Nedokážu se srovnat se ztrátou miminka na začátku těhotenství. Jak dlouho vám trvalo se s tím vyrovnat?

@abigail123 vyrovnala jsem se s tím během pár měsíců, ale vždy mi bylo útěchou trochu, že kdyby se to udrželo, tak by třeba nebylo zdravé zase. Vzpomenu si vždy a vždy se mi posteskne. Útěchou by ti mohlo být, že v tom nejsi sama, pokaždé, když čtu, že maminka přišla o dítě ve 2.trimestru, těsně před porodem nebo po narození, tak si říkám, že ten začátek tehu je furt nejmene bolestiva forma ikdyz mě to bolelo strašně vždycky, nedej bože, když se někdo na to zeptal, slzy jsem neudržela. Přeji ať to brzy preboli a brzy se opět zadaří

@abigail123 I když ti přijde nemožné o tom mluvit s psychologem, stejně bych ho zkusila kontaktovat.

@abigail123 Je mi líto co prožíváš 😔 já na mimčo čekala 12 let. Během jediného roku jsem stihla otěhotnět 3x, poprvé mimoděložní, podruhé samovolný potrat, až potřetí to vyšlo. Časem se bolest otupí, ale stejně nikdy nezapomeneš...

Děkuji za podporu, vše čtu.
Já jsem ještě nebyla schopna vylézt z baráku, tak hrozně se bojím toho, že se mě někdo zeptá na miminko.
Nejsem nijak připravena na to, jak bych měla reagovat.
Tak zklesle jsem vždy reagovala na poznámky typu "kdy bude druhe, už na to vlítněte, nechcete další miminko?..."
Nevím jak bych se zachovala teď.

Radu nemám, ale posílám všechnu sílu, co mám ♥️ jste silná a věřím, ze si k vám dusicka brzy najde cestu🍀

Je mi to lito🥺 chápu jak se cítíš...prožila jsem to...chce to čas. Já o tom mluvila se všemi co se ptali,protože to mi problém nedělalo...ale tu bolest si odzijes sama..s tou ti nikdo nepomůže. Neboj hrany se otupi. Nejvíc mi pomohlo chodit venku se psem a mluvit s andilkem. Říkala jsem mu jak jsem ráda,že s námi byl a že na něj všichni moc myslíme.

@abigail123 moc mě mrzí tvá ztráta a chápu tvé pocity. Sama jsem si tím prošlaul uz 4x. 1x SP a 3x ZT, z toho 3x ztráta jen minulý rok. Je lepší o tom mluvit, a nejlepší s někým, kdo si tím také prošel, protože nikdo jiný se nedokáže vcítit a pochopit. Já kolem sebe mám lidi, kteří vědí, čím si procházím, ale zároveň moc dobre vím, že ač by rádi, nikdy od nich nepocitim to pravé pochopení bolesti, kterou v sobě mám. Časem ta bolest otupi, ale vždycky si budeš pamatovat datum narození miminka, ktere se nikdy nenarodi. Moje první by mělo dnes 2 roky, kdyby...
Klidně piš sem, nebo do zprávy, když budeš mít potřebu o tom mluvit...hlavně o tom mluv, nedrz to v sobě...

Přesně jak se zde píše. I když je to těžké vždy, rozhodně lepší, že tělo vědělo proč a v podstatě včas zareagovalo.
Mě zemřel syn ve skoro 2 měsících a věř, že to je teprve bolest, psychická zátěž. Já též nechtěla vyhledat psychologa z úplně stejného důvodu. Poslouchat naučené fráze, nemůže se přeci vžít do mé situace. Vyrovnala jsem se s tím sama, ale chodit mu na hrob je stále těžké a je to 5 let. Hlavně to přišlo nečekaně. Byl vytoužený. Těhotenství, utz, screeningy, vše v pořádku. Narodil se předčasné a stále netušící co nás čeká... Pak rána, bum. Svět se zhroutil.
Poté 2 ZT. Obě v počátku a bez revize. Už jsem se vzdávála, ale po 5 letech přišel.... Je mu 5 měsíců a právě ho kojím ve svých 43 letech. Ano, přišel později, bude to náročné, ale máme ho ❤️

Taky jsem to zažila, dvakrát, jednou dvojčátka. Teď mám naštěstí dvě zdravé deti a moc si toho vážím. Beru to tak, že sice mám děti dvě, ale svým způsobem jsem matka pěti děti. Sice to bylo pokaždé zamlkle těhotenství hned na začátku, ale i tak to vždycky bolelo. Nechci si ani představovat, co prožívají ženy později. Mě pomohlo (kromě dalších tehu samozřejmě) o tom mluvit, i se z toho vypsat. Neškodí se i soustředit na nejakou novou věc, koníček, dovolenou, atd. A pak si to tak nějak vsadit do života, nejakou památku. Já mám schovane ty pozitivní testy, časem si chci koupit nějaký obraz nebo něco, co mi je bude připomínat. Nikdy nezapomeneme, ale čas nás smíří.

@abigail123 Doporučuju knížku Čekala jsem miminko, ale... ❤

Já poprvé přišla o miminka v 11tt v roce 2018, taky jsem nechtěla chodit k psychologovi, nakonec jsem šla a poradila jak se s miminkem rozloučit. Napsala jsem dopis, manžel taky a pak jsme ho privazali k balonku a pustili do nebe. Další ZT bylo v roce 2019, opět v 11tt, s tím jsem se srovnala lépe než s prvním. Pak v roce 2020 se nám narodila dcera. A nakonec ted 20.12.2022 jsem porodila holčičku v 5 měsíci a s tím se vyrovnavam velice těžce, při životě mě drzi dcera, přes den se snažím být v pohodě ale večer to na mě vždy padne. Myslím že zajít k psychologovi není zas takový špatný nápad.

@abigail123 Ja jsem zamlkle těhotenství zjistila až u gynekologa kdy jsem šla na kontrolu v 10 tydnu a plod se zastavil na cca 6 týdnech. Takze jsem podstupovala revizi. Pro mne nejhorsi bylo to čekání na revizi, čekala jsem 4 dny. Ted to bude asi trošku scestný, ale mne pomohlo o tom přemýšlet jen jako o "nějaké věci "a hodně jsem se utěšovala tím, že lepší, že se to stalo ted na začátku než na konci a nebo aby se narodilo nějak moc nemocné/mrtvé miminko. Mne teda hodně pomohla i moje mamka , které jsem svoje pocity řekla a bavily jsme se o tom. Pokud nemáš nikoho takového tak opravdu i ten psycholog by ti mohl hodně pomocí. Nebraň se mu.

Ještě mi teda pomohlo, že to věděla rodina a neměla jsem moc problém o tom mluvit a tak jsem zjistila, že pět mých sestřenek prožilo to samé, některé i dvakrát. Prostě se to v mé rodině děje často. Všechny mají ale pak zdravé děti. To mi dodalo naději. A když teď vidím svou úžasnou dceru, uvědomuji si, že by tu nebyla, kdyby vyšlo to první. Ale nezapomenu nikdy.

Chápu a mrzí mě čím si procházíte.. menorvni těhotenství bylo mimoděložní, téměř 14 dní jsem chodila ob den na kontroly a krev, až se to rozseklo a šla jsem na laparoskopii, kde se potvrdilo vlve vejcovodu. Během 14 dní, jsem si myslela, že jsem to zpracovala, ale hned po probuzení po zákroku, jsem nekontrolovaně brečela, nešlo přestat. Zpracovávala jsem to téměř půl roku, stížilo to, že sestra oznamovala na vánoce, že čekají miminko, když já v tu dobu měla být kolem 13tt. Chce to čas, a s někým si o tom povídat.

@abigail123 Mrzí mě Vaše ztráta. Víš ženy jsou jak říká moje nejlepší kamarádka,, nadlidi a superženy,, takže vydržíme vše. Ale pokud jsem dobře pochopila tak už jedno dítko máš?
Já byla zatím těhotná 4x a z toho mám úžasného syna. První těhu, bylo zamlklé asi v 6tt bez revize. Druhé těhu bylo pro mě hodně bolestivé, dcera se narodila dva týdny před termínem porodu bohužel mrtvá, měla omotanou pupeční šňůru kolem krku. Z třetího těhu mám úžasného 3leteho syna. Čtvrté těhu bohužel skončilo v 15tt revizí dělohy kvůli pozitivní trizomii 21. Je to už asi 4 měsíce od posledního těhu. Život jde dál. Nejlepší lék je čas. Přeji hodně štěstí ❤️🙏

@abigail123 ahoj, prošla jsem si tím před lety. Nikomu jsem to neřekla, až mámě po 3/4 roce od potratu, když umírala.
Vyrovnala jsem se s tím tak, že jsem napsala tomu děťátku dopis, ten jsem dala do láhve, zapečetila a o úplňku ho hodila z mostu do Vltavy. Strašně mi to pomohlo.
Nemusí to být zrovna tohle, ale podle mě je důležitý ten rituál: můžeš udělat cokoliv Tě napadne, aby ses rozloučila. To Ti podle mě chybí.
To prázdno pak časem přejde.
Heled, je lepší, že odešlo tak brzy než později. Možná by se narodilo postižené nebo mrtvé. To je pak větší hrůza, i když si to neumíš představit.
Poděkuj mu třeba za to štěstí, i když bylo jen na chvíli...ten opojný pocit je totiž jedinečný. Poděkuj třeba za dar přírodě, že jsi schopná počít. Zápal svíčku, udělej pomníček... COKOLIV.

@abigail123 ahoj, nejdřív ti chci říct, že se mi líto tvé ztráty. Já jsem rodila mrtvé miminko ve 23 týdnu, protože se mi odloučila placenta a miminko se nemohlo dát vyživovat. Bylo to hrozně těžké a náročné. I když žádná ztráta není lehká, tyto odchody miminek v prvním trimestru jsou opravdu většinou z důvodu, že by nebyly zdravé a něco jim scházelo. Chci ti jen říct, že každému pomůže něco jiného. Dělej to, co je ti příjemné. Pokud o tom chceš s někým mluvit, tak mluv. Pokud chceš napsat dopis, napiš...slož písničku, namaluj obrázek...dostaň ze sebe tu bolest. Mě osobně hrozně pomáhalo o tom mluvit, i když je to pro spoustu lidí tabu. Já jsem chtěla aby lidé věděli, že jsme čekali holčičku, která tady s námi bohužel nemohla zůstat. Manžel to měl úplně naopak. Nemluvil, schoval všechny vzpomínky a dělal, že se nic nestalo. Klidně plač, ale nezadržuj tu bolest v sobě. Uvidíš, že když to téma otevřeš, najdeš určitě i ve svém okolí někoho, kdo ztrátou prošel a pak se ti bude třeba lépe mluvit. Je nás spousta, kdo máme v nebi andílka. Přeji hodně štěstí a sil, abys brzy našla cestu k přijetí a vyrovnání se. Kdybys chtěla, klidně napiš zprávu. Drž se 🍀

@janches napsala jste to úplně přesně 👍

@abigail123 mrzí mě to,já si prožila 11 těhotenství z nich máme 2 krásné děti,i když poslední těhotenství bylo hodně rizikové kvůli henatomu a z neuspechych těhotenství 2 revize,zbytek sam.potraty do 6-7tt.poprve jsem otěhotněla po 2 letech neúspěchů.tezko se o tom mluví,ale čas pomohl,nezahojil všechny rány, ale obrousil šrámy.je leden,zkus se věnovat sobě,zajdi na kosmetiku,do cestovky pro katalogy na dovolenou,domluv se s přítelem kam byste rádi vyrazili a zkus naplánovat,zaměstnej hlavu čímkoliv chceš,nemusíš se nikomu svěřovat,už jen to,že jsi to napsala sem je svým způsobem terapie

@abigail123 s vyrovnáním me nejvíc pomohlo to, ze v prvních třech měsících to z největší pravděpodobnosti zamlkne, protože někde byla nejaka chyba … jinak povedlo se cca po roce … na začátku desátého tydne vše ok, na konci už bylo po všem … trvá to prý cca 4 týdny než se rozjede potrat - v rámci tydne si myslím ze už by to byl celkem masakr, revizi bych se možná stejně nevyhl, další případné komplikace … bylo pro me lepší řešení jít hned druhy den …a ulevilo se me celkem brzo, nesla jsem pak hůř všechny tehotny okolo 😂protože úspěšně tehotny byly i ty co nechtěli, ne ze bych jim to nepřála… ale proste me z toho bylo smutno … pak me pomohlo, ze jsem se mohla věnovat dceři… kdybych přišla po praci každý večer do prázdného bytu asi to bude zas srotovat jinak … teď po dalším roce jsem to tak nějak vzdala 😂nadšeni z práce … a jsem těhotná znovu… krizovy týden je ještě přede mnou tak uvidíme … pořad se raději neraduji.. ať zklamání není větší, a spis plánuju věci do budoucna jakdbych těhotná nebyla …

@abigail123 s manzelem jsem se poznali docela pozdě,ja ve 37. Začali jsme se snažit celkem brzy o mimi. Hned další měsíc po vysazení HA jsem našla //. Zázrak. Radost a nadšení neznali mezi. Asi v 10tt,kdy jsem si šla pro průkazku jsme nenašli ❤️. Brečela jsem 14 dní,vzala si i dovcu. Pak revize samozřejmě. Začala jsem to brát jak to je,nekonečné otázky proc,proc zrovna my-byli zbytecne. Pokračovali jsme v dalším snažení a vzhledem k věku navštívili CAR. Během jejich návštěv to byl SP,možná několik biochemie,další ZT a opět ve stejném měsíci a opět,když jsem měla dostat průkazku. Jakési dejavi😢😢 2 revize jsem snášela psych.hur. Ale ja se celkové moc v ničem nerypu. Bolelo to,jako každý měsíc,kdy přišla "cervena". Stihli jsme jedno IVF,to ne/vyšlo. A po tomto jsem už na to začala kaslat,nebavilo mě honění za ovulaci apod. Po 1,5 roce jsem se rozhodla,že si vyzvedneme zmrazene emryjko/měli jsme 2/ z IVF. No a teď mi tu spinka roční smoula. 💙 mohli být 2,ale bráška to asi v 8tt vzdal. Zažila jsem tolik ztrát,ale šla jsem prostě dal. Jdi také,netrap se tím a věř. Protože "naděje umírá poslední". Mě bude 42 a ještě nemám mimi téma uzavrene😉🤗🤗 a to mám ještě skoro 20leteho syna.

@abigail123 ahoj, no upřímně na to že mám ročního syna tak ta ztráta mě bolela strašně moc. Přišla jsem o miminko v 8 týdnu a vzpomínky na to mám do teď a to už to je nějaká doba.

@abigail123 no trvá to, ale přejde to, mě se to stalo 4x a zahojil to pořádně až Toníček 🤔 ale nebude to bolet tak hodně ani pořád, jen si dej na čas a když budeš potřebovat plakat tak plakej, je potřeba to odžít

Vyrovnat se s tím je těžké☹️ já v sobě nosila zamlklinku asi 3 týdny a vůbec nevěděla. Něco jsem tušila posledních pár dnů, že není ok, ale že až tak dlouho, to mě nenapadlo.... Na kontrole v 10+6 byl mrtvý plod odpovídající 7+2. Následovala revize a ještě teď po 4 měsících to dost bolí....

@abigail123 vím jak se cítíš, já zažila ztrátu miminka a revizi 3x než jsem se dočkala vytouženého miminka...je to hodně těžké na psychiku hlavně když otehotnis znovu a neustále se bojíš, aby se to neopakovalo, asi to k tomu prostě patří ten strach a vyrovnat se s tím musí každý sám...vsichni říkali příště už to vyjde ale nikdo kdo tohle nezažil neví jake to je...nejvice to odnáší psychika .hodně důležita je opora druhých hlavně partnera a víra v to, že se jednou dočkáme miminka...nebojte se příště už to vyjde je na světě spoustu žen, kterym miminko nevyjde hned, je to nespravedlivé a těžké, ale musíte se postavit znovu na nohy a věřit že už to bude všechno dobre a jít si za svým snem, já si zažila pád na dno několikrát a nakonec jsem se dočkala a mám 18 mesicni holčičku..přeji hodně sil a štěstí❤️

@abigail123 Jak tak čtu tak se to stalo hodně na začátku Mně třeba doktor objednal poprvé až v nějakém 6. nebo 7.tydnu Osobní zkušenost naštěstí nemám ale skoro celý první trimestr jsem se bála že se mi to stane Při 1.screeningu jsem si tedy trochu oddechla ale pak jsem se dočetla že se to prakticky může stát kdykoliv a to mě moc neuklidnilo Naštěstí mám teď zdravou 6M holčičku doslova vymodlenou čekali jsme na ni několik let Drž se a doufej ve // v budoucnu a že už to dopadne dobře Případně můžeš pak požádat gynekologa o utrogestan na udržení těhotenství Ten můj mi to dál hned na 1.kontrole

@abigail123 je mi líto, čím si procházíš ☹ Je to moc moc těžká zkušenost. Po pravdě se s tím srovnáván dosud a nejsem schopna to nějak uzavřít. A to tomu bude letos 14 let. Přišla jsem o ni ve 24tt a nemyslím si, že je rozhodující týden těhotenství. Maximálně pak v tom medicinskem zákroku. Drž se a určitě bude lépe! Moc ti držím palce ❤️

@abigail123 zažila jsem ztrátu těhotenství 3x, naposledy před rokem v 11tt. První byla taky úplně v začátku a psychicky to se mnou taky dost zamávalo - ne že bych oplakávala miminko - takhle malé embryo opravdu vidím jen jako šanci na život (holka z vesnice no), ale přestala jsem věřit vlastnímu tělu a instinktu. Nedokážu to líp popsat. Už jsem měla doma jedno dítě, které šlo napoprvé, porod jsem zvládla bez ničeho, kojení šlo samo, přišla jsem si jako bohyně. No a najednou se to změnilo.
Ta poslední ztráta byla horší z jiného pohledu - už jsem si dovolila doufat. Celkem jsem se držela, ale v nemocnici když jsem si po zákroku četla zprávu, mě to zlomilo a omlouvala jsem se malému, že jsem mu nebyla dost dobrá máma, abych ho přivedla do života v pořádku. No šílený stavy. Otěhotněla jsem znovu krátce potom a další rok mám v mlze. Fakt mám pocit, že jsem se probrala že špatného snu, mám vedle sebe miminko a konečně by se věci mohly zase vrátit do normálu. Třeba. Někdy. Nevzpomínám na ně jako na děti, o které jsem přišla. Maximálně tomu poslednímu občas věnuju tichou myšlenku a další omluvu. Ale byly moc maličké na to, abych je brala jako děti.
Po revizi jsem mluvila s nemocniční psycholožkou. Vůbec mi nepomohla, rok po našem setkání ve mně vzpomínky vyvolávají vztek. Vzpomínám na ni hůř než na to, co jsem s ní šla řešit. Moje psycholožka je skvělá ale bohužel už 2 roky nedostupná. Občas se pristihnu, že 's ní' vedu vnitřní monolog a taky mi to pomáhá si leccos srovnat.

@abigail123 já přišla o miminko ve 21 TT byl to chlapeček první po šesti holkách, měl vadu na srdíčku kde by nemusel přežít první dny po narození měl b postižení na celý život kde by jeho život byl tak na 20 procent,porodila jsem ho živého a nechaly ho do posledního vydechnutí,byl to pro mě šok mít porodní bolestí ještě horší než při porodu dalších dětí a pocit že trpím za něco co si vlastně domu vůbec neodnesu byl neuvěřitelný ten pocit strachu beznaděje a toho co bude až přijdu domů s prázdnou náručí,nikdy nezapomenu teď 15.1 mu budou v nebicku dva roky, bůh vyslyšel mě trápení a do roka a do dne se mi narodil zpět,i tak na to nikdy nezapomenu, pokaždé co na to pomyslim srdce se mi svírá a je mi do pláče ❤️