Smutek po potratu

Ahoj,jsou to dva roky ,co jsem mela zamlkle tehotenstvi,14 tt..a pred tim jeste jedno v 9 tt..Je to asi ctvrt roku co jsem nad tim premyslela,jak by bylo to mimco ted stary atd...kdyby...Nastesti mame rocni holcicku a snazim se na to nemyslet..Bud stastna ,ze mas dva kluky🙂 A na to spatny zkus nemyslet.

Taky, jak laskonka85 si jednou za rok vzpomenu, že je zase výročí, já na své 26.narozeniny těhot.zjistila a druhý den potratila. pokud bych si tu neděli nedělala test, myslela bych si, že mám jen ms. Ale to je vždy jen letmá vzpomínka.

Ja si naopak myslim, ze pokud stale citis smutek, tak sis to neodsmutnila hned pote, co se to stalo. Kdyz dusi nedovolime, aby prosla procesem rozlouceni, aby si to oplakala, mohou se nam do skrine nastehovat bubaci. A ti pak vyskakuji, kdykoli je prilezitost.

Také jsem prodělala samovolný potrat. Ten den jsem byla smutná, je to prostě zvláštní pocit, člověk si neporučí... ale brala jsem to tak, že nebylo něco v pořádku (asi) geneticky, proto to tak dopadlo, že příroda ví, co dělá. Nikdy mě nenapadlo, jaké by miminko asi bylo, protože být prostě z nějakého důvodu ani nemohlo.

Ahoj, já potratila v 10tt po IVF. Bylo to moje poslední embryjko z IVF. Shodou okolnosti byla se mnou stejne těhotná i moje sestra- jen o týden mladší tehu měla. A ještě vetši perlička, jsme dvě sestry, co žijeme se dvema bratry, takže radost ze společného těhotenství byla ohromná. Plánovali jsme všichni jak to bude skvěly, že budeme stejně rodit atd. Bohužel u nas přestalo tlouct sríčko a plánovaně jsem doma potratila. Bylo to tento rok v květnu a musím říct, že jsem se s tím stále nevyrovnala. O těhotenství moji sestry nedokážu slyšet, kdykoliv ji vidím a vidím to bříško, tlačí se mi slzy do očí. K tomu všemu začli kolem mě těhotnět všichni. ...Podstupuji ted IVF druhé a moc doufám, že bude uspešné, trochu jsem se díky tomu dala dohromady, protože doufám v novou naději. A vím, že další těhotenství mi pomůže. Do dnes si zadávám do těhu kalkulačky v kolikátem tt bych byla, jak velké by bylo miminko a přemyšlím nad vším, coby kdyby ..ta ztráta je težká, ale my ženy jsme od přírody silné bytosti a časem bude líp a líp..

Pokud mohu radit, rozlucte se. Udelejte nejaky ritual rozlouceni. Vypuste balonek nebo lampion se vzkazem, napiste ho na papir a puste po vode, nebo ho pak spalte a popel puste po vetru. Klidne placte, nadavajte, pustte to ven. Dovolte si prozit pocit ztraty a emoce s tim spojene.
Mam za sebou dva spontanni potraty v 7tt a jedno zamlkle tehotenstvi ve 13tt.

Ja potratila 2x, jednou ve 20. tydnu a pred skoro mesicem v 7. tydnu. Je to moc tezke, po tom prvnim porodu jsem se tak nejak dala do kupy, i kdyz jsem vedela, ze byl maly naprosto zdravy. Ale ten druhy me dostal, mam takove obavy, ze se nikdy nepodari do konce. Nejvic mi na to pomaha prace. A taky myslenka na to, ze jednou se to povest musi i pres komplikace, ktere mam.
Nikdy nezapomene, vzdy budou v nasich srdcich.🙂

Já jsem potratila 7krát. Strašné, nemáme žádné dítě, ale přežila jsem to díky milujícímu manželovi, skvělé rodině a díky tomu, že jsem v sobě našla sílu jít dál. Teď čekáme na adopci 🙂 Hodně mi pomohlo - jednak se bylinkami léčit (organismus byl hodně vyčerpaný), chodit s manželem do společnosti, cestovat, fotit. S každým děťátkem jsem se vnitřně rozloučila, dala mu jméno a vždy se z toho těsně po potratu vybrečela. Držím palce a přeju hodně síly všem, koho v životě tato bolest potká. ☹