Kniha Koncept kontinua - jaký je váš názor?
Tak jsem temer u konce s cetbou teto knizky. Porad cekam na nejakou radu, ale asi tam nic ucinneho nebude.
Ale konecne aspon vim, z ceho prameni muj pocit, ze svoje deti nemam (dostatecne) rada. Jo, jsem krkavci matka. Desny.
Cetly jste nekdo tuhle knihu? Mate stejny pocit, ze neumite davat lasku?
Ja totiz mam pocit, ze nemam rada ani moji mamu, ani svoje deti, vlastne ani sebe.
Co s tim?
Jde to nejak spravit? Vedome se do neceho nutit dost dobre nejde☹
@medria Tak jsem to nemyslela, ze by clovek mel byt otrokem ditete, to je zas druhy spatny extrem.
Jenze mne treba deti vubec nechybi, kdyz je starsi nekde pryc, ani si nevzpomenu, ze bych jim mela zavolatz, jak se ma.
Mozna je to i porodem - Adelku jsem rodila 3 dny, bylo to strasny. Pak byla celkem dlouho pryc, ja jsem byla hodne znicena, ztrata krve, bylo mi zle. Kdyz jsem si Adelku prinesla domu, porad jsem rikala, ze ji na ocich vidim, ze mne nema rada, ze je tam jakoby dabel (zni to blbe, ale proste nevim, jak to popsat).
Majdu jsem rodila 11 hodin a nic z toho negativniho se tam neobjevovalo. Byla hned se mnou, zadny negativni pocity jsem nemela.
nemam potreby se s Adelkou mazlit, spis mam pocit, ze mne fakt obtezuje, vse vuci ni delam jen z povinnosti a ne z lasky. Kdyby se chtela pritulit (jakoze nechce), tak ja to teda fakt nemusim. Citim z ni, ze ma mnohem radsi tatu, ten ji dovoli vse, zatimco ja jsem ta "zla". Ale neresim to, je mi to fuk. A moznaje to taky chyba, treba bych mela citit litost, ze ma manzela radsi? Nevim.
Mozna to moc resim, protoze ja jsem stastna nebyla, ted je to jeste horsi, jsem uplne na nervy, porad se jen rozciluju (hlavne kvuli starsi). Mit dve deti byla velka chyba, nestacim na to, ale bohuzel mi nikdo nepomuze. Jsem nastvana skoro porad, ze nemam cas na sve veci, co bych chtela, ze jsem kvuli nim tlusta, ze mam kvuli nim kylu pupecni, ze budu muset vyhledove na operaci. ze jsem stale ve stresu a ze kvuli tomu nehubnu, ikdyz cvicim (kdyz je volno, moc ho neni) a dodrzuju jidelnicek na miru.
Jediny po cem touzim je byt sama a delat si, co chci. A tak se tesim na duchod nebo aspon na dobu, az deti odejdou z domu.
No, proste krkavci matka. 😔
@hlavinka Hele a nemůže to být jen nějaký totální vyčerpání? Jak máš starý děti? Spíš si myslím, že máš třeba depku, že ještě nemáš shozená kila atd. Ať si vezme děti manžel a ty se věnuj sobě. Krkavčí matka nejsi. Když jsou děti nemocné, tak určitě se o ně bojíš a máš strach. Říkáš, že druhé dítě bylo chyba a to bylo neplanované? Možná by bylo dobré to probrat s nějakých obdorník, takovéhle dlouhodobé pocity jsou deptající pro tebe a asi i pro děti, ne? Jinak knihu jsem tedy nečetla, ale chystám se na ni... 😝
@hlavinka jo a ještě ten težký porod...to je klasika. Je teda hrůza, že tě trápili 3 dny, nechápu ☹ Ale chtěla jsem říct, že tvé pocity můžou být a myslím si že jsou způsobé tím odloučením. Bohužel je důležité, aby matka navazovala se svým děťátkem vztah od začátku. A jestli si byla vyšťavená a ještě bez malý, tak se ten vztah asi tak nenastartoval. Já jsem taky byla bez malý bohužel 1,5 dne...taky masivná ztráta krve...ale právě jsem měla pocit, že je tam malinká chudinka sama, když má být se mnou. Byl to strašný pocit. A když jsem pak byla s ní, tak jsem právě spíš měla pocit, že ji to musím vynahrazovat a pořád jsem ji tulila a mazlila...bylo mi líto že ten začatek života musela být sama v sesterně. Tohle ti třeba vůbec hlavou neproběhlo, jak dlouho si byla bez ní? Ale je to dost častý. Člověk je rozbombardovaný, unavený, hormony lítají a mimčo nikde...
@hlavinka no, tak podle toho, co popisuješ, by to bylo na návštěvu psychiatra, pokud jdi neměla potřebu se s dítětem mazlit a vlastně si ho odmítala, mohlo jít o laktační psychózu, k tomu to vyčerpání z neustálé práce kolem dětí, no myslím, že máš náběh na depresi. být tebou, začnu to řešit, dneska bere antidepresiva kde kdo a neviděla bych v tom nic špatného, spíš naopak, dneska jsou to moderní léky bez závažných vedlejších účinků, které lidem skutečně pomáhají. určitě bych volila tuhle cestu než se pořád trápit 😉 tak přeji hodně štěstí
@hlavinka hele myslím že už jsme si jednou spolu psaly, trápila ses, že tě netěší mateřství atd, já myslím že se zbytečně trápíš myšlenkama, jestli máš své děti dostatečně ráda atd, už to, že chodíš na koníka a trávíš tady čas znamená, že tě mateřství zajímá...nebuď z toho špatná....já jsem taky moc ráda, když jde starší syn někam na prázdniny, je to taková pohoda jen s jedním doma!! taky jsem přísná, mám pocit, že jen křičím a nařizuju a zakazuju...ale oba je miluju. A taky se těším, až vyrostou, a pevně věřím, že z nich vyrostou dvě samostatné bytosti, na které budeme hrdí a budeme si s manželem užívat zasloužený důchod a budeme cestovat atd....Uvidíš, za pár let bude líp...zlomí se to, až ty mladší děti už budou mít ty tři, čtyři roky, už bude fajn, uvidíš 😉
No hlavinka, problém bude aj v tom, že podľa mňa nemáš podporu u manžela. V prvom rade porieš toto. Ak Adelka pôjde s tátou, po rokoch to pochopí, nájdete si k sebe cestu. Začni to riešiť, lebo život máš pred sebou, ale strácaš vlastné ja kvôli nepohode v rodine. Neteš sa na dôchodok, lebo ak si tieto veci neporiešiš, ťažko sa je dožiť sa dôchodku. 😖
Tiež som mala ťažký prvý pôrod, tiež to malo dopad na nezištnú lásku k prvému dieťaťu, tiež má radšej tátu, lebo mamka je často nervózna, ale prišlo druhé dieťa, láska do rodiny, pozornosť manžela. Ja som sa poriešila tým pádom. Človek musí lásku príjmať ak ju chce dávať, to je prvý krok. Ak ju nepríjma, bohužial nemá čo dať ☹
Skus v prvom rade naucit sa prijmat lasku, ucit sa byt spokojna aj s tym co mas. Skus sa nevytocit hned rano, urob nieco pre seba aby si sa citila pekna, prijemna. hned ako sa zacnes na okolie a rodinu usmievat, ver ze coskoro pride spatna reakcia a pride aj pohoda. Aj ked je doma bordel, nervozita, skus sa nevytocit a brat to ako nepodstatnu vec. Sadni si s malou, zahrajte si pexeso, zasmejte sa spolu, povenuj sa jej trochu, ona to oceni. A ked ju coskoro chyti zas nejaka fanta proti mamine, snaz sa nereagovat, ju to skor prejde ako ked jej odovzdas svoju zlost tym ze budes na nu nervozna. Mam to odskusane, 100 % viem povedat, ze ked clovek lasku da, pride spatna vazba. Samozrejme "naseru" ta doma zas, ale uz to bude ine, lebo budes vediet, ze zas bude dobree. drzim palcee
@hlavinka: obsahově s knihou souhlasím ....ale styl psaní se mi velmi velmi nelíbil právě z důvodů, že v mnoha lidech vyvolává pocity viny, nedokonalosti .... pracuji jako kouč a tak knih s tématem, kdy se jde hodně pod kůži jsem četla opravdu hodně, ale tuto považuju v tomhle ohledu za dost blbě napsanou
jinak k dalšímu příspěvku - co bys opravdu chtěla? fakt chceš být sama? nebo "jen" čas pro sebe? co třeba změnit pravidla, rytmus? ... co je to, co ti přesně brání tulit jí? jak je to s tím starším? .. v čem je rozdíl a proč?
(nečekám, že mi odpovíš - stačí, když to zkusíš pro sebe)
knihu jsem četla a mám z ní trochu jiné pocity než ty. dítě sice teprve čekám, ale i přesto, že v knize je řada zajímavých a i pravdivých věcí, tak ne se vším souhlasím. pokud tvuj pocit, že jsi krkavci matka prameni z toho, ze jsi odmitla byt otrokem ditete a 24 hod denne ho nosit a spat s nim v jedne posteli, tak se určitě pleteš 😉 já tohle taky praktikovat nebudu a nemyslím, že to na dítěti zanechá nějaké stopy. znám spoustu dospělých, kteří byli taky vychováváni klasicky a žádné následky nemají, takže se neznepokojuj, možná nejsi supermáma, ale tvoje děti určitě nijak zvlášť nestrádají a protože jsou to děti, tak tě bezmezně milují. charakter člověka, jeho vztahy k ostatním lidem i rozvoj závislosti ovlivňuje celá řada faktorů a vše se formuje celý život, ne vše je důsledkem výchovy. já měla třeba šťastné dětství a i přesto trpím depresemi, mám problémy se sebedůvěrou a s mezilidskými vztahy