Rozchod s partnerem po neúspěšném ivf. Máte zkušenost?
Ahojky, omlouvám všem za anonym ale je to citlivé téma. Chtěla jsem se zeptat jestli jste se rozešla některá se svým přítelem manželem po dlouhém neúspěšném léčení ivf. A jestli jste rádi že jste to udělají a našli si třeba nového partnera se kterým můžete mít rodinu a jste šťastný. My už za sebou máme několik neúspěchů ivf kvůli neplodnosti partnera a vypadá to že děti mít nemůže, a já už jsem úplně fyzicky a psychicky na dně a napadá mě jediné a to rozchod, furt si říkám že mohu ještě najít jinou lásku a splnit si sen o vlastní rodině. S partnerem jsme se hrozně odcizili při léčbě Ivf, už na sebe ani nesahneme, furt brečím, chodím k psychologovi,nedáme si ani pusu, úplně jsem se stáhla do ústraní, hrozně nás vztah ochladl. Nedovedu si představit vztah bez dětí a adopci nechci když mám možnost mít vlastní děti. Chtěla jsem se zeptat na vaše zkušenosti a rady ze života. Moc děkuju za jakékoliv informace.
To mě strašně mrzí. Vlastní zkušenost nemám. Můj bratr je taky neplodný, tak zvolili ivf s darcovskou spermií. Miminko má rád jako vlastní, uvažují ještě o jednom.
A kdo ti zaručí, že nějaký nový partner bude, kdy a jestli se to mimčo vůbec podaří? Neodkopla bych partnera jen proto, že on mít děti nemůže, ale hledala společné možnosti, i kdyby to byla zrovna adopce.
Kdyby byla situace obrácená, tedy ty jsi byla neplodná a tvůj muž děti mít mohl, co bys mu odpověděla, kdyby se ptal, jestli tě má opustit a mít dítě s jinou? Myslím, že musí být strašně zraňující, když všechna tvoje pozitiva a hodnotu celého vašeho vztahu převáží jeden nefunkční orgán.
Myslím, že bys měla dobře zvážit svoje priority. Vaše situace je řešitelná, možností je spousta a s odbornou pomocí byste mohli vyřešit všechno. Ale pokud je pro tebe vlastní dítě důležitější než tvůj muž, vaše manželství a celý váš společný život, pak by ses opravdu měla rozvést a nebránit svému muži najt někoho, kdo ho bude opravdu milovat.
Jak píšou holky nahoře. Já bych také partnera neopustila, přeci jen, kdybys byla v jeho pozici, také bys chtěla aby tě tvůj partner opustil kvůli takové věci, kterou nelze moc ovlivnit?
Ale chápu i to, že je to těžké pro tebe.
Znám muže kterému se rozpadlo manželství, byla úplně posedlá dítětem.. Tam byl tedy problém na její straně... My čekali na první dítě 5 let, a nikdy me nenapadla myšlenka manžela opustit. U nás tedy problém nebyl nalezen. Což ale bylo taktéž frustrující... Chtělo to prostě jen ten správný čas. Ale manžel je pro me na prvním místě. I když máme děti dvě. Miluji jej, takže pokud vás tyto myšlenky napadají, asi to není láska... Ale zvazila bych zda nejsem posedlá dítětem, další muž nemusí být žádný a můžete přijít o toho pravého.
A tedy být to naopak, diskuze manžel me opustil, protože jsem neplodna... To si dovedu představit, jak by se tady na něj ženský sesypaly😪 tak držím pěsti ať to dopadne ke spokojenosti všech
Ber můj příspěvek jen jako názor, ne útočně, i když to možná v tomto rozpoložení bude těžké a někdy to možná neumím tak hezky zaobalit, nemyslím to zle, jen upřímně. Pokud mám někoho tak ráda, že s ním chci být, vezmu si ho, slíbím mu, že s ním budu v dobrém i zlém (proto je pro mě manželství pořád ještě důležité právě pro to vědomé rozhodnutí a slib, že s tím druhým chci být i v časech, které nebudou jednoduché), tak si ho beru proto, že mi jde o něj jako o partnera. Dítě je pak přirozené pokračování, ale není nárokové. Nejde to brát jako že na něj máš právo. Velká většina z nás má mateřské city a dítě přirozeně chce. Možností je víc, když to nejde samo od sebe, buď si nechat pomoct reprodukční klinikou nebo náhradní rodinná péče. K touze po "vlastním" dítěti: vlastní by v případě dárcovské spermie bylo jen z půlky tvoje, manželovo ne, navíc v dnešní době různých patchworkových rodin je vidět, že víc jak půlka partnerů nakonec nevychovává pouze své "vlastní" děti, ale i děti svých nových protějšků atd. A jistě dobře víš, že psychika je tady velmi silná a v momentě, kdy se žena vyklidní (ano, vím, že to nejde na povel, ale ty sama přiznáváš, že už jsi jen uzlíček nervů bez vztahu k muži), dítě, o kterém doktoři naprosto pochybovali, najednou kolikrát přijde i samo. Dítě není náš majetek, je nám jen dáno, abychom se o něj starali a co nejlépe ho pomohli připravit na dospělost, cca 20 let. Pak z domu odchází a opět nám zbude ten partner. Ten je vlastně to hlavní. Podle mě by bylo dobré si uvědomit priority, jestli máš vedle sebe člověka, se kterým bys chtěla ideálně prožít zbytek života a jestli mu i ty chceš být dobrou ženou. Protože jestli ti jde jen o dítě, tak toho chlapa prosím tě netrap...
Zamyslela bych se, jestli s partnerem ještě chceš být, myslím opravdu být. Ne jen za účelem oplodnění. Jestli si myslíš, že váš vztah ještě půjde zachránit. I partner svoji neplodnost prožívá po svém a troufni si říct, že to pro něj je ještě horší než pro tebe. Co když to s novým partnerem taky nepůjde, budeš litovat rozchodu?
Když pominu celou léčbu a dítě... Píšeš, že jste se odcizili, že si nedáte už ani pusu, to je všechno výsledném léčby?
Taky bych partnera neopustila. Vem si jak by bylo tobě kdyby tys nemohla mít děti. Chápu že chceš vlastní, tak zkus navrhnout dárcovství spermie...
Tak tahle varianta je naprosto podpasovka. My čekali 3roky a než opustit partnera,raději bych se domluvila na adopci. Nechci soudit, ale odcizili jste se právě kvůli touze po dítěti a intimita šla stranou s omezením na mimino. Můj názor. Musí to být pro něj těžké vědět,že je chyba na jeho straně a ještě přijít o ženu....a taky dost ponižující.
Ahoj, asi pujdu proti proudu tady... nam teda neuspesne IVF- mega zamavalo nasim vztahem, takze chapu jak to u vas muze vypadat a jak se citis. Kdo nezazil nepochopi. V okoli mam dve holky co se po IVF rozvedly a nasly si nove partnery s kterymi detmi maji a jsou stastne, jeden z byvalych manzelu ma tez novou rodinu.
U nas to dopadlo tak, ze mame dve deti prirozene po tom vsem, ale vztah mame od te doby naruseny a zvlastni,partnersky stastna nejsem... vic to tady resit nebudu, ale pro tebe -zvaz, jestli je sance, ze se to srovna, jak to vidi partner,manzel, dejte spolecnou rec a podle toho si reknete co do budoucna oba chcete.drzim vam palce.
Byla jsem v,, podobné,, sytuaci jako ty. Snažili jsme se o mimi, které nepřicházelo. Verdikt doktorů byl takový, že můj muž nemůže mít přirozeně děti. Ano, oba nás to zasáhlo, já byla zdrcená tím co bude, děti jsme si moc přáli a v tu chvíli jsem si neuměla život bez dětí představit. Ale věděla jsem jednu věc, že svého muže miluji a nikdy bych ho kvůli tomuto neopustila. Vždyť on za to nemůže. Nakonec jsme se rozhodli pro ivf, které se po delší době povedlo a čekáme chlapečka. A za mě musím říct, že nás ivf sblížilo ještě víc. Muž věděl, že mám panickou hrůzu z injekcí, všechny injekci mi pichal on a bylo na něm kolikrát vidět, že trpí se mnou a snažil se mi celý proces ulehčit, co jen to šlo. Rozmysli si dobře, co pro tebe manžel znamená a taky to, že třeba nikoho jiného najít nemusíš. A určitě bych zvážila dárcovství spermií.
Teď koukám, co jsem to napsala 😁 určitě jsem chtěla napsat situaci.
My také procházeli ivf, chyba na mé straně.. Takze to můžu posoudit i ze strany toho v kom byla chyba... A narovinu píšu, ze ac by odchod manžela bolel sebevíc, tak postupem času bych byla i ja ve vztahu nešťastná.. Vim, ze manzel by nebyl šťastný bez dětí... Toužit po vlastním dítěti je něco co se nahradit nedá, hlavně v případě, kdy vztah není uplne pevný jak pises Ty.. Takže jine varianty nejsou resenim.. Ono se řekne darovana spermie, adopce... Ale málokdo tohle psychicky zvládne prijmout a jit do toho.. Vztah je o dvou lidech a oba maji nějaké své touhy a potřeby.. Delej jak to cítíš Ty! V tomhle Ti nikdo nepomůže.. Odsoudit za rozchod umi každý, ale ne každý by Tvoji situaci zvladl, tak jak si mysli....
Pokud autorka takhle uvažuje, tak asi nemá smysl ten vztah udržovat. Ani jednou v příspěvku nezaznělo slovo láska nebo milovat, možná že to byla životní zkouška, kterou nezvladli. Možná je to podpásovka, ale některé pocity člověk nezmění a přetvařovat se nemá smysl. Stejně je to dřív nebo později doběhne v podobě nějaké výčitky a možná že lepší dřív než později dokud jsou ještě mládí a mohou začít znova. Lidé se rozcházejí z malichernejších důvodu než je neplodnost a pro někoho je vlastní dítě opravdu prioritou číslo jedna. Jestli je to dobře nebo špatně nedokážu posoudit, protože mám obě děti na první dobrou. Možná se i jejímu partnerovi uleví, když na něj někdo přestane tlačit, protože to pro něj samozřejmě musí být hrozné těžké. Některé věci jsou hrozně nefér, ale dějí se a já třeba touhu po dítěti dokážu pochopit, i když si neumím představit, že bych svého muže opustila. Ale nezažila jsem, tak nebudu soudit.
Spousta lidí to tady odsuzuje, já si říkám, každý má hranici někde jinde. Sama nevím, jak bych se v této situaci zachovala, ale pokud je chyba na straně muže a biologické embryo obou by nešlo, trvala bych na embryu s darovanym spermatem. Pokud by odmítal zkusit tohle řešení, možná bych to taky ukončila. S partnerem jsme tohle jednu dobu řešili (na hodně hypoteticke úrovni) a já věděla, že pokud to bude nutné, beze všeho půjdu do darcovskych vajíček. Nepřišlo by mi fér připravit ho o možnost jeho vlastního dítěte,kdyby byla chyba na mojí straně. Nevidím na tom nic špatného. Proč to neřešíte touto cestou? Ještě jste nevycerpali všechny možnosti.
@tinaprofi presne,koho se to netyka,nezazil na vlastni kuzi,tak nepochopi tu variantu odejit A pokud vztah uz ted neni v poradku,coz evidentne neni,tak bych hledal jinde.Mozna to zni krute,ale zachranovat takovy vztah nepujde,protoze pokud touha po miminku je obrovska a nebude naplněna,tak to bude mit zakladatelka nekde v pozadi a pri jakekoliv rozepri to vyplave na povrch.Pisu to jako 67 leta "zkusena snad"uz trochu zivotem
Ja bych,pokud je pravda,co pisete,odesla.Nikdy i pres velkou snahu , nebudete 100% stastna.A zijeme jen jednou.Bez deti bych nedokazala zit,tedy pokud je moznost a zde je.
@tinaprofi Pokud bych já dlouhodobě nemohla otěhotnět, volila bych variantu darovaného sperma nebo adopce. Nedovedu si představit, že bych vyměnila manžela za jiného muže jen proto, že by neměl dost pohyblibé spermie. Ale to je zase tím, že jsem svého muže poznala až po třicítce a z předchozích vztahů dobře vím, že muži jako on nerostou na stromech. To je zase asi nepochopitelné pro někoho, kdo má tuhle zkušenost jinou.
Ale rozhodně to není tak, že bych autorku odsuzovala nebo nechápala, že chce odejít, pokud jsi to tak pochopila, tak jsem to napsala špatně. Myslela jsem to spíš naopak: pokud pro ni není prioritou zachování vztahu s jejím mužem, pak to zřejmě není ten pravý pro ni ani ona není ta pravá pro něj, protože pak by takhle neuvažovala. A v tom případě bude lepší to ukončit nejen pro ni (bude mít šanci počít své a mužovo dítě s jiným mužem) i pro jejího muže (bude mít možnost najít ženu, pro kterou bude on důležitější než to, že nemůže mít děti).
@tinaprofi Ale vždyť zakladatelka by mohla mít svoje dítě, jen s darovanou spermií...pokud by na to její manžel přistoupil.
Neopustila, zkusila bych navrhnout možnost darování spermií.
Neopustila. Prosli jsme dve ivf a nejvetsi problem byl na strane manzela. Nas vztah to naopak posililo. Kamaradka nemohla s manzelem otehotnet deset let ani po x umelych pokusech. Nakonec maji dite z darcovske spermie.
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Zjisti víc o svém těhotenství týden po týdnu.
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
Nepremyslali ste o možnosti darovania spermií ? Vás sen sa splní a mohlo by to klapnut 🙂