ženy, potřebuju se vypovídat.... asi jako jedna z mála nemám problém s tchyní nebo jejím synem, ale s vlastní mámou. Vždycky byla fajn, celý život na mě byla hodná, byla absolutně v pohodě, byly jsme prostě nejlepší kamarádky, ne matka a dcera. Ale od doby, co mám dceru a jsem asi oficiálně pro ni dospělý člověk, najednou nedává, že si stojím za svými názory, za svou výchovou, že chci vést svou domácnost tak, jak vyhovuje mně a ne jak chce ona. Máme domy postavené na pozemcích hned vedle sebe, takže mě může navštěvovat často, ale kdykoli přijde, hned něco musí zkritizovat. Ani nepozdraví a už rozjíždí, že moc větráme a malé je zima (není), že mám tam a tam bordel, že to a to se má uklidit hned, že si moc často převlékám domácí oblečení a moc peru a plýtvám práškem apod. Prostě každou chvíli si najde něco, za co mě seřvat - už to nedávám. Je schopná mě kritizovat i po skypu, když jsme u druhé babičky a ona chce vidět malou - tak prohlídne na kameře pokoj a začne prskat, že malá má moc těsné kalhoty a škrtí ji to/má moc tenké tričko/krátké rukávy atd atd. Plus že tam má tchyně nepořádek na stole a že bych jí to měla sklidit a tak podobně. Už mi to fakt leze na mozek. Fakt si už nepamatuju, kdy mi řekla něco hezkého. Ona prostě přijde bez pozdravu a jede kritiku a výčitky. K tomu se pořád opírá do mého manžela, podle ní je líný a neschopný, přitom v domácnosti se normálně zapojuje, do práce chodí - prostě normální chlap. Ale ona by asi čekala, že bude na zapískání dělat všechno i pro ni. Mě uráží, jak o něm mluví, myslím že mého partnera by akceptovat měla.Začala být přehnaně pořádkumilovná, když jí má přijít někdo na návštěvu, tak dva dny nespí a potom strašně hystericky šůruje. Přijde ke mně a uklízí i tady, je tím posedlá. Někde jsem slyšela, že když je člověk přehnaně čistotný a pořádkumilovný, je to znak neurózy / úzkosti. Kdykoli se bráním, tak mě vydírá, že už tu dlouho nebude a že ji budu mít na svědomí a podobné řeči. Já jí ubližovat nechci, ale taky jsem jen člověk a žádný nátlak se nedá vydržet donekonečna. Dnes jsem jí navrhla, aby si došla k psychiatrovi/psychologovi, ale ona je přesvědčená, že by jí terapeut potvrdil, že za její trápení může to, jak jsem já neposlušná a jakého jsem si vzala diletanta. Pak už mi přišla veškerá argumentace zbytečná, když to vidí takto. Ale hrozně mě to mrzí a nevidím řešení
Zkusila bych si s ní upřímně promluvit. Nezačínat výčitkami,ale tím,jak moc jí máte ráda, jaký krásný vztah jste spolu měly a co vás teď mrzí. Určitě bych si promluvila někde v klidu, bez dětí a manžela. Zkrátka jen vy dvě. Třeba jí schází společný čas s vámi. Držím palce ať se situace zlepší😉
Maminku zřejmě něco trápí. Tipla bych, že něco ve vztahu k tobě. Možná opravdu to, že najednou vidí, že už nejsi její malá holčička. Maminka žije sama?? Podle toho, co píšeš, bych řekla, že ano. Máš možnost si s ní promluvit v klidu sama?? Třeba u ní doma nebo někde na klidné nerušené neutrální půdě. Bez malé, bez partnera. A narovinu se jí zeptat, co ji trápí. Že vidíš, že ji něco trápí, že tě napadá to a ono. Třeba když ji takhle naťukneš, dopoví ti to sama. Lidé občas potřebují popostrčit. Někdy prostě otázka - co se děje? - není to pravé ořechové a klasická odpověď, která naskočí je - nic! To mluvím ze své zkušenosti. Nedokážu se přetvařovat, takže na mně lidi poznají, že se něco děje. Ale zeptáš-li se mě, co se děje, vylítne ze mě: "Nic!" a to je pro mě konečná. Pak už se z toho neumím vymotat. A kdo mě nezná v tomhle ohledu, dál se nepídí a já se trápím dál. Potřebuji prostě popostrčit. A mnohdy oznamovací věta je lepší než otázka. Ne - co tě trápí? - ale - vidím, že tě něco trápí (chováš se jinak - tak a tak; takhle tě neznám - proto a proto...). A taky jinak položená otázka umí své. Místo - tebe něco štve? - raději - Štvu tě já nebo někdo jiný? Na to už ti nemůže odpovědět jen: "Nic, ne...", tam už musí přijít konkrétní odpověd. Ale na takový rozhovor je třeba se trošku vnitřně připravit. Zkusit si vyřknout ty otázky a popřemýšlet o možných odpovědích. Chce to v klidu, nerozčilovat se, nevytýkat, nekritizovat. Řekni mamince, že tě to trápí, co konkrétně. V tomhle je psycholog zbytečný, to mi věř. 🙂
mam takovy pocit z toho co pises ze se asi citi odstrcena a osamocena a obranou toho je jeji neadekvatni chovani a ty uklidy je asi opravdu znamkou nejake uzkosti aspon co jsem mela moznost poznat lidi v psychiatricke lecebne tak meli podobne chovani ikdyz do te doby byli fajn , tim nerikam ze je tvoje maminka nejak psychicky nemocna chran buh, jen ze to chovani je dost podobne jak rika svetlus snazit se davat konkretni otazky na ktere nejde rict nic se nedeje, nic me neni, clovek je nekdy zablokovany sam v sobe a neni schopny ani sam sobe rict co je tim co ho vlastne trapi natoz tak nekomu v okoli
@lucca23 já s ní právě zkoušela mluvit už mockrát.... většinou se na chvíli usmíříme, ale pak to začne zase nanovo :-/
@svetlus_pepca no nevím, my se právě bavíme konkrétně, já jsem otevřený člověk, zvyklý řešit problémy přímo, vše si vyříkávat. A přesto se to zhoršuje, pořád mi omílá dokolečka to svoje, odmítá pochopit, že se tím trápím i já. Je schopná mě vydírat, že se půjde zasebevraždit. To fakt není, že bych viděla, že ji něco trápí a byla by mezi námi komunikační propast. Ona mě prostě šikanuje a když si chci vážně promluvit, tak se dovím, že za její psychický stav můžu já, protože jsem neposlušná a ten neschopný flákač, kterého jsem si vzala ☹
@fiedlermonika upřímně já si začínám myslet, že psychicky nemocná JE. Změnila se v chování totálně - byla pohodová, hodná, nic neřešila, rozuměly jsme si. Tohle je jiný člověk.
@bielamacka Tak pak můžeš ještě zkusit toho psychologa napřed navštívit ty. Mohl by ti poradit, co s tím, jak postupovat, jestli je nějaké řešení a jaké. Napadají mě některé způsoby, ale maminku neznám, takže radit nebudu. A pokud vyhrožuje sebevraždou, pak to není už vůbec žádná sranda! To rozhodně nepodceňuj! Tím mnohdy lidé volají o pomoc. Oni sami vlastně neví, že tu pomoc potřebují, ale podvědomě to ví a pak to řeší takhle. Já bych vyhledala odborníka a poradila se s ním. Ale já nejsem ty samozřejmě!
@bielamacka podla toho co pises tak tvoja mama nema problem s tebou - ale so vsetkymi. Vadi jej co ma tvoja dcera zle, aky ma tchyne bordel aj to, ze tvoj manzel je podla nej lenoch. Si zbytocne vztahovacna v tomto pripade - a to ako sa tvoja mama sprava nema s tebou nic spolocne. Keby mala problem s tebou, tak k tebe je zla, ale s ostatnymi vychadza v pohode. Poradit ti nedokazem co s tym, ale urcite ides na riesenie zo zleho konca - od seba. Ty niesi spustac a ty nedokazes ani zastavit to, co robi tvoja mati.
@bielamacka Podle me je nestastna, závidí vám (máte se dobře, pohodove dítě, manžela co pomáhá doma) i tchyni, a proto jakoby vše shazuje. Jedine, v cem vyniká je úklid.. Kecy o sebevraždě jsou způsobem, jak upoutat pozornost. V pořádku to není, zašla bych za psychologem pro radu. Bez ni. Ji tam nedostanete. Je možné, že se ji rozjíždí i nějaká nemoc, pokud se její chovani vyrazne změnilo. Obávám se, že lepší to už nebude..☹
@bielamacka rikas, ze se zmenila, mas pocit, ze se to spustilo tim, ze ty mas rodinu nebo mohl byt spoustec jinde (napr. opusteni partnerem), jeste me napada, jsi jedinacek nebo mas vic sourozencu, jak se chova k nim?
@bielamacka Myslím, že byste se měla umět matince vymezit. Nedovedu si představit, že by me seřvala, jak vedu SVOJÍ domácnost, ale je to i tím, že jsem od ni nedostala na ni ani korunu. Nedala vám pozemek/dům, že má dojem, že se o sebe neumíte postarat a proto je nutné vám radit? To samé kritika vašeho manžela? Nepředpokládá ona,že "z vděčnosti za pozemek" ji on bude pomáhat ještě v dalším životě?
@bielamacka jako by si mi mluvila z duše ☹. I já zažívám se svou mámou to samé. Žijeme v jednom domě a neustále se jí něco nelíbí. S mužem jsme spolu už 14 let a za tu dobu mu nepřišla na jméno. Jsme neschopní, okolo domu nic neuděláme a když, tak je to špatně. Pokud ji řeknu nedělej to, my to uděláme, hned na mě vyštěkne "to už tady nesmím nic udělat?" Potom přijde a začne nám vyčítat,že moc svítíme i když máme všude LED žárovky, proč už nemáme vymalováno, proč si neuklidíš, že ji nedonesu ani kousek koláče když peču, přitom ji donesu pokaždé, nějakou kytku v květináči jí dovezu snad každých 14 dní protože je vášnivá pěstitelka atd. Když jí začnu oponovat,tak spustí "stejně za všechno můžete vy,já už to dlouho nevydržím, nervy mám stejně jenom z vás, proč jsi na mě tak zlá a agresivní" atd. Už tolikrát jsem se chtěla odstěhovat (barák je psaný na mě), ale muž my pokaždé říká "a kdo by se o ní postaral ( ještě mám 2 starší bratry), to už by to mohla rovnou zabalit" a tak nezbývá než se obrnit a doufat že bude líp 🙂
@bielamacka Tohle skutečně trochu zavání nějakým psychickým problémem. Třeba u žen v klimakteriu je poměrně velký rozvoj depresí, které ale navenek mohou působit takhle (sice se uvádí, že klasická je skleslost a únava, ale může to být naopak vznětlivost, labilita až obsese). Zvlášť, pokud říkáš, že je teď někdo jiný, než byla dřív. Minimálně bych šla na konzultaci k odborníkovi sama a zkuste spolu něco vymyslet...
@bledulka84 Jsem jedináček. Partnera máma nemá už léta, pořád říká, že ji chlapi štvou a že je radši sama - pro ni existoval jen můj táta (ten umřel už před víc jak 20 lety, bylo mi teprve 6) - toho si zidealizovala a vždycky měla jen semtam někoho na chvilku - nicméně nemohl se nikdy přiblížit té modle, kterou si udělala z táty, no. A s mým mrtvým tátou srovnává i mého manžela, bohužel.
@japona no, bohužel je to tak, že dům se postavil z jedné poloviny ze stavebka, co mi spořila (druhá půlka peněz byla z prodané garsonky, co manžel zdědil po babičce) a stojí na pozemku, který patřil jí a tátovi a on ještě zaživa tu svou půlku nechal napsat na mě. Takže si prostě asi i myslí, že to tady je vlastně její :-/
@makrelka_2008 Tak tohle je dost přesné ☹ Když něco uděláme, je to blbě, když to neuděláme vůbec, je to blbě taky. Když jedeme do krámu, tak jí koupím vždycky něco dobrýho, co má ráda, ale dočkám se leda sprdnutí, jak utrácíme. Ale běda, když jí něco nekoupím, to hned na starou bábu kašlu, žejo. Jinak přednášku o svícení jsem dostala já zrovna dnes - to mě právě už fakt naštvalo, ona sem přijde a dcera má tepláky a ponožky, přitom by měla mít spíš punčocháčky, ať jí netáhne na nohy, nemám utřenej sporák, nemám vyndaný nádobí z myčky, mikroventilací sem táhne, takže topíme na nic. Hodinu předtím jsem zametala kuchyň, ale ona jde a zamete ji znova, protože jsem to udělala špatně, že ano. Vím, že tohle chování je typickým rysem manipulativních lidí, ale prostě ona dřív byla strašně super, až tak poslední rok a půl je fakt nepochopitelná. A já nemám to srdce být hnusná na vlastní matku.
@bielamacka takze silna fixace pouze a jen na Tebe zpusobena ztratou jine milovane osoby a ted ma vnitrni pocit, ze te ztraci a proto takhle vyvadi. Potrebovala by nejakou terapii, kde by v sobe uzavrela minulost a zacla zit svoji budoucnosti. Zkus si neco zjistit treba o regresni terapii, ta by mohla zabrat. Jak ji tam dostat neporadim, ale terapeut by urcite poradil. Treba to smerovat tak, ze tou terapii si potrebujes projit ty a aby byla uspesna, potrebujes u toho blizkou osobu, coz mama je. Drzim palce, at to zvladnete
Ahoj, děvčata Ti radí dobře, o tom žádná. Já bych však zkusila něco jiného. - Moje mami je totiž taky taková ta perfekcionistka, nikde se nesmí nic povalovat, vše se musí hned uklidit, na podlaze nesmí být smítko.... . Jenže, co si budeme povídat, na stroprocent to prostě nejde. Takže bych šla k ní a pak řekla, hele, máš tady tohle, nebo hele, tady máš šmouhu, nebo, tady máš prach..... . V mém případě to funguje...., okamžitě letí - cože? Jak je to možný? Tím jí dám najevo vše a je klid, aspoň chvíli
@bledulka84 já už k terapeutovi chodím, díky vyvolávanému porodu a následnému CS mám už přes 2 roky deprese :-/ můj psychiatr ovšem odmítá brát i rodiče pacientů - právě proto že se často setkává s tím, že ti rodiče očekávají potvrzení, že se trápí kvůli svým dětem... takže v tomhle nejsem jediná a cvokaře jí musím sehnat jiného.
@magdalenax - lol, to jsem hodně zvědavá, co by na tohle dělala moje máma 😀 asi by po mně něco hodila 😀
@bielamacka Nevěřím, že je možná změna. Co si o tom myslí váš psycholog/psychiatr? Musíte žit v neustálém stresu z ní "co ZASE bude".
Chyba je i na vaši straně, že si to necháte líbit: "není vyndané nádobí" X "no a co, moje věc", "moc vetrate" X "ty to neplatis, moje věc", "manžel je lempl" X "ja jsem spokojena. Jestli chceš urážet moji rodinu, tak bez k sobe".. atd.
Pokud se neodnauci rýpat a prudit, odstěhovat se. Zdraví máte jen jedno a jakakoliv nepohoda doma je spatna. Urcite bude zkoušet citove vydírat ("dali jsme vám pozemek, ty jsi nevdecna, či ja sama tady, ty me opustis bla bla").
to je PŘESNĚ MOJE MÁMA... ale přesně... to samé... přijede a už kouká kde by mi co zkritizovala, kde mám položený hrnek, že není v myčce, že je od malé zapatlané balkonové okno jak kouká ven, že nemá uklizené hračky ( i když si s nima zrovna hraje) ......je schopná jít mi i do skříně zda mám vše v komínkách.....
a řešení... přestala jsem jí k nám zvát... jezdíme tam my.... takže asi tak...
@bielamacka Maminka pravděpodobně není normální, nevěří si a měla by se nejdříve srovnat. Co tatínek? Žije s někým? A její maminka-nebyla přehnaně kritická? Má maminka své zájmy, nebo jen Tebe? Asi se ještě nesrovnala s tím, že dcera má svůj život. Že už se o ni nestará.Nechtěla by třeba mít psa?Malovat? Studovat? Škoda, že jí to někdo klidný neřekne.
@makrelka_2008 teda to musi byt taky peklo na zemi, jedina vyhra je manzel, kloboul dolu pred nim, ze se jeste tchyne zastava 👍
@bielamacka podle toho co pises bych taky rekla ze vam asi zavidi, kdyz se takhle zacala chovat az nedavno. A rekla bych ze podvedome ti zavidi i manzela akorat to dava najevo svym zpusobem...k psychologovi ji urcite nedostanete, asi bych ji to ani nenavrhovala, myslim ze by ji to hrozne urazilo oni to starsi lidi vidi jako hroznou potupu navstevu psychologa...muj manzel mel hrozny problem se svou mamkou, ona nevychazela z domu, max nakoupit, ale zi nakupovala jen hadry(obleceni) ktere se ji kupilo doma a nemela to uz kam davat, a nemela v tom kam chodit😒 l, doma ma opacnej problem, ona vuuubec neuklizi, ale opravdu ma bordel doma, usazenej prach apod...ji totiz porad vsechno boli a nemuze nic delat. Ani jit do prace...ale paradoxne s narozenim naseho syna (prvni a jediny vnouce) se hodne zmenila, podle me ziskala novou napln zivota, hrozne se na nej tesi kdyz tam jedeme, jezdime mu do mesta porad neco nakupovat apod...ale bordel ma bohuzel porad, malej ma 7m tak kdyz tam jsme tak se porad chova, ale zacne lezt nebo chodit tak nevim....ona ma vsechno roztahany po zemi apod...
@bielamacka přesně toto jsem si prožila se svou mamčou. Trvalo to tak od mých 24 do 30 let a jak píše @werumka bylo to období mámina klimakteria. Stal se z ní NAPROSTO jiný člověk, kterého jsem nepoznávala - zlá, útočná, agresivní. Co já se nabrečela! Tvoje máma ti dělá psychické peklo kvůli úklidu, obsesí májí mámy byla moje postava (respektive nadváha - a to ne že bych se na to chtěla vymlouvat, ale byla mi diagnostikovaná nefunkční štítná žláza, takže jsem si za to tak úplně sama nemohla). Nesnesla mého manžela (tehdy ještě přítele) a dodnes si pamatuju, jak se z ní před mýma očima stala opravdová fúrie, která doslova vystrkala manžela z bytu, že se nestihl ani obout, když se mně před ní zastal. PEKLO.
I když žijeme v bytě ve vedlejší ulici a de facto si koukáme do oken, eliminovala jsem návštěvy na 2 ročně - jedna na Vánoce a jedna v září, kdy celá rodina slavíme všechny možné svátky a narozeniny a pokaždé mi bylo dva dny dopředu špatně z toho, jak se do mne celou návštěvu bude navážet, pak bude brečet, jakou jí svým vzhledem dělám ostudu a že jí to dělám schválně...
Naštěstí už o tom píšu v minulém čase - mamče klimakterium přešlo a zase se dostala do relativního normálu. Jak se mi narodila malá, tak se vídáme i několikrát týdně a je to ok, ale bohužel ta "rána" ze zlých let ve mně bude pořád ☹
Takže moje rada zní - eliminovat návštěvy na absolutní minimum a počkat, až to přejde. Nervy máš jen jedny a nechat se několik let psychicky týrat jen z pozici, že je to máma, které jseš povinována vděčností - to ne. Vždyť ty musíš být psychicky fit pro svou dceru a pro svého manžela.
@bielamacka mrzí mě, co čtu. taky s mámou nemám ideální stav, ale takto daleko naštěstí nejsme 😅 každopádně bych se nenechala její odpovědí na návštěvu psychologa odradit. já bych jí na to řekla, ať tam tedy jde a donese ti ten verdikt černý na bílém s razítkem. že prostě za vše můžeš ty a manžel a ona je ta chudinka. pokud je ještě aspoň trošku soudná, tak jí musí být jasné, že něco takového jí nikdy nikdo nepodepíše.
@eimmy No, tak to máš ještě dobrý..., moje mami k nám zavítá, aniž by se ohlásila předem (už mám na to také založenou diskuzi jak dlouho...)
Jo, a není tomu tak dlouho, kdy si slušně naběhla. Povídá mi, hele, támhleto není hezký, vyhoď to, já bych to vyhodila (měla na mysli takovou tu kytku, co se jí říká bambus), načež jsem jí řekla,- ale prosímtě, žes mi to koupila ty, to ti nevadí?
@magdalenax :D :D no tak to je taky ovšem pěkná historka.... :D :D :D
@bielamacka
Je mi vás líto, musí to bejt na palici. Trochu to vypadá, že s mámou nehnete, a tak navrhuji zcela změnit váš přístup.
Já bych to tak nakonec udělala, pokud by vše ostatní ztroskotalo.
Měla byste jí překvapit, šokovat, vzít jí vítr z plachet.
Evidentně k vám nemá žádný respekt a to je špatně, pak si na vás vylejvá svůj problém, vztek, úzkost.
Vsichni jdou tam, kam je ten druhý pustí!
Zkuste jí nedat příležitost.
Vůbec !!!!
Nedovolte jí vstoupit a psychicky vás týrat.
Nedovolte, aby z vás soustavně dělala onuci.
Postavte se jí.
Asi jen tím se zachráníte. Buď jí to dojde a nebo nebudete už trpět.
Nedovolila bych jí vstoupit k vám domů s takovým nespravedlivým a neadekvátním chováním. Není vám deset let.
Zkusí začít "prudit", ostře bych jí do toho vstoupila a požádala jí, ale opravdu důrazně, aby s takovou opustila váš dům.
Nepřejete si, aby k vám chodila bez pozváni. A pokud jí pozvete a ona zas spustí svou, tak hned ukončit a poslat pryč.
Vy jí nerozmazlujte, nekupujte dobroty, nechoďte k ní na kafe, ignorujte jí.
Třeba jí dojde, že s takovou vás ale může velmi rychle ztratit !!!! A že by jí to mohlo dost bolet.
Držím Vám palce!
Je tu možnost skupinové terapie tj. Ty a máma.
@japona já se ale ohradit dokážu, nejsem člověk, co by si nechal všechno líbit.... bohužel i klidná argumentace většinou vyústí v hádku.
@kika_21 Můj táta umřel, když mi bylo 6 let, mamka v průběhu let měla pár partnerů, ale se všemi se rozešla ona. Koníčky má, je to VŠ vzdělaná, sečtělá, poměrně vysoce inteligentní osoba, proto mě právě zaráží, jak moc se najednou změnila.
@nick1234 nemyslím si, že závidí.... ona si naopak myslí, že můj život je špatný, ne úžasný.
@blahova_andrea upřímně, to jsem jí právě řekla včera.... že ať si teda zajde ke cvokaři, všechno na něj vysype a přinese mi lékařskou zprávu, že za její utrpení můžeme my. Rozsekalo mě ovšem to, že ona si i tak dál myslí, že by jí to ten cvokař řekl 😀 Takže jí ho hledám a uvidíme 😀
@zuzaroza jak už jsem tu psala, já nejsem poddajná povaha, která by si od ní tu šikanu nechala líbit, já jsem v tomhle po ní - argumentuju a dokážu se hodně dobře pohádat. Nenechám ze sebe dělat vyvrhela a onuci, jen mě už vyčerpává, že to je pořád dokolečka. Umím být stejně dobrý manipulátor jako ona, jen určitá elementární slušnost mi brání rozložit na atomy vlastní matku.
@lasicek to už mě taky napadlo
@bielamacka Nevím, kolik je Tvojí mami let, ale předpokládám, že bude o hodně mladší, než ta moje. Ale jedna věc - která se tak nějak shoduje s Tvým problémem. Tenkrát bylo naší mami nějakých 55, možná o něco víc, to už také přesně nevím, protože se řídím přestěhováváním místností v bytě. Přišli, sedli si a mami začala vysílat. Chvíli jsem lehce oponovala, bez jakýchkoliv vlastních výlevů a táta dával mami sakra najevo, že mám pravdu a že si to má nechat. Mami nepřestala a táta se zvedl, že čeká v autě. Prostě mami vygradovala situaci tak, že došlo k výměně názorů a táta to poslouchat nehodlal a odešel. Mami si myslela, že se vrátí, ale mně bylo jasné, že ne a začala jsem sklízet ze stolu. Mami ještě něco prohodila, načež jsem jí řekla, - hele, táta odešel a ty můžeš jít za ním. Dopila kafe a odešla. Podotýkám, že byl všude pořádek, její výtky se týkaly kravin, jako proč mám tuhle vázičku tam a tohle zase tady a proč nedám tohle tam a tohle zase pryč.... . Byl dlouho, ale opravdu dlouho klid. I když né napořád. Když přijde a začne, tak jí prostě řeknu, že si má uvědomit tohle a tohle a pokud se jí to nelíbí, že jí můžu připomenout tehdejší událost znovu. Někdy to i zabere.
To také přišla, sotva vešla do kuchyně, tak spustila, jéžiš, vy tady máte bordel! Jen jsem vykulila oči, zda tomu, že mám na lince krájecí desku s nožem, vařečkou a sekáčkem na cibuli, jelikož jsem akorát vhodila do hrnce základ na guláš, jestli tomu říká bordel, tak to ať tedy promine.
Nevím, jaké by chtěla mít děti. - Ségra sice není taková hospodyně, jako já, to je pravda, ale domácnost má jako klícku, tam se dá jíst z podlahy a je naprosto jedno, kdy k ní člověk přijde, protože je to tam v cajku dvacetčtyři hodin denně, co se týče profese, je to prostě špička ve svém oboru a i jinak velice praktická holka, která si dokáže velice dobře poradit. Já jsem zase spíš taková ta ekonomka (vyhlášená v celé rodině), je opravdu málo věcí, které neumím a to, že nemám vždy naleštěno, - bodejť bych měla, když jsem tu jak malá manufaktura. Mám vrstevnice, které k rodičům chodí pro peníze, jsou rády, že umí uvařit alespoň základní jídla a doma mají to, co mají - ale jejich věc. Sem máma přijde, šlápne na zrnko kočičího steliva, čemuž v podstatě zabránit nejde a už je oheň na střeše.
A ještě - ale to se zasměješ - zasmějete holky. Moje mami hrozně ráda vyzdvihuje dceru bývalých sousedů. Je fakt, že je tam pořádek, to se jí vzít nedá... ale slova mojí mámy.... (jméno změněno) ...no, to víš, Ivetka, je prostě bezvadná holka, no aby si udržela post, tak zase ještě studuje, do toho rodina, domácnost, práce... . No, a to víš, aby se mohla o víkendu věnovat rodině, tak to přijde ve čtvrtek z práce a uklízí, jede celej barák od shora dolů. To utře prach, uklidí koupelnu, umyje futra, dveře, zábradlí, vyluxuje, vytře....... (podotýkám, z práce se dostane domů nejdříve ve tři odpoledne). Když už jsem tenhle projev slyšela asi po šesté, tak jsem jí zarazila, aby se laskavě probrala, že je to nemožné, že věřím, že ano, že utře tedy ten prach, vyluxuje, vytře, ale ať mi netvrdí, že každý týden myje ty futra atp., zda náhodou nestihne umýt i okna, protože je to absolutní nesmysl. Tak sklapla a už to dlouho nezopakovala, ale věřím, že to zase přijde. To už budu ale ostřejší
maminka bude pěkný manipulátor...vygoogli si pár článků, jak s takovým člověkem jednat, ale chce to pevné nervy, v případě agrese (i slovní třeba) přerušit kontakt -aby si mamka uvědomila, že dělá chybu), podle mě už vidí, že jsi mimo její vliv, tak kope kolem sebe -pravděpodobně chce mít vše pod kontrolou (tvůj život, k tomu patří i to kecání do všeho a úklid všude)
http://zdravezdravi.cz/partnerske-vztahy/manipu...
Přeju ti hodně sil, a třeba si to mamka uvědomí