Zamlklé těhotenství a přístup personálu

vhska
14. pro 2016

Ahoj holky,
chtěla bych se s Vámi podělit o mou zkušenost, protože mi pořád vrtá hlavou a nevím, jestli se tohle děje normálně nebo jsem moc náročná 🙂
Až do včerejšího dne jsme se s manželem radovali, že čekáme miminko. Byla jsem 10tt a byla jsem včera objednaná na poradnu. Těšila jsem se, že dostanu průkazku, že budu mít další už větší obrázek miminka a celkově jsem byla natěšená, zvědavá na nové informace. Zlom přišel ve chvíli, kdy mi doktor řekl, že těhotenství není v pořádku, že nevidí srdíčko. Byl hodně empatický, měl super přístup a poslal mě do nemocnice. Na ambulanci byla taky super doktorka i sestry. Paní doktorka mi udělala UTZ, potvrdila absenci AS a řekla mi jaké mám možnosti. Vybrala jsem si tedy možnost vzít si tabletku na vyvolání stahů dělohy a vyloučení plodu víceméně samovolně s hospitalizací na lůžkovém oddělení na cca 5-6 hodin kvůli možným vedlejším účinkům léku. Došli jsme tedy s manželem na lůžkové oddělení. Byla jsem vystrašená, ubrečená z celé situace a na lůžkovém mi rozhodně moc nepřidali. Sestře jsem tedy řekla, že mě poslala doktorka z ambulance na hospitalizaci. Ta mě odbyla s tím, jestli chci vážně ležet, že povléknutí lůžka je drahé. S manželem jsme na sebe nechápavě koukali. Řekla mi, že nedávno tam byla nějaká paní a ta seděla v jídelně a po 3 hodinách šla domů. A že stejné to bude u mě. Moc se mi to nelíbilo, ale přistoupila jsem na to. Sestra mě ještě poslala zpět na ambulanci pro tabletku jelikož na oddělení nebyl lékař. Z ambulance jsem se už vrátila sama zpět na lůžkové oddělení. Sestra mi tedy ukázala jídelnu a nechala mě samotnou. Nevěděla jsem co mám dělat. Seděla jsem tam, koukala do mobilu, psala si s manželem, ale prostě to na mě začalo střídavě doléhat. Chvíli jsem brečela, chvíli byla klidnější. Pak mě celkem přemohla únava a já se chtěla natáhnout. lehla jsem si tedy na asi 1m dlouhou sedačku v jídelně a abych si mohla natáhnout nohy přisunula jsem si židli. Už v té chvíli jsem si tam připadala jak bezdomovec na lavičce zvlášť když tam kolem mě chodily maminy pro čaj a jídlo. Myslím, že nikomu z nás to nebylo příjemné. Jídelna navíc sousedila s kuchyňkou kam si personám chodil pro čaj, jídlo, takže jsem neunikla zvídavým pohledům a dotazům mezi personálem kdo to je a co "to" tam dělá. Jedna sestra pronesla: "To" je ukončení, tabletka, táábléétkááá." Sestra mi přišla dát druhou dávku s tím, že mi podala beze slova platíčko. Nechápavě jsem ne ni koukla, tak řekla, že si mám dát pod jazyk 1 a půl tablety. Byla tam jen jedna... půl tablety jsem musela hledat v jednom z otevřených okýnek. Musela jsem ještě dodat krevní skupinu od mého doktora. Zkoušela jsem tedy volat z mobilu, ale nějak mi nešlo volat na pevnou linku a mobil doktor nemá. Šla jsem tedy na sesternu a prosila sestru, jestli mají nějaký telefon, odkud bych mohla zavolat. Netušila jsem, že budu podstupovat 2minutový výslech proč mi nefunguje mobil :( tak jsem se otočila, řekla ji že děkuji za pomoc a že mi to zařídí manžel. Prostě celou dobu jsem měla pocit, že se mnou jednali, jako kdybych těhotenství chtěla ukončit dobrovolně. Bylo to mé první těhotenství a miminko jsme chtěli.
Nečekala jsem, že budu mít lůžko vystlané hedvábím, jen bych uvítala trochu lidského přístupu a ne veřejnou jídelnu, kde mě odhodí a kde si personál chodí vylívat své srdíčka. Opravdu mě nezajímaly jejich problémy a chtěla jsem jen trochu klidu.
Při propouštění, když se mě sestra ptala jak mi je, tak jsem ji řekla, že blbě z jejich přístupu. Na to mi řekla, že mě na to měla upozornit doktorka na ambulanci a že v Anglii si tyhle tabletky berou ženy doma samy. Kdybych měla tu možnost, uvítám ji všema deseti...
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale musela jsem to ze sebe dostat.

helen1116
14. pro 2016

vhska: je mi moc líto Vaší ztráty, já to bohužel zažila v 8tt , tabletku mi nenabídli , ale musela jsem podstoupit kyretáž. Při příjmu mi lékař dost neomaleně řekl, že takto končí 40% těhotenství a že nejsem žádná vyjímka a nikoho nezajímalo, jak se cítím. Takže Vás chápu. Vzhledem k tomu, že jsem sestra , nedokážu pochopit chování personálu, ale bohužel mezi námi jsou i takové zapšklé kolegyně ☹
Ale ještě dodám, že mimo toto jedno nepovedené těhu se mi povedli dvě krásné 😀

mrskato
14. pro 2016

@vhska je mi upřímně líto, že sis tohle musela zažít. Od personálu to bylo velmi hrubé a nevhodné. Být na tvém místě, pošlu stížnost. Ale až se dáš dohromady. Já jsem potratila loni v září v 7tt, samovolně, šla jsem na týden na nemocenskou, abych se z toho dostala a nezlobila bych se, kdybych byla doma 14 dní. Je to náročné se s tím vyrovnat, ale snaž se si to nepřipouštět, byly to krávy, máš to za sebou a až budeš čekat miminko znovu, najdi si jinou porodnici. Třeba ti trošku zvedne náladu, že já do toho vlítla pak za 4,5 měsíce a už tu mám 3 měísčního synka. Pomohl mi kontryhelový čaj, hlavně na úpravu cyklu, měla jsem ho dost rozházený. Drž se!!!

vhska
autor
14. pro 2016

Musím říct, že jsem fakt byla ráda, když jsem přijela domů. Jinak byla jsem tam skoro 6 hodin . S manželem jsme připraveni se pokusit o další co nejdřív to bude možné, jen se bojím, jak to budu zvládat, ale předpokládám, že strach je po tomhle zážitku přirozený. Co se týče porodu, vím, že chci i přesto rodit ve stejné nemocnici, jelikož je tam i neonatologie a co se týče porodu tak výborná péče. Co se týče odd. šestinedělí, to budu muset nějak zvládnout 🙂

ma_cherie
14. pro 2016

@vhska Moc mě mrzí tvoje ztráta i to, cos musela prožít, nechápu proč takoví lidé pracují tam kde pracují! 😠 ☹ Hodně štěstí, at se brzy zadaří znovu! ❤

vhska
autor
14. pro 2016

Děkuji, doufám, že další zkušenosti s tímto oddělením budou lepší. Co se týče mého psychického stavu, po příjezdu domů mi bylo fajně. Ležela jsem, manža se o mě staral, ale pak jsem se v noci vzbudila a začala přemýšlet... A všechno se to vrátilo. Když jsem četla jiné diskuse na toto téma a holky tam psaly, že měly pocit prázdnoty, tak jsem si říkala co to je za kecy...Člověk to prostě nepochopí dokud to nezažije. Teď je zase líp. Trochu se bojím Vánoc. Od manžela mám dostat na Vánoce těhotenský polštář, který jsem si přála. Sice říkal, že objednávku zruší, ale to nechci, stejně ho budu používat i když teď nejsem těhotná, jen doufám, že až budu rozbalovat dárek, tak mě to nepoloží...

vendulaaaa
14. pro 2016

To je normálně na oficiální dopis, stížnost nemocnici. Copak jsme v pravěku. Rozhodně sis zasloužila sympatičtější péčí!

medulinek
14. pro 2016

je mi líto,že jsi to zažila takhle,já teda zažila zamlklá těhu 3,nikdy mi nikdo žádnou tabletku nenabídl,vždy jen revize,což mě mrzí,tabletka mi asi přijde šetrnější. Ale já naštěstí měla na personál štěstí. Doufám,že příšě se vám zadaří a na tohle jednou trošku pozapomeneš

kaculik007
14. pro 2016

@vhska Ahoj , moc mě mrzí že tě tohle muselo potkat... Je to smutné období. Pokud se máš komu vyplakat, udělej to. U mě to věděl jen partner a rodina nevěděla ani že jsem těhotná a o to to bylo vše horší. Breč, křič, nadávej... Pust i tu naštvanost na sestřičky ze sebe.. Já můžu říct že ke mě se sestřičky chovaly hezky, jen doktorka když to vše oznamovala mohla být milejší.. A s tím polštářkem, nech si ho někde stranou, rozbal si to až když se budete zase radovat...

vhska
autor
15. pro 2016

Holky, dekuji vsem za vase nazory. V noci jsem nemohla usnout, jak jsem nad vsim premyslela. Rozhodla jsem se, ze az si v klidu utridim myslenky poslu stiznost a podle toho co si nauctuji na pojistovne, tak to budu resit i pres pojistovnu. Kazdopadne doufame v lepsi zitrky. At se vam dari a kez by toto uz nikoho nemuselo potkat...

journals
15. pro 2016

To je strašný přísup, moc mě mrzí, že se tohle děje i v tomhle století! 😠 strašný přístup! Doufám, že bude brzo líp a zadaří se znova! ❤

kika_21
15. pro 2016

@vhska chce to čas-vlastní dvojnásobná zkušenost. A ač stará matka, běhá tu už tříletý syn-takže nezoufej, myslet na to budeš, ale bude lépe.

515ka
15. pro 2016

Je mi to moc líto já před 2 měsíci samovolně potratila v 8tt ... Nedovedu si představit že by ke mně v nemocnici takto přistupovali, nenechala bych si to líbit :/

trilien
15. pro 2016

@vhska to mi ľúto, ja som si zamlklým tehu prešla pred 6 týždňami, bola som v 9+4.
V nemocnici (aj keď v inej) som v minulosti niekoľkokrát bola, ale je pravda, že až teraz som mala obdobné "zážitky". Našťastie ma nik nenechal v jedálni ako nejakú výstavku. -To je vážne sila.
Popravde prístup niektorých ľudí ma dosť zarazil (vačšina sa správala normálne), chápem, že výkon zdravotníckeho povolania nie je jednoduchý a nie je adekvátne ohodnotený, to by však nemalo znižovať profesionalitu. Nevravím, že majú byť extra milí, stačilo by mi, aby by sa správali normálne.
Začiatok príbehu mám rovnaký. Moja dr ma poslala z ranného UTZ o 8:00 do nemocnice, s tým, že nech na nič nečakám a mám zamlknuté tehu riešiť. V nemocnici som čakala niekoľko hodín na príjme a keď som prišla na rad, nechceli prijať, lebo je piatok a majú veľa naplánovaných výkonov a mám prísť v pondelok. Respektíve mi najprv navrhli, aby som počkala až potratím a a prišla sa po samovoľnom potrate ukázať. (Nevedela som si predstaviť, že by som bola ešte niekoľko dní, alebo týždňov tehotná s mŕtvym plodom a čakala až to začne,tá predstava bola pre mňa traumatizujúca) Vyriešil to manžel, ktorý sa nahneval a nechal si zavolať vedúcu lekárku a vravel je, že mi moja gynekologička doporučila podstúpiť zákrok hneď a nečakať , ešte sme si vypočuli, že im tam zdrav, zariadenia posielajú pacientov a oni toho majú veľa, ale v tom momente sa zmenili prístup a prijali ma. O tabletke, ako možnosti teraz počujem, resp. čítam prvý krát.
Absolvovala som kyretáž. V nemocnici som ostala cez noc, ďalší deň (v sobotu) som šla domov. Po 3 dňoch mi začali horúčky, obrovské bolesti a zimnice, bolo mi tak zle, že som nevládala pracovať, takže som skončila u svojej Dr, kt nasadila ATB a kvapky na zmiernenie krvácania (negatívne vnímam, že nik ma vopred neupozornil, že to může mať taký priebeh, takže som sa prvé dva dni snažila bolesť a zimnice vydržať, pokladala som ich za prirodzené). Ešte sa vrátim k príjmu, miesto v nemocnici mali, takže lůžko som dostala, na zakrvácané povlečenie som našťastie nič nepočula. Ale príjmala ma sestra, kt. asi pomýlila nemocnicu s väznicou, zakázala mi opustiť izbu (neviem, kam by som šla okrem toalety) a zároveň ma upozornila, že síce mám nad posteľou signalizačné zariadenie , ale vraj je pokazené, nevydáva zvuk, iba bliká a že ona (sestra) si to určite nevšimne a nepríde. (Panej, kt. ležala na izbe so mnou prišlo zle, takže som musela izbu opustiť a ísť na sesterňu, našťastie tam bol práve lekár, takže žiadna zo sestier nekomentovala, moje samovoľné opustenie izby). Či ma šoklo: sestra po príchode ku kolabujúcej panej, namočila hygienicku vložku(!) a dala ju mojej spolubývajúcej na čelo ako obklad. (Popravde, nevedela som či sa smiať, alebo plakať). Ak by sa táto situácia opakovala, vyberiem si inú nemocnicu, nie túto.

medulinek
15. pro 2016

@trilien paneboze kde jsi lezela,to je jak z hororu.

trilien
15. pro 2016

@medulinek napíšem do správy.

uglyduckling
15. pro 2016

Taky mám bohužel zkušenost se zamklým těhotenstvím, ale musím říct, že přístup byl tedy super. Taky jsem se těšila na průkazku a snímeček, který jsem chtěla ukázat babičce, která od nás bydlela asi 170km a my tam zrovna měli jet. Nic z toho se nekonalo. Můj obvodní gynekolog (který je i zástupce primáře v nemocnici) mi řekl, že nevidí srdíčko, ale že ještě pro jistotu udělají testy HCG. Ty vyšly taky špatně. Druhý den už jsem byla objednaná na revizi dělohy. V nemocnici mě zrovnu kontrolovali, ale pouze se potvrdila předchozí diagnóza. Zrovna měl službu ten můj lékař, tak si mě vzal a revizi mi dělal on. Sestřička mě při uvedení do narkózy držela za ruku a hladila mi ji. Po probuzení zase přišla sestřička na kontrolu, chovala se velice mile, empaticky. Pak byl oběd - měla jsem v té době problémy se žlučníkem, na což je upozornil ten můj lékař, takže aniž bych musela něco říkat, dostala jsem dietní jídlo. Dali mi na výběr, jestli tam chci zůstat do druhého dne nebo jestli chci jít domů. Chtěla jsem jít domů. Manžel si pro mě přijel a dovezl mi velkou nádhernou kytku. Najednou mi to bylo všechno ještě víc líto, i kvůli němu. Původně jsem ještě ten den chtěla odjet na chalupu, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem doma pod peřinou. Jeli jsme druhý den ráno, babičce jsem ani neřekla, že jsem byla těhotná, ani o zážitku z předchozího dne a večer jsem se šla do místní hospody opít. Potřebovala jsem vypnout, vyčistit si hlavu, nemyslet. Nejhorší ale na tom všem bylo asi to, že manžel, jak byl šťastný, tak se samozřejmě pochlubil, že čekáme, takže pak jsme museli postupně všem těm lidem vysvětlovat, že už to tak není a co se stalo atd., to bylo asi nejhorší :( Měsíc na to jsem šla na operaci žlučníku a měsíc na to jsem byla těhotná. Teď máme skoro dvouletého chachara. Musím ale říct, že když jsem otěhotněla podruhé, domluvila jsem se svým lékařem a chodila k němu na ultrazvuk každý týden až do 13tého týdne. Platila jsem si ho, ale přestě jsem vnitřně potřebovala mít nějakou "jistotu", že je vše v pořádku. To mi hodně pomáhalo, jinak bych se musela vždycky měsíc třást jestli je vše ok a to bych asi nedala.

medulinek
15. pro 2016

@uglyduckling uplne te chapu s tema ultrazvukama,ja chodila od 6tt do 10tt po týdnu. a když jsem byla na sále,pamatuju si,že jsem měla hrozně hezkou doktorku a prosila jsem ji,jestli mi ukáže tu kyretu,jak to vypadá a ukázala mi ji a že prý aspon vidím,že to není žádný šílený nástroj i anesteziolog byl moc hodný. Na to jak ta nemocnice vypadá,že vám spadne na hlavu,tak personál super,až na primáře,s tím jsem se rafla,že mě nechtěl pustit domu,když uz me jina doktorka propustila.

vhska
autor
15. pro 2016

Nechapu, ze je v dnesni dobe neco takoveho mozne. ☹ ten den jsem nemohla dospat, takze jsem byla vzhuru pd pul4 a opravdu po tom vsem jsem byla vycerpana, takze by mi stacilo se nekde natahnout, ale kdyz vam sestra oznami, ze povleceni luzka je drahe, na to jsem opravdu nemela silu nic rict. Jeste me zarazilo, ze jsem podepisovala prava pacienta, ktery je k dispozici na pokojich, jenze ja luzko nedostala a nenapadlo me chodit do cizich pokoju, takze jsem ani nevedela jak na tom s pravy a povinnostmi jsem. Nemocnici zatim zverejnit nechci.

aneta33
15. pro 2016

To je mi líto ten přístup! Já měla zamlklé v 10tt a šla jsem na revizi a všichni na ambulanci i v nemocnici, na sále se ke mě chovali moc hezky. Akorát na pokoji jsem byla s holkou co byla na interupci

medulinek
15. pro 2016

@vhska vetsinou ty prava byvaji vyvesene i na chodbach. Ona je to pro ne rutina a si casem ta empaie vymizi.

@aneta33 Anet ja na první revizi ležela s dvema holkama,co prave rodily ☹

takyjedna
15. pro 2016

Tohle je fakt desny ☹ Nemam nastesti zkusenosti se zamlklym tehotenstvim, ale s doktory bohate. Podstoupila jsem loni dva mensi operacni zakroky a setkala jsem se jenom s tim nejlepsim pristupem a peci, jak kdybych byla nejaka kralovna ze Saby. Bylo to ovsem v soukromem zarizeni, ne zadna fakultni nemocnice... Kdyby se takto ke me nekde chovali, tak bych snad podala stiznost.

jade85
16. pro 2016

@vhska Takovy pristup mi vazne hlava nebere. Bud je to na hospitalizaci a potom se vsim vsudy a nebo neni a tudiz jde clovek domu. O tom prece nema co rozhodovat sestra a uz vubec nemuze chtit po pacientovi, aby o necem takovem rozhodoval sam. Je mi lito tveho zazitku a uplne chapu, ze v takove situaci pod vlivem vsech emoci clovek nedokaze jednat dost razne, coz by si presne sestra zaslouzila.