Oddělené spaní rodičů po porodu. Měli jste také?

Neoddělili jsme se ani po jednom dítěti, bylo by mi smutno po manželovi i po starším. Mladšího minimálně dvakrát ještě kojim, často se budí s pláčem kvůli zubům, ani s mužem, ani se synem to nehne 😀. Prostě si zvykli 😀.

@elfka21 proč jste se oddelili? To, co trvá pár minut v noci popisuješ, jak by to trvalo celou noc...
Dítě je společné, takže si při starší dceři manžel zvyknul, při mladším synovi si hold zvyklí oba, nějak jsem nepostrádá, že by je kojení nebo prebalovani nějak extra budilo ???
My jsme dlouho spali všichni v ložnici, děti měli pridelanou postel k naší manželské posteli, pak se naučili spát v pokojíčku, stejně chodí k nám...neřešíme...věčně to dělat nebudou...

Ne, ani nás nějaký oddělování nenapadlo. Manžel pomáhal i v noci (ne tedy pokaždé), ale nakrmilo se a spalo se dál.
Nějaký oddělování mi přijde jako takový začátek konce, nedělala bych to. 🙂

@veruuu_kubesovic buď šťastná, že to u vás bylo pár minut. 😉 V našem případě to byly (u první dcery) často dvě hodiny a druhá usínala mnohem líp a skoro neplakala, ale budila se zase klidně 4x a manžela to vždy probudilo taky a pak už nemohl znova usnout. A má náročnou práci, kde se musí soustředit.

Neoddelovali jsme se. Kdyz se narodil starsi,pridali jsme do loznice postylku. Stacilo par noci a manzela miminko nebudilo. Total ignor. Navic nerval jak tur,probudil se jen na kojeni. Bud jsem nakojila v loznici,nekdy jsem si sla sednout do obyvaku. Ze zacatku jsem i prebalovala (v obyvaku). Daleko horsi bylo,kdyz ho neco trapilo a rval jak na lesy a v tom pripade by vzbudil cely byt,at by manzel spal kdekoliv. Pak se narodila mladsi. Starsi uz byl zvykly spat u sebe,ale v noci k nam chodival do postele. Parkrat ho miminko probudilo a pak si zvykl a manzel se synem spali jak zabiti. Do dneska se mi deti vzajemne nebudi, kdyz nektery treba v noci fnuka atd. Rozdil maji mezi sebou 2,5 roku.
Neumim si predstavit oddelit od sebe manzela a starsi dite. A to mame byt 4+1.

Jsme domluvení, že pokud bude malý hodně plakat a bude náročnější, tak bude spát přítel v obýváku, aby byl do práce použitelný. Ne ale pořád, spíš až když to bude na hraně a já to úplně chápu. Musí domů nosit peníze, já se budu teď věnovat hlavně miminku. Malý má sice připravený pokoj, ale to třeba až po nějaké době. Takže na tom nevidím nic špatného, pokud ti to vyhovuje a netrvá to věcně 😊

My jsme se oddělili už když jsem byla asi v 6.mesici druhýho těhotenství. Já byla ten, kdo se chtěl oddělit. 😀 přítel chrapal vždy, ale strašně se to zhoršilo. Nešlo spát ani se spuntama. Jak se narodila malá, tak byla děsivé dítě: nespala a rvala. 😀 takže absolutně neexistovalo, že bychom spali s tím starším, mu bylo tentokrát teprve 15m a furt by ho budila. Zkusili jsme to asi 4 noci a nešlo to, byl vzhůru furt a nemohl usnout. Společné spaní se starším asi funguje, když má člověk normálního novorozence a ne ďábla.😀
Jinak do společné postele se chlap vrátil letos v únoru. Byl totiž na spánkovým vyšetření a zjistili mu neskutečné spánkové apnoe a hlasitost chrápání až 88 dcb a v tom se fakt spát nedá. 😀 dostal takovej přístroj na podporu dýchání a konečně nechrápe, jen občas. 😀
Každopádně mě teda oddělené spaní spíš vyhovovalo, já jsem typ, kterýmu na spánek vyhovuje ticho a samota. Takže s kýmkoliv v posteli ať s chlapem nebo nedej bože s dítětem se vyspím děsně špatně. A intimní život nebo cokoliv jinýho nám to fakt neovlivnilo. Ani teď sex v posteli vlastně neprovozujem. Já jdu do ložnice kolem půlnoci a přítel až tak v jednu nejdřív. 🙂

@veruuu_kubesovic no s mladším dítětem to bylo fakt celou noc. Ona prostě furt řvala, kojila se, přebalovalo se...spánek byly minuty.

@lilian2111 rozhodně to nemusí být začátek konce. Spousta páru tak žije léta a cajk. Každému vyhovuje něco jiného. Já třeba ani v době největší zamilovanosti, na začátku vztahu, nedokázala usnout přitulena nebo v náručí. Pusa a odvalit se na svou půlku a chraň te bůh mi tam lézt, když spím. 😀

Manžel měl takové myšlenky, jakože zdrhne do obýváku a nechá mě s novorozencem v ložnici. Vypucovala jsem mu žaludek ještě před porodem a jsme všichni v ložnici. Nejmladší bude mít rok, takže ji kolem toho roku zkusíme dát k bráchům do pokoje. Asi ho sem tam dcerka vzbudí, ale nic drastického.

Spíme se 3 dětmi v ložnici dodnes, nikdy by mě nenapadlo se dobrovolně separovat, mimo akutní období nemoci mé či manžela.
Děti odsuneme, až samy budou chtít.

@elfka21 Když se syn narodil, spala jsem s ním v jeho pokojíčku. Bohužel se nám nepodařilo kojení, takže někdy od 2,5 měsíců spal prakticky celou noc (cca 22 - 3 hod., později do 5). Když jsem spala s ním, vzájemně jsme se rušili, tak jsem se vrátila do ložnice. Měli jsme pár období, kdy jsem spala několik týdnů u syna, protože mě potřeboval, ale na vztah s manželem to nemá vliv - stejně chodí spát tak o dvě hodiny dřív než já a mnohem dřív vstává.

Spíme odděleně cca 11 let 🙂 Tu a tam se podaří dítě ukecat, aby spal v pokoji, ale většinou spí se mnou v ložnici a tatínek spí v pokojíku. Vyhovuje to všem, v pokoji je herní PC, tak si tatínek taky pohraje 🙂 nejhorší je, že když je dítě na víkend u švagrové, tak se kolikrát ani nesestěhujeme, že nemá cenu tahat peřiny 🙂 Ale máme se rádi 🙂

Když byly starší děti malinké, byla jsem s nimi sama v ložnici, ex v obýváku na gauči. Po čase spal starší s ním a malý se mnou. Po rozchodu zas obě děti se mnou. A potom současný manžel a nejmladší syn stále se mnou, společně spíme už skoro 5 let. Nikdy nešel v noci spát jinam. Nám se bez druhého spí hrozně špatně. Starší děti už měly svůj pokojík.

Naopak po porodu byl manžel připraven s novorozencem pomoci...já kojila on přebaloval. Syn si brzo zvyknul a to zavrněni miminka ho nevzbudilo.

@elfka21 neoddělili jsme se, spí nás 5 v ložnici. Miminko nikdy starší děti nebudilo, ani když hodně plakalo.

Po narození dcery spal muž u syna v pokoji a já u dcery . Teď jsme zase jen my dva spolu v ložnici a děti v noci chodí k nám. Vztah nám to rozhodně nenarušilo.

Hele já spí se 4 letou ještě teď v jejím pokojíčku manžel v ložnici. Když chci spát s ním, vzdycky prijde 😁. No ale na sex to nemá vliv, najdeme si chvíli třeba i v kuchyni a možná je to mnohem lepší než ta klasika v manželské posteli.

Ja jsem se taky oddelila s miminem, uz s prvnim jsem spala v pokojicku a manzel v loznici. On neni takovy ten chlap, co vse zaspi a nic ho nevzbudi (to jsem ja 🙋🏻‍♀️), on je vzhuru pri sebemensim sustnuti, a kdyz se vzbudi ma problem znovu zabrat a tak. Ja v noci nakojim a spim dal, s kojenim mi stejne nepomuze ani nemuze vstat misto me, tak nevidim duvod proc bychom meli byt nevyspali oba… on potrebuje byt odpocaty do prace, a k cemu by to bylo, ze bychom se oba budili? Naopak kdyz jsme meli narocnejsi noc, on se vyspal a druhy den si treba vzal dite abych ja si mohla odpocinout. Ted s druhym miminkem jsem taky v pokojicku a manzel se starsim v loznici, osvedcilo se nam to…

@elfka21 spíme každý s jedním dítětem a vyhovuje nám to. S prvním jsme spali všichni v jednom. Když jsme postavili nový dům, spala jsem se starším v pokojíčku aby mu nebylo smutno, manžel vstává před pátou a rád chodí pozdě spát, tak bychom se jen budili. Po narození miminka jsem já s mimi v ložnici a manžel se synem v pokoji. Rozhodně si nemyslím, že by to byl začátek konce. Tulime se večer než jdem spát, pak na chodbě pusa a každý do jiného pokojíčku... to že spolu lidi nespí v jednom pokoji přece neznamená že si nejsou intimně blízcí 🙂 když chcem jít na věc, jsou v domě i jiné místnosti než ložnice, a tulime se i během dne ;) hezky se vyspíme a ráno za náma kluci přijdou se pomazlit, poválet v pelechu 🙂

@elfka21 po narození dcery jsem se odstěhovala do dětského pokoje a spala tam s ní, protože manžel má dost náročnou práci a spánek prostě potřeboval, spolu jsme začali znovu spát až poté, co měla malá 3 roky a začala spát sama ve svém pokojíčku 🤷 vyhovovalo to všem

Sice máme jen jednoho syna (1,5roku) ale narovinu mi manžel řekl, že odděleně spát nebudeme. Když bylo synovi půl roku, dohodli jsme se, že ze soboty na neděli bude spát na straně u postýlky on a ráno si budu moci i pospat (procházela jsem těžkým relapsem crohna a já neměla vůbec energii navíc). A máme to tak dodnes. Za celou dobu jsme spali zvlášť jen jednou a to jen proto, že syn nemohl jinak spinkat, než na mé hrudi v sedě. A postel mi byla nepříjemná, tak jsem si sedla na gauči a takto jsme spali. Manžel tu noc špatně spal, protože je zvyklý být semnou v posteli. Sice brzo vstává, když jde na ráno, ale nechceme být oddělení. Ale máme to tak nastavené oba.

Jako neni to tak, zr by se muj muz v noci nedal vzbudit, ale asi ma nejake selektivní vnimani, protoze mam pocit, ze kdyby nechtel, tak by ho pravdepodobne nevzbudil ani konvoj pri vojenske invazi...

@veruuu_kubesovic jako chlap vstaval v 5:00 pokud sel spat v 22 a 4x ho vzbudilo fnukani ditete , mela jsem az skoro strach aby sedl za volant...

Nektere deti totiz v noci vriskaji vis...

( odpoved pro autorku - mel spunty v usich nebo sel vedle - sralo me to - ale kdyz prisel z prace mohl normalne fungovat doma...

Jo a presne o vikendu kdyz to dlo a chtela jsem spala jsem rano dyl 🙂

Měli jsme to tak i u staršího syna a pak i u dcery. Spala jsem se synem v pokoji a manžel v ložnici (když byly náročné noci, stejně chodil pomáhat). Pak jsme synovi udělali pokoj, kde spával sám a chodil za námi. S dcerou jsem pak spala chvíli v obýváku, protože z dalšího pokoje byla pracovna. Asi po 2 měsících jsme pracovnu zrušili a šla jsem tam s dcerou, syn vydržel spát u sebe jen chvíli a pak se nastěhoval do ložnice k manželovi. Až teď před druhými narozeninami dcery jsme je dali do synova pokoje, kde uspávám a jsme zase v ložnici sami. Syn už vydrží spát celou noc ve své posteli a k dceři občas vstávám a sem tam usnu u ní. Vyhovovalo nám to právě proto, že manžel má lehký spaní, a u každého zavrtění mimina byl vzhůru a mě to akorát stresovalo, protože do práce dojíždí autem a chtěla jsem, aby aspoň on byl trochu vyspaný.

@me_druhe_ja mám to stejně. V náručí bych usínala moc ráda, ale nejsem toho schopna. Potřebuji svůj prostor. Teď díky vysokému stupni únavy dokážu usnout a skoro se dotýkat dítěte 😄

@elfka21 😀 já to psala výš, že druhorozenou jsem musela zplodit s ďáblem nebo fakt nevim co to bylo. 😀 navíc ona první měsíce v noci nevydržela spát v postýlce ani sekundu. Takže musela spát se mnou. To bylo nejhorší období. Strašně nerada na to vzpomínám. Byla jsem brutálně vyčerpaná a stejně jsem nemohla pořádně spát. Nedokázala jsem s ní pořádně usnout. Vždycky jsem upadavala do kómatu na pár minut a vždy se s hrůzou probudila. Navíc i když jen pohla malíčkem na noze, byla jsem vzhůru. Děsný děsný děsný. Obdivuju všechny ženy, co si berou do postele děti dobrovolně a vyspí se.