Ahoj holky, už se prostě potřebuju vypovídat. Mám půlroční holčičku, miluju jí nade vše, udělám pro ní vše, ale někdy bych se chtěla vrátit do období, když jsme byli s manželem sami, když jsem chodila do práce, mezi lidi...Vůbec jsem netušila, jak je péče o dítě náročná. Jsem utahaná, nevyspalá, dítě totální nespavec. Manžel občas pomůže, ale nejvíc mi chybí přátele. Není si s kým promluvit, bydlíme v Praze na Žižkově ani ne rok, nikoho tu neznám, s kočárkem taky chodím sama...rodinu mám 150km daleko a vídáme se tak jednou za měsíc. Dala bych cokoliv si s někým promluvit, dát si kafe, probrat podobnou situaci. Občas mě vůbec nebaví si s malou hrát, dělat s ní blbinky, prostě bod mrazu a pak mě to mrzí, že se jí nevěnuju, že ona za to nemůže...
@akalinka Bydlím na Suchdole, ze Žižkova to není tak daleko... Mám půlročního chlapečka a tříletou holčičku. Když budeš chtít, mlžeme někam vyrazit, taky se ráda seznámím..🙂
Já bydlím na Žižkově a nikoho tu neznám!!! 🙂 Zatím jsem v očekávání, ale kámoška by se hodila. Nedávno jsem viděla dvě ženy, obě s kočárky, jak šly na procházku k památníku, a tak jsem jim to záviděla! 🙂
S tím mateřským centrem to je dobrej nápad,díky za radu holky. 🙂
Ahoj, ja bydlim asi 100m od Zidovskych peci, rodinu mam 350km a taky rada spolecne vyrazim nekam... az se teda narodi 🙂 Od dubna muzeme vypsat kocarove jizdni rady 🙂
@terkazizkov
kočárkové jízdní řády...dobrý 😎 😎 😎
@akalinka Nemůžeš koukat zpátky, ale dopředu a užívat si každého dne s dcerou. Každý nemá ten dar mít miminko. Nežiješ s kamarádkami, ale se svojí rodinou. Po rozvodu jsem se odstěhovala, (jelikoš můj ex je rapl) přerušila veškeré kontakty s přáteli a žiju si svůj život. Jsem na vesnici a pořídili baráček a manžel jezdí z práce jen na víkendy a někdy je i 14 dní pryč, takže jsem na vše sama. Ale jedu si zahrádku, zvířata, díťata a je mi fajn.
http://web.strollering.cz/cviceni/#praha
jen tip. mam to v planu, az bude prte venku😉
@akalinka Ahoj, cítila jsem se na mateřské dost podobně a to mám rodinu blízko, známé taky...ale stejně jsou celý den všichni v práci, pak mají jiné starosti... Každopádně bych viděla jako důležité pokusit se jakkoli si udělat čas sama na sebe - dojít si na masáž, zacvičit, nebo jen tak sama ven na procházku, na nákup... jednou za čas by snad manžel mohl pohlídat, nebo si zkus najít někoho na hlídání - nejde o to dítě odložit, ale mít čas si pročitit si hlavu třeba jen na hodinu, dvě týdně... A další věc - můžeš se zkusit seznámit s dalšími maminkami, chodit třeba s miminkem na plavání, cvičení, do herny, mateřského centra... ne každému to vyhovuje, ale zapokus to stojí, než být úplně sama a mluvit si doma pro sebe 🙂. A pak se taky pokusit udržovat kontakt s přáteli, i když jsou z ruky, i za cenu určitého nepohodlí. Jednou za čas se prostě sbalit (třeba i s rodinou) a jet je navštívit, pozvat je na návštěvu... nevím. Prostě i trochu "násilně" narušit svou izolaci. Jinak já jsem asi až po roce a půl na rodičovské začala chodit na cvičení se zády a byl to pro mě jednou týdně úplný svátek 🙂. Teď nechápu, proč jsem s tím nezačla dřív 🙂. Musím říct, že mi to doma hodně padalo na hlavu a nenapadlo by mě, že mi opravdu stačí i jen hodinka týdně a byla jsem rázem jiný člověk 🙂.