Mám dokonalý život, ale cítím se prázdná
Mám fungující vztah, jsem v manželství, mám skoro rok a půl starého syna. Nezlobí, není problémový, je hezký, hodný, všichni v rodině ho milují. Partner pomáhá, děti chtěl první, je starší o několik let.
Problém : mě je teď 21. Mám maturitu, kdybych věděla, tě na dítě nemám, tak si ho nedělám. Považuji se za inteligentní, jsem jedináček, je pro mě těžký navazovat důvěrné vztahy ( někomu věřit)
Zpětně, na dítě jsem kývla, nevěděla jsem co to obnáší. Povedlo se mi kojit, i když ze začátku mě příbuzní říkali, že umírá hlady atd.. ( zbytečný kecy) Všechno super, porod, kojení podpora od všech v rodině, od manžela, finance dobrý. Malej byl nemocný poprvý v 13 měsíci a to ještě od někoho chytl. Chodí, vše. Akorát mi vadí ty předsudky ( pomyslný nebo reálný, to je fuk). Jsi mladá, milenialové neví co je zodpovědnost, nejsou na to připraveni, akorát dítě zabije atd.atd.
Dělám, co umím, dělám to nejlíp, jak umím. I přes to mě dokáže vykolejit, že chudák dítě se koupe obden a tohle a tamto. Nikdo mě neučil být matkou, nemám zkušenosti jako ty po 3 dětech. Říkám si, že v tom nejsem sama, ale občas to nepomáhá. Ano, občas ujedu a dám mu přes zadek a pak mě to mrzí.
Manžel chce 2 děti, v racionálního hlediska si ve 30 budu dělat, co chci. Ale duševně ne. A po 25 roku života už děti nechci, ani jen tak pro zábavu. Za život jsem si vytrpěla svoje, a když jsem konečně začala mít nějaký sebevědomí zlikvidují mi ho strie, brek dítěte a důchodkyně.
Taky Vás to občas štve? Když se snažíte a v hádce se dozvíte, že stojíte jako matka za hovno? I když děláte vše co umíte a stejně na Vás lidí ve městě blbě koukají ? ( vypadám min, než na svůj věk)
Život doma - přátele nemají čas, na chuť nemáte sex ( v tomhle věku !) nikoho s kým si můžete popovídat a není ji přes 30 let ( jiný zájmy), v manželství budeme druhý rok, ten rok předtím jsme se viděli denně, pak se k sobě nastěhovali.
Občas mám chuť utéct. A názor, tak jsis to měla rozmyslet - v 17 jste snad každá věděla, co chce? Vztah a rodinu.
Moje otázka - poradíte mi, co dělat, abych se přestala cítit a být nevděčná, smutná, prázdná, zase milovala svůj život i s dítětem a třeba se po těhlech zkušenostech rozhodla svobodně i pro druhé dítě?
V žádném případě nechci, aby to odnesly ony. Moje máma byla taky mladá, a nevím přesně jak a co, ale spíš mě vychoval nevlastní táta a babičky. Nechci, aby moje děti si připadali nechtěné a nemilované.
@kristyna998 Na Tvuj dotaz me napada jedine - zacni pracovat na svem osobnim rozvoji. Objektivne mas pekny zivot a to co popisujes, je zcela normalni. Mam to celkem podobne, jen je mi o 10 let vic. A co me drzi nad vodou, je zvedavost, jak funguje lidska psychika, mezilidske vztahy, co je mezi nebem a zemi. Moc me toto tema naplnuje a velice posouva. Zaroven mi moc pomohlo zacit si kazdy den rikat, za co vsechno jsem vdecna, a co si ja (jen ja bez nazoru kohokoli jineho) preju a jdu si za tim. Casto to znamena, ze se nechovam podle predstav spousty lidi, ale to je mi opravdu jedno. Pro me je podstatna pouze spokojenost moje a v dusledku toho pak spokojenost syna a manzela. Jestli muzu doporucit neco na cteni, zkus Cestu k lasce (Tolle) a Bdelost (Mello) - obe mi moc pomohly.
Jeste dodam...mam pocit, ze je nasi novodobe spolecnosti podsouvan nazor, ze cloveka udelaji stastnym pouze hmotne veci, a ze by MEL zit nejakym zpusobem. Povazuju to za obrovsky omyl. Mela jsem vseho dostatek, ale uspokojene jsem se zacala citit az kdyz jsem na sobe zacala pracovat na sve duchovni podstate. Nejde tady o zadne nabozenstvi nebo tak, jde o sebepoznani. Hledej stesti a naplneni v sobe a ne mimo sebe.
Predtas sa zaujimat o okolie. Polka ludi okolo mna ma pocit ze som si dietatom "pokazila zivot". Hmm no uvidime v 40 ked moje dieta uz bude pomaly maturovat a moje kamosky budu rodit.
Co sa tyka toho ze ti niekto keca do vychovy, tak to by sa ti dialo ci mas 20 alebo 40.
Co sa tyka vztahu - na tom treba pracovat bez ohladu na pocet spolocne prezitych rokov.
Vseobecne - nemyslim si ze problem nasej generacie su pocitace a podobne, ale prave to, ze sa citime "prazdni". Preco ? Lebo sa mame 100x lepsie ako nasi stari rodicia, ktori nemali cas sa zamyslat nad tym, ze su nestastny a prazdny, lebo makali od rana do noci. Moj nazor je ze sa na nasu generaciu tlaci aby bola nespokojna - depresie su "v mode". Neries, ber zivot taky, aky je. Uzivaj si okamihy, najdi si nieco, co ta robi stastnou. Uprimne povedane mne uz trochu lezie tato modna vyprahnutost na nervy, neber to teraz tak, ze ta kritizujem, je to proste cele "stav mysle". Citis sa tak, lebo si si to nahovorila. Keby si najdes v zivote nieco, co ta zabavi, tak nerozmyslas nad blbosti. Proste dnesna generacia ma az moc vela casu
@kristyna998 Mozna by ti pomohlo, kdybys, jak uz tu bylo receno, zacala pracovat sama na sobe. Muzes si podat pristi rok prihlasku na VS, tech oboru, ktere jdou studovat kombinovane, je dost. Budes ve spolecnosti castecne svych vrstevniku, castecne starsich. Otevrou se ti nove obzory, ziskas zkusenosti i sebevedomi pro budouci pracovni zivot.
A co se tyce vychovy a veci kolem rodinneho zivota, nenech si do toho kecat okolim. Zejmena babicky maji uplne nine pohledy a neseka to dobrotu. Ty jsi mama a ty vis, vo je pro tve dite nejlepsi. Na nazory okoli ve meste se vykasli z vysoka, nejsou podstatne. Podstatne je to, abys byla v pohode a milovala sve dite. Mas fajn manzela, tak se o nej opri. Budte spolu pevnost, ktera se nenecha rozhazet okolim. Mimochodem, to, ze mate malo sexu je uplne normalni. Male deti jsou nejlepsi antikoncepce. Neni cas, energie. Casem se to zlepsi. Ale musite o tom s manzelem mluvit. Ujistujte se, ze ten problem neni jinde. A alespon obcas se sobe venujte 🙂
Ja vim ze se to lehce řekne, ale rodina jsi ty,partner a dite. Vsichni ostatni jsou mimo a klidne se na ne vykasli pokud budes chtit. Vzdycky se totiz najde nejaky duvod proc lidi pomlouvaji. Ja mela prvni dite o 10 let pozdeji a stejně jsem brecela protoze jsem nevedela co a jak. S druhym to bylo lepsi,ale i tak jsem dostavala nevyzadane rady. Vyslechnu, posoudim ale rozhodnu se sama.
Nepises s kym se hádás, jestli s parnerem (si nemyslim) nebo treba s tchyni. Pokud ano, nestykej se s ni.
Co se tyka sexu, neboj to se spravi. Jen to chce aby dite trochu povyrostlo a nemelas ho na krku porad. Jak bude vetsi,zabavi se samo.
Jo a nikdy bych si nemyslela ze to priznam,ale kdybych vedela jak to bude s detma prima,taky bych si je pořídila dřív. A asi bych mela i vic energie.
Za předsudky a blbýma radama se může skrývat třeba i obyčejná lidská závist, která dokáže potrápit víc, než mezigenerační rozdíly, i když i ty mohou napáchat víc škody než užitku.
Chybí ti ocenění, uznání a je to pochopitelný, každý ho v životě potřebujeme.
Jak už psaly holky, zkus se porozhlídnout po nějaký škole, příští rok, nebo třeba i letos, zapátrej v sobě, co tě baví, bavilo před tím, než jsi se stala maminkou.
Chval se sama. Říkej, jak jsi skvělá, že zvládáš to, co zvládáš, naplň se radostí a snaž se nevnímat, nepřipouštět blbý kecy od okolí, nebo těch, co víš, že se tě snaží drtit.
Na řeči okolí nelze brát zřetel, kdo chce, tak si něco najde na každém... Proč máte dítě už teď x proč máte dítě až teď. Já jsem asi docela sobec, ale jsem schopna i lidem říct, že jsem se na jejich radu neptala a že až o jejich posouzení mé životní situace budu stát, tak že se ozvu.
Jsem o něco starší než ty, ale chápu ty pocity, objektivně máme všechno, ale stále máme pocit prázdna, předchozí generace tyhle problémy tolik neměly, protože je trápily skutečné existenciální otázky. Určitě doporučuji pracovat sama na sobě, přečíst si nějaké knihy s touto tématikou, snažit se radovat z malých věcí.
A taky je dobré mít více aspektů, které člověka v životě naplňují, ať nemá pocit, že je zcela závislý na jednom zdroji přísunu štěstí a seberealizace. Takže mimo rodiny mít např. i naplňující práci, nebo se na ni minimálně připravovat, ať už studiem na VŠ, samostudiem či nějakými kurzy. Najít si nějaký koníček, ať už sport, nebo něco kreativního, učit se jazyk... Moc držím palce, ať je ti lépe.
@kristyna998 Tak predne zacni pracovat sama na sobe. Neni duvod, aby te nejak hodne rozhodilo to, ze nekdo mimo tveho muze ma jiny nazor na koupani vaseho potomka. Jako prijemny poslouchat to neni, proste si pak zadrbej s manzelem, s kamoskou. Je to situace skoro kazde zeny, ze ji do vychovy nekdo keca. Ja si myslim, ze je dobry si to poslechnout, protoze uceny z nebe nespadl, co se mi libi aplikovat a co ne nedelat. Nekdy je tezky aby okoli tvuj nazor prijalo, ale.co si budeme povidat, nikdo krome tveho muze a tebe ( a potazmo Ospodu🙂 lnema do vychovy co kecat, resp.muze rict svuj nazor, ale.rozhodne ne ho vymahat. Tak to je otazka kecani do vychovy. Strie, duchodkyne a co to bylo jeste? Tak tyhle okolnosti ti sebevedomi urcite neznici. Pokud mas dojem, ze ano, tak bych patrala v sobe proc. Vnitrni prazdnota byva z toho, ze clovek nedela to, co chce, ma rad, bavi ho to. Patrala.bych proc se nerealizujes. Prcek uz je velky, sla bych do toho. Treba ne hned na plno, at tim prcek netrpi, kazdopadne to hodne pomuze. No a nehledala bych cestu, jak zvladnout mit druhe dite, ktere ted evodentne nechces, ale.jak se realizovat a jak domluvit s manzelem na tom, ze chcea zit avuj zivot. Otazka je, jeatli to zkousne. Jestli ano, mate vyhrano.-)
@kristyna998 Také jsem měla první dítě ve dvaceti, takže asi tuším jak se cítíte. Snažte se soustředit na to hezký co Vám mateřství prineslo. Nepremyslejte o tom o co jste přišla, protože dítě vyroste a pak budete mit zase svoji volnost. S druhým dítětem bych pockala až se na to budete citit, není kam spěchat a určitě se nenechte do ničeho nutit.
Zkuste terapii.mne neskutecne pomohla.srovnate si co chcete co prozivate...
@kristyna998 ahoj. Držím ti pěsti aby ti bylo co nejdříve lépe. Je mi přes 30 a cítila jsem se po příchodu dcery stejně. Teď už jíš jsou tři s vše se hodně zlepšilo. Je pravda, že už asi rok chodím k psycholozce. To ti i moc doporučuji. Posunula mne dal... vše se opravdu hodně zlepšilo. To co ti říkají ostatní se musíš naučit neposlouchat. Nemá to smysl. Jsou to jen řeči. A lidi proste řeči vedou, nenech se odradit. Mej se fajn. 🌻
@ah1234 amen
Já myslím, že by ti možná pomohlo vypovídat se terapeutovi, který by tě i správně navedl. Nějak mi z toho příspěvku zní, že s něčím konkrétním nejsi spokojená, něco tě "žere", ale je to v podvědomí, nechceš si to připustit. Jaký přesně máte vztah s manželem? Jak jste se dali dohromady? Jakou roli zaujímáš ve vaší rodině? Jaké jsou na tebe kladeny nároky? Možná jsi měla dítě a nebyla jsi na to úplně zralá, i když v minulosti to taky tak bylo... Nemůžeš mít třeba pozdní poporodní depresi? Nebo třeba jsi chtěla, aby se tvůj život ubíral jinak - VŠ, kariéra, cestování? Popřemýšlej o tom...
@hlasimse myslím, že mým problémem bylo, že jsem vnitřně nebyla připravená na příznaky těhotenství. Zvracet a nebýt panem svýho těla mě žralo. Pak ty úplně nový pocity a noční můry, že se synovi něco děje.
I kdybych měla depresi, tak jsem tvrdohlavá a nikam bych nešla, hlavně psycholog je v záznamech.
Našla jsem si kinezioložku, ta mi pomohla si pár věcí uvědomit. Ale i tak mě trochu žere nejistota. Co pak?
S manželem jsme si od začátku řekli, co chceme. Cestovat a užívat života, a to se nám i plní.
Jen to vstávání v noci rok a něco, prostě grrrrr.
Teď je to lepší, ale "depka" mi asi nikdy nezmizí
@kristyna998 no, možná nějakou lehkou formu poporodní deprese máš. A jestli si dojdeš k psychologovi a bude to v "záznamech", to přece je úplně v pořádku, za to se nemusíš stydět a je to normální asi jako kdybys šla k zubaři.
Tak zaprvé si myslím, že to chce zbořit nějaké vnitřní bariéry... Jako třeba že s ženskou nad 30 by sis neměla co říct 😂 To není o věku... Znám duševně mladé padesátileté a duševně staré dvacetileté. A ty negativní pocity jsou normální přece. První dítě je prostě pecka a nápor. Měla jsem hodně podobné pocity. Pracovat se sebou. Nečekat, až se něco změní vně. Btw. časem bude líp, jak bude dítko starší, ale není to o tom.
@kristyna998 Říkáš, že si děti chtěla a jak si s tím spokojená, ale na druhou stranu by sis asi ten život představovala i jinak. Vadí ti vstávání, blbý kecy okolí....no komu ne, známe to každá. Tak třeba já bych si to taky malovala jinak :D Máme podobně staré dítě a teda doufám, že to bude časem jiný a lepší, než je to teď. Mateřství je pro mě především velká dřina a omezení toho, co jsem dřív měla ráda. A jako podle mě se s dětma cestovat dá, to ano, ale má to svá velká omezení a je to takový to cestování, po kterým člověk potřebuje pomalu další dovolenou na regeneraci.
Ptas se, co delat - kasli na ostatni lidi a jejich duuulezity nazory. Skocila bych klidne za psycholozkou, ja za ni chodim. Ale je mi jedno, co si mysli ostatni, a stykam se s malo lidma, kteri za to ovsem stoji. S blbama nema cenu nic resit. Ty jsem odrizla.
@ah1234 Jo, s tim makanim a ze nemel clovek cas hloubat mas castecne pravdu. Ale myslim, ze to prazdno pocitovaly specialne zensky i driv, jen to tak ochotne nepriznaly. Byt porad "sama" - mimo dospelackou spolecnost, to je tezke. A tlak moderni doby na tu seberealizaci. Kdo na matersky netozjizdi vlastni podnik nebo nestuduje, jakoby nebyl...
@bayt já právě teď druhé... respektive třetí, škola by to taky byla třetí (1.nedodelana a druhá na zkoušku spíš, nenaplňovalo mě to), s tím dítkem, kdyby se zadařilo, rodit třeba po imatrikulaci, kdybych se dostala, to by byla sranda :D myslím, ze je to ale vhodná doba ke studiu.
@kristyna998 a co nějaká kámoška, která má děti nebo osobní setkávání s někým, kdo má stejně staré děti? Mě to občas pomůže, když vidím, že je to všude podobné a téměř všechny ženy na mateřské mají své depky. Mám dvě děti po roce a nestíhám si občas ani utřít zadek a taky jsem si to představovala trochu jinak 😂.
Já bych ještě chtěla říct, že je super mít dítě brzo,když má ženská normálního chlapa.Ja měla první v 31,ale kdybych ho potkala dřív,proč ne,ve 35,co mi teď bude, bych mohla třeba mít už samostatnou partacku a pomalu bysme mohly spolu na diskarnu a pod :D taky si říkám,doziju JA se svých vnoučat?a moje Jul poznala dědu jen napůl roku. moje neteř už vůbec. To je taky vše škoda. A jak dlouho tady já budu ještě živá se sv dítětem?kdoví.
Nikdo te nenauci byt matkou.To musis sama.To prijde neboj.Taky jsrm nevyrustala zrovna chtena...
Mam dve deti a je mi 25.Naucis se byt stastna neboj.A sex??Jak u koho.My se taky nemilujem moc casto...bud an to neni nalada nebo jsme unaveny.To tak je.Nekdo ma ten sexualni zivot jinej a nekdo zase onej.
Jsi skvela mama a delas co muzes.
Taky dam velky pres zadek a taky me to pak mrzi ale tak to proste je.Ser na ostatni a delej co uznas za vhodne.❤❤👍👍nebuj bude to dobry.👍👍😉