jsem občas chodila do práce, to bylo fajn.

Jinak občas chodím sama třeba do kina nebo když seženu někoho známého, kámošku, ségru, tak jdeme na nějakou akci, manžel je zatím doma s dětmi. To bývá super, ale je to jen sem tam, naposledy to bylo někdy v červenci.

@mama_mila A manželovi to takto vyhovuje? Já v tom že to máme podobně jako vy asi problém až tak nevydím, jen mi v tom chybí nějaká lehkost, sranda nebo jak to říct. Jak kdyby mi najednou problémy není typu není vytřeno připadaly jako světový problém, i když objektivně vím, že to tak není. Ale mám pocit, že partner je v tom nespokojený a i proto nám to neklape.
Manžel si prostě často stěžuje, že nemá prostor pro sebe. Ale reálně strávil mnohem víc večerů a víkendu pryč než já od té doby co máme dceru.

@marketanovakova14 Tak ono opravdu nic nepřijde samo, to není žádné hluboké moudro, že na vztahu se musí pracovat. Pokud tebe zajímají akorát děti a nevytřená podlaha, tak se nediv, že si nemáte co říct 🙂 Asi budeš muset nejdřív vystoupit ty ze svého stereotypu a začít dělat věci, které neděláš. Když on se kouká na film, proč se nekoukáš s ním? Vždyť to je vždycky takovej vděčnej otvírák konverzace. Jednou ať vybere ty, jednou on. Já jsem třeba vždycky nenáviděla závody formule, protože to u nás doma jelo pořád, když jsem byla malá. Ale partner to má hrozně rád a když mám čas, dívám se s ním. Třeba u toho skládám prádlo, pořád se ptám na něco, co mě vlastně vůbec nezajímá a on mi to celý nadšený vysvětluje a opravdu se u toho zasmějeme. On na druhou stranu se mnou zase jde do divadla nebo galerie, i když ho to zas tak nezajímá. Mám prostě pocit, že se tak nějak vzájemně obohacujeme 🙂 Nebo hrajeme občas deskovky, u toho si musíš povídat a když si k tomu dáš nějakou skleničku, tak je fakt legrace. Nebo hrajeme karty o něco, co se ani jednomu nechce dělat a to má pak grády. Nesmíš být prostě jenom máma, mít všechno načtené a akurátní. Na to jsem dojela v prvním manželství a věř mi, časem to bude jenom horší. Vždyť na výletě s dětmi je přece sranda, když už umí chodit a vnímat a je ze všeho nového vyjevená. Rozhodně mi připadá zábavnější jít do zoo s dětmi než ve dvou.....

@marketanovakova14 Tak opraste deskovky (pokud knihy nepřichází v úvahu). Kupte si nějaké kratší. Třeba na půl hodinky. My máme rádi tetrisovky-takze to doplňuje třeba hra patchwork nebo Paris město světel. Nebo máme rádi s přírodou...např. karetka Amazonie. Nebo hezké celkem krátké jsou Bandido a Hanabi -to jsou kooperativky, že nehrajete proti sobě. Otevřete si víno, dejte si k tomu něco dobrého a zahrajte si 😉

@rnika Když já asi nevím jak to teď v krizi podat. Když přijde večer, tak hele připravila jsem obložený talíř, dala víno do lednice, máme novou deskovku…nezahrajeme si? Už vidím to jeho (ne)nadšení v očích. To je stejné jako v intimnostech, když nejsou, tak přijít a jdeme na to prostě teď moc nefunguje 🤷🏼‍♀️

@irmamala Protože si vybere film sám, já než douspávám tak je v půlce. Kuchyň je nedouklizená, tak ji jdu dodělat. A pak si lehnout k němu, když už nechytám děj a není to můj šálek kávy (to bych klidně přešla) jde těžko. Skleničku jsem kolikrát zkoušela navrhnout, ale skoro vždycky mi řekne, že nechce. Tak si ji někdy naleju sama. A to přitom na akcích si rád dá. Já se právě na tom snažím pracovat, přemýšlet nad tím, co mu vadí a co můžu zlepšit, ale mám pocit, že on už je úplně vyhořelý. Ale souhlasím, že musím začít od sebe. Ráda si teď večer zacvičím a dávám mu tím i třeba další půl hoďku, kdy může být sám. Někdy si čtu. Ale přijde mi to takové na sílu.

@marketanovakova14 Nadhod dopředu, jestli jste dřív občas hráli, třeba se chytí. Jako snaha musí být na obou stranách, jinak to nepůjde. My máme děti 4 a kdybychom se nesnažili, tak taky jen večer padneme do postele spát.

@marketanovakova14 No a to nemůžeš malou vykoupat ty a než jí uspíš, on uklidí kuchyň a počká na tebe s filmem? Takhle mi to přijde, že spíš on nemá zájem. Nemůže zažívat nějakou deziluzi z rodinného života? Jak to máte s intimnostmi, když takhle večer netrávíte společně?

To chce PROJEKTY! S manželem jsme spolu od puberty a prostě neustále máme projekty - první společné bydlení, cesta po Asii, svatba, pes, první vlastní byt, 1. dítě, rekonstrukce domu, 2. dítě, "rekonstrukce" zahrady… Vždycky je potřeba mít nějaké společné plány/koníček a na tom pracovat 🙂. Teď jsme propadli legu a stavíme velký strašidelný dům 🙂.

@marketanovakova14 co jestli manželovi vyhovuje?

A to co píšeš pak: Protože si vybere film sám, já než douspávám tak je v půlce. Kuchyň je nedouklizená, tak ji jdu dodělat. A pak si lehnout k němu, když už nechytám děj a není to můj šálek kávy (to bych klidně přešla) jde těžko. Skleničku jsem kolikrát zkoušela navrhnout, ale skoro vždycky mi řekne, že nechce. Tak si ji někdy naleju sama. A to přitom na akcích si rád dá. Já se právě na tom snažím pracovat, přemýšlet nad tím, co mu vadí a co můžu zlepšit, ale mám pocit, že on už je úplně vyhořelý. Ale souhlasím, že musím začít od sebe. Ráda si teď večer zacvičím a dávám mu tím i třeba další půl hoďku, kdy může být sám. Někdy si čtu. Ale přijde mi to takové na sílu.

Tak takhle to nemáme, třeba každý děláme něco jiného, díváme se na jiný seriál, ale jsme spolu, povídáme si u toho, víno si dáme spolu, sex taky v pohodě (co děti dovolí, samozřejmě to není jak před 10 lety 😂). Nic na sílu, v pohodě. Když on uspává, já třeba uklidím prádlo ze sušičky, uspím malého, naleju víno, on pak přijde a jsme spolu. My jsme si užili sami bez dětí 10 let, už toho bylo až až a teď jsme rádi, že je máme, počítali jsme s tím, že na to "budeme sami" a bude to takhle. O starší jsme se snažili rok, a to bylo teda horší období.

No asi to bude i tím,že prostě máte i dané role. On chodí do práce, pak odpočívá nebo má čas na sebe a dostane se i ven, a ty jsi doma, pecujes o domácnost, o dítě, věnujes se mu a spolu toho moc nedělate. My teda máme hlídání, jednu babičku, která hlídá, dřív pár hodin, dneska už i celý den a noc ( většinou těch 2-3h, párkrát za rok tu delší dobu). Ale máme děti tři. A chodím do práce. Povinností je teda požehnaně a v týdnu jedeme jak draci. O víkendu buď syn má zápas, nebo jedeme k rodičům, nebo na výlet, grilovat nebo jezdit na koloběžkách...Já jsem začala chodit na kurz šití, oba hrajeme Duolingo ( a máme rádi společné úkoly), když je hlídání nebo koutek, jdeme na kávu, do vinárny ,nebo na wellness, do kina, na výstavu, večer si povídáme co u každého v práci, co děti, jaké jsou před námi akce..
Ale jako obecně.. život prostě sestává z věcí, které se opakují, jsou nutné, ze stereotypu, který organizačně funguje. A je prokládán věcmi,které vybočují a život dělají spokojenější a zajímavější. V partnerství a rodičovství bych moc srandy, lehkosti a impulzivních zážitků nečekala. Aspoň ne ve smyslu,že přijdou automaticky.