Porod mrtvého plodu. Co mě čeká?

☹ chjo proč se tohle vůbec musí dít to je nespravedlivé, držím na zítřek palečky, ať je to bez komplikací a ty moc netrpíš, drž se 😔

Osobně si myslím, že by sis měla všechno ještě jednou nechat vysvětlit, na všechno se zeptat, co všechno Tě čeká, jak to bude probíhat. Budu držet pěsti, ať moc netrpíš. Posílám pohlazení na dušičku.

Mám něco podobného za sebou, ve 20tt ale porod živého miminka, které mělo vývojovou vadu, s největší pravděpodobností by se nedožilo porodu, a když náhodou ano, bylo by moc postižené ☹ Strašně mě mrzí co se ti stalo, posílám moc sil, ať to zvládneš. Po fyzické stránce se to dá zvládnout, bolest přejde, horší je hojení rány na duši, neváhej vyhledat odborníka, já to udělala a nelituju. Popravdě mě tenkrát taky nikdo nevysvětlil, co mě čeká. A možná lepší, vědět toho míň. Ta injekce do dělohy probíhá stejně jako odběr při amniocentéze, nebolí to, jen je to nepříjemné. A pokud na zbytek dostaneš anestézii buď ráda, já ji neměla. Proběhne normální porod vyvolaný injekcí nebo tabletou. Moc přeju ať to máš rychle za sebou a brzo se uzdravíš, jak na těle, tak na duši. Posílám pohlazení!!!!!!!

Ahoj, ja jsem byla na vyvolavanem potratu pred dvema mesici. Mimco mi umrelo v dusledku vrozenych vad ve 20tem tydnu. Napisu ti tu jen strohy postup, protoze vic se mi to moc rozvadet nechce. Prvni den, kdy me prijali mi zavedli na noc do cipku nejake tycinky, ktere pres noc nabobtnaly a roztahly tak trochu porodni cesty. Rano kolem osme nas (mela jsem na pokoji kolegyni) zavolali na gyn.oddeleni. Tam probehl ultrazvuk s odberem vzorku plodove vody a zaroven s tim jsem tou stejnou napichnutou jehlou dostala oxitocin na vyvolani stahu. Bolesti nastoupily velice rychle a byly citit cely den docela intenzivne. Vykapali mi potom na pokoji celkem 3 dalsi oxitocinove kapacky (maximalni denni davka) a asi stejny pocet nejakych tlumicu bolesti. Pokud se to po tech 3 lahvich nerozjede, pres noc uz se nic nedeje a rano se zacne nanovo (v dobrem pripade to muze vyjit uz po prvni lahvi, nekomu to zas vyvolavaji i 3dny prej). Me teda bolesti pokracovaly a stupnovaly se, kolem 1. hodiny rano uz jsem mela brutalni stahy, sestricka me furt posilala do sprchy, ze nejsem dost otevrena. Nakonec uz jsem byla tak nastvana a vycerpana, ze jsem sestre rekla, at mi zavola doktora. Ze jsem uz 2 dny nejedla (nesmi se kvuli pripadne anestezii, kdyby to slo rychle), cely den jsem nemohla usnout a ted uz vubec ne a ze si v tech bolestech nedokazu predstavit stravit noc a jsem desne vycerpana. No a doktor mi nechal pichnout asi nejakou brutal umrtvovaci kapajdu, protoze jsem tak max. do 10ti minut usnula a spala az do rana. Mezi tim se vevnitr zrejme vsechno dokoncilo, rano pode mnou byla kaluz krve, sestra prisla, vyhodila spolubydlici (te se to prvni den nepovedlo), dala pode me bazanta a ja trosku zatlacila a ona to ze me vytahla. Spolutrpitelce se podarilo porodit ten vecer po me a ta byla 25tyden a musela uz tlacit uplne sama...ale je to mozna i o sestricce, nevim. Ale porod jako takovej je docela v pohode, porad je to jeste maly ten plod, takze to tlaceni neni tak kruty. No, drzim pesti, at to v pohode prezijes, at je to rychle za tebou a netrap se tim, tak to proste ma byt a priste uz bude zase urcite vsechno v poradku...ja taky verim 😉

@felicitta : moc me to mrzi ☹ ale neda mi se zeptat,rikala jsi,ze miminko umira,ne ,ze uz umrelo..je jeste nejaka sance ze bude vse dobre??? ☹ sama jsem porod nezazila,ale mam zname. a vim,ze pro ne bylo dulezite,ze si pak miminko pochovali, vyfotili, nechali si na pamatku udelat otisky nozicek, ustrihli si treba vlasky a tak...ale nevim,zda je to v CR mozne...ale vim,ze to hodne pomuze po te psychicke strance,ze se ti rodice mohli rozloucit. Drz se!

To mě moc mrzí něco podobného jsem zažila ve 26 týdnu 😢 Je to už dávno a můžu zvlastní zkušenosti říct že mi v porodni píchli injekci na vyvolání porodu a během chvilky jsem to měla za sebou potom mě uspali a vyčistili. Co se týče bolísky na duši to bude chvilku trvat než se zase dostaneš do normálku. Na zítřek posílám hodně sil 😉

Ahoj, je mi moc líto, co prožíváš. Mám to taky za sebou. Tak Ti chci napsat svoje zkušenosti a postřehy. Třeba Ti to v něčem pomůže. Hlavně na Tebe budu moc myslet a přeji spoustu síly. Ve 23tt dr. přišel na hypoplazii pravého srdce, což je VVV neslučitelná se životem, musela jsem jít na UTP (to se dělá jen do 24tt), proto u tebe čekají, až malá umře, bohužel jiná možnost neexistuje Mně v narkoze píchli do břicha injekci (tím umrtvili malou) a večer před tím mi dali do čípku tyčinky na roztažení. A pak se čekalo až přijdou kontrakce, to bylo myslím kolem 10 hod dopolední a porod trval asi 12 hodin, ale nevím to přesně, mám to zastrčené hodně v podvědomí. Chtěla jsem taky strašně moc císaře a nechápala jsem, proč si to musím protrpět. Dnes jsem za to vděčná, jen díky tomu jsem mohla relativně rychle otěhotnět a do roka a třech měsíců porodit zdravého syna. Epidurál jsem nedostala, ikdyž jsem o něj žádala, takže jsem si to protrpěla celé a bylo to horší než normální porod. V hlavě jsem si nastavila, že až to budu mít za sebou bude jen a jen líp, věděla jsem, že musím spolupracovat a ten porod zvládnout, že mi nic jiného nezbývá. No a malou jsem neviděla a teď toho hodně moc lituji. Nikdo mi to nenabídl a ten rituál rozloučení mi moc chybí.

Ahoj,to je mi moc líto.Je to strašné.Dřív jsem si myslela že se to stalo jen mě ale boužel koukám že né.Stalo se mi to ve 27tt těhotenství jsem měla bezproblémové,Uz ze 20tt byl taky v pořádku a pak přišel zvrat den před tím jsem byla ještě na kontrole a pak druhý den jsem přestala cítit pohyby jeli jsme k mé doktorce do poslední chvíle jsem si říkala že malý jen spí jenže opak byl pravdou.Hned mě poslali do nemocnice.Píchly mi vyvolávačku ta mi nezabrala tak mi píchli inekci na noc na spaní-ta mi taky nák zvlášt nepomohla celou noc jsem probrečela.Druhý den mi píchli druhou vyvolávačku a pak jsem porodila.Malý měl 1200.Je to hrozné člověk si prožije normální porod ale miminko si sebou neveme.. ☹ Nechali jsme si ho dát do urničky jelikož nám řekli že by ho spálili z nemocničním odpadem což pro mě bylo nemyslitelné.Dlouho se s toho člověk dostává,ten kdo neprožije nepochopí mě se to stalo před rokem a 2 měsícema.Jizvy se zahojí ale šrámy na duši se léčí hůř.. 😔 Nesnášela jsem tu větu čas vše vyléčí ale je to svatá pravda.Posílám ti moc moc síly a aby si to zvládla a časem budeš mít určitě zdravé miminko já vim že to nechceš ted asi slyšet chceš to o které přichází.. ale musíš věřit v lepší zítřky časem..Já se dlouho rozhodovala jestli do toho jít znova a až ted jsem zase otěhotněla jsem na uplném začátku 5tt mám strašný strach ale doufám že ted vše dobře dopadne 😉 Napiš jestli budeš chtít třeba IP až budeš mít po a chtít si o tom promluvit soucítím s tebou 😕

felicitta - dnes uz jsi nejspis v nemocnici ... mam bohuzel totez co ty cerstve za sebou 😔 ... ale myslim na tebe moc ... a kdyby sis chtela popovidat tak pisni treba IP ... drz se!

Ahojky... moc mě mrzí čím jsi si prošla... já jsem si minulý týden prošla něčím podobným... dostala jsem střevní virozu a nějakou infekci, která mi vyvolala porod ve 22.tt. Napíchali mě nějakýma antibiotikama a když přišli kontrakce, tak mě odvezli na porodní. Tam jsem porodila mrtvou holčičku, pak mě uspali a vyčistili. Pořád se s tím nedokážu vyrovnat. Není den kdy by jsem to všechno neobrečela. Stačí mi jen pohled na nějakou těhulku nebo mimi a píchne mě to u srdíčka. S manželem chceme další mimi, ale doporučil nám dr. až za 3 měsíce a já nechci tak dlouho čekat. Když si vzpomenu, že nám předchozí mimi trvalo rok a půl, tak mi je z toho do pláče. Byla to nejhorší chvíle v mém životě a to jsme měli týden před svatbou. Ta sice proběhla, ale ne tak jak to mělo být... u oltáře s bříškem, které jsem už bohužel neměla a když začala oddávající mluvit o dětech, tak mi slza ukápla. je to pro mě hodně těžké a doufám, že se z toho všechny co se nám něco podobného stalo dostaneme co nejdřív a rány se zahojí, ikdyž jizvy zůstánou už na pořád ☹

To je strašně smutný, moje 2 kámošky tím prošli a nechápu naše zdravotnictví že nechají ty holky v těhle bolestích přitom jiné země umí porodit děti bez bolestí přirozenou cestou, já sice porodila zdravé dítě, ale ty dny a bolesti jsou strašné. A rodit v těhle bolestech a ještě vědět že se nemám na co těšit, je neuvěřitelně stresující, já vím že císařem to neudělají kvůli rychlému dalšímu početí, ale můžu říct že já bych si toho císaře snad raději zaplatila na vlastní náklady a na další dítě si klidně počkala. Omlouvám se že tu píšu nepřijemné věci, je to život a asi to tak musíme brát. Tak přeju hodně štěstí felicitta, ať to dobře a rchyle proběhne.

Moje kamarádka to má taky za sebou.Miminko mělo genetickou vadu.Epidurál jí normálně píchli.Byla jsem tam za ní,ji podpořit,tak to vím určitě.Nesměla vstávat z postele,kapala jí nějaká velká dávka ve stříkačce nonstop.Nemohla hýbat nohama.Říkala,že přesto to trochu cítí.

Vše sem si přečetla , a hodně mě vše dojalo. ☹ hruza

Holky, my o miminko přišli v 36 týdnu těhotenství, rodila jsem minulou neděli, ted na internetu hledám, co dál vyřídit atd...:( V pátek mi zjistili, že miminku nebije srdíčko, tak hned do porodky na vyvolání porodu - to trvalo dva dny. Zaváděli mi nějaký čípky a bylo to šíleně bolestivý, vlastně ani nevím, proč mi nepíchli nějakou provokačku, jak se vždycky říká....Jinak na samotnou "akci" mi píchli epidurál a pak vše šlo v pohodě. Fyzická bolest se dala vydržet...:( Přeju všem hodně sil.

Hrozně mě trápí, co Vám osud připravil, holky. Tohle je tak děsivá zkušenost, že si moc horších věcí ani neumím představit. Přeju Vám všem hodně sil, hlavně psychických a další miminka, která už musí být jen a jen zdravá. Obdivuju Vás, držte se!

Ahoj, já mám podobnou zkušenost taky za sebou. Záleží, na každý nemocnici, jak moc chce pacientce ulevit a usnadnit jí tuhle těžkou situaci. Já měla štěstí, v Ústí jsou fakt na úrovni. Večer jsem dostala nějakou tabletu a ráno další. Kolem desátý hodiny dopoledne mi něco píchli do břicha a zavedli do zad epidurál. Postupně mě chodili kontrolovat a ptát se, jestli nepotřebuju připíchnout další epidurál. Že nemá smysl, abych měla jakýkoliv bolesti, když stejně k ničemu nevedou. Celý to sice trvalo 24 hodin, ale bez nejmenší bolesti. Nevyužila jsem ani zdaleka veškerej epidurál, kterej jsem mohla dostat. Po té, co ze mě vyšel plod, mě dočistili a převezli na pokoj. Za 4 dny jsem šla domů. Je to očistec si tímhle projít, ale dá se to vydržet a po čase i vytěsnit z paměti...

Holky je mi to moc líto co vás potkalo.. ☹ Je mi z toho hrozně úzko a tečou mi slzy když čtu čím vším jste si prošly, procházíte.. ☹ Já byla na kyretáži před měsícem, miminko se přestalo ve 3 měsíci vyvíjet. A i když smutním, s tímhle se to nedá vůbec srovnat. 😢 Nejradši bych vás všechny objala a poslala všem srdíčko pro štěstí a úsměv, ale protože mám jen jedno tak posílám aspoň zakladatelce otázky - @felicitta. Přeju silné nervy a držím vám všem moc palce!!!

Ahoj, čtu tohle téma, i když jsem přišla hledat jiné. Je to bolestné, asi má člověk něco takového celý život v podvědomí. Pokud mimi zemře v polovině těhotenství, nezbývá než si říkat, že prožilo krátký, ale krásný život v děloze! Znáte ten vtip, který si říkají dvojčata v bříšku.. "Myslíš si, že existuje život po porodu? Zdá se mi to nemožné". Je mi jen líto těch miminek, kterým lékař, který má život chránit píchne smrtící injekci. Je to další podvod v českém zdravotnictví, díky kterému máme jednu z nejnižších novorozeneckých úmrtností. Pokud bych nosila živé dítě, které by mělo zemřít před porodem, volila bych vyčkávání až samo odejde a pak teprve bych ho porodila. Ale chápu ty, které to chtějí mít co nejdříve za sebou a využijí krutosti zdravotníků. Na jiné debatě jsem četla příběh, kdy lékaři usmrtili plod, který měl rozštěp rtu. Ano, čtete správně - kosmetickou vadu.. Já jsem ovšem hledající úlevu a odpuštění, protože jsem kdysy podstoupila dvě miniinterupce a nyní mám dvě zdravé děti. A trápí mě neskutečně, že jsem to tehdy udělala. Nevím co mám dělat. Nejde to vrátit. Tento rok jsem ještě měla zamlklý potrat v 6.tt a teprve potom jsem si uvědomila zcela, co jsem udělala předtím... Takže vy, které procházíte nesmírně těžkým odchodem mimi - vy jste svoje miminko milovaly, chtěly a bohužel nebylo v pořádku. Mělo u vás těch pár týdnů/ měsíců láskyplný život. Já bohužel své děti zahubila hned záhy a to je neskonale horší... Přeji hodně sil všem

Ahoj Holky, Včera jsem porodila ve 23tt. Miminko nám umřelo už v břiše. Je mi strašně. Nevím co mám dělat. Už máme doma 2,5letého chlapečka, ale teď jako bych nechtěla nic sním mít, ani s manželem. Prostě chci být sama a nějak to strávit... Nevím, jak se mám s toho dostat. Miminko jsme strašně chtěli , primář mi rovnou řek, že pokud se lečím na štítnou žlázu, tak nikdy není pravděpodobně že nějaké dítě donosím... První se nám narodil v 31tt. Výsledky ze štítné žlázy a výsledky screningu byli bez problému. Tak už nevím. šetřila jsem se.

felicitta ja vim taky jsem to prozila nebo doktorka mluvi pravdu jen to stipne do patere ale psis to vubec neboli neboj mysli na hezke neboj hlavne psichicky bud ok drzim palce a jemi to moc lito ja jsme oto prisla 6mesic znam to 😉

Dobrý den chtěla jsem se vám sveřit z mojí skušenosti ve 24tt jsem musela porodit mrtvou holčičku protoze nebylo srdicko 4 dny jsem se trápila abych porodila ale nešlo to až 6 den kdy me převezli na kliniku v Plzni jsem porodila bylo to strašné nebot jsem malou zahlédla v odraze a mužu vám říct že jsem to psychicky nezvladla