Pomáhají Vám muži v domácnosti?
Ahoj holky.
Mám pocit, že poslední dobou jsem na všechno sama. Na začátku našeho vztahu mi můj muž ve všem pomáhal, vařil, uklízel, atd... Máme syna (2r) a teď asi půl roku je muž strašně dlouho v práci, když přijde z práce je strašně utahaný a nejradeji by pořád spal. Když přijde tak hned sedne k televizi - místo toho aby se synovi věnoval /ten samozřejmě sedí vedle táty a čučí na tu bednu s ním/. Chápu, že si člověk někdy potřebuje na chvíli odpočinout, ale když mu nechám prostor aby si odpočinul tak usne a syn se táty ten den nedočká. Když mu něco řeknu- ať si jdou hrát třeba s kostkama nebo autem tak to se na mě dívá jako kdybych byla snad z jiné planety. Několikrát mi řekl že on pracuje a vydělává ( já se na mateřské asi dle jeho představ dloubu v nose). Snažím se domácí práce zvládat i se synem (sice občas vysávám jeden pokoj hodinu - syn by nejraději vysával celé dopoledne 🙂 alespoň něco zvládáme). Ale co mě poslední dobou vytáčí je, že neuklízím jen po synovi a po mě, ale především po něm. Maximálně co je ochoten jednou za čas vynést koš. Nevím kdy přesně začla ta změna - vždy mi se vším pomáhal a teď to má na háku. Nevím jestli má nějaké blbé období v práci, ale už to trvá dost dlouho a mě to pomalu ale jistě začíná štvát. A kdykoliv cokoliv řeknu, tak já jsem ta špatná - už se ani nesnažím nějak argumentovat - vždy to vede k hádce.
Tak je pravda, že mojemu občas musím něco říct, aby udělal, ale není problém. Udělá to. Beru že je unavený z práce, takže první co je jak přijde domů, tak se ho ptám, jestli chce kafe nebo čaj. Vklidu si sedneme, pokecáme, pohraje si se synem a já buďto jdu dodělat, co potřebuju nebo mi sám pomůže. Upřímně, úklid extra nehrotím. Přes týden průběžně uklízím, vysaju, utřu prach a takový menší generální dělám o víkendu, když je chlap doma. Jinak koš u nás vesměs vynáší chlap. Když ale řeknu cokoliv jiného, tak se domluvíme, kdy se to udělá nebo jde hned 🙂 Už jsem se naučila se kvůli úklidu nevzrušovat. Nádobí si umyju dopoledne, jak dám spát malého tak uvařím, poklidím po něm hračky, jak vstane, poobědvá, ob den vysajeme. Koupelku a wc si umyju večer po osprchování a nádobí za odpoledne buď večer umyje chlap nebo pokud ho není moc, tak zase druhý den dopoledne 🙂
Ahoj, no chtěla sem poradit vážnou rozmluvu, ale pokud manžel debatovat nechce a vede to k hádce, tak už mě nic nenapadá... Snad jen nezačínat debatu hned ve stylu "proč mi nepomáháš", ale začít prostě "že si musíte promluvit..." a pokud by začal že se o ničem bavit nechce, tak zdůraznit, že si promluvit potřebuješ, že je to pro tebe důležité a že na tom závisí možná i váš vztah (samozřejmě to nějak zaobalit v závislosti na povaze vašeho muže, ne že hned vyrukuješ s rozchodem 😉 ). Mě osobně muž nepomáhá téměř s ničím, občas taky vynese smetí, když má volno, tak maximálně uvaří nebo umyje nádobí, ale dělá celý měsíc jen noční a když má volno, špatně se přeorientovává na "denní provoz", takže je to něco trošku jiného, noční sem dělala taky a spala bych 24 hodin denně, takže to po něm vlastně ani nechci, vím, že se snaží. Nicméně i přesto je můj muž zastydlý někde tak v 19. století, kde muži živili rodinu a žena obstarávala domácnost, děti a prostě rodinnou pohodu, ale zároveň do toho přimíchává století 21., kde do toho všeho žena ještě pracuje 😀 Takže kromě toho, že chodím do práce, dělám i vše okolo... A pracuju od doby, kdy bylo dceři 5 měsíců, takže s argumentem, že on vydělává a živí rodinu, by u mě nepochodil...
Otázkou je proč je v práci tak dlouho (dělá přesčasy, abyste měli víc peněz - resp. opravdu je tolik potřebujete? nebo dělá práci, kde má nějaký deadliny a nestíhá je? nebo je jich v práci málo, takže práce se kupí... - v jakém časovém horizontu se to vyřeší...atd.atd. - ono toho může být dost). Protože jestli je 5 dní v týdnu (nedej bože i víc) třeba 12,14 hodin denně v práci, tak chápu, že přijde domu vyflusaný a jediný, na co má ještě sílu, je sednout si na gauč a tupě čučet na bednu - znám to, bylo období, kdy jsem měla i s dcerou 3 práce najednou (to byl fičák 😀 ) A to pak není pomyšlení ani na sebevíc milovaný dítě, prostě tělo se hýbe, ale mysl je kdesi daleko (v peřinách). Je to hodně frustrující - samozřejmě tím pádem pro obě strany.
Takže doporučuju se "prohrabat" společně tou prací, zjistit kde je zakopaný pes a od toho se odpíchnout. Jen musíte vychytat moment, kdy bude manžel v módu "vnímám tě" a ne v tom deliriu po šichtě...
Manžel pracuje z domova, práci má fyzicky absolutně nenáročnou, pracuje hlavou a navíc si téměř vše může libovolně rozvrhnout, jak je třeba, takže je to nejspíš zcela něco jiného, než kdyby jezdil na pravidelný směny dělat kdovíco. Jeho prací doma je vynášení odpadků a péče o domácí mazlíčky. Když se nabídne, nechám ho uvařit. Sice pak uklízim strašněj mrdník v kuchyni, ale zakazovat mu to nemůžu... 😀 Když nezvládám (jsem nemocná, nestíhám, dítě má extra den a visí na mně atd.) a poprosím ho, zastane jakoukoliv práci v domácnosti, je šikovný, ale primárně je to moje práce a tak to beru. Dceři se věnuje nadprůměrně, během dne si s ní rád pohraje, občas si jí chce i nakrmit, večer uspává. Bere si jí každou neděli ke tchýni na návštěvu, sem tam jde sám od sebe vyvenčit kočár odpoledne během týdne.
Možná má chlap opravdu jen období a potřebuje čas, každopádně bych neusínala na vavřínech a nevykašlala bych se na řešení. Přeci jen žijeme v době, kdy neexistuje ta role muž - živitel, žena - doma, děti, domácnost a ženská stejně jako chlap musí přispívat do rozpočtu, takže je normální, aby muž na oplátku aspoň maličkostmi přispíval při péči o domácnost.
Můj manžel je strašně šikovný člověk, vysokoškolsky vzdělaný, pracuje na vysoké úrovni na univerzitě, doma umí udělat nábytek chodníky, vše opravit, ale co se týče mě dětí a domácnosti ho to naprosto nezajímá, je prý to moje práce a on vydělává, pravda je, že chodí z práce domů večer, takže já rozhodně nefnukám že mi nepomáhá, má volné jen víkendy. Na druhé straně na každý můj dotaz odpovídá zvýšeným hlasem co je, co chceš, co zase máš. Nechce se absolutně na ničem domlouvat, ani na vánocích nebo nákupu nábytku, bydlíme totiž v novém domku a nejsme ještě zařízení- Nevím nikdy jak na něj, takový taky nebýval, takže od domácnost, dětí a jejich povinností a kroužků až po čištění odpadu ve sprcháči dělám vše já. Není to zcela jednoduché, j eště j ezdím z dcerkou na cvičení se zády, takže se rozhodně nenudím
samozřejmě pomáhá havně s dětma,a ted chodím na odpoledni do práce takže dopoledne mám děti já odpoledne manžel,jsou to taky jeho děti,takže přímé dělení 😀 😀 😀 jinak máme celkem velký barák,novostavbu,kde je pořád plno práce takže dělá kolem toho,když chci s čímkoliv mi pomuže.Já bych dom ani nesnesla chlapa co by mi nepomohl nebo pomužu já jemu venku vozit písek,míchat beton,jsme tak naučený že oba umíme jak ženske práce tak chlapské.
Ono uz z toho nazvu vyplyva, ze to doma mate dost divne rozdelene, kdyz se ptas, zda ostatnim muzi pomahaji s domacnosti a detmi. Pokud mas pocit, ze je domacnost a dite jen tve, muzes to prenaset na muze, ktery tak ztraci zajem cokoli delat s necim, co nepovazujes za jeho. Anebo i obracene.
Mne muz nepomaha, my mame domacnost spolecnou a na peci se podilime oba, tak nejak automaticky, kdo ma zrovna cas, ten se zapoji. Pripada mi to tak normalni.
Díky holky... no zkoušela jsem si s ním o tom pohovořit už předtím - jestli nemá problémy v práci atd... ale říkal, že toho má hodně a nějak nestíhá. Když se ho zeptám kdy přijde domů tak říká že neví jak to všechno stihne a ptá se kdy má teda dorazit. Je v práci od PO-PÁ cca od 6 - 18-19hod. Není to kvůli penězům - ale že toho má moc. Chápu že je unavený, ale máme celkem hodně živé dítě a taky jsem unavená, ale já nějak prostě funguju. A co se týče úklidu tak jsem mu minulý týden naznačila něco v tom smyslu že už mi nepomáhá jako dřív, ale on byl prostě toho názoru že pomáhá dostatečně.
Tak já si u mého všimla, že pomáhá, ale jen pokud má pocit, že já taky makám. Pokud má pocit, že se "flákám", tak se mu nechce a spíše říká, co by chtěl, abych ještě udělala a podobně. Co dělá z domu, tak je asi pravda, že víc vidí, co tu je a není udělané a sem-tam něco udělá a tipuji, že pak má pocit, že dělá "víc než já" a tudíž bych to měla "dohnat".
Tak jestli to není i tvůj případ - ony ty vtipy na téma chlapů, co si myslí, že žena na MD nedělá doma nic, protože tam je pořád bordel, nejsou úplně od věci. Většině chlapů to naplno dojde až poté, co musí celý den hlídat. Co navrhnout chlapovi, že by si dal nějaký den absolutní oraz a vyrazil někam s kámošema - a ty poté zase někdy jindy zatímco on bude hlídat?
@slunicko153 spíš než fakt, že muž doma "nepomáhá" bych se zajímalo o to, co způsobilo tu změnu. Proč dřív fungoval a teď už ne a proč není ochotný komunikovat.
Hele, tak to jsme na tom úplně stejně. Manžel taky nic moc extra ze začátku nedělal, ale vynášel koš, vysával a věšel prádlo. Mám zdravotní postižení a ani jednu z těch prací dělat nemůžu. Koš a vysavač (máme takovový starý z 80. let) neunesu a práce se zvednutýma rukama nad hlavou je taky problém. Taky si teda žehlil, protože žehlící věci má jen on a já se fakt vždycky popálím, mám prostě špatnou motoriku. Nicméně já pracuju z domu a on chodí do práce a vrací se hodně unavený, takže když se vrátí buď lehne a spí nebo sedí u pc. Je mi i trochu blbé chtít po něm domácí práce, navíc když mu to připomenu tak remcá a buď to udělá nebo zaremcá a zapomene na to. Tak to radši udělám, ať to nemusím poslouchat. Takže vysávání jsem už převzala já, věšení prádla až na výjimky taky. Ten koš vynáší spíše on, ale už jsem taky někdy chytla nerva, že to furt odkládal a já mu to pořád připomínala (klidně 2 dny), tak jsem vzala ten příšerně těžký koš a donesla ho do popelnice, která mi ani nejde otevřít, ale nerada to dělám, protože jsem odkázaná na sousedy, aby mi ji otevřeli žejo.
Žehlení bojkotuji stále, to je asi jediné vítězství, protože je to defacto jeho mínus, že chodí s nevyžehleným tričkem, já se kvůli nemu mrzačit nebudu 🙂.
Občas teda uvaří, když jsem třeba nemocná, ale kuchyň pak vypadá jako po pádu atomové bomby 🙂. Takže domácí práce jsem už u něj vzdala, co bych ale ocenila, kdyby se naučil mi alespoň nepřidělávat práci. Třeba denně umývám zrcadlo a umyvadlo v koupelně, protože se denně češe těsně nad umyvadlem a zuby si čistí těsně u zrcadla. Přitom by stačilo udělat krok do zadu a nemusela bych to dělat denně, ostatně zametání není takový opruz jako mytí umyvadla a zrcadla.
Pozitivní je, že má celkem vztah k dětem, narozdíl ode mě. Já jsem děti nikdy nedokázala bavit, spíš je zvládnu udržovat při životě. Takže vím, že až prcek přijde, tak se bude po práci věnovat jemu a nebude mu to na obtíž, ostatně prcek ho bude stejně vyžadovat, protože se mnou bude asi trochu nuda, s dětma si hrát neumím. Takže pokud je chlap schopen se věnovat dětem, tak to snad až tak nevadí, že nedělá domácí práce.
@slunicko153 jsi si jistá, že se za tou prací neschovává nějaká žena?
máme to úplně stejně jako kacca11. Popravdě, kdyby mi chlap řekl, že děti a domácnost je jen moje starost a že ho to nezajímá, tak ho nejspíš pošlu do prdele. Pro mě je vůbec těžko pochopitelné a představitelné, že se někdo vyhýbá vlastním dětem, že jsou mu na obtíž a upřednostní před nimi své pohodlí... Nebo, když v sobě nemá ani tu základní inteligenci, která velí, že když vidím na zemi smetí, beru vysavač, vysaju. Když je plný koš, vyhodím ho a pod. Takový chlap je pro mě naprosté sci-fi.
@kacca11 přesně, žijeme v domácnosti oba, tozn. OBA se spravedlivě dělíme o domácnost a často i o přípravu jídla. Můj manžel taky tvrdě maká, ale bez řečí pomůže. Já se přeci s dítětem doma taky nekopu do zadku!!
Myslím že toto hodně také určuje výchova - jak ten chlap byl zvyklý pomáhat u své mámy - ale dá se to naučit, jen to chce důslednost a ne si ho z kraje vztahu rozmazlit. To se pak některé ženy nesmí divit, že jsou na vše samy, když si je takto " vychovaly". A při dítěti je už těžké být pořád za služku.
Jó, takovýcho chlapa, co vyžaduje mojí posluhu, bych kopla do p*dele.
můj muž mi doma pomáhá asi takovým stylem, že jsem ho po 3 společných letech naučila odnášet si talíř na linku když dojí a když má dobrý den, tak po dojití toaletního papíru nenacházím výmluvně prázdnou ruličku 😉 jemu to prostě nedochází, má vzor z domova, kde se do jeho cca 25 let bezvýhradně starala tchýně .. když ho ale požádám, udělá v 99 procentech cokoliv. S jakým výsledkem to je zas jiná věc. Nicméně má zas spoustu jiných pozitiv a já přes týden ten úklid tak úplně nehrotím - chtěla bych, ale proste není čas a síly, je pro mě důležité trávit alespoň pár hodin denně s dcerkou, tak leckdy nějakou šmouhu přejdu .. každý to má tedy jinak, u nás tedy takto. Ze začátku mě to ukrutně vytáčelo a hádali jsme se, pak jsem víceméně rezignovala. Ale faktem je, že hodně pracuje i z domova a věnuje se také hodně dceři, takže asi nemůžu chtít všechno 😉
Co zkusit nějakou motivaci? 🙂 Když mi pomůžeš, budu mít rychleji všechno hotové, a stihnem...
Nebo jestli jste po 2 letech neupadli do nějakého stereotypu. Třeba oživit vztah a jeho zájem o domácnost tím, že si stanovíte alespoň jeden den v týdnu bez dítěte a někam spolu vyrazíte...?
Možná už to tu padlo, ale nečetla jsem celou diskuzi. Hodně důležité je, co dělá za práci. Kancl, nebo ruce? A jak moc je to náročný fyzicky, duševně? Kolik hodin denně, jak dlouho dojíždí? Můj muž taky nedělá za normálních okolností nic v domácnosti. Samozřejmě nakoupí a uvaří když nestíhám, marodím, nebo mám třeba kocovinu 🙂 . Úklid nedělá vůbec, ale taky po mě nepožaduje, aby bylo doma naklizeno. Jenže jde o to, že ten můj je soukromý zemědělec a prostě fakt maká od rána do večera. Přes sezonu imrvere, v zimě je to volnější, ale máme pole i dobytek, takže prostě tu práci má každý den. Víkendy, svátky, atd...neexistuje. Takže by mě ani nenapadlo, po něm nějaké domácí práce chtít. Až budeme mít mimino, tak taky nepředpokládám, že s ním bude trávit nějak moc času, dokud to bude prťavý a nezajímavý 😀 . Ale bydlet třeba s učitelem, řidičem, mechanikem atd....tak by se buď podílel (ne pomáhal) na chodu domácnosti, nebo bych mu udělala takovou fůrii, že by si to za klobouk nestrčil 😠
Ne nepomáhá a nikdy nepomáhal. Dokáže jen řvát že je bordel ale sám si po sobě neuklidí ani hrneček. Jen leží nebo hraje na PC.
@jerrysskating pošli ho na školení k nám😀 já bych ho naučila 😀
ale jako to ti nezávidím,to se pak muže ženskáho ze všeho zbláznit
No koukám co některé jste ochotné tolerovat. Manžel pracuje v kanceláři,práce je celkem náročná na myšlení.Ale co se domácnosti týká pomáhá se vším co je potřeba.Jinak by to asi ani nešlo.Jsem sice doma na MD ale zároveň jsem začala studovat a chodím na brigádu.Přijde domů pohraje si s malou,vynáší koš,uklízí myčku,občas uvaří když chce.Nebojí se pračky a ví že vysavač ho nepokouše.
Bydlí tady taky, dělá nepořádek a ví že sám se neuklidí.Někdy je potřeba mu trošku napovědět ale to je opravdu málo kdy.
@slunicko153 Pokud se změnil za poslední půlrok, hledá na vás jen chyby a zůstává dlouho "v práci", tak to je vetsinou klasika ..má jinou
U nás muž nepomáhá, ale dělíme se spravedlivě o veškeré domácí práce a věci kolem chodu domácnosti. Tzn. když jsem v práci (mám vždy směnu 21h v práci a pak dva dny volno), vyzvedává děti ze školky/školy, píše se starším úkoly, uvaří oběd/večeři, poklidí doma (nádobí, koš je zcela jeho doména, dá prát pračku, pověsí prádlo, atd.) a komplet se postará o děti (koupání, pohádka, atd.). Dokáže mě plně zastoupit a nahradit, proto když jsem doma, snažím se ho domácími pracemi nezatěžovat a jsem radši, když si jde hrát s dětmi. Ale v pohodě i upeče (min.týden dělal štrůdl). Fakt je ten, že klasickej velkej úklid nedělá - to se snažím hlavně o víkendu, když mám volno, ale zapojují se všichni, manžel třeba zamete a vytře, děti utírají nádobí, věší se mnou prádlo, popř. mi pomáhají uklízet v pokoji (prach a tak).
Já si nemůžu stěžovat a zastávám názor, že domácnost i děti jsou nás obou, proto bychom si starost o ně a práce doma měli dělit rovným dílem.
a proto prosím všechny maminky co mají syny jako já,veďte je od mala k tomu že ženská není služka a že chlapskej mýtus ženská patří k plotně je dávno pasé
Jak jako jestli pomáhá? Já pomáhám jemu 😀, resp. oba máme svoje povinnosti (práce v zaměstnání/práce doma/děti...), domácnost je společná a dělíme si to.
Jinak kromě toho, co už tady padlo, bych Ti doporučila zařídit si paní na úklid - pokud Tvůj muž opravdu odmítá cokoliv, s tím, že na vás vydělává, tak ať tedy platí třeba 1x týdně pomocnici, která přijde uklidit apod.
Držím palce, já bych chlapa s tímhle přístupem dlouhodobě mít nemohla...
U nás vynese koš, občas umyje nádobí. :( celou domácnost mám na starost já, vařit neumí, koupelnu nebo záchod by neumyl.... a hlavně dělá děsnej bordel.. 🙂 úplně mě vytáčí, když svlékne své věci a někam je pohodí, neodnese si ani nádobí do dřezu, vytáhne nějaký papír, knihu, cokoliv nechá to někde ležet a nikdy to nevrátí zpátky...fakt jak třetí dítě.... Ale byl takovej vždycky, naučila si ho tak maminka, já ho těžko předělám 🙂 Jo a dělá mu problém jít i nakoupit,vyzvednout dítě ze školky...to jsou prý ženské práce. Já jsem si na to nějak zvykla, asi mi to zas tak nevadí, o děti se stará hezky, a je jinak úplně úžasný chlap, který by se pro nás rozdal. Beru to tak, že každý má něco no...Zatím jsem na mateřské, tak na to je čas, ale až budu taky v práci, nevím, asi si taky budeme muset trochu promluvit a práci rozdělit.
Ahoj,tak můj exmanžel mi ze začátku pomáhal krásně,ale časem až přišlo druhé dítko,dům ne byt,tak nějak přestal fungovat.musela jsem si sama naštípat dříví,posekat křoviňákem zahradu,a jak začal běhat za jinejma,tak i s motorovkou umím.už jsem se o nic neprosila,jelikož to nemělo cenu...on vydělává a já se na mateřské jen válela si myslel.rozvedli jsme se.teď co mám přítele již delší dobu,který má těžkou práci a je od rána do večera každý den v práci,tak i přes to,že se vrátí po18hodině,tak udělá veřeři sám od sebe,vykoupe děti-nejsou jeho.když je víkend,tak začne sám od sebe vařit,když vařím já,vysaje,vytře,hraje si s dětmi.je to úplně něco jiného.
Nechci se Vás holky dotknout, nevím jaké ročníky jsou Vaše drahé polovičky, ale myslím si, že velkou roli hraje i vojna na muže! Sice děti nemáme zatím, ale manžel vysává, vynáší koše, myje nádobí, zapojuje se se mnou v kuchyni při vaření když je možnost a také mu nedělá problémy ráno když vstane z postele jako druhý ustělat postel a také i převléknou povlečení samozřejmě do toho nepočívám kolik práce zastane přitom ještě na zahradě! A když mu za tu pomoc děkuji, protože pro mě je to velká pomoc a tím máme i větší chvíle pak pro sebe tak si vzpomene vždy na vojnu , že vojna mu dala hodně! 😀 Tak si myslím, že za to jaký doma udržuje pořádek a jak pomáhá při úklidu vděčím vojně a samozřejmě i výchově doma! Ale vždycky při úklidu když doma pomáhá říká to nic, to bys "miláčku" měla zažít vojnu hlavně v sobotu a velké úklidy. A to ani nemluvím jak si udržuje pořádek oblečení ve skříni 🙂 ....Je smutné, že dneska ani neví chlapi co to je vojna. Trošku pro pobavení......
Ne, nepomaha, zrovna dnes me to stve. Nekdy pod natlakem neco udela, ale to jen minimalne. Docela pravidelne vynasi kos. Obcas jde s malym ven, nekdy i na to ma kecy. Nejradsi by sedel u pocitace. A dite tam sedi s nim... takhle on se mu stara o zabavu. Nekdy si s nim hraje, ale to vetsinou, kdyz zacnu rvat, ze toho pocitace uz bylo dost. Ale zase nekdy, prijde z prace a hraje si s malym (ruzne, vcetne cuceni na youtube) treba az do vecera. A koupe ho (nekdy, moc casto to neni). No ale vetsinou mi vytkne, ze je unaveny z prace a jeste ho ma na krku cele odpoledne, ze je HROZNE unavenej. Pry- ale ja jsem byl v praci! Jako kdybych ja nikdy nepracovala (jsem starsi nez on o 5,5 roku a mam odpracovano i v daleko narocnejsim zamestnani mnohem vic let) a jako kdybych cely den s deckem doma nedelala vubec nic ☹ Domluva, hadky, nic nepomaha, je proste tak vychovanej. Zrovna dnes jsem nad tim premyslela. On ocekava, ze bude mit servis jako u maminky. Ale on u maminky prece nezije a zacina mu dospely zivot, kdy o nej nebude pecovano jako o dite, on bude pecovat snad, ne? Aspon sam o sebe, kdyz uz ne o nikoho jinyho. Jo, a ze vydelava, mi zduraznuje. Ma pekny plat, to jo, ale ja jednou taky budu muset do prace a jsem si jista, ze vsechna pece o domacnost a dite a nas zustane stejne na me. To jeste bude boj.
Tak můj muž mi v domácnosti nikdy nepomáhal, leda když jsem byla nemocná. Máme to tak zařízené - co je v domě, dělám já, co je venku dělá většinou manžel. Dohromady se ještě staráme o hospodářská zvířata, celá rodina připravuje dřevo na zimu nebo sklízí seno a oba chodíme do práce. Upřímně mě nikdy nenapadlo po něm chtít, aby mi pomáhal s domácími pracemi nebo s dětmi.... celé dny dře jako mezek, takže se snažím veškeré domácí práce udělat sama, případně s pomocí starších dětí. Na druhou stranu nikdy nevysedává u televize (s výjimkou večera) nebo v hospodě. U nás každý dělá "co je třeba" 🙂. Uznávám, že model naší rodiny asi není "standardní", ale vyhovuje nám to 🙂.