Co neříkat ženě po porodu?
Zdravím všechny maminky. Včera jsem četla zajímavý článek na téma, jaké věty se nemají říkat těhotným. Zaujalo mě, že něco takového nepíšou i o ženách v šestinedělí, protože zatímco před porodem mě maximálně sem tam někdo naštval necitlivou hláškou ve stylu "ty máš ale velké břicho," po porodu se s takovými prudícími větami přímo roztrhl pytel. S trochou nadsázky bych řekla, že zatímco těhotná žena přestává být okolím vnímána jako žena, žena po porodu přestává být vnímána i jako člověk s nárokem na svůj život, své zájmy, své názory, své pocity nebo své chyby. Možná to bylo jen mým okolím nebo mnou samotnou, těžko říct. Vypíšu tady hlášky, za které bych dotyčné nejradši prohodila oknem, kdybychom nebydleli v přízemí🙂. A vy se můžete přidat se svými perlami, nebo se inspirovat, co hlavně neříkat svým kamarádkám a příbuzným těsně po porodu.
- "A cvičíš?", "A stahuješ si to břicho?" (= "Vypadáš strašně, děláš s tím aspoň něco?" Ano, po porodu má člověk, který je rád, že se hýbe, určitě jedinou starost - cvičit sedy, lehy a nosit stahovací kalhotky, aby okolí nepobuřoval čímkoli, co nevypadá jako přistávací dráha.)
- "Tohle sundej, to je ti malé," "V tomhle jsou ti vidět špeky," "Tohle je vel. 38, co bys s tím prosím tě dělala?" (Pokud vám po porodu zbylo pár kilo nebo pár centimetrů navíc, okolí to neodpustí a velmi necitlivě komentuje. Ještě větší prohřešek ale je, pokud máte brzy po porodu svoji původní váhu a své míry. Myslím si, že kdybych přibrala 30 kilo, slyšela bych míň těhle keců, než když jsem všechna kila nechala v porodnici a mohla rovnou nosit své původní oblečení.)
- "Tohle teď nebudeš potřebovat." (U mě se to týkalo elegantní části mého šatníku, ale dosaďte si klidně třeba make-up, tenisové rakety nebo abonentku do divadla. Zkrátka "Teď budeš jen přebalovat a kojit a na cokoli jiného můžeš rovnou zapomenout.")
- "A co sis jako myslela? Že se s dítětem vyspíš?" (Kdyby si člověk postěžoval, že se nevyspal kvůli propařené noci, učení se na zkoušku, cestě letadlem nebo hlučným sousedům, každý ho polituje, jaký je chudák, že se nevyspal. Když si na totéž postěžuje šestinedělka, která nespala kvůli kojení, je najednou oheň na střeše. Co si to vůbec dovoluje mít potřebu spánku, když má dítě? Ještě větší prohřešek ale je, pokud se pochlubíte, jak jste se krásně vyspaly. To snad ani nezkoušejte, pokud si nechcete vyslechnout další kázání na téma, jaké jste krkavčí matky. Jisté je, že váš spánek si nenárokuje zdaleka jen ten malý tvoreček.)
- "Ten je celý do našeho rodu, tobě není vůbec podobnej!" "Po mně má přece vlasy a oči" "Ne, ne, ty nemá po tobě. Ty má po svém prastrýci z desátého kolene, ten míval taky takové." (Jasně, a ten ho nejspíš taky devět měsíců nosil v břiše a porodil, zatímco matka je ten poslední, kdo by měl mít se svým dítětem něco společného.)
- "Vašíku, konečně se ti někdo věnuje, viď?" (Aneb celé dny sedím s nohama na stole, zatímco mi dítě řve, a návštěva, která přišla na hodinu, to spasila.)
- "Jak kojíš? / Ukaž, jak kojíš. Určitě to děláš blbě. Takhle to nedělej, dělej to takhle." (Aneb každý je odborníkem na kojení vašeho dítěte, jen vy ne.)
- "Nestresuj se, nebo přijdeš o mléko." (Jasně, tahle věta mě dokonale uklidnila, po ní už se vůbec nestresuju.)
- "To je málo. On vůbec nepije. To nestačí." (Odborník s rentgenovým paprskem ví, kolik toho dítě právě vysálo, ví, že je to málo - a pravděpodobně je to matčinou neschopností, čím jiným taky.....)
- "Nechceš si dávat tohle sem, abys tady neměla takový bordel?" (Aneb "Máš tady děsný bordel." Člověk je v šestinedělí rád, že je rád, a řeší i důležitější věci, než jestli dávat tohle sem nebo tam).
- "Dítě musí být 4 hodiny denně venku, jinak umře." (Aneb "když s ním jsi denně venku 3 hodiny (nedej bože jen dvě nebo jednu), zabíjíš ho". Jasně, že je to blbost, a autorka věty nejspíš pozapomněla, že je mi 31 let a na pohádky už nevěřím. Jenže když vám někdo natvrdo říká, že své dítě zabíjíte, zatímco vy jedete na maximum, zamrzí to, to je jasné).
- "Jakto, že nevíš.......? To přece musíš vědět, to psali v knížce Naše dítě." (Jo, jenže knížka Naše dítě pochází z dob hlubokého socialismu a psali tam taky plno tak přežitých věcí, že jsem si dovolila ji nečíst.)
- "Když už máš dítě, ostříhej se." (= "Už jsi ulovila chlapa, máš s ním dítě, víc od života nemáš právo chtít. Na co bys chtěla být hezká? Teďka jsi jen mlíkárna a s krátkými vlasy se ti bude kojit líp.")
- "Ty s námi na oslavu nepůjdeš, co kdybys tam něco chytla?" (Aneb "máš domácí vězení a je to pro tvé dobro").
- "Právě jsem skončila v práci, mám přijet?" "Ne, děkuju, nic nepotebuju." "Vážně nechceš? Můžu tam být za půl hodiny." "Ne, děkuju, opravdu nejezdi." "Ale já mám čas a můžu přijet, jestli chceš." "Ne, nejezdi, udělej si volné odpoledne." (Po půl hodině) "Tak stojím přede dveřma, pojď mi otevřít."
Všechny věty jsou autentické, opravdu jsem si je přesně v této podobě vyslechla..... A všichni autoři je určitě mysleli strašně dobře, ale nedomysleli je.... a zraňovali jimi, stresovali nebo se přinejmenším ztrapňovali. Jakými větami prudilo okolí po porodu vás?
Ja teda jeste nejsem ani tehotna, ale na tohle se "fakt tesim" 🙂
Jo a jeste klasika babicek: za nas se to tak delalo
Dobrá diskuse ☺ Mne nejvíce "pomáhalo", když jsem se jako prvorodicka na cokoliv zeptala své mamky,tak jsem vždy dostala odpověď "To je normální".Nemyslela to zle,nechtěla mě stresovat. Ale kdyby moje dítě mělo tři nohy a zlatou hvězdu na čele, tak by to bylo normální ☺
A ještě....hmmmm,jak myslíš já ti do toho nechci mluvit,ale za nás se to či ono dělalo jinak.🙂 🙂 Grrrr
Otázka "kojíš" mně točí do vrtule pořád - a to se mně ptají i u 13ti měsíční dcerky... Někde jsem četla, odpověďět stylem "ano kojím/ne nekojím - a co ty, souložíš?" u nejotravnějších jedinců to zabralo :oD
Jinak mně teda ze všeho nejvíc štvala otázka "tak co, už rodíš?" případně v pozměněné formě "ty jsi ještě neporodila?" nebo "a kdy už se konečně narodí?" těsně před porodem (dlouho jsem přenášela)... Aneb veškeré otázka týkající se porodu směřujte do oblasti pupku a mně nechte na pokoji... A věřte tomu, že kdybych rodila, tak to nebudu telefonem roztrubovat ze sálu všem, včetně šéfa, veterináře nebo zahradníka... grrrrrrrrrrrrrrrrrrr
Já teda zatím ani nejsem těhotná, ale průpovídku už mám - nedávno jsem si nechala ušít krásné šaty a bylo mi řečeno - "nos je co nejvíc, ať je unosíš, až budeš těhotná, tak ti nebudou a po porodu taky ne". No, asi je to pravda, ale slyšet to takhle natvrdo taky není nic moc... :-/
Me se v posilovne ptala slecna kdy to cekam.. 😁😀 manzel 2dny po porodu se divil, ze mam bricho a bratr se divi jeste ted, kdyz me videl v plavkach. Kdy pry budu zase normalni.
Tak mě nejvíc dožraly po porodu otázky:
1) "A opravdu ti tam ještě jedno nenechali?"
2) "A kdy už máš konečně termín?" (4 týdny po porodu)
😀 😀 😀 😀 no jsem se pobavila 😀
Za sebe bych pridala:
- hlavne prosim te necvic, nic nedelej, nebo prijdes o mliko.... 😀 (ano, nejlepsi bude sedet a ani se nehybat)
- ted mas dite, tak se nemusis hnat abys zhubla.... 😀 (ja vim ze je to kazdymu jedno, jak vypadam, ale me ten spek misto bricha vazne vadi)
- musis jist hodne polivky abys mela mliko ..... 😀 (co dodat 🙂 )
- malej ma studeny ruce = je mu zima, dej mu rukavicky (doma, teplota cca 27°C... 😀)
- a to jako jedes tam a tam sama s malym??? (ne, budu cekat doma, nez mi nekdo udela garde 😕 )
No.. je toho spousta... 🙂
pobavilo mě to :D myslim ze veta kojis dokaze vytocit asi uplne kazdou zenu obzvlast tu ktera bohuzel o mliko prisla a sama se s tim nemuze srovnat, me teda jeste pobavily otazky (mam syna) "nechas mu udelat obrizku?" (asi 2x) a "co budes delat jestli bude gay?" (asi 4x)
před porodem: Ty čekáš dvojčata?
po porodu : Nenechali ti tam ještě jedno?
Nedávej mu sunar, mlíka máš dost ( tchýně a její RTG zrak:oD
Sunar je chemie, nedávej mu to ( fakt jsem neměla mlíko )
Kojíš?
Na, jen si dej, ať máš dobré mlíko
ano otázky ohledně kojení mně taky točily 😀 extra od mé matky,která mi teda jinak do ničeho nekecá,tak se jakožto tenkrát nekojící rozhodla radit mně kojící (stále ještě a malý je 8 měsíců) jak na to 😀 např. po každým kojení si musíš odsát,proč?abys měla kvalitní mlíko 😨 mimochodem malá přibírala cca kilčo a něco měsíčně,já měla z prsou fontánky pokud jsem co dvě hoďky nekojila a doktorka říkala,že nemám mlíko,ale smetanu 😀 a já budu ostříkávat ať mám lepší mlíko 😝
taky dotazy do kdy budu kojit? má odpověď: až začně kousat jde od válu. jejich odpověď: to nesmíš musíš to vydržet
a od muže? ne miláčku nejsi tlustá máš dítě 🙄 to jako mám nárok na ty kila navíc nebo se s tím respektive počítá,když mám dítě a nemusí se s tím nic dělat?
a mimochodem nejlepší jsou bezdětní přátelé a jejich plánování akcí a divění se proč nedorazíme 50km k nim na grilovačku nebo rušení času,kdy máme někam jet atd ;)...ovšem to se těším až oni budpu mít mimča a dojde jim to 😀
:D Dobré téma, pobavila jsem se. Souhlasím s větou: "Má studený ručičky, je mu zima, málo ho oblékáš" (Jo, ať si dotyčná lehne na záda, třepe zvednutýma rukama a občas si je olízne, určitě je bude mít úplně horké). A dále "Ty ještě kojíš?" (Otázka přišla těsně po šestinedělí), "Ty chodíš na spinning a běháš? To se ti srazí mlíko / malému nebude chutnat mlíko" (Jo, a proto chce kojit jen co doběhnu a nechce mě pustit ani do sprchy. Jasně, s kojením všechny sportovní aktivity nadobro končí, kila navíc si nechám a v tom minimu času, co si urvu pro sebe, začnu třeba háčkovat, že jsem na to levá, kdežto sport mě nabíjí energií vůbec nevadí)
Mňa dokáže najviac vytočiť moj chlap. Keď si chcem obliecť miniskukňu alebo legíny, jeho reakcia je: To nemyslíš vážne, daj si dlhšiu sukňu, VEď SI MAMINA ! A legíny?? Čo máš 15 rokov ?? wrrr👿
tak u mě vedly tyhle poznámky mého táty, jinak skvělý dědeček ,co se umí perfektně postarat:
1. neměla bys ji tahat všude možně sebou, vždyť ještě nemá kompletní očkování (takže tak do tří let věku radši sedět doma a pro jistotu neotvírat ani okna. je mu už jedno, že si malá narve do pusy celou psí tlapu....)
2. jestli si ji rozmazlíš, tak ti ji nebudu hlídat (jedinej, kdo rozmazluje, je samozřejmě dědeček. Už to perfektně nacvičil na mých dvou psech to rozmazlování a teď v tom vesele pokračuje...)
3. víc ji obleč, zakryj ji a dej jí čepičku (loni v květnu, kdy malá měla dva týdny a venku bylo 36 stupňů ve stínu....)
Mě opravdu pobavila moje babička, když přijela za mnou do porodnice jeden den po porodu..." A jakto že máš ještě břicho? Když ukážou v televizi celebrity tak ty jdou z porodnice hned hubený. A proč más oteklý nohy? To přece nemáš mít, to není normální. Neznám nikoho kdo by to tak měl ". 😀
@mysicka_lb 😀 no, nebudes mi verit, ale ja knizku Nase dite opravdu precetla! Moji rodicove pro me tento unikat zachovali a ja ho muzu predat dalsi generaci chacha
Jinak me uzemnil jednou manzel, kdyz prisel vecer z prace. Cekala jsem na neho jak na smilovani, protoze mala cely den jako mnohe jine doslova prorvala a on mi suse oznamil,ze o co mi jde, deti prece placou...Moc nechybelo a byla jsem mlada vdova 😀
Docela jsem se zasmala :D :D
A taky jsem dostala strach, to si jeste asi uziju :D :/
No, asi jsou tu myšleny trošinku jiné věty od širšího okolí, ale mě nejvíc "nepotěšila" první věta mého manžela bezprostředně po porodu, kdy jsem byla skálopevně přesvědčena, že jsem právě přežila svou smrt a v životě už nic tak strašného nechci zažít 😀 - "Neboj, už jenom třikrát!"
1. "Mas dost mleka?" A zajimave, ze na to se ptaji zenske nad 65 let, asi nejaky valecny komplex nebo co.
2. "A obcas ho nech vyrvat, at si nezvyka, ze ho nosis, bude pak vycurany."
3. "Ty nedavas caj? A co mu davas na zizen?"
4. "Ale furt mas teda bricho."
5. "Ja tomu nemuzu uverit, ze uz jsi matka, zrovna ty, ze mas fakt skutecne dite."
6. Osloveni mamino, maminko od lidi, kteri mi driv rikali krestnim jmenem.
Po porodu? Šílené "vejšplechty" slýchám dosud, spíš až teď víc než po porodu. Jsou různého rázu, taky v závislosti na tom, když to bylo první dítě nebo te´d druhé. Část manželovy rodiny fakt perlí a moje nervy.....!!! 😠 (Prababička, ta řeší pořád stravu, příkrmy, dokud v jídle není (což není 😀 ) spousta kravského mlíka a/nebo krupice tak "to nemá žádnou výživu", dítě, když brečí, tak si posiluje plíce, "přestaň už kojit a začni jí dávat Sunar, ať máš klid (to jako vyměnit pohodlné vytáhnutí prsa za mytí flašek, dělání mlíka, kupování mlíka apod. 🙂 ) a tchýně mi říká pořád "mamko".... Uáááá!!!
Tak já si vyslechla nejvíc hlášek po prvním porodu ted u druhého mám zatím klid, jen teda dala tchýně opět najevo, že jí vadí kojení a že nedávám dudlík. Když řve tak se dudlíkem zklidní ... nejspíš, ale když řve tak podle mě něco chce, Je to můj boj.
Po prvním porodu jsem si vyslechla od manžela: vždyť to nic nebylo ,,, od tchána jé ty máš břicho, nemáš tam ještě jedno? Od tchýně ( měsíční miminko) mám týden dovolenou, vezmu si ji, aby ses vyspala ( chtěla ji odvézt na týden k sobě! ) když mi vyskočilo koleno tak to tchán okomentoval: to je dobře, že se ti to stalo :(
A skoro od narození mluvili o tom jak má dítě kousat- žmoulat kůrku chleba kvůli zubům.
Moje mamka mě vytáčí vzpomínáním na svůj porod a strašením, nic nedělej at nevykrvácíš a máš mlíko? já neměla a krvácíš moc? bolí tě břicho? ... Keců plno, ale nikdo nepřijede, že by mi pomohl.
těch hlášek bylo mnohem víc, toto jsou ty nej.
Tak tady je fakt legrace, holky, nechám si to na zítra a pak taky přispěju.Jdu do vany
@mysicka_lb Skvele napsane! Tleskam a smeju se. Bohuzel je to presne tak jak autorka popisuje. Nejvic me dostala veta Co sis myslela, ze se s ditetem vyspis? 😀 Tu uz jsem slysela tolikrat, ze se stydim si na spankovy deficit postezovat.
A jinak, nejvic me zasobi dotazy ma draha tchyne. Prvni otazka den po porodu "Uz jsi dala cajicek?" Na slovo cajicek jsem uz slusne alergicka, pta se na nej pokazde. Dale "Nech dite vyrvat, posiluje plice." nebo "Vy nosite malou? Tak to nedelejte, budete jeji otroci." Jindy poucovala "Na prdiky se ma masirovat PROTI smeru hodinovych rucicek." Ve dvou mesicich "Ty kojis? Fakt???" A posledni bonmot padl ted o vikendu "Taha cumel, ma hlad." 😀
Kojení/nekojení je asi klasika a tu hlášku se souložením sem už taky na nějakýho zvědavce použila. A v mým případě se lidi eště diví jak divizny jaktože kojim, dyž mám malý prsa 😀 A je zajímavý, moje kámoška má kozy jak vozy, nekojila a nikdo se jí na nic blbě nevyptával 😀
Mě hlavně vytáčí "proč eště nemá náušničky" a "kdy budou křtiny", nevidim důvod propichovat miminu uši, až bude chcet, ať si příde třá s tunelem, dredama a s kérou na prdeli, a křtiny nebudou, páč sem starý neznaboh 😀
mé milé soutrpitelky maminky, uplně chápu jak jste se cítily já to měla podobně. Proč ještěkojíš? (4 měsíc), dej mu banán (ve 2měsících), on ještě nesedí/nechodí/nemluví - nojo kluci jsou pomalí (jako kdyby byl nějak postižený nebo co? ale co mě dohnalo až k problémům s žaludkem jsou ty opravdu zlé poznámky na váhu a objem (stále mám 16 těhotenských kil a otoky, návaly) a neustálými poznámkami typu, ty si zase těhotná? nebo kdy už zhubnes, nojo tlustá už zůstaneš atd... proč to ti lidé dělají? honí si ego na naše účty? :( na ostatní nemám problém poslat kohokoliv do pr..ele, kdyz mi bylo oznameno ze jsem drzá odpovedela jsem ze komentovat váhu čerstvé maminky je nevychované a sprosté... byla jsem ještě málem prokleta na 200 let.
A jedna předporodní větička "ty budeš mít holku, holky berou krásu". No co, tak sem měla trochu jebáky a vypadala jako debil, to sem jako měla chodit po venku s papírovým pytlíkem na hlavě? Ale je fakt, že nakonec tu holku máme 😀
Pridala bych velmi jednoduchou otazku-Kojis? Odpoved Ano/ne reakce-Proc?
Dale me vytacelo-mlicko nestaci, zkus ji dat cajik ( na veku kojence nezalezi-klidne tydenimu miminku)
To tam chces jet s kocarem? (Mas dite, sed pekne doma a kocar maximalne pred dum)