Je tu někdo kdo taky nemůže vydýchat, když okolí říká vašim dětem miláčku, lásko, zlatíčko, ty seš moje - můj....... Zajímalo by mě jestli jsem opravdu takový exot, nebo nás je víc. Protože fakt nechápu jak takto může něko říkat našim dětem ( jsou přece jen moje a manžela 🙂 ) Taky například. tchánovi neřikám ty jsi můj miláček nebo přítelovi kamarádky nebo prostě komukoliv....... 🙂
@kajalka to jako fakt? 😨 proč? ☹
Jestli muzu,tak budu reagovat..mne to nevadi,kdyz moje mamka rekne synum,ze jsou to jeji zlaticka,chapu to tak,ze je ma proste moc rada a pro ni jsou to zlaticka,stejne jako pro mě..a priznam se,ze synovi moji nej kamosky taky rikam zlato kdyz ho vidim.To ale nepouzivam moje zlato,ale jen ahoj zlato 🙂 Samozrejme respektuju,ze to nekomu vadi a tvoje argumenty jsou naprosto rozumne..Kazdej to chape jinak
@blahova_andrea Že se počůrá do kaťat (teprve ho učím bez plínky) a že schválně zakřičí.
@kajalka vždyť je to dítě proboha! to řvaní naschvál mi taky vadí, ale okřiknout se dá rozhodně i jinak než "zmetku"! počůrání se u malého dítěte snad ani nemá cenu komentovat 😠
@blahova_andrea No ona tchýně nejdřív že jí to nevadí, ať křičí, směje se a zacpává si uši. A když jí to přestane bavit, tak z ní vyleze zmetek. X krát jsme jí říkali, ať na jeho křik nereaguje, že to nebude dělat, ale kde že..fakt trága u nich
@kajalka tak ono nereagovat se občas nedá, ale dá se reagovat jinak. jako nejdřív se tomu smát a pak být sprostá, to je fakt chování... 😠
@blahova_andrea To jo, na dvouletýho špunta..
Mě to nevadí, alespon vím, že je moje dítě k sežrání 😀
nevadi mi to vůbec. Sluníčko, zlatíčko, klidně dětem od kamarádky a ona mým. A "moje" zlatíčko od prarodičů též.
Tak to by mě opravdu nikdy nenapadlo, že by mi to mělo vadit, u rodiny mi to přijde samozřejmé, když říkaji moje, naše zlatíčko. A kamarádčiným dětem tak klidně říkám taky, jen tedy ne "můj". Jsem ráda, že mají ostatní moje dítě rádi, takže ho prostě takto oslovují a srovnávat to s tím, že tchánovi taky neříkáte miláčku, to mi přijde mimo.
to ani ne, ale když Julinka začínala mluvit, tak jsem se jí ptala, čí je a učila ji, že maminčina. A nachomýtla se u toho moje máma a hned: "...a babiččina, Julinko, řekni ba-bič-či-na". To mě mohl čert vzít 😠
U nás jsou děti mrňavá, mrňavej a malá mrňavá, tcháně nepoužívá jména, jsem na to úplně alergická
@biolage Oslovení "lásko" od rodiče vůči dítěti a "zlato/zlatíčko" v partnerském vztahu úplně nesnáším. Naštěstí u nás v rodině to nikdo nepoužívá. Pravdou je, že když tchýně neochvějně o synovi prohlásí "ty jsi můj chlapeček", tak mě to strašně štve a muže taky. Oba ji vždycky usměrníme, že je NÁŠ! 🙂
Mně to nevadí. Když někdo osloví takto moje dítě, tak to beru jako pozitivní oslovení. Kdyby mu někdo řekl spratku, to bych ho hnala😀
tady je někdo přecitlivělý 😅 měla bys být ráda. a to, že jsi dítě porodila z něj nedělá tvůj majetek. tímhle přístupem to dopracuješ tak, že už vás tak oslovovat nebudou. nebudou vás pak oslovovat vůbec. zlobit se za projev náklonnosti a milé chování... 😒
@soleilll bože jak malé děti, některé snachy jsou jak vidím za trest nejen tchyně, fakt problémy
@medwidkowa Neživíš, neřeš. 😀 Jen jsem napsala svůj názor a přiklonila se na stranu zakladatelky diskuze. Máš jinej? OK.
neřeším, ale pak se nedivím problémům v rodinách, když někdo řeší kraviny, co trochu být nad věcí a ne malicherná, lépe se žije, ještěže nemám nic takového v rodině
@biolage Kdyby Tvoje matka řekla Tvému dítěti "ty moje zlatíčko", budeš s tím mít taky takový problém, jako od tchánovců? 😉
Já jsem teda asi divná matka, ale vůbec neřeším, když se babička zeptá své devatenáctiměsíční vnučky "jsi babiččina?" nebo před odjezdem se s ní mazlí se slovy "tak ty mi zase ujedeš?" A co jako? Já na svoje děti nemám papír o výlučném vlastnictví, ale u nás je zvykem držet dobré vztahy i v rámci širší rodiny. Od cizích lidí by mi to už pochopitelně ujeté přišlo.
@medwidkowa pravda, pravda... 😉
Lidi jsou různí, každému může vadit něco jiného, matka zatím nejsem, tak nemohu posoudit. Faktem ale je, že někteří lidé neví, co se hodí. Dneska jsou moderní různá cizí jména u dětí, pokud jsem v takové společnosti, beru jako slušnost se zeptat, jak malému říkají, abych mu třeba jméno zbytečně nekomolila, někdo to neřeší a komolí a pak vidím na rodičích, že jim to není vhod...taky když přijde kamarádka s miminkem, tak se na něj hned nesápu, jako to dělá spousta lidí, ne každá máma snese, když jde její miminko z ruky do ruky, prostě to není její povinnost ho někomu půjčovat...pokud mi ho chce sama dát pochovat, automaticky běžím si umýt ruce, to třeba taky některé lidi vůbec nenapadne a tak bych mohla pokračovat donekonečna... 😉
Ježiš. Tak to mi absolutně nevadí. Každý přece ví, že my jsme jejich rodiče a přijde mi to jako projev lásky, oslovit vnoučátko nebo synovce: ty seš můj chlapeček, ty můj miláčku...a rozhodně to neznamená, že by mi děcka chtěli vzít 🙂
Ano, za mě seš exot a nerozumím tomu, ale občas to má někdo jinak a nemyslím to hlavně ve zlém 😀
Ne, nevadí mi to, je to pěkný, spíše mám radost, že tak pěkně nekdo dítě osloví.
vzpomínám si jak mne babička přitulila se slovy, že jsem babiččina, měla jsem to strašně ráda, hezké vzpomínky, když už je možné jen vzpomínat
však je to síla, jak tu jedna píše, že tchyně oslovuje její děti titulem zmetku
no jako cizí lidi nemají žádné právo takto oslovovat. ty jsi zlatíčko klidně, když třeba někoho pustí sednout, první do dveří nebo něco podá...proč ne? ale rozhodně tam nepatří "můj". u prarodičů to vidím jinak. je to "jejich" vnouče, takže oslovení můj chápu. je to jejich potomek, má jejich geny, tam bych tak přísná nebyla 😉