Pocity po narození miminka

Ty jo, tak kdyz to ctu uplne vidim sebe. Mam chlapecka 2 roky a 4 mesice a ted 8 mesicni holcicku. Tehotenstvi a brisko jsme si uzivala plnymi dousky. Kdyz se narodil prvni syn hned jsem zatouzila zazivat ty chvile cekani a tesit se z dalsiho tehotenstvi. Tesila jsem se na porod i do nemocnice, ze si odpocinu. Nakonec jsem pokazde chtela z nemocnice hrozne rychle domu a po druhem porodu jsme mela strasne zvlastni pocity. Bylo mi tezko, ze uz nikdy to nebude jako pred tim ( napr ze nebudu uz mit jen krasny chvilky se synem, klidny odpoledni spanky s malym....atd) doma sem si pripadala zvlastne a chtela jsem zpatky do nemocnice....bylo mi z toho tezko a prala jsem si, aby ty pocity sem nemela.....a opravdu to sestinedeli funguje dokonale. Hormonyse uklidni vse se zajede a temto pocitum se budes uz jen smat;)......ale ano chapu te velice dobre

Taky ti naprosto rozumím 🙂 Přítomnost tvorečka přímo v bříšku mi začala chybět okamžitě, i když se vůbec nepřesunul daleko. A myšlenkami jsem potom v porodnici zůstala déle než na půl roku - manžel mi pořád říká, že skoro nemluvím o ničem jiném. Ale nemohla jsem si pomoct - oproti tomu silnému zážitku, kdy jsem desítky hodin prodýchávala kontrakce a všichni mě povzbuzovali, pomáhali mi, když jsem poznala zrození nového života, oproti tomu jsou všechny ostatní věci kolem nepodstatné banality. Je těžké se pak vracet do normálních kolejí. Taky jsem hned začala závidět všem porodním asistentkám 🙂 A taky ti to řeknu - máš být na co pyšná, že jsi to zvládla!

Mela jsem to stejne. Pak nejaky tyden na to, zase pocity, ze ke svemu diteti zadnou lasku necitim, spis jen povinnost se o ni starat. Jindy me stvalo zase neco uoplne jineho nebo jsem se citila vylozene uboze. Asi za 4-5m jsem zase zacala byt sama sebou. Ted tyhle stavy zacinam mit uz od 5m a bojim se, ze s druhym to po narozeni bude horsi. Psycholozka me hnala po 2 sezenich pro antidepresiva k psychologovi, ale abych mela uplne vymytej mozek a byla na tom povysazeni jeste hur, to taky nechci. Mozna tohle opravdu zni, ze jsem zrala na prasky, ale doufam ze to pak vsechno prejde :D

Tak tohle je prostě šestinedělí (teda mám zkušenost, že spíš "tříměsíčník"), hnusný hormony. Neboj, ono se to zklidní. Btw. já měla hnusnej porod, o syna jsem se moc a moc bála, celé tři měsíce jsem probrečela, že bude nemocný a je to moje vina. Není nic víc než zdravé dítě.

Mě moc zaujala tato věta: "Jsem na sebe hrozne pysna, ze jsem ho zvladla a nikdo mi to nerekl."
Absolutně chápu! On to prostě nikdo nedoceni, každá si tím musí projít sama.
Mladší dcera má už půl roku, já 3 tydny Mirenu a říkam si že to vše co prožívam že už je naposled..je to těžké ale je to proste životní etapa...i když asi ta nejkrásnější.
Zkuste si psát deník a tam si tyto pocity a vzpomínky poznamenat.

@hanoy po obou porodech jsem se citila uplne stejne. Bylo mi strasne lito, ze uz nejsem tehotna. Prozivala jsem to same, do puntiku. Preslo to s koncem sestinedeli.

Holky, moc dekuji. Kazdy komentář mi moc pomohl, ikdyz tu sedim a bulim u toho. Je to opravdu hlavne hodne tim, ze uz je to naposledy.
Porod je proste neskutecny zazitek, ani nemuzu popsat jak, proto to manzel nechape☹
Asi to bude jeste nejakou chvili trvat, doufam, ze to opravdu po šestinedělí prejde, protoze mam taky pocit viny ke staršímu, ze uz ho tolik nemiluju. Je ted strasne protivnej a nikdy jsem mu nemusela dat na zadek a ted se musim hrozne drzet. Porad rve, ja nervy v kyblu. Dost to spolu zrejme souvisi a nezbyde, nez si zajet svou rutinu a vse se usadi. Konec konců jsme doma spolu teprve tyden a bez manzela druhý den.
Jeste jednou vam vsem moc dekuji za komentáře, aspon trochu mi pomohly.

@hanoy Drz se, fakt bude po sestinedeli lepe. Hormony se usadi, sedne si nejaky rezim a zajedes do toho. Mam deti rok a trictvrte od sebe, mladsi ma dnes osmimesicniny. Fakt ti hodne rozumim, i ted me obcas napadaji podobne veci jako tebe. Jen my jeste do tretiho pujdeme. Tak si to uziju naposledy treba za rok.

@sudylichozrout ja bych taky chtěla tri deti, ale manzel je "praktický", takze nechce.

@hanoy Tak to máme úplně stejně 🙂 Taky bych ráda tři, já teda to druhé teprve teď čekám, ale už teď vím, že mi to bude chybět 🙂 Manžel taky třetí už nechce, a já si na druhou stranu říkám, že ono je skoro jedno, kolikrát si to prožiju, stejně to jednou bude naposled a mrzet mě to prostě bude tak jako tak. Já bych totiž snad nejradši do konce života byla těhotná nebo rodila :D Ráda bych se vlastně po mateřské stala dulou. Jinak koukám, že první porodní příběh jsi popsala ve svém blogu. To je určitě dobrý nápad i u toho druhého, mně osobně to pomohlo, abych se potom vrátila do těch starých zajetých kolejí. A držím každopádně palce, ať jste co nejdřív všichni společně co nejspokojenější 😉

Tak jsem na blogu sepsala svuj porod a cim je to dal, tim min brecim. Jsou teda dny, kdy zas uplna hruza. Ale verim, ze uz to bude jen lepsi. Nechtela bych zacatky zivota moji princezny prolitovat☹

@hanoy To je super, jsem moc ráda, že se to zlepšuje. A příběh je krásný - byla jsem moc zvědavá, co se nakonec narodí 🙂 Blahopřeju k holčičce! Myslím, že máš nádhernou vzpomínku, jak jste to pěkně zvládly. (Mimochodem těm ultrazvukům je asi někdy opravdu těžké rozumět. Já se ve 20. týdnu zeptala doktorky, co to bude, protože jsem měla pocit, že jasně vidím chlapečka, tak jsem si říkala, že už nemá smysl to nechávat jako překvapení. U nás to tedy chlapeček byl, ale podle toho, co píšeš, bůhví, co jsem tam tehdy viděla 🙂 ).