Zamlklé těhotenství - jak jste se cítily?

@marketka00 kdo nezažil nepochopí...člověk se u toho musí vyplakat a má na to právo. Nikomu nemusíme nic vysvětlovat...myslí to třeba dobre

@zuza01 hrozne me to boli, nejdriv jsem jen plakala. Ted se snazim to vstrebat. Zitra rano jdu na revizi delohy a vim, ze uz je to definitivni konec. A ani muj partner me vlastne nechape... dekuju za podporu, aspon vim, ze je ma reakce asi normalni :(

Určitě nejsi labilní hysterka. Dříve bych nevěděla jak na stejnou věc reagovat jako "pozorovatel". Bohužel i já si to zažila před více jak rokem. Každý na podobnou věc reaguje jinak a žádná reakce není špatná, jelikož nikdo nenapsal návod na život a tak se nedá říct jaké je špatné a správné chování. Člověk si to prostě musí přetrpět a tak nějak si zvyknout na tu bolest v srdci. Postupem času už to tak bolet nebude. Mě pomáhalo se z toho vybrečet a nějakou dobu se vyhýbat miminkům a těhotným ženám. Držím palce 🙂

@marketka00 mam to za sebou 2x, jednou ve 20. tydnu a podruhe v 7. Okoli kolem me spis delalo, ze se nic nestalo, ze nic nebylo, to me trochu mrzelo. Chtela jsem si o tom s nekym obcas i popovidat. Lidi to nechapou, dokud to sami nezaziji. Ted ti bude chvili hrozne, casem trochu lip, nikdy nezapomenes. Budes si rikat "ted jsem mela mit termin, ted by mel rok...", ale to je prirozene, to k tomu patri. Je to zkusenost, ktera te posune vpred. A neboj, kazdy dostane od zivota nalozeno tolik, kolik zvladne🌹

@lu_cy vim, ze to mysli dobre... ale od partnera jsem asi cekala oporu a on tu ani neni... vse dokazu racionalne pochopit. Jen to srdce...boli

@marketka00 myslela jsem to spíše tak, že to myslí dobře ale tu chvilku to není ani tak útěcha jako spíše to že to víc bolí...(nějak se mi to odeslalo dřív než jsem dopsala). Vím, že je tohle těžká chvíle. Pro mě osobně to moc řeklo i o partnerovi. Nedávno jsme o miminko přišli ve 4. měsíci. I když takové ty stavy kdy jsem plakala a pláču i dnes někdy, nepochopí nikdo jen tak pokud si tím neprošel sám ani ten partner.

@marki00 moje okoli reaguje podobne "no tak to nevyslo, bude jiny mimi" "treba nebyl spravny cas"... a to mrzi, ja se tesila na tohle, vymyslela jmeno, apod... asi to chce cas, jak rikas...jen uz jsem si rikala, jestli vazne nejsem jen "precitlivela" jak rikaji

@lu_cy racionalne si to umim vysvetlit take, stejne jako oni...jen srdci to nestaci :( moc dekuju za vase odpovedi

@marketka00 prostě plakej kolik chceš a nekoukej na okolí ....máš na to plné právo a musí to všechno ven aby si mohla pak jít dál až budeš připravená 🍀

@kmotra87 moc ti dekuju...

@lu_cy dekuji ti, aspon ted vim,ze nejsem divna, kdyz takto reaguji 🙂

@marketka00 není za co, já občas mám chvilku i teď a to už čekáme znovu 🙂 prostě to tam zůstane v ❤

@marketka00 mne rekla sama gynekolozka, kdyz to podruhe nevyslo, ze asi proste ted dite mit nemame. Misto toho, aby me poslala na vysetreni. No, uz k ni nechodim.
Na lidi, co to nechapou, se vykasli. A neboj se o tom promluvit s partnerem, je to hlavne vec vas dvou. Ten muj se mi jednou za cas prizna, ze porad na maleho mysli, i na to dalsi teh., i kdyz vypada na prvni pohled, ze ho nic nerozhazi.
Partnerska podpora je dulezita;)

@marki00 rada bych, ale on to proste vzal tak, ze se to stava a "udelame" si jiny...

Mně se to také stalo a několikrát a proto tě chápu.Okolí se snažilo být soucitne, ale mě to nepomáhalo, spíš naopak.Jak jsem četla výše, plač,křič prostě dělej, jak to cítíš ty, aby jsi se s tím trochu vyrovnala. Už je to 9let a nezapomnela jsem, jen tu bolest čas zmírnil.

@marketka00 Možná způsob,jak se Te snaží utěšit, chlapi jsou v tom často kontraproduktivní. Taky porad přetrvává historicky dana věc, ze "chlapi přece neplacou" a nedávají najevo své city, mnozí to proste neumí, neměli se to kde naučit.
Umřelo vám dítě.
Tvoje reakce je zdrava, uplne v pořádku.
Nikdo by si nedovolil to říct matce, který umřelo vetsi dítě. Jako by to malicke dítě nebylo.
Ve většině západních žení, v postkomunistických vice, je smrt stale tabuizované tena, resp.lidi odvykli brat to jako součást života, nemoc a smrt se odehravala za zdi, a lide na to většinou nejmi reagovat, neumí a boji se o tom mluvit, nebo tedy spis poslouchat, proto dělají, jako ze nic.
Hodně sil!

Taky se nám to stalo. Ve 12.tt a plod byl dva týdny mrtvý. Jen vím, že když mi to doktor řekl, tak jsem hrozně brečela. Partner byl u toho semnou. Nepamatuju si ani cestu domů. Jen jsem brečela. Šla jsem ještě na druhý den ke sve doktorce s myšlenkou, že se v nemocnici třeba spletli a miminko žije. Až u ní jsem se ujistila, že ne. Jen jsem plakala. Pak revize na druhý den a pocit prázdna. Vybreč to ze sebe! Klidně buď na ostatní protivná, nemusíš nic nikomu vysvětlovat. Dej si čas a smiř se s tím po svém. Čti o tom, zajímej se proč. Snad Ti pomůže tento článek. Mě odpověděl na vše! http://m.bartak-alexandr.webnode.cz/news/proc-s...

@marketka00 Tva reakce je naprosto normalni a bohuzel i reakce okoli.Chteji utesit,ale kdo nezazil,opravdu nepochopi. Ja jsem chtela,aby radeji nerikali nic,nez tohle.Po revizi jsem brecela dva dny.Lekari mi chteli dat neco na psychiku,ale ja jsem nechtela.Potrebovala jsem vsechen ten smutek dostat ze sebe ven.
Co pomohlo?Cas (u mne asi dva mesice,ale kazda to mame jinak) a nadeje,ze se muzeme zacit opet snazit.
At vse zvladnes a brzy se budes radovat!!!

@marketka00
@marketka00
Taky jsem tuhle zkušenost bohužel před pár dny získala, ačkoliv revize nebyla nutná.
Stejný týden, stejné reakce.
Brečela jsem v nemocnici, brečela jsem u svého gynekologa, brečela jsem u potrácení (né bolestí, ta byla v tu chvíli pomíjivá). Nešlo to zastavit a myslím si, že to tak prostě má být. Přece jen, jediný kdo to prožíval jsme byly my. Bolesti, nevolnosti, změny, kontroly, atd. Tohle člověk nemůže pochopit. I přítel, který mi je obrovskou oporou a nikdy mé pocity nezpochybnil mi přiznal, že ho to mrzí ale pocit beznaděje mu dávám akorát ja, ptže on o tom pouze slyšel, neviděl bříško ještě, necítěl pohyby, necítil ho v sobě atd. A takhle to má i okolí, především ti, kteří děti sami nemají.
Přeji ti hodně sil, ať se brzo můžeš radovat 😍

Bylo to nejhorší období myho života. Musela jsem pak měsíc zůstat na neschopence, protože jsem to psychicky nezvládla. A když jsem šla po tech 4 měsících do prace, tak to bylo snad ještě horší, všechno mi připomínalo tu radost, jakou jsem mela. Otěhotněla jsem za dva měsíce po docisteni. Mám krásnou holčičku, ale i tak není snad den, kdy bych nemyslela na to první..i teď si někdy pobrecim. Všichni v tu dobu kolem me naslapovali po špičkách a dělali, ze se nic nestalo. Já o tom potřebovala mluvit, bylo to pro me důležitý. Jenže jsem cítila, jak jim to je nepříjemný, takže jsem mlcela a utapela se v tom sama. Takže jsem si to nikdy v sobě nevyřešila, a to byla chyba.

@marketka00 Je mi líto tvé ztráty, zažila jsem ZT vloni v říjnu, na revizi jsem musela dvakrát, protože první se tak úplně nepovedla. Znovu jsem otěhotněla hned po 1.MS....Nechtěla jsem tomu ani věřit....Bohužel ani toto těhotenství nedopadlo a po Vánocích jsem skončila se ZT opět na revizi, k lepšímu jsem po 4 dnech dostala ještě zánět dělohy....Byly to nejhorší měsíce v mém životě a nebýt toho, že mám doma 2leteho prcka, tak už jedu směr Bohnice. Ale ten boj za druhé miminko nevzdám a za 3mesice budu zase bojovat. Preju ti, aby na sebe další miminko nenechalo dlouho čekat a tentokrát bylo všechno v pořádku🙂

Ahoj, dnes jsem se při ultrazvuku dozvěděl strašnou zprávu, že musíme dát naše miminko pryč, protože srdíčko přestalo pracovat. Jsme na konci 3 měsíce. Vůbec to nemůžu rozdýchat, a to jsem chlap.

@marketka00 Taky mi přišlo, že jsem v tom sama... Že ani manželovi to nevadí tak, jako mně... A vyčetla jsem mu to, odpověděl, že kdybychom se sesypali oba, bylo by ještě hůř, což je sice pravda, nicméně pocitu, že to řeším jen já, mě to nezbavilo.
Moje tchyně mezitím začala po známých, příbuzných a v práci šířit teorii, že je to moje vina, že já jsem to zavinila, že jsem moc hubená a dítě nedonosím... Mně k tomu neřekla ani popel...
Dneska máme děti dvě a stejně, občas mě to přepadne, vzpomenu si, bolí to pořád, i když trochu míň.
Držte se a bude zas líp 🙂

V srpnu 2016 jsem zjistila po 11 měsících snažení, že se konečně povedlo... jenže ke konci srpna vyřčeny domněnky na zamlklé a 8.9.2016 podstoupena revize v 9tt... Cítila jsem se strašně, sama, že mě nikdo nechápe, i když přítel byl po celou dobu se mnou... Ale to, co se děje uvnitř nás? To nepochopí nikdo. Čekala jsem oporu v potencionální tchýni, potratila... ale nic, ani trocha empatie... Prostě - stává se to, musíš jít dál, musíte si užívat, na děti je času atp.

Podporu jsem našla až tady od holek, které si tím prošly. Pomohlo mi tady o tom mluvit, abych to nějak pochopila a smířila se s tím. Na druhou stranu jsou tu holky, kterým se to stalo daleko později a říkám si, že jsem vlastně na jednu stranu ráda, že to nebylo třeba před porodem nebo tak. A doufám, že už to pak bude vše v pořádku, až se jednoho dne povede.

A já se od té doby cítím strašně osamocená, chybí mi to... Jedu už 5. cyklus, do dnešního dne se nepovedlo znovu ☹ Povedlo se mi přemluvit přítele k pořízení koťátka, tak mě to snad trochu zaměstná a nebudu na to tak myslet a třeba se povede...

Ahoj holky......Přesně reakce okolí mne dohnaly sem....mezi ty, které mne opravdu pochopí.Já přišla o mimi v 10 týdnu na začátku prosince. Nejsem zastáncem dnešních trendů, že děti až po 30tce.... Toužím po rodině už dobrých 5 let. Dokonce jsem kvůli tomu obětovala 8mi letý vztah.....Teď když už mám skvělého chlapa, který k tomu po dvou letech také dospěl se mi stalo tohle.....Pořád se nedokážu vyrovnat s tím, že zrovna já mám takovou smůlu.... a říkám si za co je tohle trest? Ani nebudu popisovat samotnou revizi s okolnostmi - to byl děs!!!Ale já blbá se z toho otřepala jen díky vidině, že se můžeme snažit již po dvou MS....Tak se na to těším jak blázen, piju pořád ty debilní čaje, futruju vitamíny a těším se, že využiju jediné pozitivní věci a to, že po potratu budu více plodná..... Bohužel do dneška MS nedorazila!!! Ani po vyvolávačce! Tento týden mi nasadila Dr. hormony - takže na snažení můžu momentálně zapomenout....Jsem z toho v háji ☹. A nejvíc mě vysíraj řeči takových co k "tomu" přišli jak slepí k houslím typu: dej tomu čas.......nemysli na to...nech tomu volný průběh....je to těžký - já vím.....ale vědí kulový! Holky....pomoc....nic mi nepomáhá....připadám si hrozně bezmocně..... ☹

@zezule22 Cítila jsem se dost podobně, ale věř mi, že takovými tlaky tomu vůbec nepomůžeš, právě naopak ... Ale to se hezky radí, já vím - na to si člověk musí prostě přijít sám. Ale o tom tady to naše žití na tom světě je - abychom se přes překážky někam dostali ... a na vyvolávačky a hormony se vykašli, to je cesta do pr...čic .

@zezule22 ty řeči, které tě tzv. ,,vysírají" jsou bohužel pravda! Po revizi jsem se taky na to uplnula a chtěla otěhotnět TEĎ HNED! Pila ty debilní čaje, jedla vitamíny a hlídala si ovulaci. Jenomže tělo nefunguje na povel! Řekla jsem si kašlu na to, dala výpověď v práci, našla jsem si novou, začala studovat a s partnerem jsme si milovali ne ,,snažili" a bylo to...

Ja jsem ted tyden po revizi v 6tt,obrecela jsem to, ale říkám si:Co se ma stát stane se .Ted mě čeká šestinedelí a za tři měsíce začneme znovu,k tomu je strašně důležitá psychika, tak se snažím brát to tak,ze to špatné už se stalo a ted musí přijít to dobré.Naštěstí jsme o těhotenství nikomu neříkali,tak nemusím nikomu nic vysvětlovat,coz jsem ráda.Musíme žít dál a věřit v lepší zítřky,ono pak jde v životě všechno lip.Držím pěsti všem

@zezule22 presne jak pisi holky.Cim vice na to budes myslet,tim hur:( jedinou opravdovou naplasti je nove tehotenstvi a miminko,ale i ja z vlastni zkusenosti ti rikam,ze psychika je mocna a znam ze sveho okoli ne mlo pripadu,ktere nemohly otehotnet,protoze az moc chtely.... Dva mesice je jeste kratka doba,aby se s tim zena vyporadala,kazda potrebujeme jinou dobu a kazde telo potrebuje jinou dobu.Ale ver,ze cim vice cely zivot soustredis na splozeni miminka,tim vice ti unika okolity svet a m to vliv i na partnerstvi.Chvile v posteli si uzivejte,neplanovane a bez myslenky "co kdyby prave ted" a "vyslo to"?Ver,ze budes spokojenejsi ty,tvuj muz se nebud citit jako dostihovy kun a dite vznikne z lasky a ne "povinnosti".A vice ulevis i svemu telu i hlave. A ver,ze az se to povede,sama pochopis,stejne jako ja,ze vice proto udelat nemuzes a dite nenaplanujes.Dite prijde,kdy si samo rekne. Hodne stesti!;)