Necítim se šťastná. Kde berete chuť do života?
Ahoj, chci se zeptat, co vas dělá v životě šťastnou? Mám dvouletou holčičku, která není tabulkové dítě, mám skvělého manžela, a přesto mám pocit, že spíše přežívam než žiju...
V podstatě mě to trápilo během života často, je mi 27 a pořád se to nezměnilo. Před půl rokem už to bylo špatné, a tak jsem byla u psychologa a psychiatra. U psychologa jsem neměla pocit, že by mi to nějak pomohlo a po několíka setkáních jsem to ukončila. Psychiatr řekl, že podle testu mi vychází deprese a už půl roku beru antidepresivum. Je to lepší, ale pořád necítím radost ze života. Už nevím co s tim, chci se proto vas zeptat, kde berete chuť do života? Co vás dělá šťastnou?
Vim, na jakou stránku píšu, vím, že většinu z vás dítě naplňuje a řeknete si: no přece dítě, kvůli němu tady hlavně jsem. Ale ja bohužel nemám pocit, že bych pro dceru byla dobrou matkou, trápi mě, že je trochu opožděná ve vývoji, a tak to vyčítam sama sobě, že kdybych byla lepší matkou, tak taková třeba není....
Nějak to na mě dneska padlo, tak jsem se asi potřebovala vymluvit...
@zyoma A máš někdy čas na své koníčky? Já mám dvouměsíční miminko a moc si to užívám, i tak jsem ale ráda, že mám tchýni, která mi obden na hodinku pohlídá, a můžu se věnovat svým zvířatům.
A taky se snažím tak dvakát týdně vypadnout s malým z domu (bydlíme na vesnici, kde nikoho neznám). Jdeme na procházku do města, dáme si sraz s kamaádkou a jdem na zmrzku.
Kvůli zvířatům nemůžeme nikam moc jezdit, ale o víkendech jezdíme na výlety.
Od října chci chodit na angličtinu a příští rok se vrátit na VŠ.
Chce to něco, co člověka vytáhne ze stereotypu.
@zamilovanadonej manžel taky říká, že se vzdycky na něco těší, dovolená, kavárna.... ja bohužel ne. Vzdycky si pomyslím, když jdu do kavárny, no tak to se budu muset nachystat, vyjít v čas, a co si vezmu na sebe....
Na dovolenou, co když se malé nebude líbit cesta? Co když se něco stane? Atd. pak už se ani na tu dovolenou netěším... vím, že asi znim jako blázen, ale ve všem vidím starostí....
@zyoma Na dovolenou bez děcka 😉 S děckem to není dovolená 😲 😀
@verumik to by asi chtělo, taky si říkám, že se asi zapišu od září na angličtinu. Ta mi vůbec nejde, už od zakladky jsem s ni bojovala. Ale tak nějak to vidím spíše jako povinnost, abych pak po mateřské získala lepší uplatnění, takže není to něco, na co bych se vyloženě těšila.
Bydlíme v Praze, tady bohužel kamarádek moc nemám, jedná je bezdětná a furt v práci nebo na zábavě. S pár maminkama jsem se pokusila seznámit, ale vždycky se mi zdají takové málo přátelské. Dřív jsem bydlela v Teplicích, tam se mi zdáli lidí jiné. Tady mám pocit, mít kamaradku s ditetem znamená, vyjít jednou za měsíc spolu na procházku. Jsem z toho trochu nešťastná....
Rodiče bydli taky v Praze, ale jsou unavení z práce, tak mi je prostě blbe je furt otravovat s hlídáním, když vim, že to sami nemají lehké.
@zamilovanadonej na dovolenou s děckem jezdime akorát na Moravu, jinak s manželem každý rok jezdime někam po Evropě, akorát manžel je aktivnější, a tak od rána do večera prozkoumavame pamatky. Dopadne to tak, ze se už těšim domu jak jsem unavená....
@zyoma Tak asi by to chtělo najít si spíš něco, co Tě bude bavit, ale na druhou stranu můžeš na kurzu potkat fajn lidi.
A co nějaké mateřské centrum, nebo cvičení pro mamky s dětma, nebo vlastně i ta Aj bývá s hlídáním dětí? Tím bys nemusela nikoho otravovat s hlídáním, a ještě by byla vellká šance, že se seznámíš s někým, kdo o to stojí.
Já to s hlídáním mám super, to nepopírám, malej je první vnouček a příbuzenstvo se o něj pere. Ale na druhou stranu bydlíme v zapadákově, Ty máš v Praze spoustu možností o kterých se nám tady může jen zdát.
@zyoma Mám pocit, že budeš šikovná a cílevědomá žena a možná i proto se necítíš být momentálně šťastná. Já se s tím také peru celý život, kdy mi připadá, že bych měla být šikovnější, chytřejší, lepší matka apod. Jenže když se na to kouknu reálně, tak vlastně šikovná, chytrá a dobrá matka jsem. Jen si kladu příliš vysoké cíle. Pravdou též je, že jsem s holkama už nějaké tři roky doma, což je celkem ubíjející. A starší také nebyla dlouho "tabulkové" dítě, takže Vojtovka, neurologie a podobné věci se nám též nevyhnuly. Naštěstí z domu pracuju, což mě přivádí i na jiné myšlenky, než "papání, kakání, spinkání". Pro mě jsou relax třeba ruční práce, že občas holkám něco ušiju, upletu nebo uháčkuju a totálně si u toho vyčistím hlavu. Teď jsem začala po večerech i cvičit a to mi také prospívá. Zkus se reálně zamyslet nad tím, co vše jsi v životě dokázala. Vždyť máš prima muže, skvělou (i když netabulkovou) dcerku a určitě by se našlo mnohé další. A teď taková trochu hnusná rada, ale mně to celkem zabírá 😀 Když už o sobě zase pochybuju a připadám si méněcenná, tak se podívám na některé své single, bezdětné, nezaměstnané, obtloustlé vrstevnice a říkám si, že jsem na tom vlastně zatraceně dobře 😀
@jenny.kay díky, je pravda, že můj problém je, že pořad nejsem se sebou spokojená a tak trpim nízkým sebevědomím. Nemám doma dost naklízeno, nejsem dost dobrá matka a manželka, nejsem dost chytrá, nejsem dost hezká.... ale nízkým sebevědomím trpim už od malička.
Nejsem moc společenský typ, a tak do mateřského centra chodim hlavně kvůli dcerce.
Možná zkusim ruční práce také
permanentně šťastný může být jen idiot (Plzák) - spíš jde o to, nebýt permanentně nešťastný.. Já bych zkusila kombinaci prášků a psychologa. A jestli Ti nesedl ten minulý, tak zkus najít někoho, kdo Ti pomůže líp.
@zyoma Já jsem ve tvém popisu právě místy poznávala sebe. Na vejšce jsem na tom byla jeden moment tak, že jsem též uvažovala nad psychologem. Prostě jsem toho měla moc v práci, blížilo se zkouškové, neměla jsem čas na manžela (tehdy ještě přítele), se kterým jsem bydlela, ale od rána do večera jsem byla jen v práci, nebo ve škole. Když už jsem se přistihla, že zoufalstvím "mlátím" hlavou do betonového sloupu před dveřma paní, která nám spravovala fondy a nebyla zrovna přívětivá a říkala si: "Já na to nemám", tak jsem se na chvíli zastavila, prodýchala to a vše úspěšně vyřešila s klidnou myslí. Pak jsem si sedla a řekla si: "Vždyť to vlastně všechno zvládám skvěle, jen si dávám příliš vysoké cíle a chci být dokonalá. Nejsem. Mám své chyby, ale umím se s nimi vypořádat." To mě nakoplo a dál jsem fungovala v pohodě. Když se cítím být v současné době občas vyhořelá, tak se také zastavím, zrekapituluju si své i drobné úspěchy a najednou vidím, že se mám vlastně skvěle.
Antidepresiva jako řešení - něco si o nich načti. Spoléhat se v dnešní době na farmaka...
Mně spíš připadá, že ti není nic dobré a že se potřebuješ litovat, utápět sama v sobě. Co myslíš, že je asi tak štěstí? Já si třeba myslím, že pro někoho je štěstí mít manžela a dceru, byť opožděnou, v porovnání např.s tím, kdyby žádnou neměl a opustil ho manžel.
Ale možná je ten problém někde úplně jinde. Možná se jenom nudíš a zároveň jsi tak trochu líná.
A ano, takové rádoby stesky mě nadzvedávají ze židle. Přečti si, co tady řeší některé matky 🙄
@al_muzna mlčeti zlato...
@al_muzna nemyslis, ze Tvoje souzeni je trochu moc? Kazdy ma nejake trapeni, doufej, ze jednou pri nejakem Tvem, nebude takhle natvrdo soudit Tebe. I kdyz, Ty jsi emocne a vnitrne jiste 100% vyrovnana, spokojena zena, Tebe nic takoveho urcite nemuze potkat, vid? K Tvemu prispevku plati co napsala @suzanna123.
@zyoma zkus o tom vsem promluvit s Tvym jak rikavam "hlavonozkou", pripadne zmenu ad farmak. A neboj, urcite bude lip. Kazdy den si najdi neco a zapis jako uspech. Byt treba maly. Napr. hrala jsem si s malou. Jsem schopna ji obstarat - nakrmit, prebalit apod. Dnes jsem uklidila to nebo to, ci nekam sla, neco udelala. Za kazdy uspech si dej odmenu 🙂 cokoladu, kvitko koupit, cokoliv. A mrkni na tohle 🙂
https://www.modrykonik.cz/blog/gepe/article/kognitivni-omyly-p9vp93/
@al_muzna ..Nějak nechápu Tvůj příspěvek. Jako chápu, že stav ,kdy nikoho člověk nemá, je nemocný,bezmocný...to je opravdu průser,ale já naprosto chápu zakladatelku. Stav deprese je realná choroba,ne lenost ani pohodlnost. Prostě člověka netěší žít...je to nemoc jako každá jiná,prostě porucha chemických pochodů v mozku. Ano, asi vím kam si mířila se svými slovy-znám lidi,co mají všechno a pořád jenom samý remcání,hudrání a celý život všecko špatně/v jejich očích jsou " životní chudáci" a to je hrozná životní nálada...Nicméně @zyoma ...to má asi fakt jinak...prostě tenze a nechuť nějak tak k ničemu....Myslím,že občas člověk opravu potřebuje vyvstat a v něčem se přemoci a nebýt,jak říkáš- líný..:Ale na druhou stranu je tu opravdu možnost nějaké úzkostné poruchy/deprese....A to je opravdu důležité řešit s odborníkem...
také jsem od přírody spíš pesimističtějšího ražení, ale za ty roky jsem se naučila s tím žít🙂 V první řadě bych i doporučila vyřeit doktory - pokud se ti někdy tvoří míň nějakého hormonu, jsou rady o aktivitách celkem zbytečně. Až budeš mít vyřešenou zdravotní stránku, za sebe poradím toto: Padne-li na mě splín, představím si několik období v životě, kdy jsem byla smutná nebo neťastná a rázem mi dojde, jak pěkně se mám teď. Hodně mi pomáhá sport - mám na lodžii orbitrek a běhám každý druhý den min. 30 minut, když děti spí. Endorfiny jsou bezva🙂 Souhlasím s ručními pracemi - byť jsem docela nešika, tak háčkuju - je skvělé vidět, že člověk udělal něco krásného vlastníma rukama. A pak podle svého gusta nějaké hobby - já chodím zpívat do sboru - věnuji se tomu odmala, sice jsem musela jít trochu dolů s úrovní sboru, ve kterém teď jsem, ale dostala jsem se mezi příjemné inteligentní lidi.Zkrátka vem to do vlastních rukou, už ten pocit, že něco děláš a zkoušíš je mnohem lepší, než se cítit jako oběť okolností - takhle to funguje u mě. Tak hodně štěstí, držím palce🙂
@al_muzna díky za upřímnost, ale je lehké o někom říct, že se nudí a je vlastně ubohý.... aniž by o něm cokoliv věděl. Víte o tom, ze v 18 jsem se nemohla vyhrabat z deprese vlastníma silama 3 roky protože jsme doma neměli co do huby protože můj otec raději házel peníze do automatu a proto jsem pristoupila na prášky? A víte, že, dcerce v 5 měsících museli dělat operaci na ledvině kvůli vrozené vadě a pořad není jisté jestli o ledvinu nepřijde? To po operaci se mi spustili deprese, rok jsem se snažila bojovat, ale před půl rokem jsem to vzdala protože v jednu chvili jsem už opravdu pomýšlela na sebevraždu, a právě kvůli rodině jsem si řekla, že raději zase začnu brát prášky? Nesnášim chemii a prášky s tím spojené, ale někdy je to prostě potřeba.
Každý má problémy, někdo větší někdo menší. Ano, taky si často říkám, že ostatní mají i větší problémy, tak bych měla být šťastná, jenže nějak nejsem. Proto už ze zoufalství jsem si řekla, že sem zkusim napsat, a třeba zjistim, že je nebo byl na tom někdo podobně....
Já si myslím, že v tomhle mají jistou výhodu např věřící, ti někam patří, mají svá pravidla a vize jak má vypadat správný život.. Tohle si myslim, že lidem chybí, takový ten řád a směr, chápete mě co tím myslím? Třeba by pomohla nějaká knížka esoterická nebo motivační, témat je spousty a třeba někde najdeš odpověď na své otázky. Nebo častější pobyt v přírodě nebo kontakt se zvířaty, toho je v dnešní době málo. Taky si člověk krásné pročistí hlavu při běhu opět v přírodě. Já bych nejdřív zkusila vytipovat situace, které stav zhoršují, pak zkusila tu prirodu, konkrétně les a nějakou knihu, až pak bych volila doktory nebo nějaké terapeutické skupinky. Me hodně psychicky pomáhá můj pes.kolikrát je to má jediná radost během celého dne.
@al_muzna
@zyoma : já zas nesnáším klišé, že prášky jsou chemie, která jen škodí. Chtěla bych vidět lidi, kteří by stáli na pokraji smrti vinou těžké somatické nemoci a rozhodli se nejít "proti přírodě" a prášky odmítnout. Navíc pokud někomu psychické onemocnění (těžká deprese) navozuje myšlenky na sebevraždu, má naopak povinnost udělat vše proto, aby se uzdravil. Co to je za větu "spoléhat se v dnešní době na farmaka..."? Takže v dnešní době jsou farmaka špatná a máme lepší alternativy, dřív byla farmaka lepší? Nebo budou lepší v budoucnosti? A kde si má @zyoma načíst o antidepresivech ty negativní informace? Na netu? Kdyby člověk měl čerpat informace o světě na netu, dověděl by se možná i to, že se děti rodí ušima. Netvrdím, že jsou antidepresiva nějaký zázrak, nejsem lékař, tudíž o nich nic bližšího nevím, ale nabízejí se jako prostředek k léčbě závažného onemocnění, alternativa k léčbě těžkých depresí známa není. Možná elektrošoky, ale ty nejsou zas tak přírodní, co? Každopádně přeju zakladatelce hodně odvahy a síly svůj boj nevzdat a zápasit jak se dá. 😉
Pokud se jedná o depresi - což určil lékař, jsou antidepresiva na místě a nějaké soudy pseudochytré horákyně na netu jsou liché...
Jsou situace, kdy to bez nich prostě nejde...
Já jsem taky spíše pesimističtějšího ražení, hodně se mnou zamávala smrt mamky, pár let na to otce, do toho nevyšlo vymodlené těhoteství, stálé problémy s tchány...
Trvalo to několik let. Neříkám, že je to za mnou, ale reaguju citlivěji na jakékoliv zásadní změny.
Hodně mě nabíjí třeba cvičení...
@zyoma : jinak možná, že pro Tebe ta antidepresiva opravdu nejsou řešením, ale pokud Ti je předepsal doktor, měla jsi myšlenky na sebevraždu a bála se, že ohrozíš svůj život a potažmo rodinu, připadá mi rozumné, žes je vyzkoušela. Pokud nezabírají, je na místě konzultace s lékařem, zbytečně je brát určitě není třeba. Ale jsem poslední, kdo by Tě za to odsuzoval.
@al_muzna Samozřejmě, že jsou lidé, kteří řeší o dost větší problémy. Ale pro každého jsou ty jeho starosti únosné v takové míře, jaká je míra jeho psychické síly. A každý své starosti a problémy vnímá úplně jinak. Nejsme roboti, které někdo naprogramoval úplně stejně. A to pomíjím to, že ty nemáš právo jakkoliv snižovat kohokoliv psychický stav a bagatelizovat jeho problémy. Já bych v "kůži" zakladatelky nechtěla být ani jeden den a jsem vděčná za to, že jsem od jakživa optimista a všechny své problémy jakštakš zvládám..
@zyoma Na al-muznu se vyprdni, jeji prispevek je upravdu ukazku naproste necitlivosti a nepochopeni. Vis, ja ti do znacne miry rozumim. Mam muze, ktery nas ma opravdu rad, hezky domek za Prahou, dve nadherne deti, i kdyz prvorozeny byl taky dost netabulkovy, ale uz se srovnal, jenomze citim se stastna? Necitim. Na muze stekam, s detmi mi mnohdy dochaz trpelivost a spousta veci me stve, vycitam si, ze maly uz chodi do skolky a poradne se mu nevenuju, ze nedokazu hospodarit lip s penezi a proto musim i na materske makat jako blba, abychom vsechno financne zvladli, ze bych mela zhubnout, proste vycitka na vycitku... dvakrat v zivote uz jsem k psychologovi chodila, zpocatku to pomahalo, ale pak se to vzdycky dostalo do faze, ze jsem to ukoncila, protoze jsem mela pocit, ze mi to nic nedava. Pokud jsi mela myslenky na sebevrazdu, tak jsi moc sikovna, ze sis ta antidepresiva zvladla nechat napsat, protoze at uz je deprese endogenni nebo exogenni, je to porad realna nemoc a musi se lecit, tohle proste "jen" silou vule nikdo nezvladne. Mne pomaha, ze mam jeden den v tydnu vyhrazeny na "radost", proste hazim praci a povinnosti za hlavu, venuji se detem, jedeme nekam na vylet, neco podnikneme, a to me pak aspon trochu dobije na zbytek tydne, proste si ten den sama sobe naordinuju radost a "dovolim si" byt stastna. moc drzim palce, aby sis dokazala najt neco, co by te naplnovalo a prinaselo ti pocit stesti, protoze clovek nemusi byt porad stastny, aby mel dobry zivot, ale nemel by byt setrvale nestastny, to je pak fakticky na prd.
@zyoma ahoj, poradim ti neco, co moc pomohlo nekomu z moji rodiny 🙂 :
Problem s depresi je ten, ze je to vlastne unaveny nervovy system. Nervovy system je namahany bud vnejsimi okolnostmi - napr.to, co jsi zazila s operaci dcerky, proste vnejsi situace, ktere nas stresuji. Ale druha vec, ktera namaha nervovy system, jsou stresujici, smutne nebo uzkostlive myslenky. Pokud si budes napr.predstavovat, ze te pronasleduje chlap s nozem, tak tvuj nervovy system bude mit stejnou reakci, jako kdyz by te opravdu nekdo pronasledoval (tzn.buseni srdce, poceni, atd atd), protoze nervovy system posloucha tvoje myslenky a nepozna, jestli jsou opodstatnene, nebo ne. Nervovy system pak muze zacit ''bolet'' stejne, jako kdyz clovek dlouhodobe namaha zada a zacnou ho bolet. A to je pak v podstate deprese - unaveny nervovy system z neustaleho chmurneho ''mysleni''.
Je to zacarovany kruh, protoze to 'chmurne mysleni' pak nastoupi jako reakce na tu depresi, jestli to dava smysl. Je to proste kruh ""Necitim se stastna -> signal pro nervovy system, aby proti tomu nejak bojoval -> Nervovy system je unaveny a neni schopny produkovat zadny ''stastny'' hormony -> clovek se neciti dobre ->Necitim se stastna... '' a takhle to pokracuje.
Co delaji antidepresiva? Antidepresiva ti nahradi ty ''stastny'' hormony a trosku ti ten zacarovany kruh pomuzou prerusit.
Ale uplne nejlepsi je zmenit svoje mysleni. A nejjednodussi zpusob, jak zacit menit svoje mysleni, je to, ze zacnes zit v pritomnosti. Clovek s depresi vzdycky mysli na budoucnost ''Co musim vsechno udelat za hodinu//zitra//co se vsechno u toho muze pokazit''..nebo na minulost ''Tenkrat mi bylo lip..'' a tim ten nervovy system zustane v napeti a nema cas na regeneraci.
Takze zkus nemyslet na budoucnost - kdyz jdes do kavarny, divej se kolem sebe, na prirodu, na lidi kolem sebe, na svoji dceru.. proste vstrebavej okoli. Nemysli na to, co budes delat za hodinu, nemysli na to, co budes delat pred hodinou.. jenom proste ''vnimej''. Je to takovy druh meditace.. naucis se proste vyhodit z hlavy vsechny zbytecne smutne myslenky. Tim se ti vrati nervovy system do normalu, prerusi se ten zacarovany kruh a vrati se ti ty ''stastne hormony'', ktere produkuje odpocaty nervovy system.
A zmen svuj postoj k te depresi taky 🙂 - nedivej se na ni jako na ''neco hroznyho, co musim prekonat''.. protoze to je dalsi jakoby ''negativni'' postoji. Misto toho se na to divej jako ''soucast mne, no a co..ja se mam rada takova, jaka jsem, budu se i takova mit rada a ty stastny pocity se nekdy zase dostavi '' 🙂
Nevim, jestli jsem to dobre vysvetlila, ale tohle opravdu funguje... proste zit v pritomnosti. Akorat tomu musis dat chvili cas - tak, jako zlomena noha se chvili hoji, tak i nervovy system -nemuzes cekat, ze zacnes ''zit v pritomnosti'' a hned to bude super.. bude to proste ze treba 2 hodky ti bude fajn, pak budes chvili zase smutna, pak ti 2 dny bude fajn.. atd.. ale jak se ten nervovy system regeneruje a ty si nacvicis novy zpusob mysleni, tak se ty prodlevy deprese zacnou protahovat a nakonec se ti vrati pocit stesti dlouhodobe.
@evaamy chápu co tím myslíš. Upřímně řečeno, ano, líbi se mi jak mají postavený život věřicí, ale bohužel tohle u mě nepujde jelikož nedokážu uvěřit že Bůh existuje...
Taky máme pejska, ale bohužel mi moc radost nedělá, protože je hrozně nevychovaný. Není to ale mojí vinou, pejsek je z prvního manželství manžela, bohužel staryho psa novým kouskům nenaučiš. Ale i ak ho máme rádi, škoda, že ho není možné brát ani na větší procházky....
@zyoma Já se například potřebuji na něco těšit- takže se vždy k něčemu "upnu". Např dovolená, volný den, divadlo...hodně mě naplňuje vzdělávání se- dálkově studuji, a cestování.....