Ukončení těhotenství. Kdo tím prošel a chtěl by si o tom psát?

@klea81 je mi 30 nemam vysoky vek.
Delali mi rozbor z placenty vyslo to spatne nezvladla bych mit postizene dite. Segra mela a pred pul rokem zemrelo bohuzel byl nemocny vinou doktoru ze mu zmackli hlavicku. Neexistuje nic co by vyvratilo ze by miminko bylo nakonec zdrave a ja se toho bojim ze by zdrave nebylo nemuzu ji to udelat mit zivot nemocneho. Nezvladla bych to psychycky uz tak sem stoho tatolne v prdeli. V gennetu mi doporucila kvuli memu zdravi a i miminka to ukoncit. Ja mam sileny strach ze to budu mit v genech a uz nebudu moct mit dite. Mvo me ro boli

@eliska901 prošla jsem si tím samým, kvůli Edwards syndromu v 16tt, pokud bys chtěla, klidně napiš do sz. Je mi to moc líto:(

@klea81 tchynin bývalý kolega dělal průzkum a zjistil,že downuv syndrom se vyskytuje buď u starších,nebo velice mladých matek. Plus zjistil,že jednou za 11let,kdy má slunce zvýšenou aktivitu a vyzařuje nějaké škodliviny víc,než obvykle,je více postižení u dětí. Ale zatím to byl jen průzkum,nikoli výzkum 😟

@rickym pisu zpravu

@eliska901 Je mi líto, že Tě trápí tato nelehká situace. Ukončení těhotenství z důvodu možného postižení plodu pro mne není důvod. Kdyby mne někdo vyděsil, že budu mít postižené dítě, tak určitě je přirozené hledat tu nejjednodušší cestu. Takže to chápu, ale přesto nemohu podpořit. Postižené dítě mám (autismus), a nepřijde mi, že bych tím něco tratila, že by tím můj život získal negativní směr...naopak. Lidé s Downovým syndromem jsou specifičtí, ale milující, zaraditelní do společnosti. Navíc mám v okolí spoustu holek, kterým zrovna riziko DS vyšlo špatně a dítě se nakonec narodilo zdravé. Dopřej si čas na rozhodnutí, nic už nepůjde vrátit, život i tak nebude o tom, že všechny problémy vyhodime do koše a začneme od znova. Cílený potrat je pro mne daleko větší zátěž, než přijmout ,,nedokonalé" dítě. Přeji Ti a vyprošuji odvahu a pokoj do rozhodování. Drž se!

V breznu ukonceni tehu v 17.tt kvuli Downovu syndromu. Miminko jsem v tomto tydnu uz bohuzel musela “porodit”. Predtim 3 tydny cekani, nez se vytahla placenta z porodnich cest a ja mohla miminko porodit. Nebudu lhat, byl to sileny mesic a dodnes ho mam jakoby v mlze. Nikdo vcetne rodiny nevedel jak se chovat. Pomohlo mi o tom mluvit (hlavne s kamaradkou), plakat, dat pruchod emocim, nahlas pojmenovat, co citim a jaky mam strach. Samotny porod byl pro me pak urcitym vysvobozenim, ze je po vsem, s miminkem (chlapeckem) v naruci jsem se rozloucila, rekla mu jak ho miluji a mohla jsem diky tomu “jit dal”. Dodnes me vzpominka na nej moc boli (minuly tyden bych mela termin porodu), ale ty nejostrejsi hrany uz obrousil cas a da se to snest. Po 3 mesicich jsem znovu otehotnela, cekame holcicku, ale bohuzel i toto tehotenstvi je s velkymi komplikacemi a uz 3 tydny lezim v nemocnici s hrozicim potratem. Zivot nam nekdy nadeluje krute rany, ale clovek musi bojovat a verit...
Dedicna forma Downova syndromu je velmi, velmi vzacna, tak ver, ze i u vas se jednalo o nahodu (proste blby Cerny Petr) a do budoucna vas to stesti ceka...
A na “odsuzujici” komentare se vykasli. Jen ty sama a vy dva s mamzelem vite, co zvladnete a unesete. Kazdy je hrdina, dokud se ho to netyka - kazdy rekne, ze by premyslel, ze si takto (casto tezce) postizene detatko necha. I ja driv takto uvazovala. Ale kdyz se me to pak tykalo, vnitrne jsem citila, ze bych to nezvladla. Manzel rekl uplne to same-ze by to nezvladl. Probirali jsme to opakovane a ze vsech stran a rozhodli jsme se tak, jak jsme se rozhodli. Tim nerikam, ze uvnitr sebe nemam vycitky. Mam, tomu se clovek nevyhne. Ale vnitrne jsme oba s muzem citili, ze to tak ma byt... Nebylo to lehke obdobi, ale s manzelem nas to hodne spojilo a hodne jsme oba svym zpusobem “dospeli”, vazime si mnohem vice “malickosti”-ze jsme rodina, zdravi, milujeme se, mame uzasnou dcerku. Beru to tak, ze me ta zkusenost mnohe naucila a rozhodne me velmi, velmi posilila (sama jsem na sebe hrda, ze jsem vse vcetne porodu/potratu miminka o samote (bez manzela kvuli koronasituaci) a louceni s nim zvladla).
Preju Ti, at mas vse co nejrychleji za sebou a rany at se zaceli co nejrychleji. Opravdu doporucuji ale rozlouceni - at uz fyzicky s miminkem, nebo aspon v duchu, pozadat tu dusicku o odpusteni, to pro me osobne bylo pro vyrovnani se s tim klicove (a to nejsem zadna ezo-matka podotykam). Hodne sil 🍀

@anis87 dekuju moc za tuhle zpravu my cekame holcicku jsem ve 14tydnu jmeno jsem pro ni uz mela vybrane uz od svych 15let co jsem si prala dceru Eva. Boli to ale vim ze bych se o postizene dite nedokazala postarat. Segra mela syna Lukaska mel byt zdravi ale v nemocnici mu pri porodu zmackli mozek a byl hodne postizeny nevidel nechodil lezel nemluvil broukal jako batole je to pul roku co zemrel ve svych 23letech segra se od nej od malicka starala a kdyz sem videla tu bolest v jejich ocich ze je Luksek nemocny a potom co zemrel tak nemuzu dovolit aby moje dite treba taky taklen trpelo a vim ze by sme to proste s pritelem nezvladli. Porad sem se modlila k bohu a to verici nejsem aby vysledky dopadli dobre byla to rana kdz mi to doktorka zavolala. Ctu ruzne diskuze otom a proste vim ze ja bych tohle nezvladla a mam sileny strach ze dite uz nikdy mit nebudu. Jen rozhodne vim ze budu prosit o odpusteni a ze jinou dceru jmenem Eva uz mit nebudu. Ta byla jen jedna a nikdy na to nezapomenu

@anis87 jinak drzim palce at ti vse dobre dopadne

@bonavoxa souhlasím. A to jsem si podobnou situací prošla, také nám říkali že miminko bude mít Dawna, vyšlo to z krve na prvotrimestrální screening, na utz ve 12.týdnu taky byly znaky, tripple testy špatně, utz ze 20.týdnu špatně, prostě vše nasvědčovalo Downovýmu syndromu. Nabídnuta amniocentéza ale tu jsme odmítli, za nás zbytečný zákrok, byli jsme s mužem rozhodnuti si dítě nechat ať je jakékoliv. Ono i když se ti narodí zdravé miminko, nikde bohužel není jistota, že to tak bude navždy... nemoce, úrazy, autonehoda, vteřina a vše je jinak.

@eliska901 Ahoja, prosim te, hlavne se nenech dokopat k tomu, abys tady musela obhajovat sve rozhodnuti. Zadna ze zdejsich dam za tebe dite s downem vychovavat nebude, takze se rozhodni opravdu jen dle toho, jak to s partnerem vnimate vy. Drzim vam palce, at je vase rozhodnuti to, ktere povazujete za spravne.

@eliska901 Presne o tom mluvim - jen vy s partnerem vite, co unesete. Ty mas navic pres sestru a jejiho chlapecka o to vetsi nahled, co pece o postizene detatko obnasi. O to lepe dokazes zhodnotit, co zvladnete. Komentare, ze by se zeny nevzdaly postizeneho ditete jsou bohulibe (a opravdu uprimne klobouk dolu pred takovymi rodici), ale v teto situaci nepomahaji. Ono psat na tyhle weby je dvojsecne-clovek se vzdy setka s podobnymi komentari a to i kdyz se pta na konkretni dotaz (treba jak probiha ukonceni tehotenstvi), presto maji nektere maminky potrebu tazatelku viklat a presvedcovat, ze to neni duvod k ukonceni tehotenstvi a je to sobecke. Na nazor maji narok, ale v teto situaci je clovek tak psychicky roztristeny a bolavy, ze tohle vubec nepomaha, naopak. Ono je sice hezke cist o tom, jak postizene dite je “slunce zivota”, ze zmeni pohled na svet a zivot ti obohati, ale tech krasnych pribehu je spis mene nez vice. Ja mela (diky te vcestne placente, kvuli ktere neslo hned porodit) spoustu casu na studium Downova syndromu, a ty pribehy rodin opravdu nejsou vzdy vesele. Ano, miminko muze byt postizene malo, ale taky hodne (ve vetsine pripadu), s celou radou dalsich vad (nemocne srdce, ledviny,...). Kontaktovala jsem znamou, ktera 7 let vychovava synka s DS - manzel neunesl situaci a rozvedli se, chlapecek je stredne postizeny, miluje ho, ale natvrdo a narovinu mi rekla (a jsem ji za to vdecna), ze mit tu moznost volby, tehu by ukoncila (u ni byl screening v tehotenstvi negativni, nic nenasvedcovalo postizenemu miminku). Zije ze dne na den, pokroky jen velmi male a cely jeji zivot se scvrkl do snahy, aby chlapecka aspon castecne pripravila do bezneho zivota az tady ona nebude a on aby nemusel skoncit v ustavu. Stastna neni (jeji slova). Takze ne vzdy je zivot s postizenym ditetem sluncem zality a obohacujici. A ja citila, ze bych to v sobe vnimala stejne....
Pokud jste to s partnerem probrali (protoze to rozhodnuti opravdu musi vzejit od obou), niceho se neboj, vse zvladnete. I ty to zvladnes. Bude to par tydnu tezke, bude hodne slz a bolesti. Ale prekonate to a kazdym tydnem ta bolest bude snesitelnejsi. A Evicka bude uz naporad soucasti tebe a vasi rodiny. Tak to je a bude. Uz ti ji nikdo nevezme a budes na ni vzpominat. Tak jako ja na naseho chlapecka... Jen se neboj dat pruchod svym emocim, poplacte si a rozlucte se s partnerem oba, mluvte o tom, at to tema neni ani pro jednoho z vas tabu. To je moc dulezite...
Drz se, posilam velke obejmuti...

@krtcice Ale tazatelka pise, ze byla jiz na odberu vzorku placenty (tzv.odberu choriovych klku) a Downuv syndrom ji byl definitivne potvrzen genetickym vysetrenim, tedy prukaz nadbytecneho chromozomu 21. Nejedna se pouze o pozitivni screening. Na zaklade pouze pozitivniho screeningu nez odberu plodove vody ci choriovych klku se legislativne tehotenstvi ani ukoncit neda. Pani ma Downuv sxndrom se 100% pravdepodobnosti.
Ale jinak klobouk dolu z vaseho pristupu, ja to opravdu uprimne obdivuji, ale ne kazdy to tak v sobe ma nastavene a u nas i manzel hodne plakal, ze by to nezvladl. Byli jsme v te situaci jako par, resp.rodina a jako rodina jsme se museli rozhodnout. Jen chci rict, ze ne kazdy na to ma proste “koule” a uz samotne rozhodovani je nesmirne psychicky narocne. A kdyz iz se clovek po dlouhyvh dnech a proplakanyvh nocich rozhodne, tak viklajici komentare o tom, ze dela chybu, cloveka uplne nepodpori...

@anis87 nám tvrdili taky velkou pravděpodobnost, ne teda 100% jako u zakladatelky, ale hodně. Nevím teď přesně z hlavy, je to víc jak 9 let, musela bych se kouknout do papírů. Nás do plodovky hodně tlačili, gynekoložka mi volala dokonce v neděli v poledne (!!!) ať si to rozmyslím a jdu. Tam zas nikdo nedokázal pochopit, že prostě je to bezpředmětné, když bych si miminko nechala tak jako tak.

@krtcice dokud nejsou výsledky z plodovky, je to jen pravděpodobnost, ale není to jistota. Až odběr je jistota. Měla jsem to stejně a nikdo mě do plodovky vyloženě netlačil. Když byl ale na utz už vidět rozštěp rozhodla jsem se jít..

@eliska901 ja si tím samým prošla v únoru, klidně nápis zprávu. Je to hrozně těžké a těžké rozhodování. Čekám teď další miminko, po 4 měsících a DS máme vyloučen

Mám stejný názor, že tyhle diskuze jsou v konečném důsledku k ničemu. Nikdo neponese odpovědnost za rozhodnutí o ukončení těhotenství. Ale ponese odpovědnost za to, jak na tuto diskuzi odpověděl. Podle svého svědomí. Nesouhlasím, že i vystrasenemu a zdeptanemu člověku může pomoci jen jeden pohled a jedna modelová situace, zvlášť, když je ještě v procesu rozhodování. DS je medicinsky jiný, než těžké postižení mozku. V tomhle bych to se sestrou nespojovala. Pokud máte dobrý vztah, tak bych se jí zeptala, jestli by si vybrala možnost svoje dítě zbavit života, ne utrpení, když už bylo na světě. Ne, jestli by si vybrala ho vůbec nepocit. Ale ukončit to, když byl živý...protože i ten plod je živý. A jestli si myslí, že toho, co prožila jen lituje a do konce života si myslí, že bude litovat...nebo jestli dokáže být nějakým způsobem i za tu etapu vděčná.

@bonavoxa ale zakladatelka nikde nepise, ze chce, aby ji nekdo poradil co ma udelat a aby ji nekdo presvedcoval co ma nebo nema udelat..... ona jen hleda nekoho, kdo zazil stejnou vec, aby si s takovym clovekem mohla promluvit, protoze bude chapat co citi.

@eliska901 je to jen vase rozhodnuti a nikdo nema pravo soudit vas zivot. bonavoxa casto vnucuje svoje nazory na preruseni tehotenstvi, tak si ji nevsimej. ona vam totiz nepomuze az z toho vseho budete padat na .... Jinak dej si cas a do prace nastup az se opravdu budes citit lepe, on te tam nikdo hned nepozene.

@anis87 dekuju za tak krasny slova mluvime hodne a pritel se snazi byt silny pro me ale vidim jal ho to taky strasne boli hodne mi pomaha co pises dekuju

@tulikiss přesně jak píšeš...

@bonavoxa My tu odpovednost za ukonceni tehotenstvi ale neseme! Stejne tak si neseme nasledky toho rozhodnuti. Stejne tak, jako bychom si nesly odpovednost za to tehotenstvi neukoncit a nest nasledky zivota s tezce postizenym ditetem. Tak nas tady nesudte a nesrovnavejte nesrovnatelne. Jste ve svych ocich jiste uzasna a dokonala zena bojujici za prava vseho ziveho. V poradku, budte dal, nikdo vam to nevymlouva. Ale nevnucujte nam sve nazory, pokud jsme se my, ktere jsme mely moznost volby, rozhodly (z rozlicnych duvodu) jinak. Vse na svete neni tak cernobile. Respektujte a budete respektovana. Zakladatelka ve svem dotazu zcela jasne zada o zkusenosti s ukoncenim, o pribehy, jak se to da zvladnout a zit dal, o povzbuzeni. Nepta se na nazor zda na ukonceni jit ci ne. Je rozhodnuta ona i tatinek. A verte mi, ze dojit k tomuto rozhodnuti nebylo jednoduche. Tak to prosim respektujte.

@rickym tak to máte ,,dobrou" zkušenost, já zažila nátlak neskutečný... Člověk by nevěřil, kdyby nezažil 😔

@krtcice mě právě několikrát řekli, že je to moje rozhodnutí.. netlačili vůbec s ničím... možná se ten přístup za ty roky zlepšil...

@anis87
@tulikiss
Nikoho nesoudim. Takže, pokud jste tak přesvědčené o správnosti svých rozhodnutí, tak mizí i potřeba se nějak obhajovat. A to je přesně to, co dělá virtuální svět virtuálním světem. Lobbuju za jinou stranu a hned, že to je tady moje image...a nejlépe, že nemám ani právo se k tomu vyjadřovat. Tak kdo tu koho soudí? Mě to nepřekvapuje, ani se mě to osobně nijak nedotýká. Vy ji vlastně taky nepomůžete...soucítím s ní úplně stejně...jen to vidím v jiných souvislostech. Každopádně se držte všechny...před i po ukončení.

@eliska901 A je to jisté fakt na 100%? Znám jednu paní, které řekli že bude mít dítě postižené. Naštěstí si ho chtěla nechat, a narodilo se jí úplně zdravé miminko. No prý i doktoři jsou jen lidi...

@klokanka31 Tento druh odberu je 100%.

@bonavoxa Já bych taky nešla na potrat i s rizikem postiženého dítěte. Jednou by to bylo moje dítě, a navíc bych celý život měla v hlavě otázku "Co když se doktoři spletli a bylo miminko zdravé? " Můj spolužák ze základky postižený je, ne teda moc, když zvládl normální základku, ale je to na něm znát. A kamarádíme se dodnes,je to fajn kluk.

@klokanka31 Neviem, či neviete čítať, ale tam to je na 100% potvrdené, takže "co kdyby" neplatí. Nikto nejde na potrat len preto, lebo prvé testy vyšli zle. Odber z placenty je na 100%. Veď v pohode, nechajte si také dieťa. Autorka sa rozhodla pre inú voľbu a je to jej právo. Aj keď postihnutý kamarát a vlastné dieťa je asi trošku rozdiel.

@bonavoxa S tim nesouhlasim já bych se nedokázala starat celý život o postižené díte.Né každý na to má psychicky já chci život žít a né prožívat.Být celý život nešťastná ?Proč?radši bych byla bezdetná nebo skusila adopci.Spousta maminek to nedá a dávají deti do ůstavu.Před pár lety jsem musela podstoupit prax v rámci rekvalifikace pracovnika v sociálnich službách.Byla jsem týden mezi lidmi z dawnovým syndromem a je to neštestí a katastrofa.Cítim s nimi mají právo na život to ano ale ve své prítomnosti ich nechci.Jsou v dospelosti agresivni a náladovy tim že by autorka porodila takového človeka by si zniçila život i partnerství 99% mužu z takovým človekem žít nebude.Má právo se rozhodnout.

@eliska901 Ahoj, já jednu malou downicku doma mám, tak kdybys chtěla něco vědět, tak klidně napiš 🙂.