Mám strach mít dítě
Jaké to vlastne vubec je, mít dítě?
Jo, zmeni to zivot, to kazdopadne, ale jak? K lepsimu, horsimu? Jak se vam dari?
Ja jsem vzdycky chtela deti, moc, pres moji dlouhou aupair "karieru" mi proslo rukama tolik deti..., ale cim vic se blizim k bodu, ze UZ, tak mam strach a premyslim, jestli vubec chci... Nedovedu si predstavit prinest dite domu a uz ho tady mit, navzdy. Ze budu mit strach z jeho nemoci, ze se mu neco stane. Tatka ma cukrovku, tchyne ma cukrovku - fakt to chci tomu memu dite udelat a nadelit mu to do vinku? Mam strach, ze uz nikdy nebudu samostatna jednotka. Ze se hodne dlouho nevyspim.
Budu vubec dobra mama? Zkusenosti uz mam dost, ale mozna i proto me to tolik brzdi...
Manzel chce a ja taky chci, bude mi 30, jen mam strach...
Já jsem si ještě před porodem říkala... "ty vole to je v p.... ono tady už za pár týdnů bude", ale po porodu už jsem si nedovedla představit, že bysme dítě neměli. Jinak mít dítě je náročné, ale nepopsatelne krásné. Jako první láska, která nikdy neskončí.
@sklepka zkušenosti sou sice fajn, ale dokud ty deti nejsou vlastni, tak vzdy muzes odejit, skonci pracovni doba a podobne.
Samostatna jednotka fakt nebudeš, vlezou vsude a furt musim na něco kolem nich myslet i kdyz ses třeba zrovna bez nich
Ja osobne si dokazu zivot představit bez ditete, ale zase by mi to pak na stara kolena bylo asi lito, no.
Už jen tím, že pochybuješ ukazuješ míru vyzrálosti. Jo, už nikdy nespím jak bezdětná, a jsem za to ráda, je to super!
Taky jsem měla strach, ale jakmile jsem otěhotněla, strach zmizel. Porod byl v pohodě, mateřská mě baví, dítě je zdravé a hodné. Jsem spokojená. Mateřská nemusí byt vždy taková hrůza.
Asi jsem jediná, ale spím líp než když jsem chodila do prace! Lehnu a usnu. Žádný prevalovani, žádný "nemůžu usnout/ budím se". Malyho mám v posteli a kojím v polospanku, takže o tom ani nevím. Vstáváme kolem osmé.
@sklepka taky jsem mela strach a kladla si ty same otazky. Je v tom i trochu sobectvi, ale to konci na porodnim sale 🙂. Az s narozenim syna dostal muj zivot ten spravny rozmer! A ted mam strach, jak zvladnu druhe 🙂
Takové obavy měla aspoň občas většina z nás...
Je to náročné, že by ses v začátcích dobře vyspala ti tu nikdo neslíbí...
Někdy téměř padneš na hubu - ale pak uvidíš úsměv toho maličkého, jeho pokroky, jak k tobě natahuje ručičky, dává pusinky, sladce spí, rošťačí - a všechna příkoří jsou zapomenuta.
Strach o ty svoje děti budeme mít nejspíš až do smrti. Ale stát znova před rozhodnutím, jestli mít nebo nemít dítě, tak jdu znova do toho. 😉
Ohledně nemocí - to je těžké... u manžela zjistili onemocnění střev měsíc před porodem - a co už?
Jee. Já nikdy nebyla mateřský typ a cizí děti mě absolutně nebraly, dokonce jsem až do porodu nikdy dítě nechovala. A i tak jsem do toho šla. Nedokážu si představit naši malou nemít. Ale nebudu ti lhát že to není náročné. Právě teď má nejhorší spací období za celou dobu (má 9 měsíců) a já doslova padám na hubu. Jsem vyčerpaná víc, jak když jsem profesionálně sportovala. Ale když ta prďolka ráno vstane a usměje se na mě, nebo když se teď naučila mi dávat pusinky, to je prostě něco úžasného a nepopsatelného.
Ja být tebou, tak nad tím nepřemýšlím a jdu do toho, protože kdybych nad tím takhle přemýšlela tak ji nikdy nemám 😉 prostě do toho běžte. Máma budeš urcite dobrá, jen tím že nad takhle přemýšlíš 😉
@sklepka Jo mít dítě člověku změní život úplně,je to přesně jak píšeš dlouho se nevyspíš,nebudeš sama,nebudeš mít čas pro sebe,budeš se o dítě moc bát,možná mu geneticky předáš nějaké nemoci,špatné vlastnosti atd.... Ale teprve s dítětem poznáš co je láska,co je největší štěstí,hrdost,smysl života. Až si poprvé pochováš ten bezbraný uzlíček,obejmou tě ulepené ručičky a dostaneš uslintanou pusinku,až tě nakreslí přes celej papír.... až budeš vybírat šaty na maturitní ples,budeš tak štastná a pyšná jako nikdy.
Mám dvě dcery a nic mě nenaplňovalo tolik jako mateřství. Mám ráda svou práci,mám koníčky,mám skvělého chlapa,miluju našeho psa,kočku,,ale nic se nevyrovná tomu být mámou.
Doba bezdětnosti minula no. 30 je akorát na novou etapu, která ti hodně dá. Něco vezme, ale tak to prostě v životě je, nelze ustrnout. Je to výzva být rodičem, mámou..některé věci už nikdy nebudou stejné, dítko bude už napořád součástí tebe, ve tvé hlavě, v srdci,myšlenkách..ale je to krásné,i když náročné.
jj je to sranda....před porodem se bojíme, co budeme dělat, že tu dítě bude až do smrti a po porodu se bojíme, aby tady do tý smrti fakt bylo a nic nestalo 🙂
Podla mna ani nezalezi kedy to dieta mas. Ale zalezi s kym ho mas a aku mas podporu rodiny. My sme mali skvely zivot pred narodenim dietata. Vela sme cestovali pracovali na dobrych poziciach a po narodeni dietata sa moj svet uplne otocil - nie preto ze mame dieta - ale preto, ze zijeme v zahranici a nemame babicky a stryckov a kamaratky z vysky ktore by bud pohlidali alebo by som s nimi travila kvalitny cas. Ak tuto podporu nemas, tak intenzivna materska trva takmer 13 rokov kym mozes samostatne niekde dieta poslat alebo ho nechat same doma - zalezi kde zijes a ake je dieta samostatne. Ale otazka mat alebo nemat dieta - tak aj napriek situacii ake je som rada ze dieta mam. Neskor by som lutovala ze ho nemame.
ach to je krasne, diky holky! Asi je fakt cas na novou etapu, jedine tak budu mit moznost zjistit, jake to je
Zmeni se vsechno,ne ze ne,jak by se nekdo snazil tvrdit (tady ne 😉), vsechno kolem maleho ditete je strasne intenzivni, emoce vysponovane,nevyspala,pak nejaka nemoc...ale je to presne o tom,ze clovek rozhodne nebyt uz "sobcem" a na porad nebo min.dlouhou dobu se podrizovat nekomu jinemu. Je to nepopsatelne-milujes rodice,psa,manzela...ale laska k diteti se neda k nicemu prirovnat.Jako aupair si umis aspon docela dobre predstavit tu starost,ale ted k tomu budes mit k vice radosti z pokroku sveho ditete. Strach budes mit uz naporad-aby bylo v poradku...
A i kdyz si budes moct udelat volno a i treba odjet nekam s kamaradkou nebo sama,z hlavy uz si to proste nikdy nevygumujes,to je na tom to "nejhorsi",uz nikdy nebudes tak bezstarostna,jak jsi ted....
Zatim to za to urcite stoji.....ale zeptej se me,az budou v puberte...(a to nemam jen strach z dospivani,ale hlavne z drog,zneuzivani,apod...)-no vidis,zase obavy 🙂
Kolikrát si říkám, že jsem fakt ráda, že jsem do toho vlítla neplánovaně, protože si umím představit, že kdybych si těhotenství měla nalajnovat, tak budu do konce života sama s kočkama. 😅 Jako bezdětná totiž vidíš mateřství v barvách, co nejsou vůbec veselý. Vidíš tvrdou realitu, takovou, jaká je. A není to moc lákavej pohled. Jenže jako matka si jedeš na hormonální smršti a i to špatný ti posléze přijde skvělý a ráda vzpomínáš na to, jak ti dítě obsahem pleny pomalovalo zeď v obýváku. Jsi jako na drogách a všechno, co se týká tvýho dítěte, je prostě a jednoduše úžasný. 😀 Bejt mámou je prostě fajn.
Za par dnu budu mit třetí, ano je to omezující ale ne navždy. A vzdyckzy se da sehnat na nějaké to odfrknuti si hlídání. Pokud bych to brala jako vy,kdybych se bala že bude mit nějakou nemoc která je v rodině, nemám děti,neměl by je asi nikdo. Dítě je veliká radost ale i zodpovědnost.....jestli cítíte,že chcete mit dítě, běžte do toho a dál nad něčím coby a kdyby nepremýšlejte.
🙂 neres nemoci, to by jsi ty sama nemohla ani vyjit z baraku, kdyz jsi se dokazala postarat o cizi a nic se jim nestalo, zvladnes to 1000x lip a s vetsi laskou ke svemu, si urcite supr baba tak do toho prast🙂 kdyby clovek furt cekal na spravne okamziky tak se fakt nedocka🙂) drzim pesti🙂
@sklepka Je to hodně náročné, už si nikdy neodpočineš, pořádně se nevyspíš, budeš mít o ně pořád strach. Ale je to nejkrásnější, co se mi v životě přihodilo. Mateřská láska se nedá nijak slovy popsat, to se musí zažít. Určitě budeš skvělá máma, neboj. Děti ti tvou lásku a péči jednou vrátí. Přeji hodně štěstí 😉 😉
@sklepka hele,kdo ma jen trochu rozumu a nevlitne do toho uplne nejak hned nebo neocekavane,tak se mu takove veci honi hlavou..i uz tehotnym a matkam...
@sklepka ale je tady i diskuze Mam dite a lituju toho, jestli chces i neco "opacneho"...
@sklepka pokud jde o cukrovku to není žádná nemoc,a určité maj druhého typu ne? Ta se nedědí...tim bych se vuuuuubec netrapila...
Zeptala bych se sama sebe,jestli chci, mám s kým a cítím se na to a máme se jak postarat...zbytek se podda
Taky nesouhlasím s tím že se nevyspite a neodpocinete, jedno je hračka zpočátku náročná ale poddá se to ... mám 4 a vždy si najdu čas sama pro sebe, je to složitější ale dá se...je to o tom ják si vše zařídíte
Spíš je to o tom že svůj život už navždy spojité s někým, kdo bude vaší součástí, komu svůj život podridite, nebo se aspoň budete snažit, a vždy a za každých okolností se budete na toho človíčka těšit a milovat ho,i když Vás bude vytáčet z miry
...ale to je přece naprosto normální, že se člověk bojí nových nepoznaných věcí!!! Všichni jsme se báli, když jsme šli prvně do školy, zůstali sami doma, měli si poprvé sednout na kolo nebo lyže, šli jsme do nového zaměstnání..... Tohle je také poprvé, zvládneš to tak, jako vše ostatní... Ničeho se neboj!!!
taky jsem se toho bála a moc, a teď jsem šťastná, že jej máme a druhé je na cestě, je to náročné ale už bych opravdu neměnila za nic na světě 🙂
Hele, každý dítě je jiný. Já se dceři věnuju hodně, čteme, povídáme básničky, zpíváme, jsme pořád na hřišti, na bazénu.. Do toho chodím párkrát do týdne do práce, ale raději bych byla s ní. Od příchodu z porodnice se mi malá budí až na výjimky jednou za noc, dá se s ní v pohodě domluvit a je suprová parťačka. Mě hrozně těší, že s ní můžu trávit čas a navíc ona si umí hrát i sama a dlouho, takže nemám problém si přečíst za den několik kapitol v knížce, uvařit a ještě si něco uháčkovat, z toho ale třeba druhý den se jí věnuju víc. Jak kdy. Záleží na ní. Takže řeči o tom, že si neodpočineš a nevyspíš se fakt, nejsou pravidlo. Já chodím spát v jednu ráno a i tak se někdy těch osm hodin vyspím 😉 Přes den mi děťátko chrupe někdy i 4 hodiny. Byla jsem spíš pejskař a děti mi nic moc neříkaly, ale teď můžu odpřisáhnout, že dcera je to nejlepší, co mě v životě potkalo a co mu dalo konečně pořádný smysl.
@sklepka Neměj strach. Život se samozřejmě úplně změní ale přes všechno nepohodlí k lepšímu. Asi nad tím přemýšlíš až moc 🙂 Podobně to řešila moje ségra, nejdřív několik let prohlašovala že dítě vůbec nechce, pak teda že jo, ale že si to neumí představit co s ním jako bude dělat. A teď je celá pryč že malou má a sama říká že si to jen nedovedla představit. Já jsem si pocestovala, mám různé koníčky, zajímavou práci, ale opravdu šťastná jsem až teď na mateřské. Nebudu lhát že se mi chce vstávat a pořád dokola přebalovat a krmit a vymýšlet zábavu pro nemluvně které nespí, ale nic moc zatím dělat ani neumí, ale když vidíš ten nevinný úsměv a miminko se k tobě přitulí, je to něco úžasného.
@sklepka Jo, tak takovéhle pochybnosti znám... Mám je teď taky - i můj muž. Přesto do toho po dovolené jdeme naplno ;). Chci si to rodičovství prožít, nestačí mi to jen slyšet a číst, ale chci mít vlastní zkušenost. Myslím, že když budeš mít dítě, už se ho ani nikdy nebudeš chtít vzdát 😉