Pro single kamarádky jsem ta s hormonama, parazitem atd.

Měla jsem to podobně,dokud jsem neměla své dítě.Kamarádky s dětmi jsem měla,ale odpoledne s ní a jejím děckem pro mě byl očistec.Dnes se na to dívám jinak,ale bezdětnou kamarádku mám jen jednu,mého syna má ráda,ale nijak to neprožívá..

@nugetka20 Proc by ti mely zavidet? Ocividne nemaji radi deti, aspon ta jedna z nich, o ktere pises. Lidi se vyviji a casem si muzou prestat rozumet, to k zivotu patri.

Tak to prostě je, cesty se rozešly.

@nugetka20 Mě to přijde odporný.Ale já měla děti vždy ráda.
To nejsou žádné kamarádky.Netrap se tím,žádná škoda😉

@nugetka20 Ty pravé kamarádky mi zůstaly dvě,i když ještě neměly děti a jedna dokonce mít děti přirozenou cestou nemohla....

@nugetka20 Buď ti závidí, a nebo o děti naprosto upřímně zájem nemá. S tím prvním se nedá nic moc dělat, s tím druhým se můžeš maximálně smířit. Já jsem byla většinu života přesvědčená, že děti nechci, a s mojí dobrou kamarádkou, co tehdy otěhotněla, jsem se vídala taky jen do porodu. Prostě mi to tehdy hlava nebrala, jak se někdo může dobrovolně odsoudit k nonstop společnosti vřískajícího jedince, a já jsem o takovou společnost nestála. Pak - jak říká Jára Cimrman - čas trhnul oponou, její děti trochu odrostly, já jsem názor změnila a mám vlastní dítě a už mi ani cizí hodně vřískavé a vztekající se děti nevadí, naopak - teď mi přijdou všechny roztomilé! 🙂
Takže moje rada - je to jak to je, nemá smysl se tím zabývat, prostě si najdi jiné kamarádky, s těmihle k sobě třeba zase cestu za čas najdete...

Měj se ráda, všímej si drobností, které ty dáváš druhým a které ti dávají druzí - pohlazení, úsměv, podání čaje. Láska je v malých drobných činech. Můžeš si i uvědomit, co ty dáváš svým kamarádkám..z toho, co píšeš, to moc nevypadá, že by jsi je měla ráda. Spíše samota a z nouze cnost.

Ani jedna jsme dřív děti nevyhledávaly. Já sama o sobě tvrdím, že nejsem mateřský tip. Nečekala jsem, že se z nich stanou tety "chovačky" (někdo k tomu prostě není, to plně chápu), ale že bude dítě bráno jako kdyby to byl pavouk, co se na něj ani nepodívám, to jsem nečekala.
Kloučkovi je 7,5 měsíce, takže nijak neobtěžoval, hrál si celou dobu tiše na dece.

U té první mě to mrzí obzvlášť - strávili jsme spolu víc než 5 let skoro denně.

@nugetka20 - protože "obchoduješ" s láskou - tak buď je máš ráda nebo ne. Pokud ano, nic za to nečekáš - ani jejich lásku k tvému dítěti od nich nepotřebuješ. Prostě ony jsou jiné, mají jiné vlastnosti, a ty jsi taky jiná. Tak nehledej chyby na nich, ale to, proč tobě to vadí a proč ti to vadí, co to v tobě vyvolává.

@nugetka20 Tak on neobtěžoval je, ony jeho... nějak nechápu, kde je problém.

@blandik s ničím neobchoduji. Obě, pokud mě potřebovaly, byla jsem tam pro ně. Trávily jsme spolu dost času, svěřovaly se. Já pak najednou vypadla z kola a ony se daly dohromady. Najednou jsem navíc a moje dítě je problém. Asi jsem si jen potřebovala postěžovat, protože tohle prostě nechápu. Obě dvě, když si pořídily nového psa, nebo kozu nebo já nevm, cokoliv, co měly rády, tak jsem to přijala jako jejich součást. Nečekám, že budou opěvovat dítě, pokud k tomu není vztah.... ale přímo opovržení jsem nečekala, to je celé.

Omlouvám se, pokud jsem někoho zde pobouřila.

Nemáš se za co omlouvat,nějak nechápu některé názory, prostě jednoduše řečeno, ano pokud máš ráda kamarádky měla by jsi je brát takové jaké jsou i s tím že k dětem netihnou, ale na druhou stranu by ony měli respektovat tvoje dítě jako tvou součást, je to přece jenom dítě. Pro mě prostě toto podle tvého popisu nejsou přátelé o které bych stala

@nugetka20 Pripada mi pitome posuzovat lidi podle toho, jestli maji nebo nemaji deti. Taky mam kamaradku, ktera velmi omezila kontakt po tom, co jsem zalozila rodinu, a to jsem s ni o svych detech nikdy nemluvila, pokud se sama neptala. Proste jsem to porad JA, a nevim, proc by tak melo zalezet na tom, ze mi neco trikiloveho prolezlo vaginou.. U ni to nakonec opravdu byla "zavist" - az kdyz si nasla fajn chlapa a ten ji pozadal o ruku, zacala byt z cynika rodinny typ, co posila pranicka k Vanocum.
Hezky jsi prirovnala respekt k Tvemu synovi a k jejim psum. A verim, ze to nebylo ani nadnesene, nekteri lide to tak fakt maji, a pritom se na nas "s parazity" stejne divaji svrchu. Srandovni. 🙂

@puresin Děkuju za názor. Tak nějak si myslím to samé. Já jsme já. O prckovi nemluvím, snažím se dál hledat společná témata (mě osobně taky dřív lezlo na nervy, když kamarádky-maminky řešily prdíky a vařenou mrkvičku atd, takže se o dětských tématech s ne-maminami nebavím).
U té "princezny" jsem si skoro jistá, že by sama moc rodinu chtěla - když může, tak si cizí malé dítě půjčí a nosí. u té "Myslivkyně" si myslím, že na chlapy už dávno zanevřela a vnitřně se vypořádává se samotou tím, že háže ramena a dělá, že jí se to netýká.... a kupuje další a další zvířata.

Jinak označení Princezna a Myslivkyně užívám v tuto chvíli proto, abych je nějak označila a bylo to v diskuzi přehledné. Není to myšleno jako urážka, nebo že bych je chtěla zesměšňovat. (Princezna má vlasy do pasu a tráví 16hodin denně na podpatcích, Myslivkyně na sebe šaty nevzala 20 let, chodí v zeleném mysliveckém i na ples) Tož tak.

@nugetka20 Tak to v životě chodí. Cesty se sejdou a zase rozejdou. Prostě jste se dostaly každá na jiné vlny. Já to mám opačně. Jsem bezdětná a mám samé dětné kamarádky. Kontakty jsem taky omezila, protože ač jsem tolerantní, jejich děti pochovám, tak zas z těch děcek odvázaná nejsem (jako ony). Ono přece není hned povinnost chovat cizí děti, třeba ta kamarádka jen neví, jak se k děckám chovat.

@nugetka20 Napíšu Vám svůj postřeh... Dlouho jsem byla bezdětná a dočkala se svého prvniho a asi i posledního dítka až v 37 letech. Vždy jsem děti svých přátel hlídala a cizí děti mi nevadily a nevadí, pokud rodiče úplně nekašlou na výchovu. Ale právě proto, že už všichni děti měli a já byla poslední a stále víc jsem dítě chtěla, ale bohužel pořád nebylo s kým, začalo být pro mě vídání se s kamarádkami - matkami čím dál bolestivější ☹ O Vašich kamarádkách nemůžu vynášet nějaké soudy, může v tom být cokoli. Ale dobré přátelství ustojí cokoli, pokud mu nechybí vzájemná úcta, respekt, otevřenost a komunikace. Bohužel je čím dál vzácnější. Já během pár měsíců přišla o dvě tzv. dobré kamarádky, se kterými jsem se přátelila x let. Všechny tři jsme momentálně doma na rodičovské, ale nevídáme se... v nouzi člověk pozná přítele. Někdy se prostě cesty lidí rozcházejí a jindy scházejí 🙂

Banda holek ktere nemají děti...jedná z náš otěhotněla narodil se jí syn...malého máme rady všechny i když jsme děti samotné nechtěly...chodily jsme k ní na vínko když neměla hlídání, na procházky, společné dovolené. Teď po skoro třech letech jsem změnila názor a čekám miminko já....když je možnost sejdeme se jinak si denně píšeme...o všem možném..... Takže je to smutné a svým způsobem je to pro tebe takhle lepší...můžeš si najít přátelé někde jinde....někde kde budou brát ohled na tebe i tvou rodinu. A mliko na mozku...tohle nás nikdy nenapadlo o kamosce říct...a malý že je parazit..co na to říct pro mě to jsou lidé kteří by mi nestali ani za smsku.

@nugetka20 - je to tvoje cesta. Tohle byl můj názor a pohled na věc. Tebe to bolí = dělat můžeš jen to, co souvisí s tebou.

Tohle je vždy těžké téma. Je tak nějak přirozené, že každá jste někde jinde. Ty nechápeš je a ony nechápou tebe. Myslím, že to je úplně normální. Já je možná i chápu. Nemyslím si, že by kamarádka oslovením "parazit" myslela něco extrémně špatného a omezujícího, jen možná neví, jak se k tomu stavět. Ale nemusí to myslet špatně a negativně.
Ač nemám ráda, když se jakákoliv reakce kamarádek škatulkuje do sekce "závidí", tak třeba to tu tak bude. Většina žen chce mít rodinu, jen je v dnešní době čím dál tím těžší jí mít a vybudovat. Třeba by moc stály o tu svou vlastní, jen nemají takové štěstí a je pro ně bolestné vidět tě, jak jsi se svou rodinou šťastná a spokojená. A vůbec to nemusí souviset s tím, že by ti jí nepřály.
Další věc je (a i to chápu), že ať chceš, nebo ne, jsi díky novému životu jinde a pro bezdětné to je někdy těžké pochopit. Měla jsem taky dobrou kamarádku, ale odcizily jsme se proto, že má dvě děti a to jediné, o čem dokáže mluvit jsou jen a jen její dvojčata. Chápu to - žije svými dětmi, miluje je a nedokáže si život bez nich představit. Přestože všude hlásí, jak se snaží děti a témata okolo nich se známými neřešit, za poslední cca rok a půl nebyla schůzka, kdybychom 3/4 času neřešily děti - nebo spíš kdy by ona neřešila děti, nemluvila o nich a neukazovala mi jejich fotky. A všude je moc pyšná na to, že ona svoje děti neřeší a nikomu je prý necpe 😀 Chápu jí, ale někdy na to fakt nemám náladu a další věcí je to, že někdy si maminky automaticky myslí, že když nemáš děti, nemáš co na práci - jsi bezdětná, můžeš děla cokoliv, kdykoliv a nic tě neomezuje. Jenže nevidí, že i ty žiješ svůj starostlivý život, máš své povinnosti, volný čas je relativní pojem 😀 A to je třeba věc, která vytáčí mě a kterou "dětné" kamarádky nechápou - říct kamarádce s dětmi, že nemám čas, skončí vždy pocitem, že musím obhájit sama sebe, proč ten čas vůbec nemám a jak si dovoluji být v pressu i přes to, že děti nemám.
Je to velmi těžké téma... A chápu tebe i ty dvě kamarádky. Neměj jim to za zlé, je to naprosto normální 🙂

Vždy jsem respektovala děti mých kamaradek , měla je ráda a mam je ráda.Jenže co jsem těhotná tak do mě všechny kamaradky s dětmi hučí co jak bude az se nám dítě narodí,nevadí mi když mi poradí ale přesvědčovat někoho že vše bude tak jak říká on mi přijde ujeté.Ale taky se mi stalo ze me moje dřív dobrá kamarádka úplně odstrihla potom co zjistila že jsem těhotná a důvod?bohužel nevím a těžko jsem se s tím vyrovnávala.Naopak tehotenstvim jsem si našla cestu k novým příjemným přátelstvím.

@journals Ano, ano, s tím hodnocením vlastního volného času je to úplně stejné. Cítím, že moje vztahy s kámoškama ochladly po tom, co jsem odmítla jet na návštěvu v průběhu pracovního týdne. Než jsem byla vdaná, tak mi to nevadilo, vzala jsem si dovolenou a jela jsem dle jejich přání. Teď si dovču raději šetřím pro manžela a společné akce s ním a najednou to byl problém. Ženský na mateřský přece nemají o víkendu čas, šetří si ho pro svého manžela. A jsme v začarovaném kruhu. A kdo je vítěz? Nikdo. Až já budu na mateřské (jestli někdy budu), tak ony budou v práci a to zas samozřejmě přes pracovní týden nebudou moct ony...

U me je to naopak. Mam dite, furt bych neco s holkama podnikala jako kdysi, ale oni zaprdle sedi doma a vymlouvaji se na cas nebo penize (mam prijem za mesic stejny jako ony, spis min + dite, takze mi zbyde prd) V praci kam nove chodim 1x tydne jsem si nasla 2 bezdetne holky, ktere by se mnou podnikly cokoli at s malou nebo bez. Planujeme Benatky, hlidani mam. Takze zmen kolektiv. Ja se totiz nezmenila, ale ty moje ex kamosky jo.

Myslím si, že vyjadřování se o dítěti jako parazitovi je často jen projev obrany, protože dotyčná zatím nenašla toho správného chlapa, s kterým by to dítě sama měla... Kor po třicítce je to už dost ožehavé téma, hlavně když všichni v okolí zakládají rodiny. Sama jednu takovou kamarádku mám a sice to není o tom, že by vyloženě nadávala na děti, ale někdy se zmíní o tom, že doufá, že mi mateřskou neklesne IQ...

@journals To jsem chtěla přesně napsat. Dlouho jsem jediná bezdětná, ale s kámoškama jsem se snažila stýkat a jejich prcky mám ráda, i jsem jedné hlídávala. Nezáviděla jsem, že děti mají, protože jsem je v tu dobu ještě nechtěla. Nicméně když už je vytáhnu na véču nebo kafe, dvě třetiny času poslouchám, co děti umí, co dělají po ránu, kdo jim ubližuje v herničce a jak jsou šikovní a napřed. Já tomu rozumím a asi nebudu jiná (i když trochu doufám, že jo 😄), ale prostě bohužel to ta setkání ovlivní, já chtěla probírat chlapy a práci, a po 5 min jsme zase byly u vyjmenovávání zvuků, které prcci umí...
Parazit je teda silné slovo, ale jestli to taková nátura, třeba to ani nemusí myslet. A třeba to prostě s dětma neumí, já jsem dlouho byla úplný dřevo a ne každá má v sobě ten šišlací reflex...

Ahoj ja jsem teda mladší ale narozením dítěte jsem taky spoustu kamarádek ztratila, i takovou která překročila dítě ani se nepodívala (mimochodem jsem ji potkala a je těhotná :D) ale našla jsem si nové kamarádky. Právě taky maminky. Až budou(jestli) mít děti tak pochopí ale třeba už se bavit nebudete.
Čas jde dál, někdo zůstane někdo se vymění.

Děkuju všem za příspěvky. Je pravda, že jsme teď každá někde jinde. I přesto, že máme společné téma (koně, zvířata atd), nějak není moc chuť. A jak říkáte, asi je na čase zkusit najít nové kamarádky. Je pravda, že s přítelem máme společné známé - mladé manžele. Ještě loni jsme se s nimi potkávali jen na velkých hromadných akcích. Pak paní otěhotněla - a najednou s ní "Myslivkyně" taky přerušila kontakt, ač dřív byly poměrně v kontaktu. Naproti tomu my našli společná témata. Nyní mají malého kloučka a chlapi už plánujou, jak v létě pojedeme všichni na výlety s prckama. Takže ona ta diagnosa "těhotenství" v dnešní době asi opravdu dost hýbe s některými rádoby kamarádstvími.

@nugetka20 Proč to kamarádství tak snižuješ? Proč hned rádoby kamarádky? To, co tu píšeš, je naprosto normální, děje se to úplně běžně a vůbec to neznamená že se celou dobu přetvařovaly.
Když půjdeš, vyhraješ několik milionů, tvé myšlení to taky změní a budeš zase jinde, než tvoje kamarádky, které chodí do běžně placené práce.
Neměj to kamarádkám za zlé. Klidně můžete mít i společné téma - třeba ty koně, ale upřímně - sama jezdím už 17 let a jakmile se někomu narodily děti, koně šly stejně stranou. A to se už dostáváme k tomu, co jsem psala předtím - můžete mít x společných témat, ale vždy to chtě nechtě skončí u dětí a třeba právě z toho jsou kamarádky otrávené.
@fallingstars často se naše názory shodují, co jsem si tak všimla 😉

@journals mně třeba vadí výrazy typu "ta s mlíkem na mozku". Chybí mi tam respekt a nevidím důvod, proč bych takové devalvování měla brát jako normální a běžné. Je jasný, že ne každý je odvařený z dětí jiných lidí, ale všechno má své hranice. Tímto podle mě dotyčná akorát ukazuje, že sama není se svou bezdětností srovnaná.

Pokud ti chybí, tak jim to napiš a sejdi se s nimi třeba, když manžel pohlídá. Při nejhorším ti neodepíšou a pak budeš vědět, že je konec a je přirozené, že někteří přátelé sejdou z naší cesty, takový je život, zkrátka už máš před sebou cestu bez nich a čekají tě noví přátelé...i když staří můžou chybět a občas jejich ztráta zabolí...