Stojím před rozhodnutím, jestli miminko mít nebo nemít

Měj dítě..je to nepřenositelná zkušenost, nedá se vysvětlit, jak je to skvělé, naplňující..že se zabýváš i negativní stránkou věci, je dobře,je to zodpovědný přístup dospělé osoby, ale myslím, že tě obavy brzdí, zbytečně. Vzhledem k věku bych neotálela.
1.testy máš vyřešeny.
2.situaci jsi popsala, můžeš zkloubit péči o dítě i práci, s paní na hlídání, či jinak, pokud máte příjem a máte bydlení, peníze jsou to nejmenší.
3.jaké výčitky rodiny, babička bude za vnouče ráda, ne? hlídání si můžeš zaplatit, vztah s prarodiči ne.
4.rodinu svoji už nemáš, je to smutné, partnerova je všelijaká, jak to tak bývá, tak si udělej tu nejlepší, svoji! 😀

Myslím, že tvoje situace rozhodně není a ani v budoucnu nebude jednoduchá....ale taky myslím, že jsou na tom ženy mnohem hůře- už jen třeba po té finanční stránce, ale taky jsou ženy, které jsou úplně samy, nemají ani toho partnera, který by s nimi dítě vychovával...Rozhodnutí je jen a jen na tobě 🙂 Ale kdybych byla já v tvé situaci, asi bych se nejvíc bála toho, že si v budoucnu budu vyčítat, že jsem to dítě neměla, když jsem mohla.... Já sama čekám teprve první mimčo, takže nejsem zkušená matka....ale myslím, že lepší je litovat věcí, které jsme udělali než těch, které jsme neudělali. Bude to tvoje a partnerovo mimčo...každý má strach...je to na tobě 🙂 Nikdo nevidíme do všech rohů 🙂 Držim palce ať je tvé rozhodnutí jakékoli 🙂

@zelvinka13 je 38 let a máš před sebou jednu z posledních možností dítě mít. Takže jdi do toho a pak se uvidí. Není důvod přestávat v podnikání, s nějakou šikovnou paní na hlídání to určitě půjde i při zachování kojení. Na ostatní se vyprdni, důležité bude tvé dítě a tvůj manžel. Ostatní ať pomůžou, nebo si nechají nevýžádané rady pro sebe. Nepochopila jsem, jestli jsi už těhotná, pokud ano, tak je to jasné, dítě se narodí. Pokud ne, tak ať se brzo zadaří a ostatní pusť z hlavy. Řešit se mají věci až příjdou, do té doby je to čirá teorie a bát se předem k ničemu není...

ahoj, tych ALE je tu strasne vela, a z nich take najpodstatnejsie su pre mna tie zdravotne dovody. v tvojej rodine bola zistena geneticka rakovina - ty si sice v poriadku, ale nikto ti nezaruci, ze tie geny nepreskocia na tvoje dietatko. riesenim by bolo mozno podstupit IVF, ale len s tym, ze by ste este pred vkladom dali urobit geneticke vysetrenie embryi.
ostatne ALE su take, ktore sa z mojho pohladu daju zvladnut - co sa tyka financii, nemusis sediet s dietatkom 3 roky doma - ak sa ti da, mozes pracovat z domu alebo das dietatko skor do jasli a vratis sa do prace. dolezite je, ze mas podporu manzela, na ostatnych z rodiny sa nespoliehaj, spolu to predsa zvladnete, aj ked to mozno niekedy bude tazke. a ze nevies, do coho ides a co to obnasa? tak to su uplne normalne pocity, ktore ma kazda zena, ktora este nema dieta.
ak dovolis, napisem ti par riadkov o nas. som od teba sice mladsia, ale to je jedno. u partnera zistili chromozomalnu odchylku, ktora sa moze preniest aj na dieta - to bol hlavny dovod, preco sme museli podstupit IVF. rovnako ako ty, aj ja zarabam viac ako muz. s podporou rodiny neratam, som pripravena na to, ze po materskej budem musiet nastupit naspät do prace, aby sme to financne zvladli. pre deti sme este nekupovali nic - nieco budeme kupovat nove a nieco z bazarikov. absolutne netusim, co to vsetko obnasa, neviem si predstavit zatial, ako zvladnem dvojicky, ci sa z toho nezblaznim a ci budem dobra matka (ale to nevie nikto). a hlavne, mam hrozu z toho, aby sa dvojkam nic nestalo a toho pocitu sa uz do konca zivota nezbavim.

Nemůžu se zbavit pocitu, že rádoby racionálně hledáš důvody, proč dítě nemít. Nezlob se na mě, nemyslím to zle. Jde jen o to, že nikdy nebudou okolnosti stoprocentně ideální. Chybí mi tam to hlavní, jak to cítí tvé srdce? Tady jde jen o tebe a tvého manžela. Jak to chcete vy dva? Manželova rodina s tím nemá, co dělat (navíc manžel za vámi stojí, to je skvělé). Mnoho rodin nemá pomoc v podobě hlídání a zvládají. Pokud píšeš, že byste si eventuálně mohli dovolit chůvu na občasné hlídání, nemám o finance strach, ale samozřejmě rozvahu si uděláte doma sami. Možná až moc zbytečně přemýšlíš. Odpověz si na otázku, co bys udělala, kdyby jsi se nebála.

O to víc dáte miminku lásku sami, když by ji náhodou mělo málo odjinud. Nebojte se toho. Když se miminko narodí, tak nikdy nebudete litovat. Když se nenarodí, může Vám to být jednou líto a přemýšlet nad tím budete neustále, co by bylo, kdyby...

Myslím že to @evulina77 napsala přesně, řešit se mají věci až příjdou. Takže jdi do toho nelámej si s ničím hlavu ber život takový jaký je a to co Ti přinese.

Ahojky,
to, že takhle všechno rozvažuješ ukazuje na to, že jsi dostatečně zodpovědná na to mít děti 🙂.
Ale myslím, že v dětech vidíš víc negativ než pozitiv. Někdy mi přijde, že se i v médiích ukazuje, že děti jsou spíš starost, že kvůli nim budeš mít míň peněz a budeš nevyspalá. Ale co média neříkají, že děti dají spoustu radosti, když tě třeba obejmou, když si hrají a tak.
K tvým argumentům:

1: Všichni jsme nositeli nějakých genetických vad. Někdo přenáší cukrovku někdo rakovinu... Já jsem nositelem autoimunních nemocí, sice naše děti budou mít jen asi 10-15% pravděpodobnost, že budou mít tento gen taky (ale to neznamená, že nemoc může propuknout), mohlo by plno lidí namítnout, že bych v takovém případě neměla děti mít, ale to by nemohlo mít opravdu hodně lidí, kdyby se to takhle bralo. Moji rodiče byli nositeli oba a ani to netušili, bohužel, už se stalo.

2. Dítě není až tak finančně náročné, jak si mnozí myslí, nepotřebují značkové oblečení, aby byly šťastné. Ohledně Tvojí práce, můžeš podnikat i při mateřské. Dneska už to není takový problém. Mimochodem, zase uvedu svůj příklad, taky podnikám, fotím svatby a první svatby v okolí našeho města plnánuju fotit půl roku po porodu. Mimčo bude v tu dobu hlídat manžel.

3. Do toho, zda máte paní na hlídání Vašim příbuzným nic není. Pokud nejsou ochotni nijak pomoct, tak tím tuplem ne. Chceš si upřít možnost mít děti jen proto, že příbuzní jsou hyeny a nesnesli by, že si platíte chůvu?

4. Totéž, co bod č. 3, manželově rodině do toho nic není. Nenech se tlačit někam, kam nechceš. Ohledně toho, zda to zvládneš citově, není pravda, že děti jen berou, ale děti i dávají. Nemyslím finance samozřejmě 😀. Ale nějakou energii investuješ a oni ti to citově vrátí, usměvem, objetím a tak. Taky si někdy říkám, sotva uklidím byt a jsem hotová, ale je to tím, že nemám důvod pro koho to dělat. Vím, že až budu mít u sebe ta zářící dětská očíčka, tak tu sílu najdu a půjde to snadněji, nebude to: "hm, uklidím kuchyňskou linku, ale pro koho to vlastně dělám?"

Ještě Ti napíšu, jak to máme my, myslím, že to máme taky hodně složité a přesto jsme se rozhodli mít děti. V první řadě, moje zdraví není ideální. Mám vážnou nemoc, která se projevuje cca jako roztroušená skleroza, špatně se pohybuju a jsem hodně unavená.
Materiální stránka taky nic moc, jsme nižší střední třída, pro děti to stačí, ale i tak budeme muset mít většinu výbavičky z bazárku.

Přiznám se, že jsem zastáncem toho, že člověk je stvořen k tomu, aby měl děti. 🙂
Musíš spíš zvažovat svůj osobní postoj. Ne, jestli na to budu mít a jestli nebudu unavená nebo co na to řekne rodina. Zeptej se sama sebe, zda děti skutečně chceš. A pokud se rozhodneš, že ne, zvládneš za pár let fakt, že děti nikdy mít nebudeš? Já o sobě vím, že bych to třeba psychicky nezvládla nemít děti. Pokud se rozhodneš, že ano, pak moc dlouho neváhej... kvůli věku. Dnes má tolik lidí problémy otěhotnět a čím je člověk starší, tím to může být horší.

Pokud bych chtěla dítě, tohle bych neřešila. Neříkám nemít nic, ale máte kde spát, máte co jíst a na ty plínky a mazání na prdýlku bude vždycky. Nevyděláváme nějak extra moc a věci z bazárku koupím sem tam.
Asi bych se rozhodla podle svého vnitřního já.Cítím, že chci dítě budu ho mít, pokud ne, nebude.
Možná Vám to jednou bude líto. Mi jsme na dceru čekali skoro 8 let a život bez ní si nedovedu představit.
Držím Vám palce:o)

Myslím,že už takto sepsaný příspěvek hovoří o tom,že jsi zralá a připravená.málokdo o tom tak přemýšlí jako ty. S tvým věkem už je i na čase,něco s tím udělat,může se i stát,že to nepůjde lehce. Nad nemocemi si hlavu nelam,ne teď. I ve zdravé rodině může být dítě nemocné,postižené. I my máme v rodině rakovinu,brýle,alergie,jsme 4 sestry a žádná jsme nikdy o tom takto nepřemýšlela.. takže za mě,běžte do toho,zvládnete to 🙂

Sice se nemůžu považovat za zkušenou matku, ale taky přispějí svou troškou do mlýna. To všechno co jste napsala Vám řekl mozek což taky není na škodu, ale zeptejte se svého srdce. Když se chce tak se všechny tyhle výše zmíněné body zvládnou vždy. Já se například nikdy nevrhala na děti příbuzných a kamarádek, nicméně najednou jsem si uvedomila, že bych taky chtěla miminko. Finančně si sice jako většina rodin nemůžeme úplně vyskakovat, ale zvládáme docela dobře. Miminko se podařilo docela brzy a teď jsem šťastná jako nikdy předtím. Sice máme něco nového, něco z bazárku, ale naše zatím ještě mimčo bude mít vždy všechno co bude ke štěstí potřebovat. Takže teď radím přestat přemýšlet a zařídit podle srdce...

Snad Vám maličko pomůže příběh mé kamarádky.. otěhotněla přes prášky po 5 měsíčním vztahu s nevyspělým člověkem, kterého měla jen jako "náplast" na bolavé srdce. ten jí okamžitě říkal, ať jde na potrat. Jelikož předtím prodělala jedno mimoděložní těhotenství, tak hodně váhala. Na dítě nebyla připravená jak finančně, tak psychicky, tak vztah na nulté úrovni. Vydělávala mnohem více než její přítel, který v podstatě neměl žádnou práci napevno. Nakonec se rozhodla, že si dítě nechá. Bydlí v Praze, rodiče má 120 km daleko, v Praze na pomoc nemá nikoho. Tchyně bydlí 300km od Prahy. S přítelem to zkoušeli utáhnout,ale nakonec se rozešli. Je na to sama, matka samoživitelka bez pomoci ostatních. Dříve občas litovala (ale ne ve smyslu, že by řekla, že udělala chybu, ale ve smyslu, že je škoda, že nemá rodiče blíž), ale to je tak celé. Teď už má 3letého supr syna, kterého miluje nadevše a vím rozhodně, že by neměnila. Zdravotní stav její také není dobrý, má stejné problémy jako Vy s ledvinami (ale v těhu jí to nechalo být a malý to po ní nezdědil).

Držím Vám palce, ať se rozhodnete správně. Za mě jednoznačně si mimi nechte, ale na mě nezáleží. V duchu si představte potrat (a stáří bez dětí) - co to s Vámi dělá? A pak si představte mít dítě - co to s Vami dělá? Jaká varianta je milejší?

@zelvinka13 Tak jsem ti chtěla podrobně sepsat odpovědi na tvé body, ale @no_title to vystihla dokonale 🙂 Jen dodám, je mi taky 38 a mám první dítě (10 měsíců). Vždy jsem spíš myslela, že děti asi nechci, můj názor změnil nový partner, a pak to šlo rychle. Taky jsem byla smutná, že moje dítě nebude mít všechno fungl nové, ale víš co - hlavní je, aby bylo dítě spokojené, a věř mi, že tomu je jedno, jestli leží v kočárku za 2 tisíce, nebo za 30 tisíc (já mám ten za 2 🙂. Hlavní je, že za tím kočárkem jsi TY, jeho máma, a povídáš si s ním a všechno mu ukazuješ. A řeknu ti, pevnému objetí malých ručiček kolem tvojeho krku se NIC na světě nevyrovná. Ano, je to starost, ale přebitá hromadou radosti. Chápu, že se cítíš ustaraně, jak to zvládneš, ale z mého dnešního pohledu je všechno, co jsi vypsala, jako nepodstatné.

Moc děkuji za pomoc a možnost sdílení .... velmi si jí vážím u Vás všech

@bubinko1506 Slunecko, dekuji za tvuj prispevek, moc mi pomohl, zatim tehu jeste nejsem ale velmi silne zvazujeme prestat miminkum branit. Preji at se vsechno plni podle tveho prani, jste zdraví, šťastní a spokojení .... jeste jednou moc děkuju

@zelvinka13 asi bych se proste prestala chranit a nechala to na "osudu". bud si k vam miminko cestu najde nebo ne.

Mas pravdu... moc dekuji tuli 🙂

Predne napisu, ze jeste nejsem matka, ale snad muzu prispet nazorem.

Urcite si dite neporizuj proto, abys nahodou v budoucnu nelitovala. To neni dobry duvod pro to mit dite. Dite mej proto, ze po nem touzis, ze mu touzis davat lasku, ne kvuli tve litosti. Litovat klidne muzes i toho, kdyz si dite porodis. Takze podle me je ten jediny a nejvetsi duvod pro porizeni ditete to dite opravdu chtit.

Jasne, finance a zdravotni stranka jsou dulezite aspekty. Musis byt dostatecne zdrava na to, abys zvladla tehotenstvi, porod a peci o dite a to po spoustu let. Samozrejme, nikdy nevi ani zdravy dvacetilety clovek, ale s tvou zdravotni zatezi to chce zvazit vice. Co se tyka financi, pokud mate nejake rezervy a muz vydelava, uplne bych se toho nebala. Pokud mate bydleni a praci a budete rozumni, meli byste to zvladnout.

Co se tyka rodiny, tu neres. Tva rodina a muzovo rodina jsou vedlejsi, jde o to, zda chcete dite vy dva. Ne, jestli ho chce nebo nechce rodina. Bude to vase dite. Ne jejich.

Urcite to chce promyslet, drzim palce, aby ses rozhodla dobre. Nejvic je to o tom CHTIT a NECHTIT.

@zelvinka13 Záleží samozřejmě na Vás a vše si rozhodnete Vy sama. Já mám, mírně řečeno náročné dítě, ale jsem určitě ráda že jej mám. A myslím, že když se říká, že člověk víc lituje toho co v životě neudělal než toho co v životě udělal, že je to pravda. Hodně štěstí při rozhodování.

asi napíšu názor, který se zde nebude moc líbit, ale asi bych se na vašem místě rozhodla pro to nemít dítě... je vám 38 let, vím že to není v této době na dítě extra vysoký věk ale přeci jen nejste v tom top věku... nemoc, kterou jste si prošla je dost vážná a bála bych se dědičnosti. je to smutné ale některým ženám osud nedopřeje být matkami. život bez dítěte není přeci promarněný, máte skvělého manžela a určitě jste spokojeni. nezlobte se zda jsem napsala to co jste nechtěla "slyšet"

Myslím, že kdybys po miminku někde ve skrytu duše netoužila, tak to tady na koníkovi (stránkách pro maminky), ani neřešíš. takže přestaň se bát, všechno zvládnete, mít děti je dar a život to hodně obohatí🙂

Je mi 37, skoro 38, a mam 9mesicni holcicku. Jsem na ni sama, bylo to moje ucelove rozhodnuti. Taky jsem nechtela ve stari litovat, ze jsem to nezkusila. Mala se povedla az po 6. transferu po IVF.
Taky podnikam, financne jsem na tom byla dobre, ale uz jsem rok a pul doma a rezervy uz padly. Mam jen moji mamu, chodi do prace, malou mi hlidala celkem dvakrat. Chodim kazdy tyden ve stredu do prace, malou mi tam hlida kamaradka, ktere za to neco malo platim. Jinak pracuju z domova, malou mi pri tom hlida moje babicka, se kterou bydlim, kdyz prijde klient k nam,papiry delam, kdyz mala spi.
Do toho si jeste dodelavam vysokou, za dva tydny statnicuju..
Taky jsem hodne premyslela, jestli mam pravo privest na svet dite, takto, bez manzela...ale rekla jsem si, ze se dnes spousta rodin rozvadi, jistotu nikdo nema, ze mu vztah vydrzi..a naopak je to pro to dite pozdeji mnohem horsi...
Co se tyka zdravi...dnes je strasne malo rodin, ve kterych neni rakovina..ackoliv je to smutne, je to tak.
Dulezite je, ze mate testy v poradku.
Ja bych do toho sla, pokud dite chces. Neni nic hezciho. Neni to obcas snadne, ale mala je to nejhezci, co mam...je to zlaticko, radost, stesti..

@zelvinka13 Použiju Exupéryho citát: "Nejdůležitější věci jsou očím neviditelné, hledají se srdcem." 😉

V předešlých komentářích už asi bylo napsáno vše, ale přesto přidám i své "jděte do toho". Ovšem jen v případě, že to tak cítíte...Jestli nad dítětem uvažujete je proto, že "děti bychom mít přece měli", tak se do toho nepouštějte, nejděte proti sobě jen kvůli nějakému společenskému tlaku...Není vaše povinnost vůči lidstvu přivést na svět dítě, ale být slušným, čestným a hodným člověkem, který dělá to, co má rád a je něčím světu prospěšný - a to skutečně není jen o tom přivádět na svět potomstvo...Ale pokud je ve vás alespoň špetka touhy po mateřství, zkuste to. Jste opravdu ve věku, kdy máte poslední šanci to zkusit...Já už bych to po čtyřicítce růžově neviděla a hlavně (odpusťte mi upřímnost) ani si nemyslím, že je úplně v pořádku mít dítě v pětačtyřiceti...Držím vám palce, ať se rozhodnete správně a hlavně, ať se vám všechny zdravotní trable obloukem vyhýbají a jste spokojená (ať už s dítětem nebo bez). P.S. Pokud vás od mateřství odrazuje skutečnost, že vaše rodina nebyla ideální, pak vězte, že to v žádném případě neznamená, že VY nebudete mít skvělou rodinu, která vám bude oporou).

@zelvinka13 Asi je naivní si myslet, že na stránkách o mateřství vás někdo bude od dítěte odrazovat🙂 Pokud dítě chcete, tj. chcete mít o koho pečovat, komu předávat své znalosti a koho mit az na věky věků, jdete do toho🙂 Ostatní jsou jen obavy z neznámého. Neříkám přivést dítě na svět za každou cenu, ale u vás OBJEKTIVNE žádné překážky nevidím: jste zdraví a dítě uživite. Podpora rodiny je sice fajn, ale cca pulka lidi, co znám, ji taktéž nemá (odstěhovali se daleko, prarodiče už neziji či nemají zájem hlidat) a kvůli tomu se ochudit o zážitky s vlastnimi dětmi?! Na kecy tchyně bych se vykašlala..
Nikdo vás (a manžela) ale nezná, rozhodnout se musíte sami🙂

zelvinka13 Snad každý má nějaké ALE. Nech tomu volný průběh a věř, že se vždy stane to, co se stát má 😉

@zelvinka13 jediny co bych mela strach, je zdravotni stranka, aby mimi bylo v poradku a pokud možno nezdedilo nejakou vaznou nemoc, vse ostatní se zvladnout da. Lide jsou v daleko horsich situacích a deti mají.

@zelvinka13 pokud mas takovouhle podporu v manželovi tak bych se toho nebala. Děti jsou radost 🙂 všechno ostatní se vždy nějak zvládne 🙂

Asi bych se spíš zamyslela nad tím co s tebou dělá touha být matkou, jestli se pohledem do dětského kočárku rozplýváš nebo ti přeběhne mráz po zádech... Zkusila bych si třeba najít nějaké příběhy slavných (13 komnaty), kteří třeba nakonec měli kariéru, ale ne děti, jak se s tím vyrovnali nebo nevyrovnali...
V životě asi nemáš nikdy úplně 100% ideální stav, že teď tě všechno ok a bez problémů a starostí tak je na čase plodit... S nadsázkou... Práce neuteče, mateřství může... Asi bych dala na svoji intuici, svoje přesvědčení, nadšení, realizaci a pak bych to nechala v rukou osudu... Zajištěná jsi, zdravá nyní taky (neházej si tam klacky pod nohy, když jsi taková bojovnice), rodinu prostě musíš vzít takovou jaká je (tak hold zvolíš soukromou školku)... Ještě bych vzala v potaz co na to manžel, jak by se s tím vypořádával on, kdyby se nestal otcem... Mohl by jít časem jinam, protože by ho to bez dětí přestalo naplňovat nebo by stál při tobě? Nechci malovat čerta na zeď, ale týká se to vás obou...
Zvaž priority, touhy, cíle, to kde chceš být za několik let a představ si to...
Poslechni své srdce a věz, že té čisté lásce jako je mateřství se nic nevyrovná... 😵