Jak začít zase budovat vztah, který byl na nule?
Mame za sebou manzelskou krizi, jsme spolu dlouho, do toho dite, hodne prace a nas vztah uplne vysumel. Nicmene dite povyrostlo, veci si sedly, mame se dobre, jen ten vztah je takovy v rezimu spolubydlici..sex jsme dlouho nemeli, ted uz s nim zase zaciname, ale je nic moc ☹ uz tam neni to kouzlo. manzel zase zacal spat se mnou v loznici, mame za sebou dovolenou ve dvou. A ja se ptam na tipy co dal. Citim se totiz dlouhodobe osamocena. Manzel s nami napr nikdy nechce jit na hriste, ven. Hodne pracuje jak v praci tak na HO, chodi do fitka. Ja to chapu a schvaluji, ze toho casu je malo a ani jeden se nemuzeme rozkrajet. Vadi mi na nem, ze je suchar, vubec nikdy mi neda pusu, neplacne pres zadek, nezalichoti, nezajde si se mnou treba na prochazku do parku..mu vyhovuje cely den pracovat, v noci si lehnout a nechat se osoulozit. To me ale nevzrusuje takovy sex z niceho nic.
@reeeza dekuji!
Napiš zprávu.
Ahoj, tak jak vám to jde??
@reeeza porad stejny. Mame na sebe malo casu a manzel neni mazlici typ, a to je bohuzel pro me dost dulezite, chybi mi to.
A když si o chvilku pomazlení řeknete tak vás odmítne?
Můj taky není moc mazlící, musím si o to říkat, když to potřebuju. To mi vyhoví a i ho to pak těší protože jsem pak šťastná a spokojená..Ale musím si o to říct
Proč na sebe máte málo času? Kvůli práci nebo dětem? Jde to nějak zařídit, abyste na sebe občas měli čas?
Bez toho to nepůjde. Pokud chcete vztah zachránit, musíte mu darovat část svého času. To je jako byste měli rostlinku a chtěli aby rostla, plodila, aby se měla k světu..ale přitom si na ní nenašli čas, ani jií nezalili, nedali na sluníčko, nepohnojili. Vlastně byste na ní úplně zapomněli...a pak se jen nestačili divit, že vám vadne a usychá 🤷♀️
Já nevím, konce vztahů právě z těchto důvodů mi příjdou nejsmutnější a nejzbytečnější. To jak se tomu vztahu bude dařit je ve vašich rukou a vše se vždy může obrátit k lepšímu, když se chce a začne se proaktivně jednat.
Není to o tom že byste se neměli rádi, nebo se zamilovali jinde, nebo si vůbec nerozuměli.
Prostě jste to vzdali.
Ja neporadim jen trochu uvazuji. Lidi se potkavaji v case a prostore, aby si neco dali, nekam dal popojeli. Po x letech tvuj manzel nemusi byt ten clovek, kteryho si si brala. Ty jsi jina on je jiny. Dali ste si dite. No a mozna to tak melo byt. Mozna je fajn kdyz lidi travi kratsi zivotni usek s jednym partnerem. Aby byli pripraveni pro toho dalsiho. Nevim. Uvazuji. Mozna uz jste si dali co bylo potreba. ( prijde mi, ze on o obnovu vztahu nestoji)
Dobrý den.
Myslím že se nejdřív musíte naučit se na sebe naladit, všímat si jeden druhého, "setkat se". Lépe se poznat. Znovu se vzájemně " objevit". Věnovat jeden druhému čas. Potom i ten sex bude intimnější.
Pokud máte nepříjemný pocit ze sexu s manželem, připadáte si že ho jen ojíždíte nebo on vás, tak to nedělejte. Odložte sex na dobu kdy se budete schopni sblížit i v každodenním životě. Jinak se ve vás bude usazovat akorát zahořklost, zhnusenost nebo jiné nepříjemné pocity.
S partnerem jsme si procházeli něčím podobným. Já potřebovala jeho pozornost, vědět že o mě stojí, že se mu líbím, chtěla jsem s ním občas něco zažít, aby nás to sblížilo, vytvořit pouto. On se zase stahoval, vyhledával samotu, hodně pracoval a jakoby se mě stranil. Mé návrhy bral jako kritiku. No hrůza děs byli jsme zacyklení a čím víc jsem já potřebovala blízkost tím víc on potřeboval samotu.
Dopadlo to tak, že jsem ho opustila.
Za půl roku jsme se dali zase dohromady a jako by se to v nás vše uleželo. Začli jsme jeden druhého brát takového jaký je a přestali jsme tolik tlačit na pilu. Přestali jsme žít v nastavení " co všechno mi na druhém chybí" a začali žít " s tím fajným co na druhém vidím". Začali jsme si i víc vycházet vstříc.
Takže třeba on ví že potřebuju prožít nějaký pocit blízkosti během dne ( lehneme si na gauč a obejmeme se, zajdeme si na procházku, pochválí mi šaty a řekne že jsem krásná baba atp. Stačí 10 minut a zářím jako sluníčko) a já zase vím že on potřebuje pocit samoty během dne ( zajde si na ryby, zaleze si do jeskyně, tj. do pracovny nebo dílny. Když mu to prostě dopřeju a jsem s tím v pohodě, rád se ke mě vrací). Prostě druhému dopřát to co ho hodí do pohody.
Nevím jestli tlačíte na manžela. Nebo na to téma mluvíte až moc. Nebo dáváte najevo nespokojenost. Ale může to být důvod proč se stahuje. Nebo to dusíte v sobě? Jste zamlklá, smutná?
Každoádně zkusila bych začít vlastní iniciativou. Nenápadnou. A zlehka. Protože čekat až bude zaseklý chlap iniciativní je strašná blbost. Nejdřív ho musíte probrat pěkným zážitkem a nalákat tak na další.
Třeba navrhněte krátkou procházku nebo menší výlet, nebo si zajděte na pivko, nebo si zahrajte karty...to je jedno. Něco co máte solečného a dělávali jste nebo vás to oba nsbije.Hlavně u toho nic neřešte a nebavte se o vážných problémech ve vztahu 🙂 a vlastně se vůbec nebavte o vztahu 🙂. Zkuste být uvolněná a užívat si čas s ním. On třeba bude zaražený nebo z toho trochu vyjukaný 🙂🙂 ale netlačte na něj, nic po něm nechtěte, nic neočekávejte. Dejte mu možnost se s vámi cítit tak jako když jste se poznali. Možná jste bývala veselejší, uvolněnější, nic po něm nechtěla a měla méně starostí?? Zkuste taková zase být protože do takové ženy se zamiloval. A pořád taková pod nánosy starostí i každodenního života jste 🙂 Zkusila bych tohle jako první krok.
A postupně z jednou za dva týdny bych ty intervaly zintenzivněla na jednou za týden. Hlavně panatujte že to je i o každodenních maličkostech - masáž chodidel u koukání na film, polibek na tvář, dopřání prostoru, drobná slovní vzpruha, pochvala...oba to potřebujete.
A taky brát druhého jaký je.
My už třeba i tom běžně i mluvíme a vtipkujeme na téma že já jsem mazel a on zase jeskyňář🙂).
Někdy je nejlepší přestat šrotovat o trápeních a prostě začít dělat věci které nás samotné i nás jako dvojici dělají šťastné.
Hodně štěstí🙂