Neočekávané těhotenství. Nechat či nenechat?
Nikdy by jsem neverila ze zrovna ja - planovaci typ, budu toto resit. Vim ze rozhodnout se musime sami, jen me zajima zda mel nekdo z Vas obdobne pocity pri neocekavanem tehu jako my dva ☹ jsem cca ve 2tydnu, o tehotenstvi jsme se dozvedeli z testu po vynechani menzes. Od te doby resime co dal. Zazemi nemame zadne, bydlime v jednom pokoji ve sdilenem dome- Velka Britanie, s pritelem se milujeme ale zname se necely rok a jeste jsme chteli cestovat a trochu si uzivat nez se usadime a budeme mit zazemi pri zalozeni rodiny, moc uspor take nemame a ja momentalne bez prace. Na samostatne bydleni nemame, mit dite na sdilenem dome si ani nedokazu predtavit, 5 spolubydlicich na jednu koupelnu, kuchyni a o cistote ani nemluve...... 😒 ja ani nemam materske pocity, treba to prichazi casem, zatim jsme jen vydeseni a brecime jak zelvy, mozna je to stejne pro vsechna neocek tehotenstvi????? Chteli by jsme rodinu ale az budeme mit zazemi, ale zaroven se bojim ze toho oba budeme casem litovat.
Kamarádky sestra otěhotněla nechtěně na VŠ, šla na potrat, s přítelem zůstali spolu, dostudovali, vzali se, začali pracovat, vydělávat, jen to miminko k nim nechtělo☹, po dlouhém léčení se zadařilo, ale hodně si v tu dobu vyčítala, co udělala a brala to prý jako trest. Těžké rozhodnutí, které za tebe nikdo neudělá. Zpět do ČR nemůžete? Tam by nikdo nepomohl?
Potrat je věc, na kterou nikdy nezapomenes a která se ti bude celý zivot vracet a věř, že pak na to nebudeš myslet, že udělala to nejlepší. Nemyslím to zlé, ale zkus se třeba vžít do pocitů rodičů těžce nemocného dítěte- chtěli krásný Život a místo toho opustili svou práci_ zadluzili, jsou vyčerppaní - ale bojují, nevzdávají se a bojují. Tím chci říct, že je třeba se k tomu postavit čelem a nevzdavat se
já šla dobrovolně na potrat v 18 letech (přes antikoncepci) a dodnes nelituji.. myslím, že hodně záleží na věku a na rozhodnutí,které tě k tomu vede.. musíš si říct pouze a jen ty sama co chceš.. nesmíš se nechat ovlivnit partnerem, to rozhodnutí musí vyjít z tvé hlavy i srdce. já jsem byla absolutně pevně rozhodnutá, ani ultrazvuk jsem si vytisknout nenechala.. ve chvíli kdy budeš mít pochyby, mohlo by tě to po zákroku psychicky poznamenat..tohle rozhodnutí za tebe nikdo neudělá....
@maudn v tom s tebou nesouhlasím, je to každého věc, jak se rozhodne a nikomu z nás to nepřísluší soudit... z mého pohledu jsou určité situace, kdy je lepší se vzdát... já upřímně bych byla raději bezdětná než s postiženým dítětem... a upřímně - kdybych viděla rodiče s postiženým dítětem, kteří jsou zadlužení, bez práce, vyčerpaní a stále bojují s větrnými mlýny - spíš by u mě vzbudili lítost než soucit... od toho tu máme kojenecké ústavy. jestli ty na to máš jiný náhled, v pořádku, ale odsoudit rodiče, kteří se tak rozhodli, by nikomu nepříslušelo..
Jasně že nechat. 🙂 A teď šup zařizovat, aby se dítě narodilo do bezpečí. 🙂 Pokud to nezvladnes, dej dítěti šanci, buď fér, nech ho žít. Podívej se na stránky nechsime.cz. Prostě adopce.
Když tak čtu, jak na tom jste, tak bych se asi spíše přikláněla k tomu do toho nejít. Holky mne možná budou kamenovat, ale srovnávám to s námi. Máme vlastní byt 1+1 bez dluhů. Manžel 5 let pracuje, má jistou práci. Já jsem bez práce a bez praxe. A finančně na tom nejsme moc dobře. Hodně zvažujeme, zda do toho jít teď, nebo čekat. Kdybych byla v tvé situaci, nešla bych do toho určitě. Podle mne je malá pravděpodobnost, že to spolu jako partneři ustojíte. Po roce se ani pořádně neznáte, teď do toho velké finanční problémy a existenční problémy spojené s bydlením. Zodpovědnost za prcka, kterému nebudete moci dát vše co potřebuje. Já nevím. Vždycky jsem říkala, že bych na potrat šla jedině ze zdravotních důvodů, ale když čtu co píšeš, tak mne mrazí v zádech. Než ale uděláš nějaký vážný krok a dáš mimčo pryč, zamysli se nad tím, zda by se vše nevyřešilo tím, kdyby ses vrátila do ČR, kde máš zřejmě zázemí a rodinu.
@moni32: Kolik je Vám s přítelem let? Je to u Vás opravdu tak strašné, že se nemůžete o mimčo postarat? Nemáš doma v ČR rodinu, která by Ti pomohla? Nebo se upínáš jen na to, že jste zrovna teď v Anglii a nezvažuješ odjezd zpátky do ČR. Asi jste tam odjeli za prací (školou), ale oba máte doma nejspíš rodinu, nemohla by ona zmíněná rodina do začátku pomoct? Mně je líto těch dětí, které jejich rodiče dají pryč, je to smutné. A bohužel ve všech případech se to vrací zpět. Třeba pak nebudete moct dlouho otěhotnět a ty budeš za pár let litovat svého rozhodnutí. Málokterá maminka by za pár let litovala, že si dítě nakonec nechala. Každé dítě je dar a především u prvního dítěte by měl člověk hodně přemýšlet zda si ho nechat, nebo jít na interrupci. Má maminka byla na interrupci jednou a říkala, že dodnes má na to nepříjemné vzpomínky... a když jsem otěhotněla nyní po třetí a jen se zmínila, že bych šla na potrat, psala i říkala mi, abych si své rozhodnutí pečlivě rozmyslela, protože ona toho do dnes lituje... a to čekala 5. dítě. Nevím, jak bych snášela rozhodnout se takto u prvního...
@micha.bello Zakladatelka dnes také psala do jiné diskuze, ze by chtěla jeste nejakou dobu cestovat a tak, takze její důvody jsou.....no to ponechám na každém jak si prebere takový postoj k početí.
K vlastnimu tematu se moc vyjadrit nemuzu, v takove situaci jsem nastesti nebyla, sama nevim, jak bych se na miste
@moni32 zachovala, popis situace nezni moc otimisticky 😔 Tez me napadlo, zda by situaci nevyresil navrat do CR? Ale nepises, proc jste v zahranici, zda partner je/neni Cech...
Proc pisu... ten prispevek @xveronikaxx co to bylo? 😕 Nemyslim tu interupci v 18ti, priznam se, ze bych v tomhle veku sla asi taky. Ale to s temi postizenymi detmi? Mas pocit, ze ti lide do toho sli dobrovolne, ze to tak chteli? Jiste jsou lide, kteri vedeli, ze dite postizene bude, a nechali si ho proste ze sveho presvedceni, viry, lasky k nemu a nevim kvuli cemu vsemu jeste. Asi mas pocit, ze ti si za svou situaci muzou sami. OK, i tak to muzem brat. A co ten zbytek, kteri se tesili na svy krasny zdravy miminko, a pak se neco stalo? Maji ho vsichni odlozit do ustavu? Dost deti onemocni v prubehu zivota, onkologicky nemocne deti a dalsi, a pro tu rodinu je to rana jak citova, tak prave i financni, a bojuji.
Neodsuzuji plosne ani interupci ani to, ze nekdo da postizene dite do ustavni pece, ne vzdy je to resitelne jinak a my ostatni jejich osudy nezijeme, abysme mohli soudit. Nicmene tvuj prispevek mi vyznel hodne studene 😔 😝 Takze chapu @maudn ze ji zvedl ze zidle a napsala svou reakci, ktera zas pripada kruta jinym.
@leni78 No tak v tom se tedy neshodneme. Nikdo nemá právo rozhodovat o tom, kdo si zaslouží nebo nezaslouží mít dítě!!!!
@moni32 také jsem ted trochu nečekaně otěhotněli.Jen tedy jsem v mnohem lepší situaci.Jen ti chci říct,že Tvé pocity,váhání,absence radosti jsou v pořádku,když jste to neplánovali.My také první týden měli hlavu plnou starostí a až pak se začali těšit.Podmínky nemáte ideální,ale vždy může být mnohem hůř!
@leni78 ano, chteli jsme se pritelem jeste trochu poznavat a cestovat, zname se pouze 9 mesicu. Trochu brzy na zalozeni rodiny do velice nestabilniho prostredi 😒 Vzdy jsem chtela mit vsechno super, a byt stastna az jednou otehotnim a dat tomu malemu vse co potrebuje, ne trast se strachy o to kde bydeme bydlet.
@moni32 i ja se muzu pripojit k tomu, co napsala @benjik , deti mam rok po sobe. Takze kdyz jsem zjistila, ze cekam druhe, tak jsem brecela, a ne radosti. Malemu byly necely 4 mesice a zdravotne na tom nebyl nejlip. Byla jsem vdana, financne slusne zajistena, spokojena, a presto jsem se toho lekla. Takze tyhle pocity jsou normalni i v jednodussi situaci. Drzim palce, aby reseni, pro ktere se rozhodnete, bylo pro vas to nejlepsi!
@uztotakbude Ano bohužel. Protože žena, která již předem uvažuje o tom, jak se v případě nemoci dítěte zbaví, by měla byt Imho sledována. Minimálně.
@leni78 Nemoc a postižení není to a samé. A myslím si, že je to jedna z věcí, kterou by si člověk měl rozmyslet, když se o dítě chce snažit. Nelze o tom nepřemýšlet.
@moni32 aha, takze je to jeste komplikovanejsi 😔 No fakt nevim, co bych delala na tvem miste.
Co se te adopce tyka, je to jiste reseni lepsi pro miminko. Ale jak se tu resi psychika po potratu, ze bude mit clovek vycitky, co po te adopci? 😕 Sama si to predstavit neumim ani nahodou, co to s zenskou udela, a priznavam, ze pokud bych si dite nechat nemohla/nechtela, pujdu na preruseni 😔 Mozna zbabele, sobecke, ale na adopci bych nemela.
@benjik vazne? My jsme jak na houpacce, sedime pritel chce a je natesene, ja mam pocity vselijaky,pul dne jsme okay pak zacneme resit a brecime dochazime k nazoru ze to bude velice tezke. Ze za dva tri roky to muzeme zkusit az budeme mit zazemi a stabilni praci. A tak uz to jede 3 dny co to vime 😒
@leni78
@uztotakbude nemoc a postizeni, oboje to zasahne do rodinneho zivota velmi vyrazne financne, socialne, emocne... Souhlasim s tim, ze nikdo nemuze soudit, kdo ma/nema mit dite. Na druhou stranu i mne pripadal ten prispevek studeny, necitelny, mit postizene dite doma, tak me urazi nebo by mi to prislo hodne lito 😔 Mozna nevyhoda psaneho projevu, pak ty nazory vyzni prilis cernobile.
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Zjisti víc o svém těhotenství týden po týdnu.
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
ahoj,jak sama pises,rozhodnuti je jen na vas,at tady napise kdokoliv cokoliv.Mozna se to tak stat melo,a posune vas to dale.Ve 2tydnu ale urcite nejsi,to bys ani nezjistila,ze jsi tehotna.Budes minimalne v 6t.Ja nemela materske pocity dokud jsem neotehotnela a necitila pohyby male v brisku,to mi bylo 30let.Zkuste si i rict,co vam to male prinese,co vam to da.Drzim palce,at zvladnete vse,pro co se rozhodnete.