Zamlklý potrat - budu ráda za sdílení a podporu

Je tady někdo, kdo taky váhal mezi podáním tabletky a revizí? Je mi jasné, že zkušenosti jsou individuální, ale pořád váhám ...

Chce to čas, možná si promluvit s někým, kdo tím prošel, nebo terapeutem. Někteří lidi mají sklon utěšovat dost debilním způsobem a to větami typu, nebuď smutná, děti už máš. Takže tvoje bolest je naprosto normální, přirozená i když děti máš.
Také souzním s myšlenkou jako @galatea_a rozloučit se duší a nechat ji odejít. Stačí si třeba jen zapálit svíčku a chvíli být v tichu a posílám obětí. ❤

Ano, moc dekuji, uvazuju, ze pokud budu citit šrám na dusi, vyhledam kinezilogii (se kterou uz mam zkusenost) nebo psychoterapii. Jj lidi nekdy utesuji nevhodne, i kdyz to mysli dobre .. a dekuji za tip, jak se rozloucit, to jeste nemam ujasnene prave

Taky budu uvazovat co dál pak... uz nejsem nemladsi, snazili jsme se trochu dele, uz jsme to brali tak, ze to brzo "zabalime", kdyz se to nepodarí, ted se "podarilo" a dopadlo to takhle... uz mam i strach z lehce vyssiho veku... nevim, jesti tohle uz nebyla definitivni stopka, ze uz dalsi pokusy uz ne - ze muzu byt rada, ze geneticky to nebylo OK a odeslo to samo, co kdyz by se to priste udrzelo a narodilo by se nemocne dite :( Tohle vsechno se mi honí hlavou a jeste bude

Ja jsem si tím prošla. Šla jsem na kontrolu kdy jsem mela byt 11 týden a plod se zastavil v 7 týdnu. Mne ano tabletu nenabídli rovnou mne doktor objednal na revizi. Nejhorsi bylo to čekání než jsem šla na tu revizi. Hodně mne drželo to, že už jsem doma jedno dítko měla.

Ahoj, je mi to líto a přesně vím, co citis.
Je mi 25 a bylo to mě první těhotenství do 9 tydne bylo vše ok… měla jsem jít ve 12tt na 1.screening a tam mi oznámili, ze se plod přestal vyvíjet a ze budu muset na revizi… Byl to hrozny šok… asi bych lépe snesla normalni klasicky potrat, než toto, kde vlastně všechno bylo v pohodě do daného ultrazvuku…
Při objednání na revizi mi to až tam začali všechno docházet… a tam jsem se jim totálně rozbrecela a naštěstí mě objednali na revizi hned další den… protože čekat by bylo pro me mnohem horší…
Dítě ještě nemám tak to pro me byla velká rána pobrecela jsem si 3 dny pak občas když se me na to někdo zeptal ale nějak jsem to sama vnitřně nějak přijala, ze lepší než aby se narodilo nemocný nebo kdyby se to stalo v pokrocilejsim stadiu těhotenství… po revizi jsem na den přesně za 6 týdnu dostala menstruaci ale porad ni hlídali HCG klesalo mi asi 2 měsíce… pak 3. Měsíc od revize nám doktorka řekla ze se můžeme začít snažit… a hned první měsíc se podařilo… momentalne jsem v 7tt. A zítra jdu k doktorce tak doufám, ze ti nebudu muset prožívat znovu 🙂 snad ti aspoň tento můj příběh trochu pomohl, ze nejsi jediná komu se toto muže stát a je to bohužel častější než si my myslíme bohužel

Taky jsem si tím prošla, dvakrát. Člověk nezapomene, prostě tu zkušenost začlení do svého života. Samozřejmě nejlíp se člověk zřejmě vzpamatuje, když potom přijde dalsi miminko. Stát se může kdykoliv cokoliv, ale opravdu takhle příroda eliminuje zdravotní problémy dítěte, at je to jakkoliv drsné. A prostě pravděpodobnější je, že se narodí zdravé dítě, člověk tomu musí věřit. U mě nikdy žádný spontánní potrat neproběhl, čekala jsem pokaždé, a to dost dlouho, na revizi. Ale když už jsem na ni měla termín, tak už to šlo, i když čekání bylo dlouhé. A nejvíc se mi vždycky ulevilo po, že už to mám za sebou. Pak už jsem si dovolila trochu toho vzpomínání a smutneni. Poprvé to bylo nejhorší, pak už člověk ví, do čeho jde a ani nebyl na to tolik cas, když už jsem měla doma jedno dítě, které člověka narocne, ale i dobre, zaměstná. Je mi to moc líto, drž se.

Mam za sebou 3SP... Dva jsem „zvladla„sama, vše odešlo přirozene u třetího jsem musela na revizi, pro me to asi bylo psych.horší než když se s tím tělo vypořádalo samo.

Taky jsem si tím prošla. První kontrola v pořádku, další už že je embryjko menší a v 10tt bez srdíčka a v rozpadu. Já na přirozený odchod čekat ani nechtěla, prostě mi to seplo v hlavě nějak a najednou jsem chtěla, ať je to co nejdřív pryč a nevím o tom 😔 , takže jsem sháněla co nejbližší termín revize. Nelituju, ani s odstupem času, že jsem to udělala takto. Zapomenout ale nejde, ikdyž mám další dva syny po tomto (celkem mám tři ☺️), tak stejně občas přemýšlím o tom, jaké by bylo toto dítko, kdyby bylo….

Ahoj, taky ti rozumím 🥺 já teda již mám děti dvě ale chtěli jsme třetí, snažili jsme se asi rok než se zadařilo. Všechno běželo v pořádku už jsme i dětem oznámili že čekáme miminko a pak na prvním ultrazvuku se doktorce něco nelíbilo a i u krve špatné výsledky. Nakonec nám na genetice po odběru z placenty potvrdili Downův syndróm se 100 istotou. Bylo těžké se rozhodnout co dál. Rozhodli jsme se o ukončení a tak jsem v 15 týdnů prodělala vyvolání porodu a pak revizi. Bylo to opravdu hodně těžké období. Všichni jsme to doma oplakali, samozřejmě děti nevěděli o diagnóze a našem rozhodnutí, řekli jsme jenom že miminko bylo hodně nemocné a nezvládlo to. Nezvládli jsme to ale my 😞 Pak jsme hned jak to bylo možné začali snažiť znova a hned na první pokus nám to vyšlo ani neumím popsat tu radost. Hlavně ten pocit že teď to už musí vyjít. Dle menstruace jsem byla v 7tt když mi to doktor potvrdil a videl i srdeční akci jenom že je menší odhad tak 5tt. Za dva týdny na kontrolu, bohužel za dva týdny již srdeční akce nebyla a plod skoro vůbec nenarostl. Doktor mě hned objednal na revizi. Teď jsem den po a smutek neskutečný. I když má doma človek dve zdravé krásne deti ta ztráta je hrozná. Tento rok mám 39. Manželovi jsem řekla že do 40 dál již nejdu 😞

všem moc děkuju, ze jste napsaly, vsechno si ctu, zvlaste dekuju za sdileni tem, ktere mate stejnou bolestnou zkusenost... :(

@katrenka222 to je hodne cerstva zkusenost, moc mne to mrzi... a jeste navic po smutnem konci predchoziho tehotenstvi :( Clovek je moc vdecny, ze ma doma ty dalsi zdrave deti, ale ta bolest tam je ... a to mne teprve ceka jeste ten proces ztráty dokoncit :(

a nevim co bude dal... jestli to prave jeste zkouset, nebo uz bych byla uplne vystrasena, co kdyz znova.. achjo. Uz ted jsem mela z toho porad strach, ze se muze neco stat, u predchozich deti jsem takove pocity nemela... a ono se fakt neco stalo :(

Ahoj, nevím jak na tom teď jsi jelikož je to už 2 týdny stará diskuze. Právě jsem čerstvě po potratu po potratové pilulce. Upřímně už bych to nikdy nechtěla zažít. Ta bolest mě úplně odrovnala. Navíc jsem asi celkem imunní proti lékům na bolest, protože u mě nezabraly ani paracetamoly, ani injekce, ani morfin. Bylo to peklo a dala bych v těch chvílích cokoliv za revizi. Po potratové pilulce je ideální se začít snažit nejdříve za 3 měsíce, takže asi totěž co u revize. Takže ani z toho pohledu nebudeš nijak ve výhodě. Upřímně si myslím, že ta několikahodinová agónie za to nestojí. Příště volím revizi. Plus musela jsem se vyprazdňovat do bažantů, aby nepřehlédli žádný biologický materiál. Ale hlavně první 3 hodiny ze mě šly jen litry průjmu. Člověku je trapně. Pak už ale byly ty bolesti tak velké že jsem se válela pokálená na podlaze. Za mě příšerný zážitek. Nestojí to za to. Promiň za upřímnost. Každé tělo samozřejmě reaguje jinak. Držím palce ať se brzy se vším smíříte, ať už zvolíte jakýkoliv potrat. Příroda je mocná čarodějka a nestalo se to bezdůvodně. Příště už vám to třeba vyjde, člověk prostě musí jít dál.❤

@reeeza Ahoj, moc děkuji za Tvůj příspěvek a moc mne mrzí, že máš za sebou takovou hroznou zkušenost. U mme to dopadlo tak, že jsem zvolila revizi - bylo mi i řečeno, že u mne je i na tabletku pozdě. Trvala jsem ještě na tom, aby mi těsně před zákrokem udělali ultrazvuk a naposledy zkontrolovali, že embryo opravdu nežije. Na kontrole v nemocnici jsem byla v pátek a revize byla naplánována na úterý. V pondělí jsem začala špinit a krvácet (ale tak nějak normálně, žádné velké bolesti, něco jako menses normální). V úterý jsem přišla do nemocnice a na ultrazvuku mi řekli, že už v sobě zárodek nemám, jen sliznici - takže odešel už v to pondělí a přírozeně (upřímně byla jsem za to ráda, psychicky mi to moc pomohlo). Na revizi jsem následně šla taky (ale chvíli jsem se rozmýšlela, jestli neodejít a nenechat se vyčistit přirozeně). Dnes jsem už v pořádku, co se týče tělesné stránky - to jsem byla vpodst. hned po revizi. Psychika se vzpamatovává postupně, ale jde to... nejhorší byly hlavně ty dny mezi zjištěním zamlklého těhotenství a mezi zákrokem.

Prošla jsem si tři ztráty mezi dvěma zdravými dětmi. Druhé jsem bezpodmínečně chtěla a chtěla jsem děti blízko sebe, takže jsem nehleděla na to, co to všechno dělá se mnou. Druhátko je krásně se rozvíjející miminko a další už nebude. Bylo pro mě těžké to přijmout, ale jak se začínám zase pomalu uzdravovat (fyzicky i psychicky), tak cítím hlavně hroznou úlevu, že už tímhle nebudu muset nikdy znovu projít.
Mimochodem mám zkušenost se všemi třemi variantami - SP, pilulka, revize - a fyzicky byly v pohodě všechny. Snad už tuhle informaci k ničemu nebudeš potřebovat. Přeju sílu a příště víc štěstí.