Neplodnost. Jak se s tím smířit?

andys
9. zář 2019

Ahoj,
prave jsme ukoncili 6. IVF s negativnim vysledkem, snazime se o druhe dite.
Ale po poradku:
O miminko jsme se zacali snazit v roce 2011, v 2013 byl zjisten u manzela AOT III, u me vse v poradku. Bylo rychle jasne, ze nam k diteti pomuze jen ICSI.
Nas prvni syn si k nam cestu nasel az pri ctvrtem IVF, to bylo v roce 2015. Byli jsme stastni, ze jsme dali i do toho 4.teho pokusu, protoze jsem si predtim dala limit 3 pokusy.

Po 2 letech jsme se zacali snazit o sourozence. Stejna klinika, stejny protokol.... nasledovalo dalsich 5 ICSI (na zmrazeni nam nikdy nic nezbylo) a stale nic. Mezi tim 1x nulove oplozeni, 2x biochemicke tehotenstvi. Po patem jsme rekli ze koncime.
Nejen fyzicky na me 9 stimulaci bylo znat, navic mi bylo letos 40 let. Spadla jsem tim ale docela na dno, bylo mi par tydnu opravdu blbe, citila jsem se nespravedlnost (ano, i prez vdek za jedno zdrave dite), ale proste kde je nadej, tam to pak boli. Po nekolika mesicich to preslo, zacala jsem se venovat sobe a svemu telu (dala jsem se na behani a hubnuti), a i pres ne uplne zahojene srdicko jsem byla OK.

V lete 2019 nas navstivila kamaradka s rocni holcickou a ta touha se tase probudila .... a my se s manzelem shodli ze jeden - POSLEDNI (a desaty!!) - pokus jeste dame. Zmenili isme kliniku,
manzel menil praci takze mel 2 mesice "volno", bylo leto, vse se zdalo optimalni. Lepsi a vyrovnanejsi podminky nemohli nastat. Cela procedura byla takova "lehci", bez stresu a to i prez nadeji... proste jsem to brala lehceji nez predtim.
A... nevyslo to. Dnes dorazila cervena mrcha a vim, ze krevni testy budou zitra negativni.

A tady nase cesta za sourozencem konci. Vim, ze se s tim musime smirit. A vim, ze to zvladneme, mame jedno male zlato. Ale jen nevim tak uplne jak zacit s tim procesem.

Rada si poslechnu Vase rady a tipy, jak se z toho zacit "hrabat".

P.s- Prosim, pripominky, ze mam byt rada, ze mam ASPON syna prosim nepiste. Toho jsem si vedoma. Ten fakt sam o sobe ale tu "bolest" jen zmirni, ale nevezme ji upne
Diky za pochopeni.

viridie
9. zář 2019

Ahoj..Nejsem ve stejné situaci a patrně lepe poradí jiní.Každopádně napadá mne -co se vrhnout na nějakou charitativní činnost ? Pomoc opuštěným dětem,dobrovolník v kojeneckých ústavech nemoccicích ? Nebo obecně-investovat energii nemocným a osamoceným lidem.Je mi jasné,že to může být tenký led, ale mohlo by to částečně saturovat mateřské pudy,vyplnit prázdno.Moc Ti držím palce,ať se s tím statečně poperete.☘

worena
9. zář 2019

@andys Nejsi v tom sama.. Skoro stejně jsem na tom i já..I když máme poslední zmrzlinku.. Máme jedno dítě a druhé se také zatím nedaří... Přesně tuhle otázku si kladu co dál kdyby.....Ano jedno dítě je, jsem vděčná nechci se rouhat.. Chápu jak ti je.. Já bych ještě do IVF i šla ale muž už se netváří... Navíc jsme samoplatce a je mi už po 40 pár let..Letos IVF na jaře čerstvé embryo nevyšlo,2 zamrazili,pak nativní to se přestalo vyvíjet, první KET srpen to doslova posrala pardon doktorka kdy o přes mé názory že je-li možné udělat vyšetření a že mě stále bolí břicho , ignorovala s tím ,že je to dobré.No hrůza, srůsty ,nešlo se tam dostat no s odpuštěním na hovno, zakrvacela jsem už na sále a samozřejmě nic s toho nebylo 😔 Stále mám chuť doktorce utrhnout uši, břicho bolí stále a hysterektomie kterou mi měla udělat už před tím KET musím podstoupit teď... Zmařila mi pokus..No to poslední embryo tam je.. Co dodat ,jen doufat..A co pěstounské péči??U nás mi to neprošlo..

worena
9. zář 2019

Pardón hystereskopii nikoliv hysterektomie 😀 Jsem v ráži s paní doktorky.

lenkahrackova
9. zář 2019

Zkusila bych oslovit paní léčitelku Evu Moučkovou, zabývá se tímto problémem celý život a má velmi dobré výsledky...a já ji mám osobně moc ráda pro její přístup k životu🙂

biedronca
9. zář 2019

zkuste metodu RUS

andys
autor
9. zář 2019

@worena Ouh, to je mi lito, ze mas takovou blbou zkusenost ☹. Ale nadeje umira posledni a proto bych na Tvem miste urcite do posleniho bojovnika. Ale urcite pockat na hystereskopii, a prelecit to. Drzim Vam palecky.
Pestounska pece si - myslim - nebyla nic pro meho manzela. A ja osobne bych kdyz uz, tak sla spise do adopce. Ale to vzhledem k nasemu veku asi nebude moc vyhlidkove. Ale dekuji

andys
autor
9. zář 2019

@viridie Tahle myslenka - delat dobro - ve me roste jiz delsi dobu. Tak nejak cekam, az se ke mne dostane to spravne, ale asi bych tomu mela jit ted pomalu naproti 🙂. Diky za nakopnuti.

andys
autor
9. zář 2019

@biedronca Co to je? RUS?

andys
autor
9. zář 2019

@lenkahrackova Neziji v Cechach, to bude asi problem, vid? Neni problem zajet do Cech a navstivit ji...
Vecer mrknu v mediatece na jeji porady, na internetu se da najit.

loylii
9. zář 2019

@andys darováne buňky nepřichází v úvahu?

andys
autor
9. zář 2019

@loylii a proc? Nemam problem s vajicky, u nas je problem se spermiemi. A navic: nehledam alternativu k tomu, jak prijit k diteti, ale jak se smirit s tim, ze sourozenec nebude.

lenkahrackova
9. zář 2019

@andys no ve videích na you tube říká že má místnost v Praze a tam přijímá zájemce, občas pobývá v Americe, nějaký kontakt jsem našla na téhle stránce : http://www.skola-lecitele.cz/index.php/rady-pro...

pink_unicorn
10. zář 2019

Jak se s tím smířit? Asi jako se vším, co by člověk chtěl a nemůže to mít. Vždycky někdo bude mít víc, než ten druhý. Nemocný člověk nemůže dělat to, co ten zdravý, chudý nemůže žít jako ten bohatý a tak bych mohla pokračovat. Vždycky je na tom někdo líp a někdo hůř. Vždycky máme něco, co každý nemá a zároveň toužíme po něčem, co nikdy nemůžeme mít. Zní to strašně pateticky, ale já se tím snažím řídit a myslím, že žiju opravdu šťastný život 🙂 Protože to co mám, bych mít taky nemusela. A o všechno se dá přijít. Přijímat s pokorou věci, které nemůžeme změnit a pracovat na věcech, které změnit můžeme. Pokud ti nestačí věnovat se jen synovi, vlož svou energii do pomoci ostatním. Myslím, že jakákoli charitativní činnost je naplňující pro člověka, kterému něco v životě chybí.

andys
autor
10. zář 2019

@pink_unicorn dekuji 🥰. Mas pravdu

filija
12. zář 2019

být vdecná za to jedno, co máte.), máme také 1 dcerku adoptivní. pokud byste neměla ani 1 dítě bylo by vám hůř.

eviks
15. zář 2019

@andys ahojky, jsme v trochu podobne situaci i kdyz jsem trochu mladsi a asi jsme jeste nevycerpali vsechny pokusy. Kazdopadne uz ted premyslim o tom, ze to druhe proste byt nemusi, protoze neni nikde napsano, ze co chceme, to dostaneme. Ja ted zazivam zklamani z dalsiho nepovedeneho pokusu a je to skoro stejne strasne, jako kdyz sme nemeli ani to jedno dite. Je na nas vyvijen hrozny tlak z rodiny a okoli, proc nedame sourozence atd, clovek by chtel, ale nejde. Vzdy jsem chtela dve deti, ale asi mi nebude dano. Napsala sem si na papir vyhody a nevyhody 2 deti. A opravdu to ma i dost nevyhod. Ted si proste rikam, ze muj ukol bude se naplno venovat tomu, co uz mame, neztracet cas a energii na dalsich milion pokusu,ale radovat se z pritomnosti, tolik neplanovat. Hrozne radi s manzelem cestujeme, takze cestovat s jednim bude uplne super, budu se moct vratit do prace, co me bavi a venovat se tomu asi vic nez kdybych rozvazela na krouzky vice deti. Jednomu budeme moct doprat vic nez kdybysme vse delili dvema- napr. co se tyce vzdelani nebo nejakych uspor a i pozornosti. Zkus se na to divat z trochu jineho pohledu, trochu to pomuze a taky si myslim, ze brzo kolem sebe ty male miminka ani nebudes mit a nebude ti to furt vsechno pripominat. Pro me je ted hodne tezke, kdyz vidim ze kolem me maji vsichni 2 deti a nebo jsou tehotni, casem tahle vlna opadne a zase se budou uz jen resit starosti s detma a tech budes mit snad pravdepodobne min.

zuzangel
15. zář 2019

@eviks krásně napsané, řešíme nyní stejnou vec. Člověk si to první musí urovnat v sobě a postavit se k tomu i z jiného úhlu. Jsem vděčná za zdravou krásnou holčičku a budu si s ní život užívat naplno a už nebudu podrážděná, protivná že to druhé prostě nejde.
Tak snad si to i v sobě @andys trochu utrepete a najdete sílu se vyrovnat s jedním děťátkem a třeba pomůžete jinému co na světě zůstalo samo

kaja2016
22. zář 2019

@andys Hele mam to podobne. Akorat do ivf jsem nesla. Me pomohlo stravit 3 mesice na chalupe v lese.-) Nejak jsem se tam nasla. Doslo mi, ze moje touha po detech je vlastne touha po jednoduchym, prirozenym zivote mimo mesto, v kontaktu s prirodou, takze jsem zacala pestovat zeleninu, dokonce jsem i odesla od manzela, protoze me nejake veci vadili ve vztahu - ten se k memu podivu zmenil - a jeste mi doslo, ze mam nejak v hlave vsunuto, ze kdyz nebudu mit tri deti, tak.nebudu zena, nebo dostatecna zena ci tak nejak podobne. V te prirode me doslo, ze byt opravdickou zenou muze i zena bez deti. Kazdopadne jsou i zeny, co mely deti tri a pak o ne prisly, proste osud je nekdy opravdu hrozny a opravdu se muzes radovat akorat z te soucasnosti, ze mas jedno zdrave dite. - Ale u nas byl teda zdravotni "problem" ve me. Kazdopadne si myslim, ze kazda zkouska je tu proto, aby clovek neco pozitivniho objevil, tak treba ti to take neco da, me to dalo hodne. Ale trapila jsem se dva roky a opravdu hodne hodne...