Je mi smutno 9 dní po porodu, přejdou tyhle stavy?
Ahoj,jsem 9 dní po porodu... A asi na mě padla nějaká depka či co... Malá v noci moc nespí takže sem dost unavená, místo toho abych byla šťastná tak jsem spíš smutná... Do toho můj přítel pracuje jako řidič takže sem celý den s malou doma sama a to mi taky moc nepřidá... 😞 Přejdou tyhle stavy smutku?
Nejvíc smutno mi je když jsem s malou sama
Když jsem čekala první dceru, dostala jsem nejlepší radu, kterou mi kdo mohl dát - "když usne miminko, měla by si lehnout i maminka". Když bylo dceři 9 dní, byli jsme nastěhované v ložnici a nedělali nic - jen se mazlili, kojila jsem, tulili se a bylo nám spolu dobře... Když doma nemáš chlapa, nemáš důvod se nezachovat úplně stejně :o) To ti totiž udělá úplně nejlíp. A když budeš spát přes den s malou, noční vstávání bude snažší :o) Drž se, bude líp...
@verushe20 to je logické. Taky jsem vždycky čekala netrpělivě než někdo přijde z práce nebo celkově na návštěvu. Hodně mi pomáhalo chodit co nejvíc ven, zvlášť když bylo sluníčko. A taky jsem si užívala kojení a následného spaní miminka v náručí..při tom jsem se koukala na oblíbené seriály.
Rozumím jak ti je.Já měla to samé ale manžela přitom doma.Bylo mi sice smutno ale návštěvy jsem nenáviděla.Zavřela jsem se do sebe a pořád řvala.Neměla jsem z ničeho radost.Bud to byli hormony,nebo jsem byla unavená,každopádně trvalo mi to asi tři měsíce.Neboj až se na tebe malá usměje začneš si s ní hrát už sama nebudeš.Ale jak radí holky nauč se jít spát.když jde malá.Já se to naučila až ted a můžu říct že nic lepšího neznám,než být vyspalá a vstát k malý odpočatá.Je to na tělo hodně velikej nápor,porodíš a už musíš být 24 hodin v pozoru.Přeji ti at je brzy dobře. 😉
@verushe20 já to měla stejně u obou holek. Podruhé jsem si myslela, že to nepřijde, ale splín jsem měla už v porodnici, hlavně, když odešla návštěva, tak jsem řvala 😖 Po šestinedělí se to srovná 😉 Hormony se uklidní, ty taky, miminko si určí svůj režim a bude dobře 🙂
@verushe20 Já to tak měla taky.. Člověk se cítí tak trochu osaměle i když vlastně není sám. Přítel navíc nespal s námi v jedný místnosti, protože vstává brzy do práce. No každou noc jsem to obulela a já blbá to snad i v duchu malýmu vyčítala. Teď už je to lepší, jak začíná vnímat a usmívat se, sledovat hračky. To přijde, uvidíš 🙂. Na druhou stranu, v šestinedělí to tu byla samá návštěva, což už se teď omezilo jen na babičky. Takže to chce mít nějakou kamarádku na procházky nebo na pokec. Šestinedělí je trochu boj, ale srovná se to!
Díky za příspěvky holky, věřím že bude dobře 😊
Taky jsem to tak měla. Brečela jsem snad nonstop. Pomohlo mi, když k nám začala jezdit moje babička. Byla s námi od pondělí do pátku. Jen díky ní jsem to zvládala. Teď má malá čtyři měsíce a já jsem konečně šťastná a klidná máma. Já bych za sebe klidně první tři měsíce vynechala. Mně šestinedělí nestačilo. ale to tě nechci strašit. Asi jsem extrémní případ 😀
Říká se tomu poporodní blues. Za mě bych celé šestinedělí vymazala. Já seděla v křesle, dívala se z okna, měla úzkostný strach z budoucnosti a říkala si, jestli tohle je ta poporodní deprese nebo ne. Pomohlo mi, až když přišla moje sestra na návštěvu a řekla mi, že vše dělám dobře, ať si věřím. Taky moc pomohla podpora manžela a spánek. Maminka si musí odpočinout, tělo není stroj, zvláště když je zraněné z porodu. Co pomůže ale nejvíc je časem pokles hladiny hormonů. Od šestinedělí cítím k hormonům velký respekt.
To víš, že to přejde, neboj. Hlavně hodně odpočívej, spi, ať máš energii. Já jsem byla na nervy více než měsíc, jsem tu ve městě sama, manžel stále v práci...ale teď už je vše mnohem lepší, i když ještě ne ideální, také ještě občas propadám smutku...ale zlepšuje se to, dej tomu čas. Držím palce 😉
@verushe20 až se sladíte, srovnáte, tak snad jo. Kdyby ne, tak by to chtělo řešit. Podpora je po porodu důležitá, mít se s kým podělit a to jde těžko když je chlap mimo. Co kamarádky, rodina?
On ten první měsíc je náročný, totální změna, nezvyk, člověk spí když může a ne když chce, a většinou ne tolik kolik chce, pořád se musí přizpůsobovat mimču, které ještě ani nezná, začíná kojení..člověk se bojí to dítko i přebalit a obléct, jak je malinké a houby ví co může chtít když brečí..Ale to se srovná. Anebo si spíš člověk zvykne 😅