Ahoj holky, možná už toto téma existuje, ale...
Bohužel, od doby co máme malého, tak nám přestal fungovat manželsky vztah, je to normální? Než se malej narodil, vše bylo naprosto ok, téměř jsme se s manželem nehádali a vše dělali společně, co se malej narodil, mezi náma nefunguje absolutně nic, najednou moje názory ho nezajímají, nic semnou neřeší(přijde mi jako kdyby si jel sám po svém), on si každou chvilku jde na pivo nebo k sousedovi-beze mě, protože mi ani neřekne, pak z nej vypadne-a co bys tam jako delala, když tam není žádná ženská. Lže mi kvuli naprostym drobnostem-pry aby me to nenastvalo, tak radeji zalzu. Nebere na me ohled, že jsem porad doma, nikoho nevidim a radeji si do společnosti chodí sam. Kdyz mi na nem neco vadí, tak mu to řeknu a jeho reakce je takova, že se naštve a nemluví semnou celý den. Oženit se chtěl a dítě chtěl taky, pak po roce a čtvrt-co je malýmu, tak z něj vypadlo, že se asi neměl ženit a pořizovat dítě, že jsme měli ještě počkat pár let. Při tom nase dítě spí přes noc 12h a ještě 2h dopo/odpo, je zdravej a pořád usmevavej, takže milionový dítě. Manžel jezdí z prace domu před 18h a s klukem si hraje vzdy tak půl hodiny denně a už ho to nebaví. Když se ho zeptam, proc to nemuze byt mezi nama jako drív, tak jeho odpoved je: protože uz nejsme dva ale 3. Holky, řekněte svuj názor-jsme blbá já nebo on? Díky za vaše odpovědi
Ještě jsem chtěla podotknout, manželovi je 34 a než se nám kluk narodil, tak byl nápaditý, bral na mě ohledy, všechno jsme spolu probírali, prostě vše společně. je mi po tom hrozný smutno, ale moje dítě je prostě na prvbím místě. Jen mi možná přijde, že já mam víc rozumu než on a to mi je 26
@vera20 To že se neměl ženit a mít dítě určitě nemyslel vážně. Lidí obecně občas řeknou něco co tak nemyslí a pak je to třeba i mrzí. Netrápí ho třeba něco v práci? Dle mého názoru jsou tři lepší než dva 😀. Co jste spolu podnikali když nebyl ještě prcek na světě? Nešlo by to podnikat ve třech. Podle mého si Vás pouze s příchodem miminka zařadil do skupiny ,,žena v domácnosti,, a nikam jinam než do té domácnosti nepatříte, ale to není pravda, můžete společně podnikat spoustu věcí. Život dítětem přeci nekončí. A jaký má manžel vztah k synovy? Hlídá ho někdy, aby jste si mohla zajít třeba ven s kamarádkou?
@veronikahappy
Možná je spouštěčem to, že je u tebe na prvním místě dítě? Jako já to chápu, ale dítě je to vás obou a výsledek vašeho partnerství, které bys měla opečovávat stejně jako předtím. Netvrdím, že to tak JE, jen že to MŮŽE být jeden z faktorů mužova postoje.
Asi bych si s ním zkusila sednout a promluvit si, Probrat vaši situaci a v klidu se snažit to nějak vyřešit. Asi čekal, že vše bude jiné a teď neví, jak se má se situací vypořádat. Dítě určitě vztah změní, ale důležité je o všem komunikovat a snažit se pochopit jeden druhého. On možná byl zvyklý, že jste pořád někam chodili, něco se dělo a teď když je malý, tak je vše jinak a on by si užíval dál, ale nějak nemůže, protože máte dítě. Zkuste naplánovat něco společně i s malým nebo dát malého třeba k babičkám a naplánovat něco pro sebe, abyste byli zase jenom dva. Sice jsem zatím v situaci, kdy jsme zatím jen dva, ale čekáme dítě a pevně věřím, že i po něm budeme mít spokojený vztah. Ale myslím si, že nejste jediná, kdo toto řeší. Držím palce, ať se to urovná 🙂
Bohužel tohle je cesta do záhuby. Takhle začal vyvádět - ale až po 22 letech vztahu - můj švagr a nyní je rozvedený. Mohl to říct v afektu, ale mě by to teda vytočilo, že se neměl ženit! To je trošku pasé, když už máte dítě a on najednou zjistí, že má i jiné povinnosti (ale i snad radosti), než jen se starat sám o sebe.
U každé mámy je dítě na prvním místě. U nás to není jiné. Nicméně já mám manžela, který to má nastavené stejně, a to je sakra důležité.
Zkus se zamyslet nad tím, jak fungujete po jiných stránkách, to, že od vás utíká, není dobré znamení.
Chlapi ale nejsou jako ženský, aby se vykecávali ze svých problémů, počkej, až s tím příjde on.
Ono je to velká změna. Je potřeba najít sama sebe-dělat, co baví ženu-třeba i s dítětem. Když se muž přidá, je to jen dobře. Ale je třeba, aby se měl k čemu přidávat. Jinak dítě prostě je první-to je přirozené u matky.
To že se neměl ženit a pořídit si dítě vážně myslel, řekl mi to přesně na štědrý den, takže super dárek od něj, prý není rodinný tip, všechno se dá dělat ve 3, jenže on to tak nevidí, když chci občas vypadnout tak ho samozřejmě pohlídá, ale nesmějí u toho chybět milion keců jako maminka se jde bavit a my dva tu musime byt sami doma... prý toho je na něj v práci moc, ale on semnou téměř nekomunikuje, je introvert a vše si nechává pro sebe a když je mezi lidma tak ,,hubu nezastaví,, Jaky ma vztah k synovi? Určitě ho má rád, ale pohrat si jen půl hodiny denne a jdi zase k mamince. Než se narodil tak byl uplne jiny, pozorný, chtěl vzdycky abych sla nekam s nim, ptal se me, povídal si, ted? Ted je horsi nez dítě, řeknu mu 150x přestan a on to stejně po 151 udělá...
Má pravdu v tom, že jste 3 ne dvojice (dospělých lidí, co můžou dělat věci společně).
S dítětem si víc pohraje, až mu budou tak 2, chodící a mluvící parťák už tatínka baví, víc. Obvykle.
Lhaní je blbý, řekni mu, že nemusí, stačí vysvětlení, že ani nemusíš být naštvaná, když jde o maličkosti.
Ono to chlap asi nese jinak, není partner, rovnocenný, z té pozice ho sesadilo vlastní dítě. Žena se snáz přizpůsobí, i tím, že dítě nosí pod srdcem.
Zkuste si naplánovat třeba 1x za týden, za 14dní něco sami spolu (pokud malej tak hezky spí, a má ho kdo pohlídat).
A mluvte, mluvte, mluvte.. ne výčitky, JÁ stylem (jsem smutná, když udeláš tohle.. zní snesitelněji, než zase jsi udělal..), dohodněte co jde udělat líp pro vás, i pro něj, co vynechat (výčitky, on lhaní) apod.
Když si chci o tom všem normalne v klidu popovídat, tak podle nej to jsou kraviny a píčoviny ktere se neřeší a když už jsem z toho tak zoufala a reknu ze od nej odejdu-holky on na mě kouká a nic neřekne a pak si jde pustit počítač. Tak co si o tom mám myslet?
@vera20 asi už je z toho vztahu jednou nohou venku a čeká až se s ním rozejdes..☹ protože nemá odvahu být ten špatný a ukončit to sám.
Presne jak to rekl, chtěl jsem dítě ale predstavoval jsem si to jinak-nejak nechápu jeho slova, když nase dítě takhle pekne spí a nezlobí. Když nadhodim tema dovolená v lete, tak rekne ano a po mesici uz je z toho ne, že s dvouletym dítětem ne. Zjistila jsem že vlastne meho chlapa neznam a takto jak se chova tak to není nic pro me, asi se jen do příchodu dítete jen přetvaroval a hral si na super rodinného chlapa a ted kdyz to má, tak to není podle jeho predstav, rekla bych ze je to taky začátek konce, ale porad si naivne myslim, že se vzpamatuje. Ale asi ne. Je mi z toho fakt ouvej
Tak to je teda fakt smutnej přístup...a co jako chce dělat? Asi nevěří, že jste toho schopná....souhlasím s @lv, že až bude malej starší a bude se více pohybovat a "breptat", že pro něj bude zajímavější a bude si s ním více hrát. Na druhou stranu, bohužel jsou chlapi, kteří prostě dítě vidí jako překážku a i když ho chtěli, tak jsou tatínkové "na baterky". Já měla skvělého tátu, který si s náma hrál a pořád něco vymýšlel a to jsme byly dvě holky. Ale jsou tatínkové, kteří prostě chodí do práce, s dítětem si pohrají pár minut a mají dost, ale zabezpečí rodinu. Otázka, zda takového "tatínka" pro svého syna chcete. Nebo se to změní, až malý vyrostě....
Muzu se zeptat jak dlouho jste spolu byli nez se maly narodil?
@lentilkah
Vždycky, když vidím takový dotaz, vyvstane mi v hlavě představa, jak po odpovědi vytáhneš nějakou tabulku, kde je napsáno: 1 rok - absolutní blbec, nezmění se, jasný rozchod
2 roky - trochu blbec, může se změnit, ale viděla bych to spíš na rozchod
3 roky - trochu blbec, změní se, až dítě povyroste, šance na rozchod 50:50
atd.
Upřímně? Dítě je ta největší zkouška vztahu a je to ta nejtěžší věc, co budeš v životě dělat... A kvůli dítěti, že by nefungoval vztah? Vztah nefunguje kvůli dám dvěma, né kvůli dítěti... do jaké míry za to může ten nebo onen nevím... píšeš, že si manžel jede po vlastní ose a máš pocit, že tě vypouští - zkus se zamyslet, jestli to neděláš i ty jemu... co takhle najít společnou aktivitu, kteoru byste mohli dělat všichni? Výlety do přírody, sáňkování, plavání... Najděte si čas i sami na sebe - zařiď hlídnání a jděte někam - kino, večeře... ono je to i pro chlapa těžké... vezmi si, že si kolem něj tancovala bůh ví kolik let a teď tu pozornost věnuješ jinam... mnoho žen, a teď nemyslím přímo tebe - se zaměří na dítě a manžel jakoby neexistoval, nepochválí ho, za to, když něco pěkného udělá, nepoděkuje, neocení, nevěnuje se... být ženou a matkou je sakra těžká práce a najít rovnováhu mezi dětmi a manželem je jestě těžší - my jsem také měli krizi, až jsem mu řekla, že jestli je opravdu tak moc nešťastný, že opravdu může jít, že nechci vedle sebe neťastného člověka, že se raději rozjedeme v dobrém, když spolu vycházíme (bylo to opravdu to těžké, říct to nahlas - bála jsem se, že odejde a že ho u nás drží jen povinnost) - taky jsem se zamyslela sama nad sebou, začala jsem se snažit být více ženou, než jen matkou, být upravená, dělat mu radost maličkostmi, pochválit ho atd... Bylo to těžké období, děti vztah změní, nikdy jsem nechápala, že se někdo může rozejít, když má malé děti, ale teď to chápu... my to ustáli, vyřešili a stále na tom pracujeme... snažíme se nezklouznout k samozřemosti a stereotypu... komunikace, to je základ... a než se začnete obviňovat a házet vinnu a toho druhéhu, vždy musíte začít u sebe a položit si otázku... co já mohu udělat proto, abychom se měli lépe a abychom byli šťastnější a pak - stojí mi to za to? Držím palce, ať to vyřešíte... sbalit se a odjít je to nejjednodušíí, ale bojovat o vztah je to těžší...
@la_amanita ja to prave tady vidim opacne...cekala jsem ze budou spolu dele..ale vzhledem k tomu kolik je zakladatelcinu partnerovi let je to vlastne jedno..
@vera20 bohuzel si myslim a je mi to moc lito ale deti asi nikdy moc nechtel..vyhovoval a libil se mu ten vas spolecny bezdetny zivot..a vzdat se ho nechtel..prichod ditete je zmena a pokud nekdo dlouho zije bez deti a muze si delat cokoliv a chodit kamkoliv a kdykoliv tak se jen tezko vyrovnava se zmenou ze uz to nejde..
@la_amanita
🙂 Neboj, zadnou tabulku tahat nebudu. Ale podle me je dulezite poznat se i po opadnuti zamilovanosti, protoze v te clovek plno veci nevidi/ nechce videt.
@hohe
moc hezky jsi to napsala a mas pravdu, vzdy si rikam, jestli na tom nemam vinu ja a urcite za krizi si muzou jen ti dva, v nasem prípadě je to od doby co se malej narodil, nejsem sobec a nedavam to za vinu tomu maly stvoření, snazim se byt i manzelkou, vymyslim kazdou chvili nejake malickosti pro nej, proste jen tak, on uz mi nedokaze rict-pojd pujdeme tam a tam, takže toto vymyslím já atd atd...bohuzel mam pocit-čím víc mu na...ru pod rypak, tím víc si toho nevazí... a mluvit a mluvit a mluvit-rada bych, jenže on nechce a nejde to
Jinak abych odpovedela zakladatelce. Podle me mel uplne jinou predstavu toho, jak to bude vypadat az budete mit dite. Coz je v jeho veku smutne. Takze problem opravdu nevidim v tobe.
@vera20
A co jsi mu odpověděla, když se svěřil, že si to představoval jinak? To, že se snažíš něco vymýšlet je hezké, ale pokud tě opravdu hluboce nezajímají jeho prožitky, nikam to nepovede.
Vy jste tady všechny chytré jak rádio a už deset let před porodem vám bylo jasné, jaké to s dítětem bude, že? A máte pravdu, kdo za jejich potíže ve vztahu může - přece muž, protože je úplně blbej, když si dovolí pochybovat a stýskat si. Jo, tomu se říká partnerská opora.
@vera20
Dokážeš sehnat hlídání např přes neděli? Udělejte si spolu den... nic nevytahuj, neřeš, jen si udělejte pěkný den... řekni mu, že s ním chceš trávit čas i o samotě... nic nejde rychle, vše se musí dít pomalu, nenásilně... né, tady se usaď, teď ti chci něco říci, budeš mě poslouchat... a ohledně odchodu - nikdy tímhle nevyhrožuj, pokud to nemyslíš vážně - podle mě je to vydírání a pak před partnerem můžeš vypadat jako histerka - pokud chceš odejít odejdi... ale (teď neříkám, že to používáš při každé hádce) používat tohle při hádce je nedospělé... trochu mitt připomíná princeznu se zlatou hvězdou - Můj tatínek, vám vyhlásí válku! 😀 teď to trochu zlehčuji... co mu třeba napsat dopis... něco ve smyslu, že se cítíš pro něj nepotřebnou, míjenou a pokud ho miluješ, tak mu tam i vyznej lásku, napiš mu, že o něj nechceš přijít, vzpoměň nějaký pěkný zážitek... dopis mu dej, že to pro něj a až bude mít chvíli, ať si to přečte... leto jsem třeba muži dávala k vánocům předplatné časopisu k jeho koníčku a do věnování jsem mu napsala, že si vážíme s dětmi, co pro nás dělá, jak se snaží, abychom měli krásný dům a proto si zaslouží chvíle oddychu se čtením, co ho zajímá - manžel byl neskutečně dojatý... a musím říci, že i on byl letos nápaditý a dojal mě až k slzám...
Tak chtít by měli oba a nějak tu situaci řešit...pokud on nic řešit nechce, tak se může člověk stavět na hlavu a neudělá s tím nic...34 let je dost, ale znám spoustu chlapů, kteří právě kvůli tomu svému pohodlí dítě ani nechtějí nebo nemají, protože si chtějí pořád jen užívat...on dítě má, tak by se měl snažit to nějak řešit, pokud teda není už rozhodnutý to zabalit...
@lentilkah
mám pocit, že kdyby mohl vratit čas, tak už by si dítě nepořidil, což je opravdu smutne, nepotrubuju zazivat ten zamilovanej vztah jak to byva ze začátku, sice jsem mlada, ale nenosim růzový bryle a vim, že s prichodem dítete se tak nejak vse zmení, ale k horšímu? To nechapu, jen jsem myslela, že komunikace-rikat si vadi mi...je normalní a vse je resitelné-on? vse jsou kraviny které se neřeší, je to tezky.
@la_amanita
Co se hned rozcilujes? 🙂 Jeji muz ma urcite pravo pochybovat, ale pokud ma nejaky problem, tak by ho mel se zakladatelkou resit, coz nechce.
@lentilkah
Já se nerozčiluju, jen zpochybňuju vaše rady.
@la_amanita
nevím, jestli jsem chystrá jak rádio, ale my s manželem jsem si podobnou krizi prošli, proto se snažím popsat, to co pomohlo nám...
@la_amanita a veris tomu,ze ja vedela jaky to po porodu bude? ze skonci ty mejdany,valeni se v posteli o vikendu treba az do vecera...ze proste vsechno bude najednou jine..na to nemusis byt az tak moc chytra aby ti to doslo🙂
Ahoj, můj názor je že je blbej on 😀, lhát se nemá i když jde o maličkosti.