Nešťastná po porodu. Dcera hrozně pláče, nevím si rady

@mrkvicka88 Hlavně nepanikař, ty začátky jsou někdy těžký. Zkus si najít nějaký systém který by VÁM vyhovoval, chce to asi chvíli zkoušet, ale neboj - věčně plakat nebude. U mojí malé byl třeba tak nepříčetný řev z důvodu častého kojení, bolelo ji pak bříško, a chtěla se uklidnit dudláním. A tím si to horšila. Když jsem začala dodržovat systém po 3 hodinách, byl zázračný klid a začala spát skoro celou noc. Jenomže jiným zase pomohlo kojit prakticky nonstop a nosit dítě v nosítku nebo šátku u sebe. Taky dudlík bývá účinný pomocník (a neznám jediné dítě kterému by zkazil kojení).Venku v kočárku na procházce taky dost dětí spí líp než doma. A taky povolat prarodiče ku pomoci s nošením, úklidem, vařením, vozením venku aby sis zdřímla - pokud máš tu možnost, neboj se říct že je tvé dítě náročnější než třeba jiné a že bys uvítala pomoc. Nenech si vnutit žádnou radu typu "tak to musí být", bohužel univerzální zázračná rada není. Projdi si co komu pomohlo, a zkuste si najít co bude vyhovovat vám. Určitě se ti to podaří, a potom se svět rozsvítí, a ty uvidíš s opravdovou radostí jak krásnou, šikovnou a zdravou holčičku máš .o)
Ještě k tomu strachu z ublížení - neboj, ty děti nejsou takový křehule jak vypadají, milující máma je to nejlepší co tvoje dcera má. Jediná její máma jsi ty, tudíž děláš všechno nejlíp.

Tohle je typicke sestinedeli. Vydrz! Bude lip, hormony jsou svina. Pro me to bylo nejhorsi obdobi v zivote, jak po fyzicke, tak hlavne psychicke strance. Pritel at misto "chytrych" zaveru vezme malou a ty se bez vyspat. Spanek je v tomto obdobi nejdulezitejsi. Spi kdykoli to jen pujde, kasli na domacnost. V sestinedeli se musite s mimi zharmonizovat, mimi se musi aklimatizovat (taky to nemaji lehke) a ty se musis zotavit po porodu. Takze no stress, vsechno se podda. Neboj!

Přesně, jak psaly holky výše - vydržaj. Bude líp, uděláte si s miminkem režim, tobě se uklidní hormonální bouře po porodu...
A za ty kecy bych střílela :"nedokážeš se postarat o 10-ti denní mimino..."
To, co popisuješ, zažívá hodně žen, ale žádná se s tím moc nechlubí...

Uplne jak u nas. Pripadala jsem si tak neschopne uplne ve vsem. Byla jsem nevyspana, podrazdena, ubrecena, vecne cecky venku... Nastesti manzel malou kazdy den vzal do kocaru a na hodinu dve zmiznul. A ja dospavala deficit. Dneska, kdyz se na to divam zpetne, tak byl nejhorsi asi ten nedostatek spanku. Ten zapricinil snad uplne vsechno zle... Takze radim, aby se pritel take zapojil a aspon jezdil s kocarkem po venku a ty se trosku prospis a naberes silu do dalsich boju. A neboj, presne jak tu pisou holky... Nebude to trvat vecne. Uvidis, ze po sestinedeli to bude lepsi. 🙂 A ten dudlik taky neni spatny napad. Nam teda hodne pomohl. 😉

Byla jsem na tom úplně stejně, naštěstí se hodně zapojoval manžel. Já ještě ke všemu nekojila, resp. jsem to pořád zkoušela, takže jsme ještě museli dělat dokrm a do toho jsem odsávala MM. O tohle to bylo náročnější. Manžel ještě malé připravoval UM okolo druhé ráno, mě poslal spát a já pak v pět a on v šest vstával do práce. Do toho mi moje maminka vozila obden jídlo a s taťkou si brali malou s kočárkem ven. A to bydlí 100 km od nás. Jak ti radí @alcar , zapoj přítele, případně rodinu. Kecat, že se nedokážeš postarat o 10ti denní dítě by uměl každý, ale ať si to taky vyzkouší. Takhle malé miminko ještě nemůžeš nechat vyřvat, An trpěla na bříško, takže jsme s ní v šestinedělí prochodili večer co večer až do půlnoci, případně mi usínala na břiše. Do toho máš naprosto rozhozené hormony a je to tvoje první. Neboj, začne se to zlepšovat. U nás zhruba tři týdny po porodu. Jinak taky bych jí dala dudlík.

@mrkvicka88 Není to jednoduchý, pořád je moc malinká a je potřeba si najít systém, sžít se, pochopit se... Pokud pláče stále i po kojení, tak je možné, že jí Tvé mlíčko nestačí... Případně bych zkusila dudlík, pokud ho přijme... Syn třeba dudlík absolutně odmítal, takže pro nás to řešení nebylo...
Řešila jsi to s dětskou doktorkou? A jak píšou holky, jsi teď hormonálně dost rozhozená, tělu bude chvíli trvat, než se srovná, takže podráždění, nevyspání, sebeobviňování se, to vše k tomu patří a je to normální... Prvně bych asi zkusila zajít za dr., jestli je možné, že malá pláče, protože má prostě hlad, nebo jen trpí silnou separační úzkostí a neustále vyžaduje Tvoji pozornost a přítomnost... A samozřejmě, zapoj přítele, rodinu... Blbě kecat umí opravdu každý, ale ať si to zkusí... Nech ho chvíli s dcerou, i když se třeba podaří ji uspat, aby s ní šel vel a ty si odpočiň a naber síly... A usne třeba v kočárku, při jízdě? Nebo jen v náručí případně u prsa?

Jéje, mám měsíční holčičku, tohle všechno mám velmi čerstvě v paměti. V porodnici nám řekli velké moudro: šestinedělí je hormonální bouře, takže když budete chtít brečet, tak brečte, když budete moci spát, tak spěte, soustřeďte se na miminko a na ostatní se vykašlete. A taky že jako maminky si vždycky nějak poradíme, hlavně k tomu přistupovat pozitivně Je to fakt obrovská změna, staráš se jen o sebe a najednou je tu malý člověk, kterého musíš zaopatřit a k tomu ty hormony, no hrůza 🙂 Mrzí mě, jak se k tomu postavil tvůj přítel, ale třeba to byla jen reakce v afektu podpořená nevyspáním a několika hodinami křiku miminka. Věř mi, že se s miminkem budete sžívat den ode dne víc.

Děkuju za odpovědi. Hormony jsou hrozná věc, včera už sem toho měla opravdu dost. Ještě kdyby to pochopil přítel. On se jí věnuje, uspí jí na rameni a jak jí dáme do postýlky, tak nanovo už je taky utahanej.. Bohužel sme na to jen dva a on chodí do práce. Pomohl mi i vysavač, ale to mi taky zakázal. Tak zkoušíme dudlík. Máte pravdu, že se musíme nějak naučit spolupracovat 🙂
@vera_vila K doktorce jdeme zítra, tak se zeptám, ale podle váhy doma by měla přibírat.

@mrkvicka88 Holka vydrz,bude lip! Ja mam doma zavislacka, prvni 4mesice jsem ho mela na prsu cele noci a vetsinu dni. V postylcve rval,jak tgr,takze od 2.dne snami spi v posteli,spi v klidu,jen se casto budi na kojeni. Postylku mame,jako odkladaci pult :D . Take jsem ho 4mesice v dobe bdeni nosila,protoze nesnasel byt nekde sam. 🙂 Byt tebou,udelam, vse,hlavne,aby mala nebrecela ( tj.noseni,spolecne spani= treba pres den,odpocinete si obe, caste kojeni. Ja sveho casu kojila co 1-2h). Ono si to sedne,potrebujete cas. Za mesic uz bude lip. 🙂 Drzim Vam palce!

@mrkvicka88 Místo vysavače můžeš použít i nějaký nahrávky snad na youtube, určitě ti tady někdo hodí odkaz, já o tom jen slyšela. Jsou tam takové zvuky pro miminka, ale můžeš to ztlumit, jak vám to bude vyhovovat. Přítel ať proboha nic nezakazuje, tím jí nijak neublížíš. My jsme uspávali elektrickým zubním kartáčkem nebo holícím strojkem :o) Věř, že pro svoje miminko jsi ta nejlepší máma, jakou mohlo mít. Ať je ten začátek těžký nebo lehký, patříte k sobě !

Tady máte odkaz na ty zvuky - vysavač, fén, sprcha - http://www.uspavac.cz/ Nám to tedy hodně pomohlo. Když malý nemohl spát, tak jsme mu to pouštěli i přes mobil, který jsme mu položili do postýlky. A fungovalo to 🙂

@mrkvicka88 Tak uvidíte.. Přibírat může, ale přesto jí to nemusí stačit... Nebo má třeba jen bolení... A nebo třeba opravdu trpí separační úzkostí... To těžko říct... Rozhodně se ale z ničeho neobviňuj, ač jsi unavená a podrážděné, dítě tě potřebuje, je to pro něj velká změna... Věnuj se mu, snaž se, aby nekřičela (může si uhnat kýlu), i když je to náročné... Za měsíc může být všechno jinak... Držím pěsti a přeji hodně sil a dej vědět, jestli jste u dr. něco zjistili...

u nás zabíral na spaní vysavač z uspávač.cz naše malá jedině při něm usla bez něj ani náhodou vydrž je to hrozně náročné,ale brzy bude líp uvidíš...naše malá byla taky hrozně moc uřvané miminko řvala nám skoro celý dny usínala kolem půlnoci...ve 3m. nám dr.řekla,že je hypertonická a hodně dráždivá začli jsme chodit na rehab.tam nám řekli jak s ní manipulovat a tak...a lepšilo se to,ale trvalo to dlouho hodně se jí líbylo v lehátku to byla spokojená..do dnes spí a náma v posteli už od miminka nechtěla být ani v postýlce...

Nam taky pomohlo uspavadlo White noise z youtube. Mela jsem ho nahrane v mobilu a ten jsem davala male do postylky. A pak taky nejruznejsi ukolebavky napr. od Celine Dion Miracle, taky je jich spoustu na youtube i s barevnymi efekty - mala na to rada koukala a uklidinila se u toho. 🙂

Pokud by mi tohle udělal můj chlap, tak ho vynesu v zubech a vykážu se společné domácnosti!!!!! Nechat vyřvat desetidenní dítě, potažmo stresovat matku takto po porodu?? Co si to vůbec dovoluje!!!

Co se týká mé rady, tak ti můžu říct jediné - nastěhuj se s malou do ložnice do postele - mazlete se, tulte se, koj jí jak si řekne a jakmile usne, tak usni taky... Ignoruj všechno kolem, bordel, chlapa - cokoliv a prostě buď pro ten malej uzlíček... On totiž celejch 9 měsíců znal jenom maminku, tmu a teplíčko - a teďka to nemá a je zoufalej... Tak mu to dopředj, brzo bude líp...

@mrkvicka88 Nic si z toho nedělej. Naše první mimčo bylo strašně uřvané. Dokázala řvát vkuse třeba tři hodiny, prořvala mi třeba celou noc. Trvalo to asi první tři měsíce. Nepomáhalo nic. Pak to samo přešlo. Některá miminka jsou prostě taková a musí dozrát. Byla jsem taky zničená, brečela jsem, měla jsem depky. Manžel mě taky moc nepodpořil .Chlapi to vidí jinak. Nedokázala bych ji nechat vyřvat, nosila jsem ji, než usnula . Nejsi vůbec špatná matka, naopak, děláš to dobře. Chce to čas, bude líp, neboj. Zkus ji pevně zavinovat, nebo si pořiď šátek, nebo manducu. To by mohlo pomoct. Taky jsem pouštěla fén, nebo vysavač, to ji trochu uklidnilo. Držím palce a věř, že to brzo přejde 😉

@mrkvicka88 miminkem se vubec nestresuj, urcite vsechno delas naprosto spravne. Je se naopak nejvic ze vseho tesim jak budu travit klidne cely den chovanim miminka 🙂 na nejake rezimy apod. nastava cas pozdeji, cele 6ti nedeli vnimam jako obdobi kdy mas patrit jen miminku 🙂
Pritelem bych se take nestresovala ale poradne bych se nadechla a hezky od plic ho servala co si to vubec dovoluje se k tobe takhle chovat a at si trhne ploutvi a vrati se na zem.
Stat ti plati materskou aby ses starala o dite - o nic jineho 🙂

@mrkvicka88 ... všechno děláš správně!!! Prostě některá miminka řvou - nám to ten třetí také ukázal. Nosila jsem, pořád, pořád u prsu .... po půl roce se začalo zlepšovat, ale i teď prostě je to vztekloun, když není po jeho, nedaří se, řve ...

Jejda, pamatuju si na první měsíc s prvním dítětem..všichni tři (já, otec a babička) jsme nad ním kolikrát stáli a kroutili hlavama co mu chybí, co máme dělat..člověk pořádně nic neumí, nemá žádný režim, potýká se s kojením, je nejistý, málo spí (anebo úplně v jiných rytmech než dřív), miminko je na něm závislé..U nás se to zlepšilo po měsíci, měla jsem fakt už skoro porodní depresi, ale zklidnili mě v nemocnici kde jsme museli 2 dny být (ne kvůli depresi), byla jsem tam sama, starala se jen o mimino, všechno ostatní oni, chodili si se mnou povídat, musela jsem vážit, tak jsem zjistila že malej pije hodně málo, proto chce často. Povzbudili mě ať jsem pořád s ním, ať spím kdy spí on, ať chodím hodně ven na slunko, ať kojím kdykoliv si řekne, klidně i natřikrát, a hlavně ať se uklidním. Od té doby ubylo 80% řevu, protože jsem ho měla fakt pořád na prsu pokud nespal nebo jsem ho nenosila. Pamatuju jak jsem půl dne proseděla na gauči u telky, kojila, malej mi spal na rukách..veget. A klídek. Pak se to ještě víc zlepšilo po 3 měsíci a od půl roku už to bylo zase jiné, zase lepší.

Nečetla jsem ostatní příspěvky, ale....NEBOJ....toto je nejhorší období, vždyt máš holčičku teprve pár dní, musíte se spolu naučit žít, musíš ji poznat a to stane nejdřív na konci šestinedělí, lépe kolem třetího měsíce...Důvodů proč pláče může být spousta, vyzkoušej dudlíček, třeba ji to uklidní...a tvůj přítel je borec....páč zládnout tak malé dítě tak brzy po porodu je fakt mazec, ať si to teda vyzkouší:o)....malá u tebe byla devět měsíců a musí si zvyknout stejně jako ty....držím pěsti, bude lépe uvidíš

Vydrž, bude líp. Některá miminka jsou plačtivější. A vůbec nedej na rady typu "nechat vyřvat" , naopak jí chovej, utěšuj, koj, případně dej dudlíka (neboj se toho), pokud to nezabere, rozbal jí, i z plíny a zacvič z nožičkama, dej jí na bříško, případně jí chovej v klubíčku, na tygříka. Je možné, že chce blízkost, anebo jí trápí bříško. A hlavně, nejen pro tebe je to změna, ale i pro ni.. najednou je jinde než byla zvyklá 😉

Ahojky, měla jsem to samé a skočila bych z okna, kdybychom nebydleli v prvním patře🙂. Ty začátky jsou strašně náročné, s miminkem si na sebe teprve zvykáte a k tomu ta šílená hormonální smršť. Ale neboj už brzy bude líp. MNOHEM líp. Doporučuju trávit den na manželské posteli. Celý den můžete ležet a tulit se, i kojit se dá v leže. Jakmile usne, odvalíš se na druhou polovinu postele (abys ji nezalehla) a jdeš spát taky. A klidně si k tomu kojení pusť nějaký filmík nebo sáhni po nějaké napínavé knížce. Zkrátka si to období co nejvíce zpříjemni a co nejvíce si odlehči. Na vytírání podlahy, mytí nádobí a podobné ptákoviny se úplně vykašli, s nezbytnými pracemi ať pomůže manžel, když je tak chytrej🙂 a ty zbytečné prostě vypusťte. To nejhorší, co může člověk dělat, je snažit se být jakási "dokonalá matka", přijímat návštěvy v bytě jako ze škatulky s usměvavým voňavoučkým miminkem v náručí, trávit x hodin denně venku, aby miminko bylo na vzduchu, nevzít do ruky ani mobil, aby na mimčo náhodou nešly škodlivé vlny, snažit se o perfektní životospávu a vstávat co nejdříve, protože je přece "ráno". Já jsem měla hroznou rodinu, která se mě do takovéhle role "dokonalé matky" pořád snažila vmanipulovat, a denně mi tam lezli nikoli pomáhat, ale kontrolovat, jestli je vše tip ťop. Kdybych mohla vrátit čas, všechny je vyhodím a z postele lezu tak maximálně na záchod🙂. To, co miminko potřebuje a ocení nejvíc, je, když budeš ty sama spokojená.

@mrkvicka88 jak zakázal vysavač? to nechápu..

Jo a sice nejsem v žádném případě zastáncem vyřvání, ale jednou jsme po pětihodinovém řevu (dcera dsamozřejmě nakrmená, přebalená, já ruce jako orangutan z věčného chování) s manželem v čirém zoufalství vzali plastovou vaničku, vyložili ji dekou, na to přebalovací podložku, položili jsme tam křiklouna bez plíny (aby měla volnost), zakryli další dekou, nalili si bílé víno, koukali z okna a nechali ji, ať se uklidní sama. Jsme jenom lidi a je důležité občas myslet i na vlastní duševní zdraví.

Asi takhle: U nás je to totéž v bleděmodrym. Už v porodnici byl malej nejuřvanější dítě ze všech. Doma se to jen stupňovalo. Jí max. každý 3 hodiny, i v noci. Buď spí (málo), nebo jí (hodně), nebo řve (nejvíc). Překonali jsme zácpu, větry i reflux. A stejně pořád ječí. Někdy chce nosit, někdy ne. V noci naspím minimum, protože často po jídle trvá třeba hodinu, než zase usne. Přes den jsem ráda, když si skočím na WC a najím se. Celý šestinedělí jsem probrečela (problém s kojením), myslím, že jsem dost možná měla i náběh na poporodní depresi. Pak to pár dní bylo lepší, ale teď už je to zase při starym. Občas to na mě padne a brečim s nim, protože už vážně nemám sílu. Naštěstí mám skvělýho muže, kterej se o malýho stará vždycky večer po práci a občas i v noci, když vidí, že už mám dost. U nás se to po šestinedělí nezlepšilo ani trochu. S nadějí vyhlížím každej další tejden a je mi moc líto, že jednou nebudu moct prohlásit, že jsem si naše malý miminko užila. Bohužel. Je to zatim nejhorší období v mym životě.:/

tiez si este intenzivne pamatam moj stav po porode, a ze to bol horor to nemusim hovorit, moje dieta sice neplakalo nejak extra vela ale ja som bola s nervami v haji, velmi som bola vyplasena, ustrachana, nervozna, uzkostliva.. bala som sa uplne vsetkeho.. ja som sa bala s malym aj chodit sama von s kocarkom.. strasne obdobie, dotoho mi neslo dobre kojenie, priserne ma to bolelo, maly sa aj nakojil ale po chvilke spustit taky rev ze az.. bol este hladny, mala som malo mliecka a jemu to nestacilo.. nemam na to dobre spomienky a moj manzo mi tiez nejak extra nepomahal, zostal sice s nami prvy tyzden doma ale cakal ze sa budem starat este aj o neho.. 😝 a ked isiel s malym von tak mne povedal aby som za ten cas navarila alebo prosto nieco urobila lebo on asi mal pocit ze on robi moju robotu alebo co.. vtedy ma velmi sklamal.. aj nastval.. ale zvladli sme to... a rob presne to co pisu hore holky, to su mudre rady.. skoda ze som o tom necitala vtedy 😀 drzte sa

taky jsem si pripadala neschopne, malej plakal, ktomu reflux, sestinedeli bylo horsi nez porod... ted uz mu budou 3 mesice a uz je to fajn, vse se koncem sestinedeli zmenilo 🙂chce to vydrzet. jen me mrzi ze jsem si ho vic neuzila

Milá mrkvičko, mysli jen na sebe a miminko, na názory okolí nehleď. Ty jsi máma, jestli má tvůj přítel blbý kecy, připomeň mu, že žádný učený z nebe nespadl a býk klidnou a vyrovnanou matkou se člověk musí naučit a nejde to hned. A jestli bude trvat na vyplakání, pošli ho na pár dnů k jeho matce, ať máš od něj pokoj 😉 Nedělky byly vždycky chráněné, všichni na ně byli hodní, nemusely pracovat, jen se sžívaly s miminkem. Připomeň mu tyhle staré dobré venkovské zvyky. Teď musí zabrat on - uvařit, poklidit, vynést koš, nakoupit. Když s tím nesouhlasí, pozvi svoji maminku, ať pomůže.
Šestinedělí je nejspíš nejhorší, co zažiješ, a pak se to obrátí k lepšímu. Hormony jsou rozházené, slzy tečou proudem, s miminkem si nerozumíte. Ale sleduj to den ode dne. Bude lépe a lépe. Každým dnem lépe odhadneš, co miminko zrovna potřebuje. Miminko si každým dnem bude více zvykat na to, jak plynou dny a noci. Tvé vyčerpané tělo se po porodu zahojí a nabere novou sílu. Kůže na bradavkách si zvykne na pusinku děťátka a přestane to bolet. Za pár týdnů se na Tebe poprvé usměje a všechny strasti odplynou...
Tvé obavy, že z tebe bude chodící dudlík, jsou jen nánosem nějakých společenských konvencí. Miminko bylo tvou součástí devět měsíců a chce být připojené i nadále. Je úplně normální, že novorozenci chtějí být stále u prsa - využij to na časté ležení s miminkem v posteli a odpočinek. Jak půjdou dny a týdny, jeho potřeba neustálého sání zvolní bude chtít jen, když má hlad. Dokud je maličké, chce cítit tvou teplou kůži a tvůj srdeční tep. Nemůže se "rozmazlit", prostě to potřebuje. Když mu budeš v jeho potřebách vycházet vstříc, vyroste z něj samostatná, citově vyrovnaná bytost.
A jeden slavný africký článek:
http://www.svetkolemnas.info/novinky/zajimavost...

@mrkvicka88 Jak tak čtu - když nechce spát v postýlce, ale v klidu spí přiteli na rameni, tak ji nechte spát společně. Na postýlku je času dost. Určitě se v ní cítí strašně opuštěná a proto v ní nedokáže spát a křičí. Přizpůsobte se jejím potřebám. Na nějaký "režim" je času dost.