Manžel a já - neshodneme se na výchově

@terinda jsem ráda, že v tom nejsem sama.. no když je vyženu ven, manžel řekne, že jdou na pivo!!!!!!!! to jdu do mdlob..sice tam mají hrací koutek, malá si tam vyhraje a ráda s ním chodí (protože s ním ráda tráví čas, když ji zrovna něco netrápí), ale sedět na pivu a nechat tam dítě ať se zabaví s ostatními dětmi nebo sama, to se mi zase nelíbí.. ☹ mimochodem, jinak na pivo nechodí. jen když mu dám malou, ať s ní jde ven.. ☹

Moc to prožíváš. Tak jako máme každý jiné záliby, tak i s dětmi trávíme čas různě a neznamená to, že druh zábavy, kterou nabízí jiní lidé je špatný. Není vhodné dohadovat se s mužem před dítětem, ale není na škodu, když dítě pochopí, že různí lidé reagují na stejnou situaci různými způsoby a může si tak převzít jejich vzorce chování.
Někdo překážku obejde, jiný přeskočí a někdo pouze podleze 😉

@madulinka no jo chlapi 😀
Ale aspoň jsou na vzduchu a tráví spolu čas, obsah (tj pivo) bych tak moc neřešila 😉
Další varianta venku: zoo 😉 , na kolo ...
Doma: hrát divadlo, to mého chlapa a dítě baví 😉

ja nemam radu, ale mam nazor...myslim, ze dcere v tomto veku neuskodi aj iny pristup, nez je tvoj...nazvime ho menej citlivy (samozrejme bez nadavok a ponizovania)...podporovala by som aktivity bez teba, aby boli spolu sami len otec a dcera...a nech problemove sitacie riesi po svojom, inak ako ty...aj v skolke k nej budu pristupovat inak, ako to robis ty...trosku otukania jej neublizi....
to, ze sa nevie s nou hrat, nie je uplna rarita, vidim to na mm, ktory to s detmi vie perfektne, ale napr. jeho brat ich najlepsie zabavi tabletom...ale jeho zena nie je proti, ak to teda nie su cele hodiny...znovu by asi pomohlo, aby travili cas sami mimo domu a bez teba....
na jednej strane pises, ze si revom vyzaduje teba....no ak to chces zmenit, hold bude si musiet porevat...uz je dost velka, aby sa naucila akceptovat, ze nie vzdy dostane, co chce...a ak si otec udrzi nervy na uzde, bude to ku prospechu vsetkych

@bajana děkuji za odpověď..ano, oťukání ji neublíží.. já se jenom bojím, že to prostě bude s tím ponižováním a nadávkami (jseš spratek rozmazlenej, tohle na mě nezkoušej, to můžeš zkusit na maminku, a pak jí lupnout na zadek, protože se jasně po nadávkách neuklídní) ☹
no, asi to opravdu moc řeším a bude lepší, když je společně nechám v klidu, než abych nad nimi dohlížela.. Je pravda, že za půl měsíce, kdy nastupuje do školky, prostě bude muset fungovat sama za sebe a ne se mnou za zadkem.. Možná je to dáno i tím, že manžel nechce druhé dítko a pro mě je tohle dítko vymodlené, jsem až moc úzkoztlivá ač jsem to nikdy nechtěla připustit.. ☹ díky za názor! 😉

@madulinka tobě jako manžel řekl ať si ticho...... no tvle......... klidně bych jí nechala s tatíkem na tabletu či u pohádky.....neodsuzovala bych to...... lidi jsou všichni stejní,,,,,, hodně věcí si každý z nás zjednodušuje. Jen bych mu naznačila, že on to má lehké, že si jí posadí na klín a ty že jí budeš vzdělávat jinak, když on nemá jiný nápad.

Ale promluvila bych si s ním o tom, jak si představuje komunikaci mezi ním a malou ...... že je s ní na štíru..... a to je smutné...... a že jí on už pomalu odpadá od zadku............... na nic ho očividně nepotřebuje. Jestli to bylo jeho cílem v tom mít dítě.....
P.S Nevím, zda čtu dobře mezi řádky...... ale neomlouváš jí trochu víc než je zdrávo? Děláme to každá ....... ale možná trochu drsnosti otce je místy dobrým strašákem......

todle je normalni stav ve vetsine rodin. resime to s kamarádkami denno dene. zaver: užívejte si ze jste ta hodna maminka a chlapa nechte byt chlapem. Oni ty opaky tatinku co zase by ji všechno dovolili zpusobi, ze zase jako mama budete na vedlejsi koleji vy, dcerka bude krasne rozmazlena a tatinek bude na jeji strane. Zlata stredni cesta je hodne slozita. Nas zensky idela uzasneho otce, manžela a tak je opravdu jen ideal. Uzivejte si sve materstvi. Za mnazela to nezachranite.On to sice casem pochopi,ale obvykle pozde a od vas to nevezme, ze by mel občas trochu u dcery zabodovat. Nevidela bych to zase tak cerne jak pisete, ale chápu vas, matersky ochranny pud vse byt dokonale je opravdu sileny.

Taky to je u nás doma podobné☹ Největší problém v našem různém přístupu k výchově ale vidím v tom, že kvůli tomu hádáme. Samozřejmě hned v tom okamžiku kdy kosa narazí na kámen. Třeba při jídle:dcerka nechce zrovna jíst(manželovy mastná jídla jí pozdě večer nejedou stejně jako mně) a on ji nutí. Proč?? Je z toho její hysterák, můj hysterák, protože jí třebas i jednu třískne (aby už neřvala😀) a já nevydržím a začnu jí bránit. M chytá nekontrolovatelný amok.... Všecko špatně☹ ale fakt neustojím když jí skoro násilím nutí jíst mastné nebo třeba zrovna přesolené jídlo. Doma si s dětmi také neumí hrát, ale rád je bere na výlety , to je super.
@madulinka

@romantika díky moc, ano, máte pravdu, já jsem byla ta prvorozená, která to s mým tatínkem uměla (a umí), udělal vše, co mi na očích viděl, uměl si se mnou (a ségrou) hrát, pamatuju si, jak s námi trávil hodně času, a tak asi šíleně srovnávám neporovnatelné a neumím zkousnout, že i ta jednodušší varianta trávení času je ta správná.. vždycky si říkám, na co si stěžuju, má nás rád, sice se malé nevěnuje tak, jak si představuju, ale věnuje se jí (i když po svém)..a malá už není žádná malinkatá..mateřský pud je opravdu hrůza 🙂

@konidana přesně tak, on má rád sladká jídla, a nutí ji jíst třeba koblihu s nutellou. Malá čokoládu nemá ráda, řekně tatínku, já čokoládu nejím.. On: tak to aspoň zkus, je výborná..ona: mě to nechutná..on, ať to zkusí.. a malá se začne vztekat.. (taky bych se vztekala, když mu srozumitelně řekne, že to nechce).. já v tom vidím to, že si manžel prostě jede to své a nevnímá názor druhých).Proč by jí to měl nutit? Je na čokoládě tak něco zdravého, že by to měla jíst? Pokud to nejí, nejí, v pohodě. Za pár let ho bude prosit, ať ji koupí kinder vajíčko.. jsou to miliony situací a já to fakt nedávám.. a ano, většinou to končí tak, že se malá vzteká a on ji lupne na zadek, aby přestala - úplně zbytečný!!!!! 🙂

u nás teda výchovu vedu já a je to taky hlavně protože manžel není moc doma, ale dělával mi takové ty klasiky, že přišel domů o pul osme vecer a deti misto aby sli spat zacali s tatou divocit. Když ja jsem neco zakazala on to po ukecavani dovolil apodobne. Nakonec to bylo tak ze jsem byla matka tyranka a deti pri kazdem problemu chteli tatinka....tak jsem to zdarne zatrhla. Proste jsem mu vysvetlila ze pokud nebude stat za mym rozhodnutim stejne jako ja stojim za jeho prerostou nám deti pres hlavu. dnes uz byva doma mnohem vic a deti jsou trochu vetsi, ale i tak hlavne mladsi vi ze na tatinka si muze mnohem vic dovolit, zatim co ja kdyz reknu tak pres to nejede vlak.
Jako resit to ostre kdyz je dite unavene nema zadnej smysl to je jasny,a le trochu prisnejsi pristup nez stale dostupne a ochotne maminky to ditko taky potrebuje. Jen teda jak sama pises s temi pc a tablety taky vubec nesouhlasim, já mám deti dost starší a stejne mi k pocitaci nesmi, v televizi jim poustime pohadku hlavne na spani ale k pc pristup nemaji.

@madulinka říci memu potažmo našemu dítěti, že je spratek, tak se s ním zhádám...to bych nesnela...
pokud se ji venuješ ty, pak nevadí, když si s tátou mrkne na pohádku nebo tablet atd...
jinak si myslím, že mámy jsou od toho, aby byly hodné...muj manžel občas řekne, že musíme být duslední a že jsou holky rozmazlené nebo že si moc dovolují...ale já ho uklidním..prý tomu nepomůžu..

já neříkám aby dítě/děti neměly žádnou výchovu, ale máma to má změkčovat...odjakživa to tak bylo, byl problém, šlo se za mámou, ta to s tátou vždy nějak skoulela... 🙂)

když budou přísní oba, za kým dítě půjde, když se bude bát a bude průser??

takže vychovávat, domlouvat tátovi, v něčem mu ustup, ale nenenchala bych ho, aby dítěti dával na zadek nebo aby mu říkal spratek...to bych ukázala, že takhle ne...může být přísnější, ale ne zlý...

@denyzuza06 práááávě.. na tablety,pc apod. má čas, to budeme řešit, až bude ve škole (doufám).. mě taky vadí to podrývání autority.. a to právě beru i to, že já se jí věnuju, on chodí do práce - o.k., ale proč by se jí nemohl věnovat taky, když je doma z práce? dítě je společné, naštěstí má maminku i tatínka.. uvedu další příklad.. když jdu si jdu sednout s kamarádkama na večeři - jednou za měsíc, za dva.., má manžel na starosti uspávání.. Sám ji uspat bez breku nedokáže, alespoň to vždycky skončí tak, že vypění, seřve malou, buď ji dá na zadek, aby se sklidnila (nebo ji zavře dveře do pokojíčku), aby ji neslyšel tak řvát. No a nebo to je tak, aby se tohodle vyvaroval, tak ji nechá usínat u nás v ložnici. On si pustí na pc film a malá až usne, tak usne.. Stalo se, že jsem přišla, malá spala u nás v posteli a na mě bylo přenést ji, protože jemu se neustále budila.. Když jsme se rafli, že se mi to nelíbí, že já jsem si musela dát tu práci naučit ji spát samotnou v pokojíčku (protože nechtěl být rušen v ložnici, když chodí do práce), pravděpodobně ji nechal usnout zase v ložnici, ale přenesl ji. Jenže když takhle usne malá v ložnici, pak se budí několikrát v noci, že není u tatínka, takže to poznám, jak usínala.. A pak trvá zhruba týden, než se malá srovná a v noci se nebudí a usíná sama bez problému v pokojíčku.. A takhle bych mohla pokračovat milionem věcí.. Něco jsou prkotiny, něco prostě věci, které podrývají mou autoritu a až bude malá větší, začne to vnímat, že jeden říká to a druhý něco jiného..a to já nechci a nevím, co s tím ☹

@madulinka muj chlap travi s holkama vic casu az co jsou vetsi nevim jestli je to tim ze si uvedomil ze stratil spoustu casu s nima nebo proste proto ze vetsi deti uz umi dobre mluvit, sami se najedi sami se vycuraji nevim. Blbiny delaval vzdycky, ale ze by spolu neco podnikali nebo ze by se jim sam dokazal venovat to az tak po tom ctvrtem roce.....a presto dodnes tu mladsi neumi uspat🙂 respektive ja ji ucim spat v pokojiku ve sve posteli a on aby se s ni nemusel dohadovat si ji veme rovnou do loznice, me to taky sere, hlavne protoze cekame dalasi dite a s ni se proste vyspat neda, kope, vrti se otaci se. Bohužel s tímto nic moc nenadělám prave protoze vim ze on by na ni kricel a ona by jeste vic radila☹ ale jinak máme dohodu ze pokud jeden rodic neco rekne tak se to musi dodrzet i kdyby to byla sebevetsti kravina 🙂
Zkusili jste si o tom promluvit v klidu nad kavou a ne jen ve již vyhrocené situaci? dohodnout se ze musite sjednotit trochu svuj nazor na vychovu aby dite nebylo zmatene a ve finale to nepouzilo proti vam.

@denyzuza06 právě naše malá je hodně samostatná, mluví dobře (rozumí ji babičky, dědečkové, jen manžel teda opravdu tvrdí, že ji nerozumí), umí jíst sama lžící i vidličkou, na nočník sama chodí přes rok, v noci si zajde sama na nočník od začátku roku, přes noc nás nepotřebuje, pokud neusíná jinak než obvykle.. to spaní v postýlce a v pokojíčku bylo vlastně na manželův popud, aby se vyspal do práce, takže jakmile jsme si ji přivezli z porodnice, spí sama v pokojíčku, v noci jsem k ní vstávala já, i když by se na to třeba mé kámošky vyprdly a daly by si jí do ložnice, jak říkají.. Taky jsem zvyklá, pokud jeden něco řekne, druhý to prostě nepovolí..v tom je asi ten problém..já moc na domluvy nejsem, neumím se správně vyjádřit, aby to ten druhý pochopil, jak to myslím, co mě trápí a pak zbytečně vyjíždím..ale chtěla abych to s ním probrat..jen on si nemyslí, že je nějaký problém... podle něj jsem až moc přecitlivělá a to co dělá on, je správně.. ☹

Doporucuji nechat tatinka s dcerkou tak tyden az 14 dni samotne🙂 Bude muset vymyslet i jinou zabavu nez pc, protoze to dcerku nebude bavit. Nauci se s ni fungovat (nevim, jak moc je manzel zahrnut do denni pece o ni), rozumet jejim naladam a chovani, a bude si to moci (resp. bude muset) delat "po svem". Neplanovane jsem skoncila na delsi cas v nemocnici a tatinek mile prekvapil: dite peci ve zdravi prezilo. Jidlo pochopitelne nebylo tak vyvazene a prevazovaly zmrzliny (jezdili na vylety a kdo by se tahal s presnidavkami, ze?, koupani a cisteni zubu se nepraktikovalo kazdy den, spani ve vlastnim pokojicku se take nekonalo a koukali spolu na buhvi co, ale ve vysledku to prospelo jak tatinkovi, tak diteti. Tatinek se naucil zvladat vztekle sceny ditete nebo jim předcházet, naucil se prevzit veskerou peci (i kdyz po svem🙂) a myslim, ze to posililo jejich vzajemny vztah. Jo a na zahradce s detskym koutkem take nejaky cas stravili. Ale proc ne? Alespon se mala socializuje🙂 Opravdu doporucuji se oprostit od myslenky, ze "ja to delam vse nejlepe" a nechat to na tatinkovi. A idealne tak, abyste mu nestala za zadkem, protoze byste z nekterych muzskych metod vychovy vyrostla🙂) Nebo si predstavte situaci, kdy byste mela manzela, ktery by mel "nastudovano" o vychove uplne vsechno a buzeroval vas, jak dite krmit, koupat, jake rikanky jsou nejlepsi pro jeho rozvoj atd. atd...tak co je lepsi?🙂

@madulinka pokud je to spani pro malou tak zasadni budes mu to muset tak podat, ze to delá pro ni, pro jeji dobro aby se dobre vyspala, že to není jen tvuj rozmar....dobre si rozmysli co ti vadi a co chces zmenit a treba si to i napis na papir a pak si s nim v klidu o tom promluv a zeptej se ho zase na jeho nazor....je jasne ze kdyz uz se situace vyhroti a jste oba vytoceni tak se to resit neda. Každopádně je třeba kompromis takze pokud chces aby on z něceho ustoupil budes muset taky v necem udelat ustupek jemu jinak pravdepodobne neuspejes, chce to trochu doplomacie, chlapovi nemuzes rict co vsechno dela spatne, chtit po nem zmenu a sama nic nezmenit, to je pro ne svým zpusobem ponizeni

Jedine, co by mi na vychove vaseho manzela vadilo, je "lupnuti na zadek", kdyz nechce mala usnout, kdyz rve, ze ji neco boli atd. To by mohl mit vic pochopeni. Ald mozna je to tim, ze s ni netravi tolik casu, tak si mysli, ze to mala dela naschval..

@madulinka Ahoj, jak čtu tvoje příspěvky, tak vidím že to máme doma stejné v hodně věcech. Každý s rodičů toleruje něco jiného a něco jiného než ten druhý zakazuje. Dokud máme domácnost na směny (jsme doma jen jeden s dětma), tak to funguje v pohodě. Problém je v okamžiku, kdy jsme doma všichni pohromadě. Táta je přísnější a děcka to samozřejmě zkouší na toho druhého, většinou tedy na mě. Diskutovat spolu moc neumíme ani jeden, diskuze končí tak po druhé mojí větě tím, že je to stejně všecko moje vina, že jsem dceru rozmazlila (se synkem byl na rodičáku od jednoho roku on), zasekne se a přestává se mnou mluvit, že sem blbá. To v tom lepším případě. On je prostě nejlepší a nejchytřejší a všechno dělá správně:D a já jsem hysterka. Ale musím říct, že si na sebe po osmi letech začínáme trochu zvykat a víc se tolerujeme.

@japona ano, to říká, že nepozná, co ji vadí.. i když ona mu něco říká, ale on ji prý nerozumí (třeba když brečí, on na ni křičí, ať jde do postýlky, a ona mu mezi vzlyky říká, že musí čůrat, to jsou prostě věci, kdy zasahuju a vadí mi to).. no, když já nezasáhnu při uspávání, párkrát to dospělo do stádia, kdy ji šel osprchovat studenou vodou. To je něco, co vůbec nemůžu překousnout. Nemyslím si, že by malá dělala něco naschvál, co potřebuje říct řekne, jen je potřeba ji poslouchat a ne prostě razit svou cestu a nevnímat ji.. Nejsem z těch, kdo neustále říkají ano miláčku, tohle miláčku (dceři), je jasný, že na ní taky zakřičím, nebo ji dám na zadek, ale vyloženě za věci, kdy neposlouchá, zlobí.. já prostě nevím.. a přesně jak píše @konidana, pokud nejsme spolu, ale má ji na starosti každý zvlášť, tak je to v pohodě, malá prostě přistupuje na pravidla toho dospělého, ale jakmile jsme spolu doma - maminka,tatínek - malá neví, koho má poslechnout, já to vidím tak, manžel jinak a pak jsou u nás vyhrocené situace, a to fakt nechci. Věkem se to bude stupňovat a když to vidím už teď, kdy je ještě takhle malá, bojím se, jak to bude do budoucna.. ☹ - my si na sebe zvykli, ale s příchodem malé to má kompletně nový rozměr, se kterým si asi nevíme rady..

Za mě..já bych si udělala s chlapem pořádek. To, že on tyto situace nezvládá,je normální že dítě brečí,když spadne nebo jiné,co píšeš..problém není v malé,ale v jeho nervech....chce to víc trpělivosti a tohle bych mu rázně řekla...kdyby můj manžel dle mě neprávem křičel,zvyšoval hlas,což on by nedělal, je hrozně klidný a hodný, tak si ho odvedu stranou a řeknu mu svoje a vyškrábu mu oči 😀

@madulinka nebude se to stupňovat - hrany sporů se budou ohlazovat 🙂 . Ano s příchodem malé (vlastně už s mým těhotenstvím) to má nový rozměr, se kterým si zatím moc nevíme rady..

@madulinka Hmm, tak to je blby, tohle neznam, manzel je v tomhle flegmatictejsi nez ja, je schopen opakovat diteti sve pozadavky do nekonecna, ja vetsinou po par pokusech zvysim hlas🙂 Co to zkusit manzelovi nejak vic vysvetlit? Jako, ze se holcicce bude lepe usinat, kdyz na ni nikdo nebude rvat (sprchovat ji studenou vodou!), ze lepsi bude precist pohadku nebo teda kouknout na dil krtka na tabletu? Pochopitelne to neprehanet, nase dite taky zkousi, kdyz ma jit spat, ze chce na nocnik, ze ma hlad, ze se chce tulit atd.. v rozumne mire mu vyhovime, ale kdyz to prehani, taky jde do postylky jak nafouklej balon🙂

@irennn jo, přesně tak, já si myslím, že je to neprávem a sama tu bezmoc nepráva nesnáším, takže prostě jsem pak jak stíhačka a pokud je malé něco vytýkáno, co nemůže ovlivnit (třeba že brečí, když spadne), tak ho zpražím.. On je jinak hodnej jak na malou tak na mě, má nás rád, to je vidět a znát.. ale jakmile se objeví takováhle situace, že malá spadne a brečí nebo má se ji věnovat sám a slyším jen řev (pláč a křik), místo veselého hraní nebo tak, je u nás dusno.. @japona, ano, když zkouší tak ho nechám to řešit po svém, pokud zlobí jeho, pokud mě, mám pravidlo 3x a dost, přistoupím na nějaké 3 výmysly (přinést pití, přinést mlíčko, přikrýt) a pak když chce zase odkrýt, odcházím.. mimochodem teď oba sedí a koukají na krtečka..malá nadšeně vypráví tatínkovi a tatínek je šťastný.. ale jen, kdyby krteček nebyl dovolen a musela hned do postýlky.. ☹ byl by nafouknutý tatínek, že se s ním chtěla dívat a já to všechno zničím a ještě bych musela uspávat uřvanou malou 😀

@madulinka A neni treba chyba v tom, ze ho zprazite pred malou, ze se pak citi blbe a vyleje si pak na ni svuj vztek? Pokud ji ma manzel rad, tak neverim, ze se nedokaze alespon trochu vcitit do jejich pocitu bezmoci.
Co si s nim sednout (mimo vyhrocene situace) a vysvetlit mu, ze napr. mala breci, kdyz upadne a tim vola o pomoc, tak by ji mel uklidnit a ne seřvat? Proste co nejvic vysvetlit, treba mu nedochazi, ze ma male dite, ktere se chova jinak nez dospely.. A po dokoukani na krtka, at ji jde uspat take on. Rozhodne k nim nevlitnout a nezatrhnout to obema. To chapu, ze by nepotesilo ani jednoho. At treba koukaji spolu v postylce, dil dva a spat. At si to tatinek udela dle sebe, ne?🙂

Osobně mám podobný přístup jako ty, proto tě dost chápu. Všechny situace, které popisuješ by mě vytáčely do ruda. Rozhodně by se mi nelíbilo, že tvůj manžel dceru při únavě plácá přes zadek. Osobně nejsem vůbec zastánce tělesného trestu, i když mi ruka také párkrát ujela. Pochopila jsem, že málo chlapů má opravdu talent na respektující a citlivou výchovu. Jsou na to prostě "tvrdí" a hlavně nervozní. Je to jako kdyby někdo chtěl po ženských opravovat auto, myslím, že by to ve většině případů dopadlo dost mizerně. Oni nemají takovou schopnost empatie, viz příklad. - byla jsem s dcerou na hřišti a jeden na první pohled velmi chápavý tatínek postavil asi dvouletou dceru bosýma nohama na kovovou desku kolotoče, přičemž pražilo slunce. Ona se hned rozbrečela, on ji utěšoval, ať se nebojí a pěkně se drží. Já jsem poznamenala, že ji asi pálí nožičky. A tatínek, aha, to mě nenapadlo. Nebýt Vás tak ji tu točím celé dopoledne 😨 .
Já bych si s ním promluvila a snažila se mu vysvětlovat její projevy. Nejhorší jsou podle mě ty neurotické reakce, kdy zvyšuje hlas a má tendence ji psychicky srážet - to opravdu není o respektující výchově a zbytečně to může způsobit v pozdějším věku malou sebeúctu a nízké sebevědomí. Já se tomuto ve výchově snažim hodně zabraňovat, samozřejmě to nesmí přesáhnout opačný extrém. Mám sama dost autoritativního a cholerického otce a poměrně jsem to psychicky odnesla. Moje dcera je hodně tvrdohlavé a vzdorovité dítě, takže vypjatým situacím čelím dnes a denně už téměř od miminka, ale rozhodně cesta fyzický trest, křik, a "ponižování" je slepá a nepadá na úrodnou půdu. Hodně jsem se naučila od mojí mamky, která s dětmi pracovala celý život a má opravdu extrémní trpělivost. Na vše jde u dcery laskavě, důsledně a po dobrém a dokáže s ní naprosté divy, u ní je naprosto bezproblémová a s radostí spolupracuje 🙂

Do určitě míry to mám podobně, dcera ještě ani nechodí a manžel neví, jak si s ní má hrát, tak jí pouští písníčky na youtube apod. Taky mě to štvalo, ale jak roste začíná s ní řádit, tak se to zlepšuje. Jinak je ale oproti tvému manželovi velmi citlivý a trpělivý a zatím na dceru nikdy nekřičel nebo jí nelupnul, jak píšeš a to je často hodně protivná. Z toho co píšeš bych byla hodně nešťastná, přesně tak se choval můj táta k nám a chová se tak i k vnučce, místo aby se jí snažil pochopit, proč pláče a co se jí nelíbí, je hned zpruzelý a huláká na ní, jak je hrozná. Přece nemůže manžel dát dceři na zadek za to, že potřebuje maminku. Je to především chyba manžela, že se v jeho přítomnosti necítí klidně a bezpečně.

holky a proč si se svými partnery/manžely nepromluvíte a nedomluvíte se? Můj muž taky někdy ztratí nervy, když se malá vzteká, je přetažená... tak ho většinou pošlu pryč (v klidu), situaci vyřeším a pak to řeším s ním. A vysvětluji, že malá není rozmazlená, že to je jen o trpělivosti a není potřeba se rozčilovat. Je to i tím, že i když se malé dost věnuje, tak ji prostě nezná tolik jako já, která jsem s ní v jednom kuse a není tak vycvičený (kdybych se já měla rozčilovat kvůli každé prkotině, tak bych nic jiného nedělala... 🙂 ). Na začátku čtení téhle diskuze jsem si říkala, jak je fajn, že se se svým mužem na výchově shodneme, ale ono to není automatické. Prostě se o tom bavíme - jak to chceme dělat, proč s tím ten druhý nesouhlasí, jak by se to dalo dělat jinak, proč si myslím, že takhle ne... Nedokážu si představit, že bych pravidelně sledovala, jak můj muž nesmyslně malé něco cpe, co nechce a ještě jí vynadá apod...

To, že manžel někdy ztratí nervy se dá pochopit, ale to s tím (ne)hráním by se mi teda taky nelíbilo a promluvila bych si s ním o tom 🙂