Jak překonat odpor k sexu na mateřské

Mohla bych se zeptat v jakých ohledech vás zklamal, jestli to samozřejmě chcete říkat, plně chápu když ne...V tento moment si myslím, že by bylo nejlepší to začít řešit s partnerem, popřípadě nějakou speciální pomocí...Je špatné pokud se vám zvedá žaludek při pohlavním styku, nedokážu si to vůbec představit, ale určitě bych to řešila jinak než se překonávala a spala sním. Myslím si že tím si vytvoříte ještě větší odpor.

Určitě bych se nenutila. Mluvila jste s někým o tom, co vás zklamalo? Zkuste to ze sebe dostat, smířit se s tím a pak uvidíte, jestli odpor přetrvává... Potlačování není dlouhodobé řešení...

Ja bych ty hormony nepodcenovala - delaji opravdu hodne. Nechala bych od sexu delsi pauzu a pockala, jestli se to nespravi. Podle me nejsi povinna mu davat, kdyz nemas naladu. Nepises, jak dlouho jsi od porodu... Ale pauza treba i dva roky je normalni (beru vyzkumy).

Mě se stalo něco podobného. Sice se mi nezvedal žaludek, ale taky se mi to po porodu nelíbilo. Částečně určitě hormony, ale velkou roli v tom hrálo právě to zklamání z manžela, především z nedostatku pomoci s miminkem, s nepochopením z jeho strany...však to asi všichni známe, jak to s muži někdy je. Jediné, co pomůže je vyřešit ten problém s manželem a pak se podle mě spraví i sex.

@michnovka Proživám momentálně s partnerem to stejné co ty. Máme 2 roky staré dítě a od porodu to jde s kopce. Měla jsem dost náročný porod( šlo mě i malé o život) a mám pocit, ze stim nejsem vůbec srovnana a doma pořad ten kolotoč okolo malé a jak píšeš, chlap mě taky velice zklamal. Mám pocit, že vše leží na mě a on se jen veze. Jsem z toho všeho velice smutná a unavená.

@michnovka Určitě za to mohou i hormony, ale pokud to je způsobeno i nějakou vzniklou "křivdou", tak si to prostě musíte všechno odkomunikovat. Nedávno jsem na to narazila v ženské skupině alchmie ženy (nebo si najdi cokoliv od lucie harnošová), hodně se tam zajímají právě i o ženskou sexualitu a komunikaci. Pokud chceš a máš partnera ráda, tak je to určitě řešitelné, nevím, co jste měli za problémy, ale nic nezkazíte tím, když vše prostě proberete. V Praze a myslím i v Brně se tomu několik žen věnuje - konkrétně třeba tomu, jak k sobě najít cestu po miminku, určitě něco vybereš, když trochu pohledáš.

@promiminko Já jsem rodila plánovaným císařem, vše bylo OK a trvalo mi několik měsíců, než jsem to vstřebala, přijala jizvu atd. Nedokážu si teda moc představit, jak bych to zvládala, kdybych věděla, že jsem já nebo malá mohla umřít - není nic divného na tom, že s tím nejsi srovnaná. Proč třeba někam nezajdeš, aby jsi ty rány mohla uzavřít a přijmout? Určitě by to prospělo i vztahu s partnerem. Přemýšlela jsi třeba nad tím, jaké to všechno muselo být pro něj - ten strach o vás obě? Pak když měl malinkou před sebou, jak se třeba bál, aby jí nějak neublížil? Pokud ten pocit máš, řekla jsi mu to? Ale nemyslím nějaký vyčítavý způsob typu "jsem na všechno sama a s ničím mi nepomůžeš". U nás doma i v rodině, když byl nějaký takový problém, tak pomohlo si prostě jasně říct, co ten druhý očekává a kdy - např. buď do 6 doma, potřebuji koupat a hodí se mi pomoc. Já jsem třeba chtěla aby si manžel s malou od narození hrál, aby si k sobě budovali vztah - nechtělo se mu a vždy to po pár minutách skončilo tak, že mě zavolal a pomalu se vytratil, a jediný problém byl ten, že prostě nevěděl jak si s ní hrát, stačilo zajít na jednu lekci za lektorkou na psychomotorický vývoj a teď si s ní hraje klidně dvě hodiny. Dokáže mě kromě kojení ve všem zastoupit, ale prostě jsme si polopaticky řekli, co od něj potřebuji, chodí se mnou všude počínaje pediatrem a konče tím, že jde zítra s malou plavat, ale jen to chtělo trochu času a samozřejmě chválení, jak mu to jde.

@michnovka Zkus zapracovat na všem, co nechceš a na všem, co to způsobuje, s čím to souvisí, třeba metodou, kterou mám v článku na svém profilu/blogu.
"Šťastná a spokojená" - co za tím je? Pocit ztráty svobody? Zátěže? Nebo ještě něco jiného? Zkoumej to, jestli to chceš vyřešit. Zkoumej, co přesně chceš a řeš to, co Ti v tom brání. Často dojdeš třeba k tomu, že chceš dvě protichůdné věci - tedy rozhodnutí. ... ...

@luc14 jako na to jsou výzkumy, že je normální po porodu nemít 2 roky sex? nikoho takového neznám. upřímně si myslím, že málo který chlap by za to dobu nešel jinam :-/

@blahova_andrea delala to jako bakalarskou praci jedna porodni baba. Nemam presny odkaz, mluvila jsem primo s ni.

@michnovka Když se mě zeptá, jak se mi to líbilo, vyklopím, že to je hnusný (nebudu přece lhát). Zdá se mi krásnej sen o tom, jak jsem se s ním rozvedla :D Tak já nevím, ale jediná pomoc...nový partner?:D

@luc14 mě to teda přijde neskutečný

@michnovka hormony, vyleci to cas.

@luc14
@blahova_andrea
Já taky nikoho takového neznám, kdo by 2 roky od porodu neměl sex. Většinou se spíš páry nemohly dočkat konce šestinedělí (oba z páru, samozřejmě pokud porod nebyl masakr), a pak taky četnost byla nízká kvůli únavě z nespaní kvůli péči o novorozence. Ale 2 roky nic - to fakt normální není. Buhví koho se ta paní ptala, co to uvedla jako normální ve své práci.

No tvl dva roky 😂 To ten chlap má nějakej pás cudnosti, nebo bere brom?? 🙈

je jiste normalni referovat kazdemu na potkani o svem sexualnim zivote po porodu

@guinea nižší četnost je v podstatě samozřejmost, ale dvouletý půst...to je podle mě začátek konce

@michnovka Jinak já bych se být tebou odpíchla od toho, jestli je ten odpor čistě sexuální, nebo obecný proto němu. Je ti odporný? Vadí ti jeho blízkost?

@barumat odporný ne,spíš je to takové o rutine.nepritahuje me.rikala jsem mu,co mi vadí,když dělá...a stejně to dělá.Driv jsem to nak skousla,ale teď to prostě nejde a už nechci.

@michnovka Na nudě, rutině... se podílí vždy oba dva. Často je to o tom, že změnu očekává každý od toho druhého. Rozumím tomu, že Tě nepřitahuje, že v tom vidíš rutinu, otázka je, jaké chceš, aby to bylo - kam chceš směřovat. Protože podle toho, kam chceš (do)jít, tam dojdeš, jen jde o to, jestli si to uvědomuješ, nebo ne - je-li to tedy vědomé rozhodnutí, nebo nějaká hra podvědomí, ega a podobně.

@pulecp nesouhlasím s tebou. není to vina obou vždy. když jeden se snaží komunikovat, snaží se měnit a druhý na to kašle, tak to fakt není vina obou!!! na změnu jsou bohužel potřeba oba. na zkažení vztahu ale stačí jen jeden. ten, který prostě nemá zájem. ten druhý se pak může stavět na hlavu a nic na tom nezmění ☹

@blahova_andrea Nepsal jsem o vině. Ano, člověk může jednostranně zničit cokoliv (ne jen tuto oblast). Ale vždy, když chci něco změnit já, je nejhorší spoléhat se na to, že "něco udělá ten druhý". Právě proto se autorky ptám, co přesně chce. Že někdo na něco "kašle" nemusí být až tak často pravda (ano, může), mnohdy jde o nepochopení, skrývané jiné problémy, názory na "svět a sebe v něm", nejistotu, neschopnost... ... velmi často (a mnohdy na obou stranách) neujasněnost, co vlastně přesně chci a co chci investovat (energie, čas, pozornost). Neobhajuji tu muže :D , jen se snažím autorce (jestli vlastně chce tuto oblast jejich společného života změnit) ukázat rozcestí, že vůbec existují, dát možnost si otestovat, kterou chce jít, která s její aktuální situací bude nejvíc ladit...

@pulecp já vím, že už jsme se o tom bavili, ale prostě z jedné strany píšeš, jak se musí chtít a z druhé obhajuješ, proč to u někoho může vypadat, že nechce. mě je k ničemu, jestli ke mě chlap ještě něco cítí, když se podle toho nechová, neřekne to. když vším co řekne nebo udělá moji snahu o vylepšení pohřbívá, tak já opravdu necítím sebemenší "vinu" na tom neodvratném konci. neujasněnost je pojmenování čeho? když jeden chce mluvit, chce si ujasnit a druhý čumí do tabletu a mlčí a nebo na vše odpovídá nevím, možná, to je fuk...jak si chceš ujasňovat něco s někým, kdo jako by nebyl, kdo se mohl narodit rovnou hluchoněmej? já investovala hodně, opravdu hodně. poslední dva roky jsem nedělala nic jiného než bojovala s větrnými mlýny a zachraňovala něco, co už očividně není. já vím přesně co chci a nemám problém se i přesně vyjádřit. jestli mi to partner nechce dát nebo toho není schopen je ve výsledku asi jedno. kdo má zájem, miluje...ten se aspoň snaží. kde nic není, ani smrt nebere ☹

@blahova_andrea Rozumím. Ano, psal jsem o tom ujasnit si SVÉ potřeby, motivy, postoje - tedy ne partnerovy. A pokud zhodnotíš, že takto ne, tak výborně. Pak se rozhoduješ, co za této situace dál.
Jak jsem psal, neobhajuji muže, ale snažím se popisovat věci, které jako muž, který ale MOŽNÁ vnímá "obojí svět", protože se pohybuje velkou část života hodně mezi ženami (sestra, 4 dcery, učím - převážně kolegyně, pracuji terapeuticky a klientela je převážně ženská). Smyslem je pomoci zvýšit uvědomění toho, kdo chce (což je často bolestivé a konfliktní). Proto Tě upozorním na několik slov ve Tvém textu: Opakuješ slovo "vina", mj. když někdo říká "necítím vinu", většinou jen skrývá, že se nějak obviňuje. Další slovo - "bojovala". Potřebuješ mít věci pod kontrolou? Znovu, prosím Tě, ber to jako podněty k zkoumání, ne jako nějaký útok. Nepoučuji, mám spoustu chyb, problémů ... jen píšu, co s odstupem vidím a nabízím k posouzení. Ne proto, aby člověk udělal jakoukoliv akci, ale aby se cítil i v dané situaci líp. Hodně lidí říká: "Ale já se NEMŮŽU v dané situaci cítit líp, protože by to znamenalo, že s tím takto souhlasím." - ale to není pravda. Když se cítím líp, jsem připraven na JAKÉKOLIV řešení (třeba i odchod, paralelní vztah, sublimace aj.) - jen ho nedělám "natruc", ale z vědomého rozhodnutí (a tedy bez "pocitů viny").

@pulecp vinu za krachujici vztah opravdu ani trochu necitim.spis vinu za to, ze jsem nemela vcas rozum a neutnula to dokud to bylo jednodussi.pod kontrolou chce mit svuj zivot snad kazdy, ne? S detmi neplanovat, nemoci se spolehnout, to by nekomu nemelo vadit? Bojovala sem a bojovat budu cely zivot.zivot je proste boj.spokojena v tom, co mam doma opravdu byt nefokazu.ta situace se proste nejak vyresit musi.a to, ze uz to vidim na konec, to mi opravdu na dusi lepe nedela.nez to vyresim, opet jen ja sama, bude to trvat mnoho mesicu.ale kvuli detem nelze delat radikalni rychla reseni.vidis...pocit viny nemam, mirim k reseni.ale k me spokojenosti to stejne nepovede.ja chtela uplnou fungujici rodinu a tu mit ocividne nemohu ac jsem proto udelala maximum.

@blahova_andrea Ano, víš co chceš, jdeš za tím, "nejdeš přes mrtvoly" (Y), jen se u toho cítit líp. Největší problémy si děláme, když neodpustíme sobě 😞
Jen - nemyslím, že každý chce mít život pod kontrolou. No možná BY CHTĚL, ale většina naopak nechce: Nebo proč se lidi opíjejí, kouří, přejídají se, ničí si zdraví, zodpovědnost za zdrav, štěstí ... a podobně předávají lékařům, lékům, politikům,...

@guinea Tak ja znam... Mam znameho psychologa a ten mi rikal, ze vrcholovi manazeri nemaji sex - nemaji na to cas. Workoholici. Pry vsichni 🙂)) Brala bych to s rezervou, ale rozumim tomu.