Dcera jako chůva, není to divné?

Tohle bych taky moc neresila... ja budu mit dost vetsi vekovy rozdil u deti.. malymu bude v cervenci 5 a to jeste nejsem ani tehu.. a prave si rikam ze diky tomuhle rozdilu pomuze vic a bude doma takovy klid.. takze.. jako chuvu bych ji neebrala.. spis jako super segru ktera se rada stara a mala je s ni spokojena..

Tak já to mám podobně, nejstarší dcera je rozená chůva, má opravdu výborný vztah a cítění k dětem, než se narodil náš nejmladší, starala se i o cizí děti. Je pravda, že v ní mám velké zastání, ale na druhou stranu nechci, aby se mu věnovala víc než já, dítě by mělo cítit, že máma je prostě máma a ségra je ségra. Její aktivitu k malému omezuju na přiměřenou hranici. Je fajn, že pohlídá, když si potřebuju pověsit prádlo, nebo si s ním hraje, oblékne, ale všechno jenom občas, určitě by to nemělo být pravidlem. 😉

Pokud to dela dobrovolne, nikdo ji do toho nenuti, jak to delaji nektere matky, tak ji nechej. Treba ji to opravdu naplnuje vic, jak sedeni na fb, nebo pc hry. Budou mit mezi sebou silne pouto. Kolegyne v praci to ma doma taky. Jeji dcera ji moc a rada pomaha s ml.bratrem. On je navic mirne retardovany. Maji se moc radi.

@fionka2000 já nevim, kdyby mě vnímalo takhle mé dítě tak bych z toho byl hodně špatná 😕 je hezký že mají mezi sebou hezký vztah, ale ty jsi matka a dcera by to měla i tak vnímat, ty bys měla určovat pravidla a né dcera, která zakňourá a je po jejím.. 😝 😉

Buď ráda moje nejstarší se taky stará o mladší sourozence a syn jí dlouho říkal mama a když se mu něco stalo tak běžel k ní aby ho uchlácholila. Myslím že mají mezi sebou pěkný vztah a já se na ní mohu spolehnout.

No je škoda že ona nekňourá ale - brečí, brečí , a brečí + řve. Jednou no v sobotu jsem ji nechala doma jen semnou a starší holky jsem dovezla na prázdniny k babičce. Probudila se a hned - ahoj mami kde je Verča? Ona šla k babičce a ji Markétka?. Aha , a zamračila se. A ským půjdu do školky? No dneska není školka. Za se řekla aha a zamračila se. Do té doby u snídaně , u vyčištění zoubků trochu kňourala že ne ale nějak to šlo. A jakmile se měla obléct tak se dívala kde je Verča a kde má věci. Tak začala brečet a brečet, tak jsem ji oblékla a začala se vztekat a brečet. Pak si sedla na postel a že nejede... vzala jsem ji do auta a v sedačce brečela a kopala mi do sedačky tak jsem se naštvala a vyndala ji položila na zem a řekla jsem : Už toho nech! Já jsem tvoje maminka, a ty mě budeš poslouchat. Začala řvát ještě víc a řekla mi : Ty si hloupá já tě nemám ráda! Já mám ráda Verču! To mě strašně mrzelo. Přijeli jsme z nákupů a já jí koupila křečka ale ona neřekla ani slovo a vzala klec do ručičky a nevšímala si mě. Přijeli jsme domů a já ji dala do postele. Ta vyšla ven tak za deset minut a ze psacího stolečku vytáhla fotky s ní a s Verčou . Otevřela jsem dveře protože jsem slyšela rachot a ona za se řekla : Běž pryč nemám tě ráda a měla na zádech baťůžek a řekla : A jedu za Verčou . To mi stačilo řekla sem : Tak jedem - Ale já sbalila plavky a ručníky a jela jsem sní jakože k babičce za Verčou. U bazénu byla ráda šťastná všechno ale nebavila se semnou. Holky já nevím co dělat. Druhého dne ráno přijela Verča ta ji vzala za ruku a do odpoledne ji nepustila. Jak usnula šla jsem si promluvit s Verčou. A řekla jsem jí o tom a ona mi řekla že to chápe a že to tak vypadá . A řekla sem jí že když bude chtít k ní do pokoje a jít sní ven a tak dále že ji nemá pustit. Ona sice byla smutná ale pochopila to. U kopání malá řvala hlasitě říká no spíš řve. A tak to pokrčuje den co den a já nevím co dělat....
Díky za rady ale nechat to tak nemůžu.

Ahoj, mně to příjde jako nějaká forma vzdoru. Určitě bych jim nazakazovala dělat věci spolu, to by mohlo být spíš horší. Jak jste na tom se společnými aktivitami? Zkusit nějakou hru všichni spolu, doprovodit malou do školky spolu s nejstarší... Aby viděla, že ty jsi máma a staráš se o ně obě(všechny 3). Ona i důslednost udělá hodně. A s tím "nemám tě ráda", bych jí dala najevo, že tě to mrzí, že ty jí ráda máš, ale nenech se citově vydírat(takhle malé děti to nedělají, aby ublížily, ale aby dosáhly svého).

Já bych to neřešila a byla ráda, že dcera má zájem se starat 🙂. Mně bylo 15, když se mi narodil bráška. Naši v té době jezdili na 70 km vzdálenou stavbu i přes víkend. Já nemohla kvůli astma do prašného prostředí, tak jsem brášku hlídala a někdy i přes noc (nebyl kojený). Mamka to sice vždy obrečela a přes noc to nebylo mockrát. Ale jinak jsem se o něj starala hodně a teď jsem ráda, že se umím o miminko postarat. Však budu mít za pár týdnů vlastní a využiji těch zkušeností. 🙂

Jéje, u nás taky "bácha a ségla" musí všechno 🙂. Jsem ráda, že mají takový vztah a nenapadlo by mě se nad tím pozastavovat 🙂. Občas hlídají, protože to potřebuji (denně cca hodinu až hodinu a půl, když dojím), to mám pak špatné svědomí, že na ně hážu mojí odpovědnost, ale pokud je to dobrovolné, tak paráda 🙂.

@fionka2000 Ahoj, je hezké, že starší dcera opatruje, pokud to dělá ráda, tak je to v pořádku, na druhou stranu by mi to asi vadilo, že mladší je na ní tak fixovaná. Časem přijde starší dcera do puberty a bude mít jiné zájmy a co pak? Snažila bych se to nějak omezit, aby to byla nějaká zlatá střední cesta. Přeju hodně štěstí 😉

Když to děla dobrovolně a ráda, užívej si to.

@fionka2000 - hmm, tak to jby mne také mrzelo a fakt se mi to nelíbilo, ono je možná to vysětlení jednoduché, Verča má čas si s ní hrát a ty vaříš uklížíš, chystáš ji atd., ale Verča to si s ní hraje, prostě vede, možná by stačilo se ji více věnovat v tomto směru a změnio by se to a jinak samo, že to asi bude i období vzdoru...

Mně teda přijde hodně divný jim zakazovat trávit spolu čas, když obě chtějí 😕 Řekla bych, že je to jen nějaké období a časem to (alespoň částečně) přejde. Pokud se jí věnuješ tak neboj, ona moc dobře ví, kdo je její máma. Chápu, že tě to asi někdy zamrzí, ale na druhou stranu máš v dceři velkou pomocnici, což mi přijde super. Zákaz toho, aby ony dvě spolu trávily čas rozhodně tvůj "problém" nevyřeší, naopak by to mohlo být ještě horší - malá by tě za to třeba začala nesnášet a psych. by to poznamenalo nejen ji, ale i starší dceru. Sama mám o 11 let mladšího bratra a ráda jsem se o něj starala a bylo by mi líto, kdyby mi to mamka zakazovala. Teď spolu máme hezký vztah (na to, že je to 15 letý puberťák 😀), takový sestersko-mateřský. Ale to mi přijde vzhledem k okolnostem normální. Druhého bráchu (mladší ode mě o 2 roky) vnímám prostě jinak, to byl rovnocenný parťák ve všem.

U nás to bylo podobne když se narodila nejmladší ségra, sice nebyla jsem já tou chuvou, ale nejstarší segra které bylo v té dobe 15. Máma už nemela tolik trpelivosti na miminko a tak se o ní hodne starala ségra, né proto že by musela, ale chtěla.... Ségra mimčo koupala, prebalovala dokonce když miminko v noci hodne plakalo a máma to už nekdy nedávala byla unavená, tak si jí segra brala k sobe do postele, i když ráno vstávala do školy. Byla to taková náhradní máma.... Když nejmladší ségra byla starší a někam se šlo, tak hodne lidí ríkalo na mámu že je to babička a nejstarší ségra zase mámá, ale malá ségra už mluvila, tak stále urazene ríkala že to není babička ale maminka 😀

Jejda, toto nebude dobrá cesta, zakazovat jim tak krásný vztah...já, kdybych měla vytouženého mladšího sourozence, byla bych uplně stejná jako Verča a nemyslím si, že by mě to nějak omezilo, právě naopak, dá jim to oběma do života hodně, budou mít neskutěčně pevný vztah a vás jako maminku berou a milujou obě, i malá, láska k sestře, starší sestře je prostě jiná a tímto způspobem si je proti sobě akorát poštvete. přijde mi, že z vás mluví trošku žárlivost, ale hold ty malé děti tíhnou ke starším dětem, obdivují je, milují, ale neohrožuje to vás jako maminku. Zachovala bych klid a byla vděčná za to, co mám - milující se děti. Přijde puberta a vše může být jinak a budete všichni jen vzpomínat🙂
Podlě me my rodiče nejsme tak podnětní, nápadití, nemáme tolik času jako milující starší sestra, šla ybch touto cestou a učila se od Verči, nešla bych cestou zákazů a podmiňováním si něčeho, na co odě mě děti nejsou zvyklé.

musím rict že jsem byla na stejnem miste jako vase nejstarsi dcera. budte rada ze se maji tak radi a maji spolu hezky vztah. já s bratrem jsme meli 13roku rozdil, nasi byli porad nekde v praci a nemeli vubec na nic cas. ja to delala z povinnosti, pokud to dela vase dcera s radosti nechala bych to tak a dekovala ze to tak funguje =). dnes mam sama dceru ktera ma meho pubertalniho bratra moc rada, preci je to pro ni vekove blize nez maminka ktera ji obcas pokara kdyz udelal neco co nema, pro ni to je jako dalsi vetsi dite s kym si hraje =)

Já jsem taky dítě po letech a trpěla jsem na to, že mě musí bráscha se ségrou dát jídlo, vykoupat mě, oblíkat (uklízet mi... to byl snad jediný rozpor 😀) Když jezdili na ŠvP nebo pak na intr, vyhazovala jsem věci z tašek a lezla jim do nich. Nepamatuju si, že by to mamka nějak špatně nesla, myslím, že spíš naopak. Vyrostli jsme z toho. Ségra pak měla mimčo, když mi bylo 11 a nějaký čas u nás bydleli a neteř v tu dobu na mě taky hodně lpěla. Já bych řekla, že to je přirozené. Pro toho prcka je ten starší něco jako vzor a přtom je mu věkem nejblíž.

a zakazovat jim spolu trávit čas, kvůli vašemu pocitu méněcennosti mi přijde hodně kruté

@marton Taky mě napadlo, ať je paní ráda 🙂

Dneska jsem si vzala volno a šla do školky s nimi malá mě dokonce vzala za ruku 🙂

@fionka2000

Dobré ráno, buď klidná, ono ji to přejde. Já mám s odstupem osmi let děti, a vždycky to mladší inklinovalo a inklinuje k tomu staršímu, poslouchá ho na slovo, když mu řekne, obleč se, obleče se, vysmrkej se vysmrká se a ode mě se většinou nenechá. Jsou na sebe fixování, mají se rádi, a to je důležitý. Někdy sourozenci žárlí a je to ještě horší, buďte ráda, že to máte tak jak máte a hlavně nedělejte si nic z okolí. Jsou to většinou škarehlídi, kteří závidí.

Já jsem se starala o mladšího bráchu, vodění do školky, dělání úkolů, hlídala jsem ho venku... většinou se k nám pak přifařily všechny mrňata z okolí, takže jsem hlídala půl ulice😀 Mamka je zdravotní sestřička a táta dojížděl daleko do práce, sem tam nebyl přes noc doma, hraje i v kapele, takže plesy a tak... A zvládlo se to. Je pravda, že při sobě hodně držíme, jsme na sebe fixovaní. Kdykoliv s mamkou byli nakupovat, museli vzít i něco pro mě, vozil mi dárečky z výletů spíš než třeba rodičům... A přitom já to na jednu stranu nesnášela- ráno s ním do školky, po škole pro něj, odpoledne ven s ním, umýt nádobí, občas uvařit. Teď jsem za to ráda, že jsem to dělala, protože jako odměnu má bráchu, kterej tady je pro mě, když už jsme konečně dospěli do fáze plus mínus stejného života a konečně jsme opravdu vyrovnaní.
Tvoje malá je opravdu malá, ségra je její nejbližší parťák, maminka je přeci jen i autorita. Není to o tom, že tě nemá ráda, i když to říká. Je malá, ale uvědomuje si, čím ti ublíží a tohle byl její trest pro tebe, žes jí v podstatě sebrala parťačku. Zkoušela jsi se účastnit jejich aktivit, jak na tebe reaguje? Je podle mě špatně od ní odstranit sestru a nahradit ji sebou, to je pro tu malou hrozně na sílu. Ale kdybyste postupně to, co dělá se ségrou, dělaly všechny, pomalu, postupně a až si malá úplně v pohodě zvykne, tak se naopak střídat, že sem tam starší na chvíli odejde a pak se vrátí a tak. Nedělat to na sílu, nelámat přes koleno. Je to tvoje dcera, miluje tě. Já mám tohle s manželem- jak je doma, tak všechno táta, táta. Já nesmím nic. A taky mě odhání od naší malé, pořád by ji pusinkovala, objímala, ve vaně ji chce mýt sama a mě odstrkuje a říká mi- běž! Taky mě to mrzí, ale vím, že ona to tak nemyslí. Když jsme doma samy, tak se mazlí, ve městě drží za ruku mě i manžela. V každém věku má to dítě jiné preference, to se změní ještě tolikrát.... 😉