Netěší mě role matky 😞((

které tu všechny matky pociťují: užívání si role matky, nejšťastnější období v životě, nepopsatelná mateřská láska apod.

A tohle ti nakukal kdo? Snaž se vidět to lepší, snaž se užít si den (mně pomáhalo dát mimino do kočárku, uhoupat a pak s ním 2-3h chodit po venku, po sluníčku, doma skoro nespal, kolikrát jsem si šla s oběma dětmi lehnout přes den, bych spočítala na prstech obou rukou, obvykle sotva jsem usnula, bylo dítě hore a já akorát naštvaná a ještě víc unavená), snaž se přežít. Obvykle po 6měsíci to bývá lepší, a potom od roka. Pro mě nejlepší období bylo mezi 1 a 2 rokem. Noci byly u nás podobné, oba vždycky vstávali brzo, a byly doby, kdy se jeden budil 5x na kojení a druhý 3x, na čurání, na pití nebo jen tak. Zapomeň na to jak by ses měla cítit a na nějaké depky že se tak necítíš. Každá matka a dítě je indivindi.

@lenkagsxr
Je to hodně náročné, vědět že, děláš pro miminko všechno možné a ono ne a ne se utišit nebo to ocenit. Po pár takových vypjatých chvílích, opravdu člověk začne pochybovat jestli ho to ještě baví nebo jestli udělal dobře s pořízením miminka.
Tříměsíční miminko vyžaduje hodně pozornosti už jen proto, protože si neumí samo hrát, sotva ví, že jeho ruce jsou jeho. Proto, když nespí a nejí, tak chce aby u něj někdo byl.

Neboj se. Vše se spraví. Jakmile si začne samo hrát, vydrží s hračkama a ty si můžeš oddechnout, nebo se věnovat čemu chceš.

S naší sárinkou to bylo podobné, kolikrát jsem jí chovala na rukách i celé odpoledne, bylo mi fakt na nic. Neměla jsem čas ani se najíst nebo se osprchovat. Všechny tyto činnosti jsem dělala až přišel přítel z práce. Kolem 4-5 měsíce se naučila koníčkovat a od té doby si hrála sama a já měla čas třeba se najíst atd.

Vydrž to a uvidíš, že tě to začne těšit 🙂

Ahoj, ta tvoje situace mě mrzi, vim jak se cítíš. V podstatě jsem to taky tak prožívala, až na to, ze první půlrok se mi zdal v pohodě, ale po pul roce mala začala hůř spát, vic se vztekat a mě to prerostlo přes hlavu. Mužu tě uklidinit, že miminko se přestane vztekat jakmile se začne sám přesouvat, myslím plazení. Po roce je to uz lepší, ale mě se jeste další půl rok zdál hrozný, protože jsem prostě měla deprese, pomohli antidepresiva.
S tím usinanim opravdu chapu, stavi pár nocí, kdy se mala budi castejs, a už usinam klidně i 3 hodiny. Chci se zeptat, spi teď dítě dobře v noci? Pokud spi dobře, myslím tim, že vstavas za noc max. dva krát, cítíš se navíc desne unavená a často se rozbrecis, možná máš taky deprese, zajdi za psychiatrem.
A nemůže babička přijet k vám na pár dni? Snad může zůstat, kocarkovat a tak. Nemusi přece vozit k sobě 100 km. K nám jezdi babička 400 km, přijede na týden, ja si fakt odpocinu....

@zyoma Já v noci nevstávám. Usne ve 21h a prbouzí se v 5 ráno. S babičkou (mou matkou) jsme přestaly vycházet od té doby co jsem jí řekla, že jí ho nepůjčím bez mého dozoru na několik dní, tak jak ona chtěla. Možná to deprese jsou. Ale víc mám spíš problémy s udržením nervů na uzdě. Jakmile cítím, že bych na něj zvýšila hlas kvůli tomu vztekání a kňourání, jdu pryč se zklidnit ☹
Říkám si: tak malé miminko a už se umí vztekat? Co budu dělat až mu bude rok? Má být za to pořád bit???? ☹

@lenkagsxr to samozřejmě ne. Malá se taky vztekala, bála jsem se co bude až bude větší, teď ma ale 21 měsíců a je to zlaticko. No vzhledem k tomu, že pocitujes vztek a máš problém s usinanim ( asi protože premyslis o prozitem dni, a vis, že až usnes, tak ráno o zase začne- aspoň u mě to ak bylo) doporucovala bych ti zajit za doktorem. Ver mi, ze s miminkem to bude lepší, otazka je, jestli ty se budeš citit lip...

@lenkagsxr rozumím Ti, taky pro mě nebyl začátek u obou dětí jednoduchý...
zkrátím to a napíšu praktické věci
- na spaní: meduňkový čaj 2x denně a k tomu před spaním homeopatikum Sedatif (mně pomáhají 2 tabletky nechat rozpustit pod jazykem), je to i na uklidnění při velkém stresu nebo úzkosti
- na pocity frustrace , viny, vyčerpání, deprese atd. - super jsou Bachovy květové esence - tam se dají namíchat různé esence, i na projasnění mysli, to taky pomáhá při usínání

Výborná je taky koupel v Balneolu - je to na uklidnění, na imunitu, na pleť.... (můj syn to vyžaduje, protože se mu po tom prý krásně spí, teď jsem dávala na dohojení kůže po neštovicích atd.).

Důležitá je domluva s otcem, aby si pomaličku zvyknul brát dítě ven - i kdyby to bylo na půl hodiny, hodinu k večeru nebo o víkendu.... já si taky neumím představit, že bych dala 3 měsíční miminko přes noc k mamince, na druhou stranu, když člověk vypne, tak si neuvěřitelně odpočine..... jen je někdy těžké z toho kolotoče vystoupit, protože člověk je tak vyčerpaný, že už ani nechce / nemůže 😔

---
A hlavně: prosím Tě, velká část mateřské dovolené je o ohromné trpělivosti, vyčerpání a neustálé práci na sobě..... stejně jako těhotenství může být velmi náročné, tak stejně to může být na MD.... někdy to trvá měsíce než ta role matky "sedne"....
já si začala staršího užívat zhruba v 5 měsících a i pak byly momenty, kdy jsem byla zoufalá (velmi těžký růst zubů a pak vzdor - tam jsme právě došli k takovému vyčerpání oba, že jsem objevila Bachovy květové esence)....
u mladší jsem si to opravdu začala užívat až když šla do předškolky, ve 2.5 letech.....

a oba najednou, to byl záhul řádný, nulové hlídání, děti po 2 letech, já zdr. potíže, děti se neustále praly, byli jsme z toho s MM nešťastní....
upřímně si je oba užívám poslední asi 2 měsíce 😅 😅 ale většinou to bývá dřív, většina lidí má nějaké hlídání a děti se takhle extrémně neperou...

jinak doporučuju nahlásit se na nějaké cvičení - např. večerní pilates je pro mě záchrana často po domácnosti, dětech a práci....
a nebo alespoň s malým - plavání nebo nějaké cvičení je aspoň částečně relax a hlavně poznáš jiné maminky a uvidíš, že v tom nejsi sama!!!

drž se 😉

@lenkagsxr ty bláho..to bych chtěla zažít s miminem, spát celou noc. Podle mě je problém v tom že ti trvá dlouho usnout, protože jinak 8h spánku je luxus pro většinu matek. Řešila bych napřed tohle.
Některé miminka jsou neklidnější, náročnější..a spíš pomáhá ho konejšit hned a nečekat až to vygraduje. Pamatuju že v tomto věku jsem měla miminko pořád buď u prsa, nebo v náručí, nebo jsem jezdila s kočárkem. Taky nesnáším vřískot. Bylo to těžký, ale s domácností mi pomáhala babička, hlavně teda u druhého, u prvního jsem to nehrotila. Mrzí mě že se nemůžeš na mamku spolehnout, aby ti pomohla. A co někdo jiný z rodiny?

@lenkagsxr buď v klidu, malá miminka se umí vztekat řádně 😅 😅
většinou to je nějaká frustrace - chtěly by se hýbat nebo je něco bolí, nechtějí být samy atd....
zkus to vidět i z jeho úhlu trošku ....
a když nemůžeš, tak počítej, já chodívala na balkon, tam jsem počítala 😝 nebo jsem udělala co jsem mohla a pak jsem mu prostě řekla i jako miminku, že ho mám hrozně ráda, ale už nemůžu, nevím co by potřeboval a jen jsem ho držela.... to, že se vzteká nebo brečí, není Tvoje vina 😉 ! někdy prostě chtějí jen ty emoce nějak ventilovat.... prostě neumí mluvit...

hlavní, aby ses vyspala a fakt doporučuju ten Sedatif a Bachovky.... klidně můžeš kombinovat, ani jedno z toho není návykové a může se i při kojení.... jakmile budeš víc odpočatá a klidnější, tak se to projeví postupně i na malém 😉
vydrž, za chvilku se začne víc hýbat a bude to lepší, opravdu ty první měsíce jsou velmi náročné často a je potřeba být na sebe hodná 😉
pochval se, kup si něco, udělej si něco dobrého, dej si oraz, jdi na masáž.... děláš co můžeš 😉
a neboj, zlepší se to! nebude to třeba hned zítra, ale věř, že pak budeš vzpomínat jak byl maličký....
mě dneska když děti někdy zlobí tak jim vyprávím co prováděly a jak jsme spolu třeba brečeli když jim rostly zuby nebo je bolelo bříško, jak mi vběhly do silnice, jak se ztratily nebo něco rozbily... většinou poslouchají, očička dokořán, hrozně je to zajímá a uzavírají to tím (ten starší, je mu 6), že maminky to nemají lehké 😉

zásadní je ukazovat lásku sobě i dítěti.... někdy člověk neví co by, tak prostě to dítě jen drží a čeká až přestane plakat... i to je mateřství, nebo možná hlavně to je mateřství.... člověka to pořádně vychová k trpělivosti a ocenění drobných pokroků....

a nezříkej se pomoci okolí, nemusíš vše dělat sama 😉 dítě může být s tatínkem nebo babičkou, i když třeba ne přes noc.... je to i jejich dítě a mají právo a povinnost pomoci 😉 i když někdy není lehké to přijmout, sama s tím mám potíž kolikrát, ale děti potřebují být i s někým jiným občas, s věkem se ten čas pak natahuje, je to pro ně dobré vidět i jiné lidi, taky na ně zkouší jiné triky 😉 😀

@lenkagsxr ,........................pro mě byl zatím nekrásnější pocit celého mateřství okamžik,když jsem po porodu viděla své prvorozené dítě.Prvních 14 dní to celkem šlo,pak opadla novorozenecká žloutenka a miminko mi spalo(s 2.pauzami na krmení)v noci 22-6:00 a přes den si dáchlo tak 3krát po hodině.Takže když zrvna zabralo,snažila jsem se doma poklidit,uvařit apd. a jinak jsem jezdila s kočárem po okolí-nic jiného ho nezabavilo a já alespoň zhubla nabraná kila v těhotenství.Zlepšilo se to,až když mu byly cca 4.měsíce a začalo zvládat přebírání hraček z ruky do ruky.Současně se mu začaly klubat stoličky,takže jsem se od té doby do jeho 2.let moc nevyspala. 😅
Chce si to uvědomit,že už to nikdy nebude taková pohoda jako dřív a že svůj volný čas budeš muset řídit podle potřeb svého dítěte.Mě také před narozením dětí stereotyp ubíjel a od té doby je opravdu každý den jiný.Je to sice fizycky a časově náročnější,ale tím pádem není tolik času se zabývat sama sebou a není ani prostor k tomu,abych se zabývala zbytečně chmurnými myšlenkami.Až si pořídíte další dítě,ještě si ráda vzpomeneš na toto období,které zrovna prožíváš-věř tomu 🙂
Přeji pevné nervy a hodně optimismu 😎

Já si asi ty Vaše komentáře vytisknu a dám si je nad postel. Ne jen že mě rozbrečeli ale i zklidňují.

@lenkagsxr ,......................ještě se zeptám-kojíš malého nebo je UM?

UM, netvořilo se nám mléko. Zkoušeli jsem kojit první týden v porodnici.

@lenkagsxr já mám tři děti 😉 Starší kluci měli velké koliky prakticky do zavedení příkrmů. Vypadalo to tak, že když byli vzhůru, tak řvali ☹ Po půlroce se to zlepšilo a už byli zlatíčka...
Když jsem měla jen jednoho, moc mi pomáhaly vycházky s kočárkem třeba na dvě hodiny po venku, to si člověk vyčistí hlavu....
Teď mám 4měsíční holčičku, bolení bříška prakticky nemá, ale taky nevydrží sama si hrát, prostě nechce být sama a já potřebuju uklidit, uvařit, vyžehlit, vyprát atd. atd.Teď jsem si pořídila ergo nosítko a je to o mnoho lepší, můžu se aspoň najíst a napít v klidu, nachystat klukům něco k snědku, prostě aspoň neslyším řev a nejsu nervózní. Moc mě mrzí, že na ni mám tak málo času, ale určitě se to zlepší, až bude lézt, ty hračky jí budou víc zajímat. Na druhou stranu holčička mi spí taky celou noc, to jsem u kluků neznala, byli vzhůru 3x za noc do půlroku.
S tím nosítkem chodím i se starším do školky a ze školky, občas nakupovat. Je to někdy lepší než kočár, protože může být vzhůru a pozorovat, má větší rozhled nebo po kojení můžu hned vyrazit ven, po chvilce si odbrkne a netlačí jí bříško, jako když by ležela v kočáře.
Já se ti nedivím, že jsi nervózní, s mimčem je to obrat o 360 stupňů, prostě musíš se starat a tvé potřeby jdou stranou, ale bude líp, uvidíš, mimi ti to vynahradí až bude větší, pak budeš vzpomínat, jak byl malinký, hrozně rychle to utíká.
Zkus říct manželovi, může jezdit s kočárem, když přijde z práce nebo o víkendu. Nebo babička, když přijede...Teda takhle malý miminko nemůže být od mámy odloučený, to by měla pochopit .

@lenkagsxr To přejde, první dítě je vždycky záhul...popravdě, jsem ráda že už to mám dávno za sebou, ve 30ti bych to asi nesla ještě hůř. Časem se vše srovná. Hlavu vzhůru 😉 Udělej si sem tam chvilku pro sebe, já na mateřský strašně "kafuju", když už nekouřím 😀 S druhým dítětem je to 200% snažší, alei tak mě točí. Málokterá máma je Matka Tereza aby byla stále šťastná.

@lenkagsxr ještě mě napadlo, jestli máš v okolí nějakou kamarádku s mimčem, že byste kočárkovaly spolu nebo se chodily navštěvovat, děti by si vyhrály a vy pokecaly 😉

Zkus vidět v každem kousku kousek dobrého,co tě potěší....najdi v něm neco kladneho..Zkus se vciti do jeho role,...on z tebe ty pocity cíti,ktere v sobe maš.
Když potřebuješ usnout a nejde to,predstav si prazdno,natlač svoje myšlenky uplne do zadu do hlavy,jakoby si je chtela vyhnat a postupne z hlavy vypadavaji a cele si to predstavuj,budes citit jak se ti hlava vyprazdnuje a čisti k spanku a zabereš.Doufam,...Spánek,klidny spánek hodně udela...
Hodně štestí

@lenkagsxr netrap se tím, takových maminek je! Mám 3 děti a jediný miminko, které jsem si vyloženě užívala, bylo až to poslední. U prvního mě napadaly myšlenky: proboha, co jsem to udělala? Druhé miminko, tak nějak zapadlo do již zajetého režimu.

Jen jsem ti chtěla poradit (teda snad). Píšeš, že se malej chce hodně chovat. Myslím, že by ho uklidňoval větší fyzický kontakt. Proto bych ti doporučovala pořídit nějaké ergonomické nosítko a začít ho v něm nosit. Já s dcerou i se synem takhle fungovala často. Byli spokojení, že jsou u mě a já nebyla na nervy, páč neřvali 😉

@lenkagsxr ahoj, tvé pocity jsou podle mě úplně normální ...... každý člověk chce, ať vše jede podle něj a vše zvládá ....... náš malý měl řemínky na kyčle a tím pádem půl roku jsem jezdila s kočárem po venku.

Narodil se v prosinci a od Vánoc do května byl můj denní režim ..... nakojit, do kočáru, 3 hodiny jezdit s kočárem, nakojit, ......atd od 7h ranní do 20h večer ...... někdy jezdil MM od 21 do 22h, když pak usnul spal do rána....... jídlo jsem měla na předzahrádkách ve sněhu ...... ukecala jsem vždy obsluhu.......... pokud jsem nejezdila s kočárem tak řval, protože ho bolelo břicho.

Kdykoliv ho někdo chtěl půjčit, tak to jsem taky nechtěla, jednak se mi zdálo, že nevím co s ním bude dělat a pak že by to mohlo znamenat, že to nezvládám. V podstatě je to o kontrole.

Užívat si to ....... až když začal lézt...... oblékla jsem mu kombinézu z druhé ruky a zkoumal zákoutí naší zahrady........ 😀 ....... pak nastal druhý level........ když místo chůze běžel ........ slova mudr. ....... preferuje rychlý motorický pohyb😀 Moje nervyyyyyy......
Jsi dospělá a přece s tebou nebude mávat malé mimi ......... musíš se naučit jak s tím vydupat😀, aniž by tě to ničilo ...... zjistit co zabírá...... a pak už jsi v pohodě.
Já jsem si v mrazu a v dešti říkala, ještě že je to taková blbost ...... ježdění s kočárem .........
Mimochodem mimi od kámošky neřvalo pouze v autosedačce...... a protože nemá auto........ ani klik na kočár na autosedačku...... tak tu autosedačku vrazila do kočáru a jezdila tak ........ a když uslo, tak ho přehodila do kočáru. Proto se v hodně knihách píše o zoufalých matkách😀

@lenkagsxr Můžu tě uklidnit, že já si roli matky neužívám doteď. Nebo si pod pojmem "užívání si" každej představuje něco jinýho. Strašně mi vadí ten mus - i když se ti nechce, stejně se o něj musíš postarat a je jedno jestli jsou 3 v noci, jestli tě bolí hlava, jestli jsi půl dne nejedla,... (Je teda fakt, že moje dítě prospalo celou noc až od roku, takže to máš fakt luxusní, jak už tu bylo řečeno.) Jsem strašně netrpělivej člověk a rychle vypěním, takže když začal řvát a já opravdu nevěděla, co chce a šly na mě nervy, nechala jsem ho ječet v košíku v obýváku, zavřela dveře + další do ložnice, přikryla si hlavu polštářem a usla. Ať si kdo chce co chce říká, většinou jsme se oba uklidnili a usnuli. 😀 Souhlasím s tebou, že není nutný dítě neustále nosit v náručí, mít u prsu nebo s ním mlátit v kočárku. Musí se naučit zabavit samo a to už určitě pomalu může začít. Když je mi nejhůř, stále si opakuju, že tohle životní období trvá jen pár let a na druhou stranu je moc hezký, když se k tobě z ničeho nic přibatolí, obejme tě a dá ti pusu. A i ten tvůj dareba se na tebe určitě už umí zadívat tak, že si uvědomíš, že nikoho jinýho na světě nemá radši. 😉

tak sama za sebe tě mohu ujistit, že nejsi sama 😉 já to cítila dá se říct stejně. prostě mi lítaly hormony, nastupovala poporodní deprese...jako bych četla sama sebe 😅 já sama, když na to vzpomínám, tak šestinedělí beru jako peklo, do půl roku jako očistec a pak už je to jen lepší a lepší...neboj...i tvůj ráj se dostaví 😉 je toho teď na tebe prostě moc. je to velká změna, psychická a fyzická zátěž a ne každá žena je rozená matka, která prostě ode dne D vše ví, umí a je v pohodě. taky se dodnes stydím podobné pocity přiznat. nebo to, že jsem své dítě nemilovala bezmezně hned, jak mi ho po porodu položili na bříško, jak to spousta matek popisuje. prostě moje láska sílila s dobou, kterou jsme spolu strávili, s chvílemi, které jsme prožili, s problémy, které jsme úspěšně překonali...víš kolikrát já se musela jít vybrečet v zoufalství do koupelny, když už jsem nevěděla kudy kam a dítě pořád nespokojené a já s pocity neschopné matky, že to s ním neumím...mateřství je pro někoho kratší či delší dobu prostě boj...ale neboj...i ty vyhraješ a svého syna si začneš užívat. já toho svého dneska miluju tak šíleně, že se mi chce až brečet, když na to pomyslím a to budu mít brzo další dítě. šíleně se bojím, co zase bude, ale z druhé strany už vím, že se to zvládne, že to přejde a pak už to bude super. prostě všechny ty starosti budu mít 2x. stejně tak ale potom tu obří lásku, pýchu a pocit, že jsem pro někoho ta jediná, milovaná a dokonalá, ať už jsem jakákoliv 😉

@lenkagsxr to máš zlatý, že nevstáváš. mě malej vstával po hodině a půl, ještě v roce a půl jsem vstávala nejméně každé 3h ☹ tvoji mámu teda nechápu. já nechala malého své mámě poprvé taky asi ve 3m, ale to max. na dvě hodinky, když jsem se šla nechat ostříhat a vzala to i s nákupem a to hlídala u nás doma. vůbec nechápu, jak po tobě může chtít, abys jí tak malé miminko půjčila na několik dní do cizího prostředí! to mi přijde jako necitelná nehoráznost ☹

@lenkagsxr https://www.modrykonik.cz/blog/pebecka/article/materska-laska-se-nerodi-s-ditetem-pngpzr/

pozri si tento blog. Urcite v tom niesi sama.

@lenkagsxr Taky já přispěji do diskuze.Jsem na tom úplně stejně jako Ty. Moje dcerka je sice hodné miminko,ale radostné pocity mateřství zatím nenaskočily.Nesnáším řeči typu -po šestinedělí se to srovná, užívej si miminka dokud je malé, strašně rychle to utíká...Šestinedělí jsem probulela v koupelně s pocitem jestli budu mít dceru někdy ráda a proč jsem vůbec do toho těhotenství šla, že by bylo lepší pořídit si pejska, uvažovala o psychiatrovi.se strašnými pocity,výčitkami sama sobě.Několikrát jsem skoro přemýšlela o babyboxu 🙂 Šestinedělí mám za sebou-čili jak psala blahova_andrea peklo končí, začíná očistec.Vím, jak je to těžké a nebudu na toto období vzpomínat.

Moc ti držím palce 🙂

@lenkagsxr cítila jsem se podobně, možná ještě hůř. Dcera nespala přes den ani v noci (usínal v 10 po 2-3-4hodinách pláče a kojení...spala do 12, pak se do 5 xx krát vzbudila....přes den spala 2-3x 20-30 minut...), když byla vzhůru tak plakala....bylo to šíléné a já se přiznám, že mě napadaly i takové myšlenky, že kdyby najednou umřela bylo by mi lépe a měla bych klid...pak jsem se za to zase nenáviděla....prostě hormony, únava, vyčerpání, zavření sama doma jen se řvoucím dítětem (plakala v kočárku , v autosedačce ...pořád)...hádky s manželem...myslela jsem, že to nelze přežít...určitě jsem měla poporodní deprese a pak už to byl začarovaný kruh ...prohlubování deprese plačícím dítětem, ¨únavou a přenos vzteku, deprese zase na dítě , které o to víc pláče...... Od 7-8 měsíců dcery se zlepšilo to nespaní přes den a samožřejmě už s ní byla i nějaká zábava, že lezla, začala sedět... a začala být i ve sporťáku a vše se pomalu vylepšilo. Nevím, kdy přesně jsem k ní začala cítit tu obrovskou lásku, ale přišlo to a opravdu bych za ní dýchala. Dlouho jsem si vyčítala ty myšlenky a bála se, že teď když už to nechci se jí něco stane, protože jsme jí to svojema myšlenkama přivolala☹. Ale teď nepřestávám žasnout nad tím jak je to úžasné, že ve mně a manželovi vznikl takový život...někdy mám chvilky, že se na ní dívám a úplně bych jí umačkala štěstím a láskou. Vydrž, vydrž, vydrž a snaž se najít způsob jak si odpočinout. Určitě to bude lepší a určitě jsi pro svoje dítě to nejlepší a nejdůležitější na světě a neboj už bude jen líp a líp a líp a až tě obejme, pohladí, usměje se na tebe, bude ti povídat, jak se mělo ve školce.....vše to nejde ničím jiným nahradit. Moc a moc držím palce ať to brzo lepší!

Zrovna dneska jsem četla, že mateřství jsou z 30% emoce a 70% rutina. Rutina časem ubíjí, nedostatek spánku taky, nutnost být v podstatě stále v dosahu, upřednostnit většinou potřeby dítěte nad svými, stereotyp, změna životního stylu a prostoru..to je většina a menšina jsou okamžiky kdy svítí slunce a procházíš se s kočárkem se spícím dítětem, kdy potkáš známou a pochválí ti jak máš krásné zdravé miminko a jak dobře vypadáš, kdy se miminko na tebe usměje, kdy ti usne v náručí..
Mateřství je někdy očistec a někdy ráj, střídá se to, a je to dost často fakt náročné. Ale obecně..stojí to za to.
Já z holek co znám od dětství jsem měla dítě skoro první, a taky první jsem byla vícedětná. Takže stále funguju jako "poradna" a podpora. Vím že většina problémů se časem vyřeší a že opravdu je to většinou časem lepší a lepší, případně jeden problém se vyřeší, a pak přijde druhý, člověk se fakt nenudí. Ale taky si živě pamatuju jak jsou první měsíce náročné, že se člověk skoro ani nenají, ani nezajde na záchod a když v noci 5x vstává, tak přes den nevypadá jako reklama na mateřství. Pak je asi fajn vědět, že to někdo druhý taky zažil a taky přežil. A nevyčítat si že ta reklama na mateřství nejsem a ani se tak necítím.
Mně hodně pomáhaly ty procházky, a pak taky chození do MC aspoň párkrát za měsíc, později sem tam i do obchoďáku, prostě mezi lidi. Já jsem teda kojila, takže prvních 7m se nedalo od mimča hnout na víc jak 20minut a muselo všude se mnou. Teprve pak se dalo zvykat na hlídání. Měla jsem kolem sebe vždycky dost známých maminek, se kterýma jsem se potkávala na procházkách, tak to bylo taky super.

@intacta neboj...vzpomínat budeš 😉 ne sice denně a dojetím, ale najdou se chvilky 😀

Jsem ráda, že některé pocity, které zažívám a nezmínila jsem se tu o nich, protože se stydím, že to tak cítím, jste tu zmínily Vy, např. Babybox apod. Však Vy víte 😉 (teď nevím jakého smajlíka sem dát, jestli ☹ nebo 😝 .
S tou láskou miminku je to složitější. Já ho mám ráda............když spí a směje se na mě. Ale jak vříská, nedokážu už ho vzít do náruče, protože pomalinku rupají nervyčky a nemohu ani zvýšit hlas, protože to je tedy potom vřískot, to by jste nevěřily. To víte, že jsem zkoušela tento vřískot přežít chováním v náručí.....moc to nepomáhalo. Takže jak pláče a vzteká se (i přesto že má vše, je najedený spod.), na 5-10min se vzdaluji do vedlejší místnosti. Mám strach být u něj, že mi fakt rupnou nervy a to dítě mě za chvíli začne nenávidět. Je tedy fakt, že po 3 měs. nepoznám kdy pláče hlady, protože ten pláč je stále stejný - hrozný hysterák a vzteklý vřískot, nejedná se o ,,normální" pláč. I doma, jak tu některá popisujete ,nic moc. Manželovi ruply nervyčky před chvílí co mu věnoval 2 hodinky a po 2 hodinách přišlo vztekání, tak ho prostě odložil do houpačky. A nastává chvíle, kdy jsme oba na nervy a chodíme kolem sebe a nemluvíme. A takhle je to dost často. Kéž by to už přešlo tyhle hrozný chvíle a fakt bylo lépe, jak píšete.

@blahova_andrea Asi jo 🙂 asi budu vzpomínat 🙂