Manželská krize po narození 2. dítěte. Jak to řešit?
Dobrý den,
prosím, má někdo zkušenost s manželskou krizí po narození druhého dítěte a jak jste řešili?
Mezi mnou a manželem je věkový rozdíl 15 let, mně je 30 a jemu 45. Máme dvě děti, 6 let a 1 rok. Po narození druhého miminka se to ještě dalo, i když nějaké mráčky už byly.
Na začátku roku jsme ale kupovali větší byt, a to věčné čekání a řešení bydlení nás tak nějak od sebe vzdálilo. Začaly se projevovat věci, které jsem dřív nevnímala. Manžel začal být více nevrlý, štěkat po starším synovi (je trochu divočejší, ale jinak normální kluk), nechce cokoliv řešit, když mu řeknu, co se mu nelíbí, tak práskne s dveřmi a jde vedle. Komunikace o problémech na bodu nula. Intimní život tak možná od začátku roku 3x. Není chuť ani nálada.
S dětmi je jen když ho poprosím, a to si většinou sedne na křeslo a čte si. Nezájem.
Nevím, jestli to napětí děti mezí námi cíti, mladší je neustále umrčený, chce se nosit, nechce si s ničím hrát. Starší zas lítá po bytě, křičí, dělá naschvály..
Jsem už psychicky unavená a štve mě, že ty moje nálady tady z toho všeho odnáší nejvíc děti.
Samozřejmě manžel pro nás udělal spoustu dobrého, chápu, že je unavený z práce, že chce mít klid, ale já v tomto prostě nedokážu žít. Tedy teď možná ještě ano, protože děti jsou malé, ale bojím se, že časem, jak budeme oba stárnout, se budou naše problémy dál prohlubovat a nevím, jak to řešit.
Děkuji za každou radu.
Zkuste poradnu, pokud by partner nechtěl (nemá žádný problém atp.), zkus ji zatim sama.
@veronika_tvrda U nás to bohužel není jen zavřenou školkou. Obávám se, že akorát vypluly na povrch věci, co tam někde byly.
Teď mě tady možná některé ukamenují, že věk je jen číslo, ale myslím, že vás může dobíhat ten věkový rozdíl. Skoro v padesáti letech prostě často (ne vždy), nechce chlap řešit plínky a malé děti, začíná být mrzutejsi, pohodlnější, nemá už tolik energie, trpělivosti, chce mít svůj klid, a ten věkový rozdíl prostě je teď víc znát, protože ty jsi v nejlepších letech, kdežto u něj může začínat krize středního věku. Navíc některé charakteru vlastnosti se také s věkem zhoršují a zvýrazňují, tak jsou teď prostě víc vidět a jelikož i unavená máma od dvou dětí může mít méně trpělivosti, tak pak je na tyhle věci haklivejsi. Zkuste o tom mluvit, poradna by možná nebyla špatná. Zkuste oba slevit ze svých nároků, hodit se víc do pohody pokud to jen trochu jde.
Pokud rada ctete doporucuji knizku 7principu spokojeneho manzelstvi. Je to suprove napsany navod jak na manzelstvi pracovat, jak mluvit s partnerem, jak ho nekritizovat, ale zroven dosahnou toho, kdyz potrebujete pomoct. Jak sdelovat sve pocity, jak mluvit o svych snech a rozumet snum partnera, atd. Doporucila bych ji jako povinnou cetbu vsem parum😊.
@codal ano, mám stejný pocit. Ten věk se začíná teď projevovat. Dřív ne. Kamarádka takhle dospěla až k rozvodu, protože po čase už ten věk dělal neplechu. Toho se bojím.
V životě se může stát ledacos. Nemusí ten vztah doběhnout jen věk, ale může to být finanční situace, nemoc a hromada dalších věcí a je potřeba se tomu oboustranně přizpůsobit a řešit to. Když jde člověk do vztahu s téměř o generaci starším člověk, je potřeba počítat s tím, že tenhle rozdíl se někde časem projeví ať už dřív nebo později. Přece nezahodite rodinu jen kvůli tomu, že jste teď každý trochu někde jinde, to se opravdu může stát i příchodem nemoci a taky neopustiš člověka, který onemocněl. I v partnerství, kde jsou oba stejně stáří, musí oba na vztahu pracovat, není to zadarmo, u vás té práce možná bude o něco víc, protože tam navíc máte takovouhle překážku, ale jednou jste se rozhodli spolu žít, pořídili jste si rodinu, tak bojujte, mluvte spolu, řekni mu své obavy, vyslechni ty jeho, zkuste najít nějaký kompromis, abyste byli oba spokojení, určitě existuje nějaká cesta. Držím pesti❤️!
Také si myslím, že se začíná projevovat krize středného věku. Děti malé, na Vás obou závislé, stále u Vás, on si jistě uvědomuje, že vstupuje pomalu do druhé půli života... při naší krizi (ta tedy přišla o pár let dříve, už v 39), se nakonec vlastně osvědčilo : volnost. Čím víc pohody a volnosti, tím spíše se k Vám vrátí (myšleno nyní obrazně). Povolit, aby se chtěl těsněji připoutat. Snad je to srozumitelné.
My máme 11l letý věkový rozdíl. Muž byl na prahu padesátky v přechodu. Nedůtklivý, nervní, unavený a dost protivný. V té době jsme měli ještě poměrně malou dceru a viděla jsem,že už na ní moc nemá.Často tvrdil,že je nespokojený,na otázku proč,odpovídal,že musí moc pracovat a zase tak vyskakovat si nemůžeme. Přitom jsme nikdy nouzi neměli a žili jsme si dobře. Naštěstí ho to časem přešlo samo a je zase normální a fajn.
A chtěl druhé dítě? My jsme s mužem od sebe 11 let, je mu teď 50, nejmladší potomek bude mít 3. Takové stavy nemívá. To spíš já mám v necelých 40 krizi středního věku... Přikláním se k poradně, ať už pro oba, nebo jen pro tebe, kdyby si muž nechtěl připustit, že je někde problém, který se ho týká... Držím palce!
Nevím, jak to řešit, zažívám něco velmi podobného. Děti 5 a 3 roky. Zavřené školky jsou peklo. Už nám z toho hrabe fakt všem :(