Nebaví mě být na mateřské s dětmi

Je to normální vyhoření, jak kdybys byla vyhořelá z práce. Na mě přišla krize okolo 2 let syna, prostě jsem "musela" do práce, doma jsem byla protivná, nedokázala jsem se mu adekvátně věnovat. Šla jsem na dva dny do práce a bylo to nejlepší rozhodnutí, měla jsem seberealizaci, cítila jsem se potřebná, a o to víc jsem se těšila na dny se synem, měla jsem zase sílu vymýšlet spoustu aktivit, výletů, hrát doma hry... Syn ty dny byl v malé placené dětské skupince (což naše práce nabízí), pro děti 1-3 roky, chodilo tam asi 6 dětí a byl tam spokojený.

Dost maminek to tak má, málokterá to přizná. Moje nejmladší je od roka v jeslich a já v práci. Představa dalšího rodicaku pro mě byla noční můrou... Dítě je šťastný a spokojený, já mám kariéru a všechno funguje...

Jsi vyhorela. Bud si najdi chuvu a jdi do prace nebo si najdi nejake poradne hobby, ktere ti zamestna hlavu. Ja se na rodicaku naucila plest, hackovat, sit, malovat, zacala jsem behat...a dokoncila jsem doktorat. Jinak by me svihlo. Jsem doma 6 let, ale uz si zacinam hledat praci.

Vela ludi to tak ma jak ty celu matersku, ale je nepredstavitelne to v tejto krajine priznat, lebo to, ze ta nebavi byt 24/7 s dietatom a prebalovat a stavat lego, tu automaticky znamena, ze si zla matka. Mna nebavi byt na materskej a preto na materskej nie som. Museli sme kvoli tomu nieco “obetovat”, manzel je na 3/4 uvazku, mame chuvu, pri detoch sa striedame, ale funguje nam to a moje deti su si trufam povedat stastnejsie jak keby som s nimi bola nonstop doma, ked to nezvladam.

Za tři týdny to budou dva roky, co jsem doma a ještě dalších 19m budu. Takhle přesně to vím. Protože mi z toho doma taky hrabe. 🙈 Většinu těhotenství mi bylo zle a snažila jsem se přežít další den, ale mentálně se to dalo - často mi volala kolegyně, co teď dělá moji práci a řešily jsme pracovní věci. Teď už je zaběhnutá, změnily se nějaké postupy, systémy, lidi na centrále a už není co řešit, tak nevolá. A mě to chybí. Miluju svoji práci a moc se těším, až se tam vrátím. Zatím plánuju, že bych od podzimu chodila aspoň vypomáhat na jeden, dva víkendy v měsíci. Ale jestli to klapne je zatím ve hvězdách, protože hlídání nemám a dětská skupina se mi nevyplatí (nevydělám tolik, aby to pokrylo náklady plus cestu). Úplně cítím, jak mi každý den klesá IQ, nebaví mě se věčně prát se synem, opakovat jak dělá kráva a neustále mu stát za zády, aby se nezranil. Miluju ho. Strašně moc. Ale být jenom máma mi nestačí... Kdyby sis chtěla třeba pokecat, klidně napiš SZ 😉

Prosím tě, nevyčítej si to. Někdo má péči o malé děti jako hobby, jiný tak nějak o.k., a pak jsou i tací, co je to fakt nebaví. Nikdo z nich není špatný nebo méněcenný. Pozajímej se o možnost jeslí v okolí pro prcka, soukromé školičky, chůvy. Proberte s mužem nějaké vystřídání, děti máte oba spolu a není přece nutné počítat s tím, že na mateřské bude ženská. Já byla ráda, ale je mi jasné, že takhle to prostě každý nemá. Netuším, co má tvůj muž za práci, jestli by měl možnost třeba na tu mateřskou jít na několik měsíců, nebo chodí na směny a mohli byste se střídat do protivky, jestli máte možnost hlídání od babičky, tetičky, sousedky... A hledej práci na kratší úvazek. Prostě doma důkladně proberte všechny eventuality. Není potřeba se zbláznit.

Spousta zen to tak ma,ty odvaznejsi jdou do prace🙂. Dobu na materske jsem nenavidela. Pokud se nemuzes vratit do prace,tak aspin nejakou brigadu,at prepnes.

Není proč si to vyčítat... Já jsem na jaře, když byly dceři necelé dva roky, začala chodit na DPP do svojí práce, zároveň jsme si řekli, že zkusíme druhé dítě, že si s obojím dáme čas do konce roku a uvidíme... Byla jsem v práci třikrát, poslední službu už jako těhotná 😀 No vím, že tentokrát jdu do práce dřív, samozřejmě jak to půjde, třeba nejdřív zase DPP, pak poloviční úvazek apod, ale nemáme hlídání, dětská skupina je nejistá, na chůvu nemáme peníze 😀 takže uvidíme, jak to vyjde, každopádně rodicak si budu dávat od začátku kratší a nějak se to vyřeší snad už v průběhu... Můžu dělat jen dvanáctky, takže bude zapojený i manžel, bude vyzvedávat atd, když budu mít službu... Sama jsem na to zvědavá, ale těším se

Jinak nemůžu říct, že bych si někdy nepohrávala s myšlenkou manžela na rodičáku 😀 ale on je fakt šikovný a platy máme cca stejné, takže u nás by to i šlo

Není to celý život. Je to pár let většího přizpůsobení se. Tomu,co jsme chtěli. Nic není zadarmo a bez starostí. Kdybys měla menší rozdíl,už jsi mohla být v práci. Chápu,že představa dalších 2 let ve stejném módu je na budku. 4 letý není ve školce?

Me pred blazincem zachranila prace pro SVJ, sice kdyz jsem se vracela do prace tak jsem s tim sekla po 5 letech vedeni SVJ jsem nenavidela nektere lidi uz kdyz jsem je videla z dalky pres silnici… ale clovek mel pocit ze neni jen hospodyne a chuva a penizky navic k RD se hodily … ted jsem sice v obdobnem psychickem rozpolozeni, protoze syn se rozhodl, ze si ze skolky donese kazdeho bacil co potka a bude se o nej laskyplne starat aby mi vydrzel co nejdele a HO s ditkem, kteremu neni dobre je ocistec a po roce ve skolce nejak neni patrne zadne zlepseni - uprimne uz nenavidim nas stul v jidelne (rozumej moji domaci kancelar) a kdyz ted naposled opet odpadl tak jsem normalne rvala v kuchyni jak zelva (po 4 dnech ve skolce) cloveka napadaji ruzne myslenky o prokleti, osudu atd.

Jak bylo už uvedeno, tohle málokterá přizná. Každá jsme jiná povaha, mně pomohly kroužky, chodím tam úplně stejně kvůli dětem jako kvůli tomu, aby to prostě utíkalo. Úplně jsem vypustila tlachání a společné chození ven s kamarádkou, co je taky na mateřské - z toho člověk nejvíc blbne a nakonec to sklouzne k tomu, že každá chce ujištění, jak je skvělá matka a dělá to nejlíp. Co nejvíc společných aktivit i s chlapem taky pomůže. Mám brigádu z domu na 2 hodiny denně, občas mi to připomene, že v práci je to taky chleba o dvou kůrkách. Myslím, že Ti pomůže jakákoliv změna - chůva a malý úvazek by mohlo být řešení. Držím palce✊

Já ti rozumím. Původně jsem chtěla dvě děti a mít dvě mateřský. Ale po roce a půl už mi začalo sodildne hrabat a já začala strihat metr. Nakonec se mi povedlo nastoupit ve 2 letech a 3 měsících. A já konečně ožila. Takže bych řekla, ze neprozivas nic nenormalniho, už je to na tebe proste jen dlouhý. Ale zlepší se to.

@andelka ne kazdy je na to staveny. Ja mam deti necele 2 roky od sebe, a kdyz byl mladsimu rok, mela jsem uplne stejne pocity jako zakladatelka. Fakt jsem byla zrala na dovolenou od dětí nebo na psychiatra. Nastesti jsme se doma domluvili a dalsi 2 roky byl doma na rodicaku muz. Ja sla naplno do prace. Bylo to nejlepsi reseni pro vsechny🙂 Dyl jak ty 3 roky se dvema detma bych doma nedala.

@konidana no to chápu. První dvě mám taky necelé dva roky od sebe. Třetího po více letech,a po 3 roce jsem byla happy,že jsem mohla do práce. Absolutně neříkám,že to není na budku. Je. Zvlášť ale při řetězení RD,kdy člověka čeká kolikrát 6-7 let doma. Vymysleli jste to dobře, ale ne u každého to takhle jde no. Ty pocity jsou úplně normální. Já jsem taky kolikrát unavená, vystavena, je to mnohdy velká změna, oproti životu bez dětí,nebo s jedním dítětem,a ještě při představě,že není vidět konec..

nečetla jsem diskusi, ale řeknu ti, že jsem si to tehdy myslela taky, jakej je to vopruz a děsná nuda, ale teď uznávám, že jsem se tehdy měla nejlíp v životě a už se nikdy tak mít nebudu až v důchodě, ale to už budu stará a vrásčitá. Užij si ten luxus být doma s dětmi do 3 let věku, není to všude běžné, spíš nadstandard, osobně bych nechtěla dát půlroční dítě od jeslí a mazat na 12 tky k pásu...najdi si něco, co tě bude bavit, pokud máš hlídání, někam vyraž, odfrkni si od dětí a ono to půjde, není to konec světa ani života a já také nemám v plánu obětovat svůj život dětem...

Jako bys psala o mě. Když měl syn 2,5 roka, tak já šla do práce a přispělo to jemu i mě. Já se realizují, pak se na něj těším a jsem celá jen jeho, má tam kamarady a dokonce i frajerku, rozvázal se mu jazýček, naučil se moc moc věcí s vůbec neplakal. Zvyknul si velice rychle. 2,5 roka mi bohatě stačilo. Taky doporučuju buďto si najít jesle, školku, dětskou skupinu, placenou chuvu v okolí a alespoň na pár hodin vypnout a nebýt jen matka s nic jiného. Nebo třeba jazykový kurz, nějaký tvořivý kurz, rovnou školu....možností je hodně. Záleží co vás baví a co vás tahá.

A chlap má víkendy volné?Můžeš jít v sobotu nebo v neděli na brigádu....
Chápu Tě,ale zkus si najít něco u čeho by si se odreagovala a co by bylo jenom Tvoje.Kdyz nastoupiš do práce ,tak to bude stejný kolotoč.....práce , školka ,škola,nemoci,nakoupit ,uklidit,úkoly,...

Jsem doma pet let a totálně mi z toho hrabe. Posledni pul rok je sileny, už to fakt nedavam, zacinam byt ke vsemu pesimisticka. Manzel kdysi sliboval, že se vymenime na rd, ale teď se mu nechce. Trápí mě, jak nejsem super aktivni matka, za detmi se spíš apaticky plouzim. Mam posledni dobou problemy se spankem, s jidlem.
Ale stezovat si moc nemuzu, vlastně to nikoho nezajima, okoli uznava unavu manzela, ja jsem ta na dovolene, mam byt rada.
Mladsi snad pujde od zari na dve dopoledne do detske skupiny, ja mozna sezenu praci, ale z domova, tak nevim, jak moc mi to psychicky pomuze.

Myslím, soudě podle mého okolí, že jsem to naprosto běžné a časté pocity matek malých dětí. Dcera je můj miláček, ale neustála bych být tři roky bez mentálních stimulů a možnosti odreagování “jenom” máma. Proto jsem vcelku brzce šla na malý úvazek do práce. Dva roky jsme to lepili všelijak, manžel pracoval ve dne a já v noci a o víkendech, bylo to meganáročné, navíc za covidu jsem pracovala mnohem víc než jsem chtěla, ale přesto hlavně díky práci (a běhání) jsem to mimi-období zvládla bez antidepresiv😂 a ani za ta bych se nestyděla, kdyby na ně došlo

Byla jsem s 2 detmi 7let na rodicovske a toto obdobi bylo pro me proste veeeelmi narocne..vim,ze jsem se posledni rok jen plahocila..vyhorela bez chuti na vse..rano s myslenkou ať uz vecer,vecer sakra brzy bude rano..desny..ano kombinace prace a 2 deti narocnejsi,ale ne tak jak 24/7posluha 7 let doma..

Je fakt,že když bylo nejstaršímu rok, dokončovala jsem jednu ze škol, když bylo prostřednímu 2,5 šla jsem na 2 dny v týdnu na brigádu, když bylo nejmladšímu 3 a čtvrt ( rp mám do 4 let a do školky půjde v září) šla jsem na 5 h denně do práce. Neumím si představit být doma v kuse třeba 7,10 let..A ještě teda poslední roky byly covidove,takže úplně ujeté a náročné ( doma dva školáci, batole a manžel normálně v práci).

Mě to z holkama doma baví.Máme 2děti chvilku po sobě.Ale občas toho mám plné zuby.Hlídání taky nemáme.Ale už jsem se naštvala a od září jsem si prosadila úvazek 0,3 v práci.Když došlo na věc tak jsem měla i trochu výčitky.Ale na sobě cítím že potřebuju mezi lidi.Přijdu si zpomalená,hůř mi to myslí.Takže změna mi jenom prospěje.

Já myslím, že se za tohle stydět nemusíš, já na tom byla podobně i když teda já práci mám, ale jen doma po večerech. Pak přišlo najednou 3 nečekaně dítě. A já řekla dost. Jednou týdně má dcery manžel, já jedu na zkoušku do sboru, což je na pár hodin kdy můžu vypustit, občas nějaké vystoupení...apod. A potom každou neděli chodí manžel odpoledne na pivo, známý tam taky chodí s dcerou, takže manžel vždy vyfasuje dcery, pro které tam jsou hračky, skluzavka, houpačka...apod. a já prostě odpočívám, nebo se věnují sama, sobě. Chce to najít kompromis. Teď dokonce už měla na jednu noc obě dcery moje maminka na přespání, dcery spokojené že byly u babičky a já spokojená, protože sem nemusela řešit a mohla vypnout. Nikdo nejsme robot, rozhodně hledej nějaký kompromis. Například děcka skupinka, jesle...apod. nebo alespoň kroužky kde si děti pohraji s ostatními a ty si povykládáš s maminkami, už to je úleva, nemít tu denní rutinu ❤️

Nejsem v takovém stavu, jako ty, ale super je kamarádka bez dětí. Ty bláboly o každým prdíku, kdo je jaká supermatka a jakou značku jedeš lahvičky 🙄 osvěžující je vypadnout na kafe s nějakou ještě nepostiženou. Prostě pokec o čímkoliv jiném, vyrazit spolu třeba do nákupka, prolézt krámy, každá relaxuje jinak

Mám syna od roka a půl v jeslich, já zpět v praci na plno. Vlastně i u dcery jsem chodila na brigádu. Miluji své děti, ale mám ráda i sebe

Naprosto tě chápu. Čekám teď druhé mimčo a ještě bychom chtěli třetí. Manžel vydělá víc peněz takže já jsem na mateřské a ještě dlouho budu. Kdybych byla jen na mateřské tak by mě kleplo. Svoje děti miluju a vím, že chci 3. Ale manžel mě alespoň podporuje, abych se vzdělávala, začínám s podnikáním. Chodím na kurzy, něco málo přidám do rodinného rozpočtu. Jsem v zastupitelstvu obce. Prostě se potřebuji nějak realizovat. Potkávám se s maminkami, které také začínají v podnikání, je to osvěžující vypadnout taky jinam. Jen je to náročnější na organizaci, aby byl s dětmi manžel, ale všechno jde když se chce.

Nebaví mě být na mateřské s dětmi - To nikoho brouku......... 😀 Od té doby, co jsem se vrátila do práce a děti vidím jen pár hodin, jsem nejlepší maminka na světě 🙂

Díky za tuto diskuzi. Já mám už asi rok výčitky, že jsem nejhorší matka na světě, když mě nebaví být doma s detmi a nenaplňuje mě píseček, obidky, přebalování, hopsani na písničky apod..Mám dvě děti, 5 a 2 roky, ale.do toho ještě podnikam. Ono to nejprve vypadalo, že to bude fajn, při podnikání si odpocinu od dětí a načerpam síly. Jenže problém je ten, že manžel je každý tyden pracovně pryč, doma jen o víkendech, a já nemám tak čas ani na podnikání, ani na sebe. Je to stres, nervy, už se mi ani nic nechce. Ani to moje vysněné podnikání mě nenaplňuje. Nic. Je to vyhoření? Nevím. Každopádně od září jdou oba do školky a upinam se k tomu jako k vysvobození (já vím, je to hrozny). Ale opravdu se těším, až se budu moci věnovat své práci a chvíli taky sama sobě. 🙏