Jak zvládáte domácnost v prvním roce života dítěte?
Založila jsem tuhle diskuzi, protože bych chtěla zjistit, jak zvládáte nebo jste zvládali domácnost a vše kolem ní během 1. roku života vašeho dítěte a vaše názory na to.
A nemyslím jen pouhé běžné uklízení, vaření a žehlení, jistě když je žena na mateřské a muž chodí do práce, tak má čas se o domácnost starat, otázka je do jaké míry, hloubky......Pokud máte dítě 0-12 měsíců stíhaly jste také takový ten nadstandard běžného úklidu: mytí oken, praní záclon, na Vánoce pečení cukroví, pokud bydlíte v domě, tak péče o zahradu (např. pletí atd.)- jistě je rozdíl, pokud bydlíte v bytě a pokud v domě se zahradou co se týče počtu prací, chodily jste nakupovat na větší nákupy samy nebo i s manželem?
Mě i v šestinedělí manžel max. uvařil, staral se o sekání trávníku, ale o domácnost uvnitř bytu ne. Nyní mám půlročního synka, rostou mu zoubky a vyžaduje hodně pozornosti, moc ráda si s ním hraju, ale musím také něco udělat doma. Manžel mi tvrdí, že to musí být doma pohoda, že kdyby byl na mateřské on, tak by to měl jako velkou pohodu, že jeho práce je mnohem náročnější, než když já doma uvařím, poklidím a vyžehlím (zrovna žehlením strávím hodně času, já v šestinedělí žehlila a napařovala látkové pleny z obou stran), myslí si, že to moc prožívám, že syn jen zabrečí a já běžím, že ho mám chvilku nechat a dodělat tu danou práci, co dělám (no neběžím úplně hned, ale prostě brečet ho nenechám moc dlouho, proto si o nadcházejících Vánocích moc nedokáži představit např. pečení cukroví nebo mytí oken). Manžel nás dobře zabezpečuje a práci náročnou má, ale tím, že ji má celkem blízko, tak zase nijak extrémně pozdě domů nechodí. Já jinak se snažím starat o syna, o domácnost (samo že každý den nevařím, to ne, ale někdy zase jak jídlo, tak i moučník, no to je různé), večer koupu synka jen já, přebaluju, ukádám k nočnímu spánku také já atd. když bylo léto, tak jsem např. hodinu zalévala z hadice (to už teď v nadcházející zimě odpadlo).
No problém je v tom, že se navzájem neoceňujeme, mě manžel, protože když je u nás uklizeno, tak řekne, že tak by to přeci mělo být každý den, když jsem doma a já zas jeho, že má náročnou práci a celkem dobře vydělává podle jeho slov. No když vezmu takový příklad: No nedávno se stalo to, že nám přivezli pytle s topivem na zimu, manžel po práci přijel a musel je uklízet do sklepa, po mě večer chtěl, abych vyklidila v bytě nahoře komoru a nosil je k ní, abych je tam zašupovala, což znamenalo, že byly otevřené dveře v sedm večer a já odmítla pytle přemísťovat a v tu chvíli mě štvalo, že do bytu foukala docela zima, na což manžel, že není možné zavřít dveře, když teď nosí ty pytle....Já ale měla vykoupaného synka, tak jsem z toho byla nervózní, manžel na to, že je stejně v teplém fusaku, že tedy co to řeším. Pak syn začal brečet (už byl asi unavený takhle večer mi většinou brečí a vyžaduje nakojit a pak uspat na noc, a já po večerním koupání většinou kojím déle, dokonce někdy hodinu - asi tedy jen dumlá, ale je mu to příjemný, tak tak u večerních zpráv sedím a kojím...), no manžel že chvíli brečet může a že ty pytle dělá pro mě, že já jsem celé dny doma a vlastně se tedy topí kvůli mě a synovi, že jinak je mohl nechat ve sklepě a já bych si ty těžké pytle musela tahat nahoru. No manžel si prostě myslí, že vše dělá jen on, já naopak zase že vše já.....je to takový začarovaný kruh.....proto právě nevím, jestli má smysl mýt okna, když to stejně chlap neocení, ničeho si nevšimne... Já například luxuju, vytírám, žehlím - tohle manžel doma nedělá ani jsem ho nikdy neviděla např. vytírat (s výjimkou, když si něco rozlil). On si zas myslí, že toho dělá dost, chodí do té práce, seká trávník, hnojí trávník, dělá něco v garáži. Já zas vidím problém v tom, že to jsou jiné priority, samozřejmě dítě je na prvním místě, ale jinak co se týče domácnosti, tak že vařit, luxovat a vytírat a žehlit se prostě musí, ale hnojit trávník se nemusí, sice se mi líbí dokonalý trávník bez plevele, ale na druhou stranu si myslím, že to není ve výčtu priorit domácích prací důležité, že důležitější by bylo kdyby mi doma něco pomohl než že budeme mít dokonalý trávník, potom ho také musí častěji sekat, což je další a další práce. nebo jestli je v garáži taková nebo maková polička atd. Prostě pak je z práce a když něco dělá v garáži o víkendu tak unavený, že ani nemá chuť se s námi projít na procházku. Já někdy manželo říkám, že mi doma nic nepomáhá atd., někdy si zase myslím, jestli nejsem nějaká divná, že nestíhám domácnost s jedním synkem...ale ono je opravdu rozdíl byt a dům a to i když je na domě vše hotové, ono se vždy něco najde (něco vylepšit v garáži atd.) Ale když měl syn v 3. měsíci koliku, tak to zejména večer po koupání probrečel i celé hodiny (ale někdy to měl i přes den), bylo mi ho moc líto, že tak brečí a trpí, zkoušela jsem vše možné (masáže, kapičky, pohybování s nožičkama), ale nic moc nezabralo, museli jsme ho s manželem chovat na tygra a v tom se střídat, v tomto období jsem byla ráda, když mi ho manžel pohlídal, pochoval a já se mohla stihnout vysprchovat nebo navečeřet. Koliky naštěstí už jsou pryč, takže se toho stíhat dá víc, ale na druhou stranu, když někdy si dám předsevzetí, že toho ten den udělám hodně, uvařím, upeče moučník, poklidím, tak pak mám trochu výčitky, že se tak nevěnuju synovi, ale když jsem v kuchyni, tak si ho dám do kuchyně, když jsem v obýváku, tak do obýváku, aby na mě viděl a slyšel mě, takže v mé přítomnosti je stále i když se zrovna věnuju např. vaření. Ale nutno říct, že mi nespí přes den nebo jen malou chvilku, usne jen v kočárku na procházce a když jdeme jen na malou procházku, tak se tolik venku nevyspí a pak je doma ubrečený z toho jak je unavený, ale nemůže zabrat, snažím se ho uhoupat v kočárku v bytě, ale moc to nejde. Takže na delší procházky chodit musíme a potom se ta domácnost taky hůře stíhá. Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek.....
Ze začátku jsem nestíhala skoro nic, ale pak se tompostupně ustálilo, taky jsem si přestalo cokoliv dělat z chytrých rad okolí (jak se dítě chováním rozmazlí, má spát ve své postýlce, na kočárek si zvykne, na noc má dostávat kaši apod.) a v podstatě jedu podle vlastního rozumu a instinktu (a ono to sedí s metodami kontaktního rodičovství). Na kočárek se už dlouho měsíce práší, v šátku jsem nosila venku i doma - uklízela jsem a vařila, malá byla u mě a zároveň se bavila pozorovaním toho, co dělám, dneska už leze a stoupá si, tak do šátku si ji doma beru už jen někdy, třeba když potřebuju vysávat nebo vařit (na vaření se dívá ráda a zezdola na linku nevidí a brečí), venku pořád nosím. Malá spala s náma v posteli, do postýlky jsem ji postupně prřesunuli cca před třemy týdny, už se u nás budila. Úklid dělám jen to nejnutnější, když se něco nestihne, tak si z toho hlavu nelámu.
S manželem jsme si dost věcí museli vyříkat, jeden čas to vypadalo až na rozchod, prostě mu je ho maminka radí metody jako nechat vyřvat, nekojit a nechat vyhladovět, že pak příkrm malá bude chtít, jemu to tak přijde správně a já to prostě považuju za nesprávné a nejsem ochotná to dělat. Nebo poznámky jeho svobodných bezdětných kamarádu, že kojím často a já nevím co ještě, ty falt nepovažuju za relevantní. Manžel má ost stresu v práci, v noci se kvůli malé moc nevyspal (jsme teď v 1+1), domů přišel už napruzenej, takže minulé dva tymdny jsem se byla s malou u mojí mamky a pomohlo to, manžel se uklidnil, vyspal a zase zapojil svůj mozek. Zatím se zdá, že už to bude OK a nebude malou tlačit do věcí, na které není připravená a je pak s ním nemusím "bojovat".
Manželovi jsem už dřív naordinovala hlídací večerní aspoň půlhodinku, kdy si spolu hrajou a tenhle čas mám jen pro sebe (zašiju se k PC), plus ještě večer malou koupe a věnuje se jí pár minut ráno, než se já umyju. Někdy manžel s malou vyrazí k jeho rodičům tak na 2h (dřív asi jen na 1h), je to od nás asi 10minut cesty, než vyrazí, tak ji nakojím, teď s příkrmy jim dám s sebou i nějaké jidlo, takže malá vydrží bez kojení 2-3h, neb příkrmu zas tolik nesní a pak chce brzo nakojit, když jsou pryč, tak je to jen můj čas, rozhodně neuklízím, nenejvýš tak vařím (ale to mě baví).
A s tou procházkou - u nás zafungovala možnost výběru, půjdem na procházku hned nebo za hodinu (případně za hodinu nebo za dvě apod.). Možná by taky neškodilo, kdyby si manžel vzal v práci volno nebo třeba o víkendu zkusil se o dítě aspoň celý den starat (s tím, že ty budeš jen kojit, příadně uspávat a absolutně nic jiného), ale ne, že se bude flákat a jen si s mimčem hrát, bude vařit, uklízet, nakoupí, na procházku půjde atd.
Ahoj, pěkné téma. Já jsem sice ještě těhotná, takže tohle nemám zažitý, ale už teď přítele připravuju na to, že nebude pořád uklizeno, uvařeno a vypráno. A když se ohání tím, že naše maminky to zvládaly, tak se oháním tím, že byli taky hodně vystreslý, nervní a nevyspalý a že já takhle určitě dopadnout nechci. Vím, že se hádat budeme, ale jsem typ člověka kterej prostě pošle někam a stará se o svý věci, takže je chvíli tichá domácnost 🙂 Už teď máme naplánováno, že k malé bude vstávat do 12hod večer a já od 12, aby se vyspal do práce a že bude hlídat, když bude moct aby všechno nebylo na mě. Vím, zatím to jsou slova, ale když si za něčím stojím tak tvrdě 🙂 Snad to u nás bude fungovat dobře. Teď jsem tedy dlouho bojovala za to že se nebude v bytě kouřit, no malej pokrok je. Pak se to utne úplně, ikdybych měla vyhodit všechny popelníky co máme!
no u nás manžel s námi ani nespí, spí vedle, aby byl do práce vyspalý, probudí ho každé zašustění, ale naštěstí teď už malý spí od 20 h večer do 5 h do rána, takže já se vyspím, dřív i když jsem měla horečku něco málo přes 38, tak ani tak s námi spát nechtěl. A taky mi říká, jak to zvládali dřív, když nebyla myčka, automatická pračka, jednorázové pleny....atd. A na procházce byl s námi manžel co máme malého, jestli jsem to dobře spočítala tak 3x. O víkendu většinou dělal něco v garáži nebo na zahradě a pak je z toho unavený
Já teda mám pocit, že do toho roka to ještě šlo, od roka a hlavně teď kolem dvou let je to s udržováním domácnosti daleko horší 😅 Dítko už běhá, potřebuje daleko víc pozornosti, chce víc komunikovat, víc spolupracovat, víc si hrát, víc být venku. Navíc si samo všecho vytahá, rozhází...
Spíš to chce srovnat priority, prostě buď bude spokojené mimčo, maminka se mu bude věnovat, bude mít spoustu podnětů, bude se rozvíjet nebo bude naleštěná domácnost. Já uklízím večer, kdy tatínek koupe a ukládá ke spaní (už nekojíme, takže u toho být nemusím). Přes den jen to nejnutnější, na víc není čas a většinou to ani nemá smysl - za pár minut je všechno v původním stavu 😀 Okna apod. nadstandard dělám o víkendu, kdy si zase dceru vezme tatínek a jdou blbnout třeba na zahradu nebo do pokojíčku. Tatínek se prostě zapojit musí, aspoň tím, že pohlídá. Pokud nechce, tak aspoň babičky nebo někdo. Když vezmou dítko na procházku, tak se hned pár oken umýt stihne 😉
@arabela_ Záclony nemáme a okna tak vysoká, že na ně nedosáhnu a lézt po štaflích nemohu, neboť mám trvale pochroumaný kotník. Tudíž na okna a "větší" úklid mám paní, kt. dojde jednou za půl roku roku a postará se o to.
Nyní mám děti dvě, takže práce ještě víc. Muž doma neudělá nic, slovy NIC. Už jsme se kvůli tomu i párkrát chytli. Ani neuvaří, nenakoupí.Nechodí s dětmi ven. Takže je vše na mě. Zvládat to zvládám, protože jednoduše musím. Nikdo jiný za mě nenakoupí, neuvaří, neuklidí... atd. Ještě donedávna jsem k tomu studovala, min. týden jsem úspěšně odpromovala, takže aspoň něco je už za mnou. Jako brigádu mám úklid činžáku, kde bydlím. Je to 1000,- navíc k mateřské, takže díky za to.
Hele, pokud máš ten pocit, že vydržíte se špinavýma oknama, tak je prostě nech, ono se to nezblázní. U nás jsem já ten, kdo vyžaduje čistotu a manželovi bordel nevadí. Štvě mě třeba, že když si jde ukrojit chleba, nechá po sobě drobky na lince a já to uklízím. Nebo vstane od stolu a ani se nenamáhá uklidit talíř do myčky. Nebo nechá válet oblečení po bytě. Je to taková neúcta vůči mě- připadám si pak jako služka 😒
Je to u nás podobné, jako u vás. Na moje prosby, aby mi více pomáhal nereaguje, řekne hm a tím to hasne...
@arabela_ ahojky. Ja by som sa tiež mohla rozpisovať 🙂 Ale budem stručná.
Páčilo sa mi, ako si vašu situáciu pomenovala - že sa navzájom neoceňujete. To je úplne presné a ja som to tak cítila aj u nás (alebo to cítim aj niekedy teraz).
Poviem ti, že dieťa je veľký zaberák na vzťah a vtedy sa strašne prejavuje aj to, v akom prostredí ste s manželom vyrastali, ako máte nastavené mantinely. Žena má samozrejme aj tie svoje hormóny, ona je matka, je s dieťaťom naveky spojená.
Pre muža je často ťažké sa s pozíciou dieťaťa vyrovnať, u nás to bol beh na dlhú trať.
Mne pomohlo to, že som si uvedomila, že som strašne šikovná, sebestačná, schopná, proste úžasná 😀 Som rada, že som žena.
Čo sa týka konkrétnych vecí, na menšie nákupy chodím ja, na vačšie manžel. Inak domácnosť je na mne, aj deti viacmenej, lebo býva dlho v práci a cez víkend rád odpočíva.
Okná umyjem, keď mám náladu, žiadna pravidelnosť v tom nie je. Toto leto som mala jeden deň radosť zo života, deti boli roztomilé, tak som pri nich okná umyla. Vysávame len raz do týždňa, ostatné práce priebežne podľa potreby (napr. vidím, že je špinavé umývadlo, tak ho umyjem, vymením ručníky apod.)
Žehlím primárne detské veci, potom manželove, aby mal do práce a svoje podľa potreby.
Netreba sa upínať na to, aby bolo všade vyluxované ako z katalógu - ja tiež neznášam neporiadok, ale robím len základnú údržbu - riady, pozametať, čisté WC a kúpeľňa, zastlané postele (niekedy).
Na druhej strane si nerob výčitky, že sa dostatočne nevenuješ malému - to dieťa to tak nevníma, to je len náš materinský pocit. Keď bude vačší, budeš ho mocť zapojiť, a keďže máš chlapčeka, garantujem ti, že upratovať a pomáhať ti bude moc rád 😀
Držím palce a nevešaj hlavu, máte do doma super zorganizované. A manžel si musí zvyknúť, že už nie ste sami v dome, že je tam ešte jeden tvor, ktorý je na vás závislý a rád vás vidí usmiatych.
Ano, zvládala jsem umýt i okna ještě v šestinedělí 🙂
Můj manžel sice doma nedělal skoro nic, mimo toho, že mi cca po 5 nocí podával malého na kojení, pomáhal s přebalováním a jednou uvařil guláš 😅 jinak chod domácnosti od úklidu po vaření je na mě, na nákupy jezdím taky já, ale tím nechci říct, že by nedělal nic...mimo toho, že chodí do práce a dělá 12tky, tak máme ještě menší hospodářství a od toho jsem se já "odstavila", protože ještě ráno a večer dojit a běhat kolem zvířat bych asi nezvládla 😅 a je to takhle u nás doposud, doma já a venku manžel a vyhovuje nám to 🙂 lepší, než by se mi pletl pod rukama a stejně by to neudělal podle mých představ 😅 když má chvilku, vezme Šimonka na dvě hodinky ven a já mezitím třeba vyžehlím 😉 ale neměnila bych a i když to tu není naleštěné, jako když jsme byli sami, myslím, že se nemusím stydět pozvat někoho na kávu, čisto tu je 😵 takže neboj, všechno se teprve vytříbí a bude fajn 😉
@arabela_ Ja teda nezvladala. Miriam byla extremne nervni mimino a rvala v podstate non-stop, takze ja nevyspala, totalne vycerpana fyzicky i psychicky, skoncila jsem na 43 kg a na pul cesty do blazince. Meli jsme v te dobe relativne velky barak a manzel doma ani na zahrade nehnul prstem a naopak videl, jak se rika, kazde smitko i za rohem a hned na nej durazne upozornil. Vyzadoval onu sterilni cistotu a vypulirovane sklenicky a vznikaly kvuli tomu velke konflikty, pritom malou nepohlidal ani na 5 minut... Nerada na tu dobu vzpominam...
Uf, fakt jsem rada, ze jsem rozvedena 😀
Ale myslim, ze u nas to byl dost velky extrem a jestli je partner aspon trochu v pohode, tak pochopi, ze domacnost nebude treba nejakou dobu v takovem stavu jako driv nebo se dokonce nauci prilozit ruku k dilu 🙂
Casem se vsechno da zase do kupy, tak se nestresuj a schovivave ignoruj hlasky typu, jaka je materska pohodicka.
@arabela_ až dítě začne lézt, bude hůř
zapojit manžela
začít tolerovat bordel
nedělat příliš to, co manžel neocení
nechtít mít vše dokonalé
radovat se ze sebe a oceňovat se za to, co dokážeš
@arabela_ Ahoj, ja si myslím, že chovanie a pomoc manžela v domácnosti tiež trochu závisí od jeho výchovy a vzoru v detstve. Mám známeho, ktorý po svojej partnerke vyžaduje teplé obedy i večere a jedlo sa nesmie opakovať (nezje rovnakú večeru ako obed a ani druhý deň nebude jesť to, čo mal deň predtým). Ženská má na starosti dieťa, domácnosť, chodí do práce a ešte si dorába školu. Bývajú v byte a chlap nepohne ani prstom, lebo sú to ženské práce. A prečo by to robil? Keď to zvládala jeho maminka, tak manželka to musí zvládnuť tiež. Moj manžel od detstva videl, že jeho otec má na starosti časť domácnosti, tak je pre neho samozrejmosť.
K tvojej otázke ako som zvládala domácnosť ti poviem, že nezvládala. Nemohla som kojiť, tak som mlieko odsávala a dávala ho malému z flašky. Takže to bol večný kolotoč - prebaliť, nakrmiť, nechať odgrgnúť, odsať mlieko, občas sa najesť a znova od začiatku. Syn toho veľa nenaspal a vyžadoval pozornosť. Nebolo to vyslovene, že by plakal a chcel nosiť, ale chcel sa hrať a hračky ho nebavili (čo trvá do teraz). Bola som rada, že som stihla umyť riad a tak nejak to udžiavať v poriadku, aby to tu nebolo ako v chlieve. Keď som prestala odsávať mlieko, tak sa to trochu zlepšilo, ale nie o veľa, lebo v tej dobe už bol malý na nohách a vliezol a vyliezol všade, kam by ma ani vo sne nenapadlo, žeby to šlo. Manžel s nami nespí v spálni, nevezme malého na prechádzku alebo na ihrisko a ani s nami von nechodí. Ale zato mi pomáha tým, že robí veľké nákupy a vysáva podlahu. Nemáme totiž auto a robiť veľký nákup (bez nákupného vozíka) v hypermarkete s kočiarom a potom to tiahnuť v MHD je pre mňa trochu sci-fi. Naviac je manžel tiež toho názoru, že na upratovanie mám ešte celý život, ale dieťa si už takto nikdy neužijem. V potvrdzovaní toho názoru mi veľmi pomáha aj jeho matka, ktorá má večne kecy na to, ako máme rozmazlené dieťa, lebo stále vyžaduje, aby sa s ním niekto hral. Jej deti boli celé dni v ohrádkach a vystačili si samé. To sa manželovi zdvíha adrenalín v krvi a ešte tri dni tu potom nadáva na svoju vlastnú matku. Ešteže sú tieto "milé" návštevy len raz za 2-3 mesiace.
Neviem, skús sa trošku ukľudniť a nesnaž sa byť dokonalá. Zastav sa a popremýšľaj, čo je fakt doležité spraviť, čo ešte može počkať a rozplánuj si to - napríklad jeden deň uprataš jednu izbu a umyješ v nej iokno, druhý deň v inej izbe... .
Ja jsem do roka a ani od roka nezvladala nic. Do roka jsem mela jeste snahu, ale tedka uz na to kaslu. Radeji se venuju svemu diteti a uklid prenechavam povolanejsim. Tydenni uklid mi resi firma a zrovna tak okna dvakrat do roka. Pres den jsme vetsinou venku. Kdyz uklizim a muj maly je u toho, je to hrozne na nervy. Chce byt se mnou, vyzaduje pozornost. Minule, kdyz jsem uklizela, vylil mi v kuchyni olej do supliku... No a ja jsem si uvedomila, ze nechci, aby mel vynervovanou matku s vypiglovanou domacnosti. K cemu? Radeji si cteme knizky, rikame rikanky, zpivame a tancujem. Na uklid budu mit cely zivot, ale dite je malinke jenom jednou. Jo, jinak teda prichystam tak trikrat do tydne veceri. Varime s malym spolu, sedi na lince a pomaha mi. Vanocni uklid mi taky poresi firma. A pect budeme s malym spolu, uz se nemuzu dockat vykrajovani perniku a zdobeni 🙂 Holky, nemucte se, stejne to nikdo neoceni a budou to brat jako samozrejmost a jeste se z toho vseho zblaznite...
ahoj 🙂 ,
nebudu psát co jsem ne/stíhala...hodně se ztotožňuji s názorem @dommonvoj a @nae .
ale jedno je důležité, ba přímo nejdůležitější a to komunikace...říct si, že jeho i tvá práce byť v domácnosti je důležitá...muži nejsou hloupí a samozřejmě moc dobře ví, že s uvřeštěným klubíčkem to není celý den ta pohodička jak to vypadá...stačí to párkát na tatínkovi nechat 😉 ...myslím, že jde hlavně o to nesoutěžit, netrumfovat se, kdo to má "horší"...jde o uznání...na muže je potřeba mluvit jasně, nečekat že se dovtípí...protože se většinou nedovtípí a když, tak děla mrtvého brouka 😀 ....ne, nemyslím si o mužích nic špatného, ale když jim neřekneme co bychom rády, tak to nemůžeme čekat 😉 .
@arabela_ Já sice ještě mímo nemám, ale čekám, že to u nás bude podobný...Ale pokud bude manžel držkovat tak přestanu uklízet a vařit úplně a pak ho třeba jeden celý den nechám s mimčem samotnýho (pokud to půjde 🙂 ) a ať si to pěkně vyzkouší...
Taky souhlasím s názorem ined77, chlapům vždy musíš jasně říct co chceš, jinak se toho nikdy nedočkáš a samozřejmě je taky musíš chválit...Zkus třeba manželovi pochválit ten trávník a teprve pak po něm chtít nějakou domácí práci. U nás to tak jde vždycky, nejdřív pochválím jak je šikovnej, případně krásnej, bavím se, jak jeho ego narůstá, a pak ho jako bezbraná, slabá žena, která potřebuje hrdinu, poprosím, jestli by mi šel utřít nádobí apod. A většinou to jde a bez keců 😉
Jinak si myslím, že třeba to luxování taková priorita taky není...mám ráda pořádek, ale když nestíhám tak nestíhám a třeba tři týdny neluxuju, o vytírání a utírání prachu nemluvě...
@arabela_ Domácnost v prvních měsících,co to je?Já byla ráda,že jsem se najedla a umyla. 😉 Náš malý se neustále dožadoval mojí blízkosti,takže se u nás uklízelo opravdu sporadicky.Naštěstí mám velkou dceru,která hodně pomáhala a starší syn taky přidával ruku k dílu.Manžel se taky snažil pomáhat jak mohl.Dnes už je to trochu lepší,ale zase syn objevil kouzlo skříněk a zásuvek,takže neustále něco sbírám. 🙂 🙂 🙂
@arabela_ Tak já jsem se s dvojčatama už od začátku snažila o vyluxování, utření prachu, koupelny atd. Ještě jsme nekojili, takže věčný odsávání, dělání flašek, navíc cvičení vojtovky, .no kolotoč.. Samozřejmě jsem to dělala na úkor jídla nebo spánku, takže absolutně vyřízená. Postupně jsem eliminovala žehlení. A to jako fakt. Dětem nežehlím nic, nám jen vyjímečně nějaký "lepší" kus.
Luxuju tak 1-2 týdně, při té příležitosti utřu prach. Okna jsem nemyla asi tak ten rok 😀
Absolutně tedy zanedbávám zahradu, chudáci muškáty to odnesly, ale což.
Souhlasím s tím, že až ti začne lézt, pak teprv nebudeš stíhat 🙂 A s tím, že když se nepochválíš sama, nikdo jiný to za tebe většinou, bohužel, neudělá.
Mm dá nádobí do myčky, zeleje kytky, večer poklidí po dětech hračky. Venek jako zahrada nebo garáž je na něm. Nakupujeme, jak je potřeba a jak se komu chce.
vařím, peru a skládám nádobí do myčky... ostatní většinou zastane manžel 😉 od porodu jsem se k ničemu nehnala a tak to zůstalo, věnuju se svý holčičce a negruntuju ani kvůli návštěvám, jestli jim vadí mírný nepořádek, ať nechodí 🙂
Manžel mi velice pomohl v šestinedělí, Vzal si volno a já jsem se kompletně starala o dítě a on o domácnost. Když už musel do práce, byla jsem z toho vykolejená. Ale naše dítě bylo zlaté miminko a všechno šlo. Pak začal lézt a od té doby nastal ten šrumec. Nakonec jsme se také dostali do fáze, kdy jsem byla strašně unavená a on nechápal z čeho jako můžu být unavená. Příchod dítěte je obrovská událost životní událost a dochází k tzv. tranzitorní čili předvídatelná krize v rodině. Myslela jsem, že nám se to stát nemůže. Nakonec jsem byla vyjevená, kolik známých mi přiznalo, že si nějakými problémy po narození dítěte také prošli. Důležitá je prostě komunikace. Museli jsme si o tom s manželem povídat. Dneska funguje jako úžasný táta i manžel, pomáhá mi i když fakt hodně pracuje a dokonce mi sám řekl, že když vidí, co naše dítě dokáže provádět za 10 minut, tak mě obdivuje za celý ten den. Beru to jako velký úspěch. Většina chlapů si opravdu myslí, že ženská je doma a oni pracujou ... prostě si to neumí představit ... věřím, že po jednom dni by pochopili 😀 Domácnosti se věnuju v rámci možností, nijak to nehrotím, abych se věnovala i dítěti. Můj manžel je v pohodě, když nadávám, že je bordel, tak mi řekne, že neví o jakém mluvím 😀 Stejně mám pocit, že uklízím a uklízím a ono to vypadá doma furt stejně - ale co to dá práce, aby to pořád stejně vypadalo 😀 Občas mě také napadají myšlenky, jak to zvládají ostatní a to mají třeba i víc dětí 😎
@ined77 pomenovala si to krásne "myslím, že jde hlavně o to nesoutěžit, netrumfovat se, kdo to má "horší"...jde o uznání...na muže je potřeba mluvit jasně, nečekat že se dovtípí."
Je to tak, niekedy je to naozaj o tom trumfovaní. A ešte druhý extrém je snaha o trum, kto je lepší rodič (akože kto skor vyrieši nejaký problém, ale to sa týka až vačších detí).
Aj ostatné holky - pekne ste to tu popísali.
Nakoniec jedno pozitívum - kým je čas na prispievanie do takýchto diskusií, nie je to s nami až také zlé 😀
Arabela, tohle ma zaujalo:
No problém je v tom, že se navzájem neoceňujeme...
Manžel nás dobře zabezpečuje a práci náročnou má,...
...každý den nevařím, to ne
On si zas myslí, že toho dělá dost, chodí do té práce, seká trávník, hnojí trávník, dělá něco v garáži
Já někdy manželo říkám, že mi doma nic nepomáhá atd
.. jedno jestli je v garáži taková nebo maková polička
...no u nás manžel s námi ani nespí
Prijde mi ze si trochu protirecis a ze mate problem vetci nez jen prace v domacnosti. Jedno dite a domacnost je sice spousta prace, ale nic co by se nedalo zvladnout.Nedocenovany hladovy chlap (fakt spolu ani nespite?a nesexujete ?) ti utece jak bude moct, jako me. Myslis vazne ze by jeste chtel výletit nebo mel ocenit umyta okna?
Já respektuju, že když manžel pracuje na zahradě, nemůže mi pomáhat tolik doma. Ale to, že to respektuju ještě neznamená, že mě to nežere. Člověk musí brát věci tak, jak jsou. S miminem je to náročné, ale dítko povyroste a snad i toho chlapa začne trošku víc zajímat, až se dobatolí ke dveřím, když přijde z práce a vztáhne k němu ručičky. U nás se vztah manžela k dceři hodně změnil, když začala chodit a mluvit. Měl ji rád vždy, ale najednou se s ní dalo blbnout a oba je to začalo spolu víc bavit. No a co se týče umytých oken, tak jsem názoru, že pokud je přes ně vidět, tak jsou čistá ... aspoň , dokud je doma mimino. A co se týče cukroví, dělám jeden druh, jen tak z tradice. Ale nebudu tu s malým dítětem blbnout a péct 10 druhů cukroví ...
Muj muz odhchazi do prace rano v sest a vraci se taky v sest, takze pres den s nami neni, ale jen co prijde, jde se synkovi venovat a delal to tak uplne od narozeni. Diky tomu se je ted, kdyz je malemu neco pres rok, nebojim vyslat je samotne i na celodenni vylet. Pravda, vetsinou nekde neco ztrati nebo tak, ale vraci se oba stastni. Doma mi muz taky moc nepomaha a vzhledem k tomu, ze musim pracovat, abychom utahli hypoteku, sly domaci prace proste stranou. Ted mam teda cerstve pani, co mi jednou tydne uklidi a jsem stastna ja i muz, ze to nehonime nekdy v nedeli vecer po ulozeni maleho jako driv. Cukrovi pect rozhodne budu, ne proto, ze by to po mne chtel, ale protoze je to pro me radost, bavi me to a tesi me, kdyz je dum provoneny vanilkou a vubec vuni Vanoc. Myslim, ze vse je otazka priorit, dohody a kompromisu a nic nestoj za to, aby mezi rodici vznikal nesoulad.
Když jsem založila tuto diskuzi, tak jak napovídá nadpis jsem domácí práce ještě tolik nestíhala. Nyní je vše naopak, jak syn nemá koliky, nerostou mu zrovna zuby, tak vůbec nebrečí, je moc usměvaný, veselý, hraje si i sám na dece, tak musím říct, že stíhám vše, uvařit, uklidit, vyžehlit a to v pohodě! Prostě se nemusí chovat a umí se zabavit na chvíli sám, stačí když jsem ve stejné místnosti a mluvím na něj, zpívám, ale třeba při tom můžu vytírat, vařit. A jak spí už celou noc, tak se vypím i já. Vím, že já mám na starost to doma-uvnitř a muž venek. S malým si pěkně hraje, ale jinak koupu, přebaluju, ukládám ke spánku, vypravujeme se na procházky, oblékání do kočárku, chodím s kočárkem jedině já. Muž přijde z práce večer hodně utahaný, ale nevím, jak to máte vy, ale my se většinou navečeříme a já pak zmizím synkovi připravit koupel, vykoupu, čistím nos, nakojím, zpívám ukolébanky a tedy uspávám, pak se do obýváku vracím a tak od 20 h večer už mám zas na manžela čas. Koupání mě moc baví, ale nedávno jsem se zeptala muže, jestli bude někdy koupat, no prý to je aspoň půlhodinka času a že opravdu chodí utahaný z práce. Jak to máte vy? U vás tatínkové koupou a třeba uspávají? Nebo je to asi obvyklé až u větších dětí - když už umějí mluvit?
@arabela_ určitě - už to i tady zaznělo - se bude dítěti věnovat víc, koupat atd až bude větší a bude se s ním dát komunikovat...jen jestli tě úklid koupelny, po jejich společném koupání, nebude stát 3x tolik času..jinak můj chlap neuspává, nepřebaluje, nechodí na procházky, nepomůže mě ani trochu - no ale ty poličky, vymalováno, těžké věci, sem tam nějaké grilování, nebo příprava masa doma..co nadělám, zanadávám si v duchu a někdy i nahlas a je to pořád stejné. Zrovna dnes - neděle, dopoledne spánek, pak v telce tenis a pak odpolední fotbal s kamarády+pivko po něm - uvařeno, vypráno, uklizená spižírna, podlahy - která z toho jsem já? + 2děcka s virozou a já taky trochu.
@arabela_ U prvního jsem nezvládala nic. Byl to nářez. Malý řval před jídlem při jídle i po jídle. Jediný co fungovalo mít ho na břiše a ukazovat knížky. Naštěstí tatínek pomáhal, ale měl řeči jak mu mám být vděčná, jak mi pomáhá, tak jsem ho vždycky odpálkovála tím, že to nedělá pro mě, ale buduje si vztah se svým dítětem. Taky díky tomu na něm oba visí 🙂
@arabela_ Než jsme si doma s miminem zajeli stereotyp, tak to taky bylo náročné. Manžel mi aspoň pomáhal s domácností, uklidil, došel na nákup. První týden byl s námi doma a já se jen starala o malého. Ze začátku si s malým chvilku pohrál, chodil s námi na procházky, ale většina ostatních věcí byla na mě. Uměl sice přebalit, ale okolnosti ho nenutily, aby to dělal. Teď čekáme druhé, tak jsem pomalu začala s větším zapojováním muže do péče o malého. Večer koupe, ráno si ho vezme z pokojíčku a jsou spolu, než odchází v 8 do práce (to dělá už skoro rok). Večer, když chci někam jít, tak se o malého postará. Byli spolu už i celý den pryč, jen oni dva a zvládli to. Večer neuspáváme, jen položíme do postýlky, oba pohladíme, já dám napít a dudlíka a malý usne sám. Dřív jsem hodně řešila úklid, aby bylo vše perfektní. Teď si říkám, že se to nezblázní. Když mě to baví a mám čas, tak to udělám, když ne, počká to na jindy 😉 Malý vyžaduje více pozornosti, rád si se mnou hraje a já s ním. Když se nudí, tak kramaří a to dělá často 😅 Řekla bych, že péče do roka byla méně náročná jak teď. Jinak jsme zvládli se s ročním klukem přestěhovat, zabydlet a vše uklidit. Došlo i na okna. Kdo to asi dělal, že? Každý týden peču a o víkendu se s mužem střídáme ve vaření. Loni jsem stihla i 6 druhů cukroví. Nepíšu to proto, že by to takhle měly "zvládat/nezvládat" všechny maminky. Mně to takhle vyhovuje. Sám manžel přiznal, že se synem si teď rád a víc hraje, protože víc komunikuje a můžou spolu blbnout.
já se od začátku řídím heslem "bordel v bytě, šťastné dítě" uklízím jen v zimě, v létě jsme pořád venku
jo, tak snad to přijde s vyšším věkem, nyní manžel si s malým pohraje tak 10 minut denně, koupat říká více méně, že nebude, že by ho to stálo půl hodinu času a je z práce unavený.......no a já si myslím - nebavilo by ho to. Sám říká, že po 10 minutách už neví, co má vymýšlet za hraní s malým, že malý sice usmívá, ale ještě nemluví, prý ho to bude bavit, až mu bude moci říkat co bylo v práci....má malého rád, ale nejradši je, když se malý zabaví a hraje si sám. Na procházky chodíme sami a pamatuju si, že v šestinedělí, když jsem ještě hodně nestíhala domácnost atd. a žehlila jsem ještě pleny z obou stran, jsme poprvé šli spolu na procházku takovu větší na 3 hodiny asi a pak jsem doma říkala, že nestíhám doma udělat to a to, zrovna si to žehlení, kterého prostě dřív bylo víc než dnes - ty pleny, tak mi na to řekl, že tedy nemám chodit na procházky, to je přeci moje zábava, tak ať se nedivím, že pak nestíhám, kdyby jsme prý na procházku nešli, mohla bych už to mít vyžehlené. Myslím si ale že dítě ven chodit musí, lépe se mu dýchá a náš malý venku usne doma bez kočárku se mu moc nedaří usnout a pak brečí, jak je unavený, takže i když bych zrovna doma něco nestíhala, tak ven na ty 2 hodiny prostě jít musím, aby se vyspal. Takže procházka prospěje jak synovi, tak i mě, ale manžel má ty procházky jako že už nemám co dělat, že se jdu jen tak projít
Podobné diskuze
- Holky, jak často uklízíte?220
- Skorodvojčata. Jaký máte den při dětech 1,5 roku rozdílu?34
- Jak zajišťujete malé děti při vykonávání domácích prací?14
- Manžel mi vyčítá, že při dítěti denně nevařím a neuklízím92
- Jak často uklízíte? Mytí oken, převlékání postele, atd.82
- Jak zvládáte s dítětem úklid? Pomáhá vám někdo?239
Chce to všeho s mírou.Jak se říká...bordel v bytě,šťastné dítě...je nesmysl,abys řešila dokonalou domácnost.Já mám děti tři,ty první dva po dvou letech,taky na baráku,taky jsem topila,vařila,žehlila a honila se jako pes.Žila jsem v domění,že když nebudu mít už pověšený plínky v pět ráno,tak si celá vesnice bude myslet,že jsem neschopná matka.Omyl děvče a jak veliký...Můj první muž po mě vyžadoval,že v tolik a v tolik musí být polívka na stole,nesnesl nikde žádné hračky,všude sterilní prostředí.Syn měl taky koliku a to jsem ještě docílila toho,že si převrátil spaní.A já myslela,že když mě uvidí sousedi jak po nocích vařím a uklízím a ráno jsem čilá,že budu opravdu ta dobrá matka a manželka.No děs běs...Dokonce jsem způsobila vlastním dětem skoro sparťanský dril.Vše jsem měla přesně rozplánované,skoro na minutu přesně.Ve dvanáct oběd,po obědě jsem vždy stihla ještě povysávat kuchyň,aby nikde nebyl žádný drobeček.Bylo mi 23 a já se stále cítila ta nedokonalá,špatná matka.Vyčítala jsem si,že stále nic nestíhám.Mé třetí dítko se mi narodilo až 39 letech.Nevím zda je to mou pohodlností,chodím do práce,vstávám v půl třetí ráno a dělám 10 hodin denně,ale domácnost fakt už neřeším.A moučník?Tak to ani náhodou,snad občas tedy tak jednou za půl roku...A víš co?Jsem šťastná,vím,že v dokonalosti a vyblískané domácnosti štěstí není.Je v tobě,ve tvém klidu,v úsměvu,v pochopení toho druhého.Když spomalíš,zjistíš,že možná by ti i manžel pomohl,ale vidí,že jsi samostatná,že vše zvládáš a tak žije v přesvědčení,že pomoc nepotřebuješ.Takže,okna si rozděl do několika dní,cukroví,no stačí 4 druhy...Jen tak prožiješ vánoce opravdu v klidu a pohodě..Přeji ti,ať se ti daří,ať se máte všichni rádi,a nespěchej,nechtěj být dokonalá,buď šťastná 🙂 🙂 🙂 🙂